Tereza Ocetková 1)Cíl práce
Matka znamená pro čerstvě narozené dítě střed vesmíru, záchytný bod, v prvních dnech a týdnech mu tvoří rodinu, o které samo zatím neví, že ji vůbec má. S přibývajícím věkem si uvědomí, že rodina není jen matka, ale také otec, sourozenci a vzdálenější příbuzní. Navzdory tomu jsou matka a otec těmi, kdo tvoří v srdci každého člověka tu pravou a čistou rodinu.
Ne vždy si však matka s otcem zachovají vztah, který mezi sebou měli v prvních společných dnech. A známe případy, kdy mezi těmito dvěma ani žádný vztah neexistoval. Pokud matka zůstane s jedním či více dětmi sama, je na ní, aby potomkům vytvořila plnohodnotnou rodinu, a tedy zajistila jejich psychické i fyzické potřeby. Je pro ni pak náročné najít dostatek financí, ale také dostatek síly a odhodlání být pro děti matkou i otcem.
Po celé generace znamenal pojem tradiční rodiny spojení ženy a muže, kteří přivádí na svět děti. Poslední rok až dva hýbe českou společností a politickou scénou téma, zda se může svazek homosexuálních párů vyrovnat právní normou již zmiňovanému tradičnímu pojetí. Argumenty odpůrců této u nás právně nestanovené podoby manželství jsou založené na konzervativní a tradicionalistické rétorice, která ve většině zemí, jež tuto formu svazku již přijaly, postupně zmizela do ztracena pod nátlakem racionálních vysvětlení, a sice že stejnou lásku a zázemí dokáže dát dětem i homosexuální pár. Ovšem toto je téma, které se samoživitelstvím souvisí velmi okrajově.
V mém samostatném projektu se zaměřuji pouze na ženy, které se samy starají o domácnost, samoživitele tedy do svých výzkumů a článků nezahrnuji. V České republice je podle Českého statistického úřadu necelých 170 tisíc neúplných rodin, v kolika případech je v nich žena samoživitelka ČSÚ neví, takovou statistiku nemá. Všeobecně však platí, že většinu nekompletních rodin tvoří matka spolu se svými dětmi. Momentálně se zvyšuje počet neplatičů alimentů. Česká vláda samoživitelkám žádným speciálním způsobem nepomáhá, mají nárok na stejné příspěvky jako kompletní rodiny, jejichž rozpočet tvoří dva příjmy. Od začátku tohoto roku se ale poslanci začali zabývat zvýšením rodičovského příspěvku a také zálohovaným výživným, tedy zákonem, který by samoživitelkám zajistil pravidelný příjem alimentů. V době, kdy jsem projekt tvořila, nebyla konečná podoba zákona vyjednána a ustanovena. Blíže se tématice věnuji v článku o aktuální situaci českých samoživitelek.
Samoživitelství jako takové je normálním jevem společnosti, na který jsou všichni zvyklí. Přitom tyto ženy tvoří hned po seniorech skupinu nejvíce ohroženou chudobou. A co málo kdo dodává, popřípadě si vůbec uvědomuje, je fakt, že spolu s matkou je chudobou ohroženo i její dítě, většinou dětí několik. V mnoha případech pak děti musí žít v dětských domovech. O samoživitelkách se v první polovině roku 2019 dočteme v médiích o něco víc, je to ale spojeno právě s projednávanými zákony a novelami zákona, které se jich týkají a které jsem zmiňovala výše.
Je ale nutné lidem přiblížit, že ačkoli samoživitelka chodí třeba do několika prací nebo brigád, pobírá veškeré příspěvky, jež stát nabízí, a dostává nebo nedostává pravidelně výživné, může se na hranici chudoby snadno ocitnout a je nucena vyžít s několika stovkami na měsíc. Svůj projekt jsem proto složila ze série čtyř článků, ve kterých mapuji aktuální situaci v českém právním rámci, přináším příběh obyčejné samoživitelky žijící na vesnici a starající se o tři chlapce, přibližuji fenomén samoživitelek – prostitutek, jejichž počet se stále zvedá, a doplňuji ho rozhovorem s mediální koordinátorkou neziskové organizace Člověk v tísni, s níž jsem si povídala o samoživitelkách mimo naše hranice, konkrétně v kolébce lidstva, v Africe.
Mým hlavním cílem bylo poskytnout čtenářům základní vhled do života žen, které na všechno zůstaly samy. Doufám, že pak bude alespoň část z nich přemýšlet o samoživitelkách jako o někom, komu pomohou i maličkosti, třeba darovaný pytel brambor nebo balík plen. Mnohem více ale potřebují aktivitu české politické reprezentace, které se jim nedostává. A proč? kladu si otázku. Není to totiž téma, které by zajímalo většinu jejich voličů.
2)Zdůvodnění volby tématu
Jako svou specializaci jsem si vybrala zdravotně-sociální žurnalistiku. Mojí specializací, k níž bych se ráda během svého profesního života dopracovala, je válečná a krizová žurnalistika. Snažím se jí věnovat i teď, během studií, a to konkrétně ve studentském médiu The Student Times, kde mi vyšlo několik článků s touto tématikou. Protože ale není v naší společnosti až tak čtenářsky atraktivní, rozhodla jsem se zaměřit se na sociální skupinu žen, které jsou třeba našimi sousedkami a samy jsou někdy až v takové hmotné nouzi, že končí na ulici a s dětmi v dětských domovech.
Jak jsem již zmínila výše, naše mediální scéna se momentálně samoživitelek dotýká, a to v souvislosti s navrhovanými zákony týkajícími se výživného a rodičovského příspěvku. To, že si však samoživitelky stále častěji musejí vydělávat tím, že se zapojí do sexbyznysu a prodávají vlastní tělo, přineslo jen minimum médií, mohu zmínit například DVTV nebo iRozhlas. A jak se žije matkám samoživitelkám v zemích, které česká média spojují spíše s migranty a uprchlickou vlnou, zpracovávají většinou domovské weby neziskových organizací. Na pracovnice sexbyznysu se média poslední dobou zaměřují také proto, že Pirátská strana vypracovala návrh zákona, podle nějž by se měla prostituce zlegalizovat a začít danit.
Jak jsem již psala, mojí specializací byla zdravotně-sociální žurnalistika. Vzhledem k tomu, že mým zájmem bylo zpracovat téma, které se dotýká většiny čtenářů, zároveň ale není hlavním bodem politických jednání, vybrala jsem si skupinu obyvatel, která má občas tolik starostí o udržení funkce vlastní rodiny, vlastních dětí, že nemá čas a ani prostředky bojovat o svoji lepší budoucnost. Rodiče, kterým prozatím vláda nechce přidat osmdesát tisíc na rodičovském příspěvku, jelikož již mají děti narozené, do ulic vyšli a vymohli si schůzku s premiérem Andrejem Babišem. Ty matky samoživitelky, které pomoc potřebují nejvíce, často nemají finance na uhrazení základních lidských potřeb, navíc nemohou získat ani přístup na internet, natož odjet do Prahy a licitovat s politickou elitou. Proto je zásadní a nutné otevírat téma prostřednictvím médií a pro samoživitelky udělat maximum. Pak totiž nebudou muset volit mezi vlastní ctí a dostatkem jídla pro své děti, a přijímat práci v nočních klubech, která jim zajistí dostatečně vysoké a rychlé peníze, zároveň nebudou nucené složitě hledat hlídání přes den. Stejně tak je důležité, aby se vláda nezaměřovala pouze na témata, která zajímají většinu jejich voličů a mají tak zajištěné hlasy do dalších voleb. I toto je důvod, proč jsou témata humanitární pomoci a solidarity politiky upozaďována a proč jsem se já rozhodla projekt doplnit o příběhy zambijských maminek.
3)Zdroje a stav problematiky
K tomuto bodu jsem se dostala již ve zdůvodnění volby tématu. Čerpala jsem velmi okrajově inspiraci z bakalářské práce Elišky Walterové, která se zaměřovala na postavení samoživitelek ve společnosti, ve většině případů jsem však jako zdroje užívala média, konkrétně DVTV, iRozhlas, aktuálně.cz, ČT24, a podobné. Jejich kompletní seznam je uveden na konci tohoto souboru.
Jak jsem se již zmínila, pravděpodobně nejvíce mají pochopitelně problematiku zpracovanou právě neziskové organizace a instituce, které se sociálním tématům věnují. Mohu uvést Člověka v tísni, Rozkoš bez rizika, Klub svobodných matek, Lékaři bez hranic. S první a poslední zmiňovanou mám zkušenosti s komunikací s jejich PR odděleními, a to právě díky spolupráci s The Student Times.
Rozkoš bez rizika je nestátní nezisková organizace, která funguje již od roku 1992. Jejím hlavním cílem je zlepšovat postavení sexuálních pracovnic, přispívat k informovanosti o jejich právech, zároveň se Rozkoš bez rizika zasazuje o ochranu veřejného zdraví. A to tak, že sexuální pracovnice edukuje v oblasti bezpečného sexu a několikrát do roka jim zajišťuje bezplatná vyšetření krve a ultrazvuky, díky nimž snižuje počet nakažených chorobou AIDS, syfilis, nebo například kapavkou. Zaměstnankyně a dobrovolnice Rozkoše bez rizika pomáhají ženám s právním poradenstvím a zároveň snižují stigmatizaci jejich povolání napříč společností.
Klub svobodných matek je také neziskovou organizací, která se zaměřuje na všechny svobodné matky žijící v České republice. Zajímá se o začlenění samoživitelek do společnosti. Podle slov matek, které pomoc tohoto klubu využívají, je pro ně nejvíce hodnotná facebooková skupina, v níž se matky sdružují a navzájem si pomáhají. Pokud má některá z nich nouzi, může právě sem napsat o pomoc, a ostatní pošlou třeba výše zmiňovaný pytel brambor, nesnězené jídlo, nepoužívané oblečení a pleny pro děti. Klub svobodných matek se zaměřuje i na pracovně-právní ochranu samoživitelek, rodinné právo a pomoc při vymáhání dlužného výživného.
Člověk v tísni asi není organizací, o které by každý z nás alespoň jednou neslyšel. I navzdory tomu její působení přiblížím. Jde také o neziskovou organizaci, jejímiž hlavními hodnotami jsou lidskost a svoboda. Zasazují se o to, aby každý jeden člověk mohl o své vlastní svobodě rozhodovat, a že Všeobecná deklarace lidských práv musí být striktně dodržována v každém koutu světa. Funguje hlavně díky dobrovolníkům a dárcům. Oblasti, ve kterých bude pomáhat, si určuje sama. Důležité je, že Člověk v tísni nepřináší do oblastí pouze humanitární pomoc, ale snaží se za sebou zanechat fungující komunitu, která bude po jeho odchodu soběstačná a životaschopná. Takový projekt jsem i já sama popsala právě v článku o zambijských maminkách samoživitelkách. Člověk v tísni na svém webu píše: „V krizových oblastech po celém světě poskytujeme humanitární pomoc na základě reálných potřeb v duchu Kodexu Mezinárodního Červeného kříže. Pomáháme lidem vyrovnat se s tím, co je potkalo, a podporujeme je v období obnovy, aby se dokázali opět postavit na vlastní nohy.“
Lékaři bez hranic. Instituce založená roku 1971 vždy pomáhá tam, kde je lékařská pomoc nejvíce potřebná. Tedy v oblastech zasažených přírodní katastrofou, válkou, exodem uprchlíků nebo lidí vyloučených z přístupu ke zdravotnické péči. Působí po celém světě, od Afgánistánu po Zimbabwe. Lékaři bez hranic sami publikují na webu nejnovější články věnující se hlavně událostem, ve kterých pomáhají. Já osobně jsem na jejich webu prováděla rešerše týkající se hlavně zdravotnické péče pro matky, tedy bezpečné porodnice a nově postavená centra, kde se o rodičky i těhotné ženy starají. Mluvím například o článcích o matkách v Nigérii, Sidamě, nebo v Lesothu.
4)Ideový plán
Mým hlavním záměrem je přivést k matkám samoživitelkám potřebnou pozornost. I mladí lidé, pro které jsou tyto situace většinou nepředstavitelné a znamenají pro ně něco, co se jim v budoucnu nemůže stát, by si měli závažnost tématu uvědomit, a i oni sami se mohou zasadit o destigmatizaci například sexuálních pracovnic.
Projekt budou tvořit články, které mapují jak situaci v České republice, tak dokládají život žen, které žijí samy s dětmi v naprosto odlišné kultuře a zemi, konkrétně v Zambii. Tuto zemi jsem si vybrala proto, že právě sem vzala organizace Člověk v tísni v minulém roce youtuberku a influencerku Nikolu Čechovou a snažila se tak přiblížit život tamních obyvatel i konzumentům jejího obsahu na sociálních sítích, jež ve většině případů tvoří děti a dospívající ve věku mezi dvanácti a dvaceti lety.
Důvod, proč do samostatného projektu zařazuji i článek o ženách z Afriky, je zvýšení pozornosti věnované konfliktům, ale i obyčejným životům lidí, o kterých česká média až tak často neinformují. V mé bakalářské práci jsem zpracovávala diskurzivní analýzu metafor ve španělských článcích o teroristickém atentátu v Barceloně roku 2017. Nejen lidé, kteří nemají přehled o zahraniční politice a bezpečnostní situaci, používají nesprávné termíny pro označení například emigrantů. Podle mé analýzy to totiž dělají i sami novináři. Někteří s určitým záměrem, metafory jsou totiž jazykovými prostředky, díky nimž lze v textech prosazovat většinovou společenskou ideologii. Někteří z nich ale metafory používají pouze ze zvyku, aniž by si uvědomovali, že vůbec o metafory jde. A právě toto zařazování metafor do textů týkajících se migrace, islámu, terorismu a podobně, ovlivňuje vnímání například menšin nebo etnik většinovým obyvatelstvem nejen Španělska, ale i České republiky, a vlastně každé další vyspělejší země. Myslím si proto, že je nutné zařazovat do mediální tvorby právě podobné články, jako jsou ty vycházející na webech jednotlivých organizací, aby čtenáři poznali reálnou a pravdivou situaci a vyhnuli se generalizaci a odsuzování.
5)Postup práce
Jako první jsem se rozhodla udělat rozhovor se samoživitelkou. A to hlavně proto, že jsem se chtěla do tématu ponořit na začátku co nejvíce, i když jsem se o něj poměrně dost zajímala již od začátku studia na vysoké škole a odpovídal tomu i výběr mé specializace. Samoživitelku Moniku, se kterou jsem rozhovor udělala, znám asi dva roky, ale nikdy jsem neměla možnost se o její životní situaci a minulosti pobavit. Požádala jsem ji tedy o schůzku a dostala jsem kladnou odpověď a pozvání do jejího domova, který sdílí se třemi dětmi, chlapci. Rozhovoru předcházely důkladné rešerše, ale už dopředu jsem věděla, že mě bude nejvíce zajímat její příběh, pocity, rodina, a hlavně to, jak se jí během let, kdy měla malé děti a vychovávala je a živila sama, žilo. Mluvily jsem spolu více než hodinu a poněkud nečekaně se mi žena velmi otevřela, svěřila se dokonce s detaily vztahu s otcem dětí, který byl naplněn i fyzickým násilím a psychickým vydíráním. Během přepisování záznamu vznikl dlouhý a podrobný text, který jsem zpracovala formou story.
Dále jsem se rozhodla zaměřit se na samoživitelky v sexbyznysu a zároveň samoživitelky v Africe. Právě na webu DVTV jsem našla rozhovor se zakladatelkou a generální ředitelkou organizace Rozkoš bez rizika Hanou Malinovou a rozhodla se organizaci kontaktovat. Po detailním rozboru jejich webu jsem se ozvala projektové manažerce Barboře Pšenicové, která mi obratem a velmi ochotně poslala detailní odpovědi na mé otázky. Viděla jsem několik dokumentů České televize, které se problematikou zabývají, zároveň našla všechny články dotýkající se této tématiky. Rozhodla jsem se zpracovat ji formou rozšířené zprávy s citacemi samotných žen i odborníků. Měla jsem snahu přímo ženy pracující v tomto odvětví kontaktovat, to bylo možné právě skrze Rozkoš bez rizika, protože za mnou ale nestojí konkrétní médium nebo mediální dům, neměla žádná z nich důvod se mnou promluvit. Většinou podle jejich slov mluví s novináři hlavně proto, že se příběhy dostanou mezi širokou veřejnost a v tom vidí naději na lepší zítřky.
Podobně jsem postupovala i při tvorbě článku o samoživitelkách v Zambii. Kontaktovala jsem mediální koordinátorku Člověka v tísni Terezu Hronovou, jež do Zambie s Nikolou Čechovou jela, a na toto téma absolvovala několik rozhovorů, například pro pořad V centru Televize Seznam či na Českém rozhlase. S Člověkem v tísni jsem byla v kontaktu již dříve, a to při tvorbě článku o válečném konfliktu v Sýrii a o aktuální situaci v provincii Idlíb. Hovořila jsem s koordinátorem pro Střední východ Tomášem Kocianem. I proto pro mne byla komunikace s organizací snazší. Domluvily jsme si společně s Terezou telefonický rozhovor. Původně jsem měla v plánu také téma zpracovat rozšířenou zprávou, odpovědi Terezy Hronové byly však natolik zajímavé a vše říkající, že by dle mého názoru byla škoda nezpracovat je do samostatného rozhovoru. Jde o kratší rozsah, který však ideálně doplní celkové zaměření mého samostatného projektu.
Zprávu o aktuálním dění kolem samoživitelek, alimentů a příspěvků pro rodiče jsem si nechala na konec, čekala jsem totiž na poslední vládní rozhodnutí ohledně nově připravovaných zákonů. Kontaktovala jsem poslance Michálka z Pirátské strany, z podobného důvodu, jež jsem uvedla u kontaktování žen pracujících v sexbyznysu, jsem nebyla vyslyšena. Díky velkému množství rozhovorů, článků a dokumentů o samoživitelkách, jejichž životní příběhy byly na jednu stranu dech beroucí a smutné, na druhou stranu obdivuhodné a velmi inspirující, jsem získala spoustu materiálů pro vlastní text. Když totiž slyšíte matku několika dětí mluvit o tom, že ušetří cokoli na sobě a pro sebe, jen aby mohla dětem jednou za měsíc uvařit řízek s bramborovou kaší, donutí vás to zamyslet se nad konzumním životem, který žije většina z nás. I to jedním z cílů mého samostatného projektu.
6)Sebehodnocení
Během zpracovávání tématiky jsem se dostala k příběhům, které jsem ani nečekala, že někdy v životě uslyším. Již od zimního semestru tohoto akademického roku jsem měla nápad, jakým způsobem projekt zpracovat. Jakmile jsem však začala sbírat informace, ubírala se moje práce trochu jiným směrem.
Nakonec si myslím, že projekt dosáhl přirozené podoby a tvoří jej čtyři články, které na sebe navazují a dohromady tvoří ucelenou práci, která nabízí pohled ze všech světových stran na téma samoživitelství a zároveň nabízí otázky a prostor k debatě, což je jedním z nejdůležitějších záměrů žurnalistiky, kterou bych během svého života ráda vykonávala.
Zároveň jsem velmi vděčná za kontakty, které díky projektu mám a o kterých vím, že je během své novinářské práce mohu opět znovu využít. Myslím, že jsem ukázala, že dokážu pracovat a jednat s lidmi jako začínající novinář a vytvořit texty, z nichž si čtenář odnese alespoň jednu myšlenku, nad kterou se třeba jen na pár vteřin zamyslí.
7)Literatura a zdroje
WALTEROVÁ, Eliška. Možnosti matky samoživitelky a její postavení ve společnosti [online]. Zlín, 2016 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/37074/walterov%C3%A1_2016_dp.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati.
CHALOUPKOVÁ, Jana a Petra ŠALAMOUNOVÁ. Postoje k manželství, rodičovství a k rolím v rodině v České republice a v Evropě [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004 [cit. 2019-04-07]. ISBN 80-7330-062-1. Dostupné z: https://www.soc.cas.cz/publikace/postoje-k-manzelstvi-rodicovstvi-k-rolim-v-rodine-v-ceske-republice-v-evrope
JAZAIRIOVÁ, Pavla. Jiná Afrika. Druhé. Praha: Radioservis, 2018. ISBN 978-80-88286-03-5.
LAUDER, Silvie a Kateřina ŠAFAŘÍKOVÁ. Tahle země není pro matky: Co český stát nedělá (a měl by dělat) pro podporu rodičů. Respekt. Economia, 2019, 30(14/2019), 14-19.
https://klubsvobodnychmatek.cz/
https://www.lekari-bez-hranic.cz/
https://klubsvobodnychmatek.cz/kazde-desate-dite-samozivitelek-nechodi-na-obedy/
https://rozkosbezrizika.cz/polosero-zivy-me-sex/
https://www.youtube.com/watch?v=B7TB8yIfZO4
https://www.hatefree.cz/blo/rozhovory/2824-barbora-psenicova
https://rozkosbezrizika.cz/file/vyrocni-zprava-r-r-za-rok-2017/
https://www.clovekvtisni.cz/co-vari-maminky-v-zambii-5472gp
http://archive.unu.edu/unupress/unupbooks/uu37we/uu37we0t.htm
http://archive.unu.edu/unupress/unupbooks/uu37we/uu37we0t.htm
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/matka-samozivitelka-vyzivne-malo-penez_1805211552_jak
