Vojtěch Bílý 1 Cíl práce
Tématem tohoto samostatného projektu je natočení zpravodajské reportáže o stěhování sídla výjezdové jednotky záchranné služby v Konici. Toto téma jsem si vybral, protože bydlím tři kilometry od Konice, kde jsem chodil i na základní školu a zajímá mě dění ve městě. Zdravotnická záchranná služba je dnes živě diskutovaným tématem, od dubna letošního roku se navíc prodloužila maximální dojezdová doba záchranářů k pacientovi z patnácti na dvacet minut. Při rozhovorech se záchranáři předpokládám obecné obavy, které dnes zaznívají z médií, tedy strach že dojde k rušení vybraných výjezdových stanic a cesta k pacientovi bude složitější. V Konici, odkud záchranáři vyjíždějí do velké části prostějovského okresu, je situace o to složitější, že v zimě se musejí dostat do nejvýše položených míst okresu – obcí Protivanov, Lipová a okolí. Sněhové podmínky zde často zapříčiní kalamitní stavy, silnice jsou obtížně sjízdné a dodržet dojezdový čas je obtížné. Právě proto mezi zdejšími obyvateli vládl v minulosti strach z toho, že se nenajde vhodná budova pro záchranáře a výjezdová stanice v Konici bude zrušena. Nové sídlo je tak důležitým uklidněním pro mnoho občanů regionu, kteří jej vnímají jako ujištění, že jim bude akutní péče dostupná.
Cílem této práce je vytvořit několikaminutovou, čistě zpravodajskou reportáž, ve které představím nové sídlo záchranky, důvody stěhování i problémy, které se ohledně této akce udály. Původně totiž měla být postavena zcela nová budova, spolu s heliportem a hasičskou zbrojnicí. Kraj ale nenašel na tuto investici finance a nyní předal projektovou dokumentaci městu Konice, které ji bude muset samo zaplatit. Proto mě zajímal i pohled vedení města, pro které je např. nová hasičská zbrojnice velmi důležitá, ale kvůli splácení kanalizace a čistírny odpadních vod musí hodně šetřit.
Prostor bych chtěl věnovat všem zainteresovaným stranám, tedy zástupcům Olomouckého kraje, městu Konice a zejména samotným záchranářům. Výsledkem by měl být ucelený pohled na jednu etapu rozvoje důležité sociální služby, kterou zdravotnická záchranná služba je. Reportáž bude mít zpravodajský charakter, použitelná bude v pořadech typu Události v regionech v České televizi či zpravodajských relacích některé regionální televize. Výsledný produkt bude delší než standardní televizní reportáž, jelikož je třeba brát v potaz požadavky na tento samostatný projekt. Běžná délka reportáže určené do televizního zpravodajství je max. 80 – 100 vteřin, délka mého díla bude dvakrát až třikrát větší. Proto se budu snažit vytvořit ji na principu podobném obrácené pyramidě, kdy bude možné pro případné televizní vysílání reportáž odzadu jednoduše zkrátit.
Hlavním cílem celé práce je však prokázat schopnosti nabyté v profilačních kurzech při studiu, tedy schopnost vytvořit promyšlený audiovizuální materiál, který bude vykazovat všechny formální náležitosti zpravodajské reportáže, prokáže moji způsobilost pro práci s kamerou, mikrofonem, nahráváním komentářů a střihem, včetně závěrečné sebereflexe, která mi pomůže při budoucí tvorbě obdobných výstupů.
2 Zdůvodnění volby tématu
Téma jsem vybíral s ohledem na absolvované specializace, profesní profilaci jsem mohl volit mezi TV a psanou, tématickou jsem absolvoval jak zdravotně-sociální, tak sportovní. Volba padla na televizní reportáž z oblasti zdravotnictví, vztažené k regionu mého bydliště. Domnívám se, že záchranná služba je důležitým aspektem naší společnosti a její pomoc může v životě potřebovat každý z nás. Proto se mým cílem stalo ukázat lidem i pozadí práce záchranářů, problémy, které jejich činnost přináší, v jakých podmínkách pracují. Stěhování do nové budovy se tak jeví jako ideální příležitost nahlédnout pod pokličku jejich práce. Dalším dobrým důvodem, proč se o tuto věc zajímat, je kontrola veřejných financí, z nichž byl projekt zaplacen. Je důležité vidět, jak jsou využívány peníze z krajského rozpočtu a jakou hodnotu ve výsledku přinesly.
I přes jisté obavy, které mám v důsledku bulvarizace a dynamizace dnešního televizního zpravodajství z toho, že výsledná reportáž nebude pro potřeby hlavních zpravodajských relací vhodná, se pokusím o reálné zachycení situace bez zbytečné dramatizace, v podobě např. hudby v podkresu či přílišného pohybu kamerou v jednotlivých záběrech. Tyto prvky jsou, i když to tak v dnešním zpravodajství leckdy nevypadá, určeny pro publicistické a dokumentární reportáže, ve zpravodajství je důležitá informační hodnota, která by měla být dominantní a nenarušována zbytečnými snahami o vizuální a hudební show.
3 Zdroje a stav problematiky
O stěhování záchranky v Konici informoval v listopadu 2011 Prostějovský deník. [1] Další informace jsem měl z osobních rozhovorů s občany města Konice a zastupiteli. Cenným zdrojem pro mne byl konický starosta pan Novák, který mi nastínil situaci z pohledu města. Mnoho poznatků o vývoji původně zamýšleného projektu, kdy mělo vzniknout moderní centrum pro hasiče a záchranáře i s přistávací plochou pro vrtulníky, přinesl opět Prostějovský deník [2] a to ve chvíli, kdy jsem již měl natáčení za sebou a čekal mě střih a nahrávání komentáře. Zapojil jsem tedy nově nabyté informace alespoň do komentáře, aby byly informace o současném stavu aktuální, což je jeden z primárních cílů zpravodajství.
Důležité údaje jsem hledal i na internetu, především jsem potřeboval získat kontakty, využil jsem tak stránky města Konice, Olomouckého kraje a Zdravotnické záchranné služby. Další informace jsem hledal na webech regionálních novin a v archivu České televize.
Námětem podobnou reportáž vytvořila i Česká televize, kdy informovala o novém sídle záchranky v Opařanech [3] a také zlínský webový portál zkraje.cz, který přinesl informace o novém sídle záchranářů v areálu Baťovy krajské nemocnice.
Stav zázemí záchranné služby v Konici byl dlouhodobě neuspokojivý. Několik desítek let záchranáři sídlili ve staré budově místní polikliniky, kde měli stísněné prostory, špatné vytápění a navíc do budovy zatékalo. Chyběla také garáž pro vůz ambulance. Budova polikliniky je navíc v majetku města, kraj tedy musel platit nájemné, které ale nebylo adekvátní daným podmínkám.
Složitá situace panuje i u konických hasičů, kteří sídlí v budově z padesátých let minulého století. Ta je navíc situována v centru města, manipulace s hasičskými vozy je tak velmi komplikovaná. Při výjezdu musí auta vyjet do protisměru a pak se otáčet, což samozřejmě představuje značné zdržení.
Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje vyjížděla, dle informací zveřejněných na webových stránkách www.zzsol.cz, celkem k 44 756 případů. [5] Výjezdové stanoviště v Konici je jedním z patnácti v Olomouckém kraji, organizačně spadá pod územní odbor v Prostějově a poskytuje čtyřiadvacetihodinovou přednemocniční neodkladnou péči lidem ve velké části okresu. Touto péčí se rozumí „péče o postižené na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, během jejich dopravy k dalšímu odbornému ošetření a jejich předání do zdravotnického zařízení.“ [6]
4 Ideový plán
Samotnému natáčení předchází fáze přípravy bodového scénáře. Důkladně jsem promýšlel, jak by měla výsledná reportáž vypadat, jaké záběry se mi budou hodit. Díky poznatkům získaným při praktiku a workshopu TV žurnalistiky jsem měl na paměti, že důležité bude natáčet co nejvíce detailů, přibližně v poměru jeden celek ku třem detailům. Pokud to podmínky dovolí, chci natočit většinu záběrů ze stativu, abych zajistil co nejlepší záběry s minimem třesu. Jsem si ale vědom vlastních schopností, především práce s kamerou a střih jsou pro mě dost obtížné, kameru jsem poprvé držel v ruce až při studiu žurnalistiky. Proto se, jak nám bylo řečeno při praktiku a workshopu TV, nebudu pouštět do zbytečných pohybů s kamerou, soustředím se hlavně na statické záběry, i když to možná ovlivní dynamičnost výsledného díla, nicméně ta je pro čistě zpravodajskou reportáž méně důležitá, než např. pro dokument o adrenalinových sportech. Důležitá je i příprava na rozhovory, které by měly zapadnout do kontextu celé reportáže.
Jak jsem již zmínil, cílem tohoto projektu je vytvořit reportáž, která bude určena hlavně pro regionální vysílání a tím pádem pro užší cílovou skupinu, tvořenou občany regionu. V ideálním případě bude reportáž obsahovat alespoň tři rozhovory, které dodají výslednému dílu na autentičnosti. Záběry by měly dokumentovat informace, které v reportáži zazní. Natáčet chci hlavně v novém sídle záchranky, pro dokreslení situace ale i v budově polikliniky, kde dříve záchranáři sídlili, a na městském úřadě. Rád bych také získal materiály z projektové dokumentace původně zamýšleného sídla hasičů a záchranářů.
Důležité ve skladbě reportážního příspěvku, je dbát zejména na srozumitelnost celého díla, aby byl příjemce co nejméně vystaven rušivým prvkům a z nabízených informací si zapamatoval to nejdůležitější. Neméně důležité je i logické uspořádání reportáže, které pomáhá recipientovi tyto informace lépe vstřebávat a reportáž působí jako uzavřený celek, ve kterém se nepřeskakuje z jedné dějové linie do druhé, čímž by se mělo zamezit zmatečnosti celé zprávy. Dalším aspektem, na který je třeba dbát při střihu, je nedávat dvě přímá vyjádření za sebe, ale vždy je oddělit asynchronem.
V reportáži zcela záměrně vynechám stand-up, který, jak mi bylo řečeno při televizním workshopu, přinesla do zpravodajství až televize Nova ve snaze zviditelnit jednotlivé reportéry. Přítomnost stand-upů je přitom pro zpravodajské relace zcela irelevantní, reportér zde má vystupovat v roli zprostředkovatele informací, v zásadě je zcela jedno, zda jej vidíme či ne.
5 Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení
5.1 Domlouvání natáčení
Původně jsem se domníval, že domluvit natáčení bude vzhledem k tomu, že Konici dobře znám, jednoduché. Starosta Konice, František Novák, také neměl s natáčením sebemenší problém, natáčet jsem tak mohl i v budově, kde záchranka dříve sídlila, protože je v majetku města. Složitější ale byla situace ohledně natáčení v nové budově záchranky. Místní záchranáři mi sdělili, že je třeba mít povolení od vedení Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje (dále jen ZZS OK). Vedoucí prostějovské pobočky, pod kterou Konice spadá, mne odkázal na vedení v Olomouci, kde mi bylo sděleno, že se mám obrátit na Olomoucký kraj jako zřizovatele ZZS OK.
Po výměně několika e-mailů s náměstkem pro zdravotnictví MUDr. Michaelem Fischerem, které nikam nevedly, jsem nakonec získal povolení od vedoucí odboru zdravotnictví, paní Štefkové, a to na popud mluvčího Olomouckého kraje, který mi slíbil pomoc. Následovalo další kolo e-mailů a telefonátů, aby se informace dostala až k záchranářům do Konice. Natáčení jsem nakonec domluvil s vrchní sestrou Janou Kallyovou, a to na neděli 15. dubna, kdy sloužila v Konici. O den později proběhlo i natáčení u starosty Konice a v budově polikliniky. V původním záměru jsem chtěl i rozhovor s p. Fischerem, jako zástupcem kraje, který mi jej přislíbil spolu s dalšími informacemi. Po zdlouhavé komunikaci s jeho asistentkou si však na natočení rozhovoru nenašel čas. Tím padla i moje snaha o natočení projektové dokumentace k původně zamýšlenému sídlu hasičů a záchranářů.
5.2 Příprava na natáčení a rozhovory
Příprava na rozhovory je velmi důležitou částí, předcházející samotnému natáčení. Nejprve jsem si připravil bodový scénář, v němž jsem si předběžně určil místo, kde chci dát rozhovory. Ideálně jsem chtěl čtyři až pět rozhovorů – s vrchní sestrou, řidičem sanitky, starostou Konice, náměstkem Fischerem a případně s náhodným respondentem v budově polikliniky. Realizovat se mi ale povedlo jen dva, řidič sanitky se nechtěl v reportáži angažovat, domluva s panem Fischerem selhala. Ještě horší byla snaha o domluvu s pacienty na poliklinice, kteří byli neochotní v jakékoliv spolupráci. Nechtěli se nechat natočit dokonce ani v ilustračních záběrech, což dost možná zrcadlí venkovskou povahu města Konice, kde zkrátka stále ještě kdokoliv s kamerou vzbudí rozruch a lidé jej vnímají jako něco neobvyklého.
Otázky pro první z realizovaných rozhovorů jsem měl připraveny pro Janu Kallyovou, vrchní sestru územního odboru Prostějov. Od ní jsem chtěl získat výpovědi hlavně o praktickém fungování záchranky v Konici, s čím byli ve staré budově nespokojení, jaké jsou výhody a nevýhody přestěhování, jaké mají k dispozici vybavení, v jakém režimu pracují apod. Druhý rozhovor se starostou Konice jsem měl připravený o poznání méně. S panem Novákem jsem se domluvil, o čem by měla přibližně jeho výpověď být, aby zapadla do kontextu celé reportáže.
Další fází v přípravě na natáčení bylo vypůjčení videokamery, stativu a mikrofonu v Audiovizuálním centru UP. Při kontrole techniky den před natáčením jsem měl problémy s připojením mikrofonu, který nechtěl snímat zvuk. Asi po hodině práce, kdy jsem pročítal nejrůznější manuály a procházel rady na internetu, se přeci jen zdálo, že je mikrofon připojen správně, což signalizoval i piktogram na displeji videokamery. Baterie byla rovněž signalizovaná jako nabitá, přesto jsem ji ještě asi hodinu pro jistotu nabíjel.
5.3 Natáčení v budově záchranky
Natáčení v novém sídle záchranářů probíhalo v dopoledních hodinách, asistovala mi u něj moje přítelkyně, Ing. Petra Poláková, jejíž pomoc jsem využil hlavně u rozhovoru a při přenášení techniky. Po příjezdu na místo jsem se domluvil na prohlídce budovy a postupu práce. Nejprve jsem šel natáčet výjezdové vozidlo, několik záběrů na otevřenou garáž, v níž bylo zaparkované, poté hlavně hodně detailů, kterými bych pokryl podstatnou část reportáže. Zde se naskytla první větší komplikace, neboť, jak si lze v jednom ze záběrů výsledné reportáže povšimnout, průjezdná garáž je velmi stísněný prostor. Proto nebylo možné většinu záběrů na vybavení sanitky, loga, nápisy a další propriety vozidla natáčet za použití stativu. To způsobilo, i s ohledem na chladné počasí, že se některé z těchto záběrů mírně třásly a nebyly vhodné pro finální využití v reportáži.
Následovalo natočení rozhovoru s vrchní sestrou Janou Kallyovou, pro případ, že by musela vyjet k zásahu, chtěl jsem mít rozhovor natočený co nejdříve. Zde nastal další problém, neboť mikrofon, i když byl na displeji v kameře signalizován jako připojený, měl zřejmě špatný kontakt a ve střižně jsem zjistil, že zvuk byl snímán pouze prostřednictvím mikrofonu zabudovaného v kameře. I přes některé úpravy v programu Avid, kterými jsem se snažil zvuk vylepšit, je jeho kvalita ve výsledné reportáži na nižší úrovni. Přítomný řidič sanitky, který s paní Kallyovou sloužil, se odmítnul na natáčení jakkoliv podílet, ať už v jednotlivých vstupech jako komparzista, nebo jako respondent při rozhovoru.
Po rozhovoru jsem měl v plánu natočit co nejvíce detailů a několik celků v interiéru budovy. Jak jsem ale záhy zjistil, vybavení je velmi strohé, ryze účelové. Tedy všude bílé zdi, v některých místnostech jen postel či stůl, na kterém nic neleželo. V celé budově udržovaný pořádek, vše pečlivě srovnané, sterilní, čisté. Navíc přišla další komplikace, neboť kamera se po dvaceti minutách provozu nečekaně zcela vybila. Měl jsem s sebou sice nabíječku, nemohl jsem ale čekat na nabití baterie, protože jsem byl časově omezen možným výjezdem záchranářů, který mohl přijít kdykoliv. V jednotlivých místnostech byly naštěstí elektrické zásuvky, takže jsem natáčel při současném zapojení videokamery do elektrické sítě. To mě však omezovalo v pohybu, vzhledem k délce nabíjecího kabelu jsem se nemohl dostat na všechna místa, ze kterých jsem chtěl záběry pořídit. Nicméně nakonec se mi podařilo v budově natočit asi patnáct minut hrubého materiálu, včetně zmiňovaného rozhovoru.
Následně jsem chtěl natočit ještě několik pohledů ze silnice na budovu, tuto část jsem záměrně nechával na konec nedělního natáčení, v případě výjezdu záchranářů jsem mohl i bez jejich přítomnosti na těchto záběrech pracovat. Z výše zmiňovaného důvodu vybití videokamery jsem ale byl nucen tyto záběry pořídit až druhý den.
5.4 Natáčení na městském úřadě
Natáčení v budově městského úřadu v Konici probíhalo v odpoledních hodinách v pondělí 16. dubna. S panem starostou jsem byl domluvený na 13 hodin, kdy jsem také dorazil k němu do kanceláře. Po krátkém vyjasnění požadavků jsme natočili rozhovor, jelikož jsem byl tento den na natáčení zcela sám, pan Novák si mikrofon držel sám. Ve střižně jsem ale zjistil, že i tento rozhovor byl kvůli špatnému kontaktu mikrofonu v nižší kvalitě.
Po vyjádření na kameru jsem s panem starostou vedl, mimo záznam, přibližně patnáctiminutový rozhovor, v němž mi nastínil, jaké plány má město s budovou polikliniky, jaké zde měli záchranáři podmínky a poskytnul mi i svůj osobní náhled na chování Olomouckého kraje v otázce stavby nového sídla hasičů. Vyjádřil hlavně své obavy z toho, že Krajský úřad od financování projektu odstoupí a předá jej k řešení Konici, což se také na konci týdne stalo. Dle slov pana starosty však město na takovýto projekt nyní nemá peníze, městský rozpočet funguje na úsporném principu, kdy se zaměstnancům snižují platy, byly jim odebrány benefity v podobě stravenek a například Charita Konice v letošním roce od města neuvidí ani korunu. Vše je způsobeno splácením dvacetimilionového úvěru na stavbu kanalizace, kvůli němuž už na další investiční akce v pokladně nejsou peníze.
Po odchodu z kanceláře jsem udělal několik záběrů na budovu městského úřadu, detaily na pískovcovou desku u vchodu a vstupní dveře. Následně jsem se odebral k tři sta metrů vzdálené poliklinice.
5.5 Natáčení v budově polikliniky
V budově polikliniky, která je ve velmi špatném technickém stavu, jsem chtěl natočit právě nevyhovující podmínky, které zde záchranáři měli. Na základě rozhovoru se starostou jsem se zajímal i o přestěhování chirurgické a ortopedické ambulance ze sklepa do prostor, kde dříve sídlila právě zdravotnická záchranná služba. Nejprve jsem šel tedy natočit právě sklepní prostor, hlavně starostou zmiňované příkré schodiště, které při představě chůze o berlích k ortopedovi vypadá opravdu nebezpečně. Následně jsem se snažil přemluvit některého z pacientů, kteří čekali u dalších doktorů, aby se mi na kameru vyjádřil ohledně přesunutí zmiňovaných specializovaných ambulancí. Se svým požadavkem jsem bohužel nepochodil, navíc lidé se nechtěli ukázat ani v dalších záběrech. Vždy počkali raději za dveřmi, než jsem kameru sklidil, případně mě důrazně požádali, abych je netočil, což jsem samozřejmě respektoval.
Při natáčení exteriéru budovy, v momentě, kdy jsem chtěl natočit jednu ženu, jak vychází ze dveří, se tato paní zastavila a bez pohybu stála, dokud jsem kameru nevypnul. Nebyl jsem tak schopný natočit nějaké záběry, ve kterých by se někdo nebo něco hýbalo. Při dalším záběru na budovu, tentokrát z větší vzdálenosti, se muž přicházející ke mně schoval za roh a také čekal, až s kamerou odejdu. Toto zvláštní chování si nedovedu dost dobře zdůvodnit, nicméně i tak jsem alespoň nějaké záběry přeci jen natočil, i když z velké části jen statické.
5.6 Natáčení exteriéru nového sídla záchranářů
V poslední fázi natáčení jsem potřeboval udělat záběry budovu záchranářů, které jsem předchozí den kvůli vybité baterii nestihnul natočit. Budovu jsem snímal z několika úhlů, snažil jsem se i o pohled dále ulicí Chmelnice, směrem k plánované budově hasičů a heliportu. V této fázi mi nepřálo počasí, foukal vítr a hlavně nepříjemně pršelo, s čímž jsem se potýkal už od rána, ovšem nyní déšť značně zesiloval a musel jsem tak natáčení zrychlit, aby nedošlo k poškození zapůjčené techniky.
5.7 Střih
Z mého pohledu nejobtížnější část projektu na mě čekala ve střižně Audiovizuálního centra, kam jsem zamířil s hrubým materiálem. S programem Avid Media Composer, pomocí kterého jsem reportáž stříhal, jsem se doposud setkal jen při praktiku a workshopu TV žurnalistiky, kdy nám byly jeho základní funkce představeny. Také jsem na něm už dvě reportáže stříhal, vždy to ale bylo za podpory Mgr. Vrby, případně někoho ze spolužáků. S programem jsem se okrajově setkal i na praxi v olomoucké redakci České televize. Nyní jsem musel kompletní střih provést zcela sám, což pro mne zpočátku vypadalo obtížně.
Po nahrání hrubého materiálu do počítače jsem si nejprve prohlédnul všechny záběry a poslechnul jsem si rozhovory, na základě kterých jsem drobně komentáře určené k nahrání. Následně jsem tedy nahrál zvukovou stopu v nahrávacím studiu Audiovizuálního centra a poté ji také vložil do počítače.
V samotném střihu v Avidu jsem nejprve vytvořil zvukovou stopu a vložil rozhovory, následně jsem zvuk pokrýval obrazovou složkou tak, aby se obrázky co nejvíce vztahovaly k řečeným informacím. To mi zabralo přibližně čtyři hodiny práce, nejprve jsem si totiž musel dostatečně vybavit práci ve střihovém programu, někdy i za cenu metody pokus – omyl. Nicméně asi po hodině práce jsem se už v prostředí programu vcelku dobře orientoval. Po dostříhání celé reportáže jsem vložil titulky na začátek reportáže a k jednotlivým rozhovorům. Také jsem u titulků nastavil efekt „objevení“ a nastavil jsem jejich délku.
Závěrečným krokem bylo vyrovnání zvukové stopy do jedné hladiny, nemohl jsem ale dlouho najít menu pro úpravu vlastností zvuku. S mírnou pomocí se mi to nakonec podařilo a zvuk jsem upravil co možná do nejlepší podoby, což bylo důležité hlavně u špatně nahraných rozhovorů.
Po zhlédnutí výsledku mojí práce konzultantem, panem Vrbou, mi bylo doporučeno zkrácení reportáže, zejména výpovědí dotazovaných osob. Po obsahové stránce byla reportáž shledána informačně v pořádku, trochu nudně působilo množství statických záběrů, avšak jinak bylo vše v pořádku.
Po zkrácení rozhovorů v reportáži zbývalo vyexportování videa ze střihového programu. S touto činností jsem se dosud v absolvovaných workshopech nesetkal, pomohli mi tak spolužáci, kteří spolupracují se studentskou televizí a s programem mají přeci jen větší zkušenosti. Jelikož reportáž byla natáčena v HD rozlišení, výsledný materiál měl více než 3,5 GB, což je pro potřeby nahrání reportáže na portál upmedia.cz příliš. Bylo tedy třeba video ještě převést do vhodnějšího formátu. Samotná konverze trvala programu několik hodin, výsledkem je však použitelné video o datové velikosti necelých 200 MB.
6 Sebehodnocení
Výsledná reportáž splňuje mnou definované cíle hlavně po obsahové stránce. Myslím, že jako zpravodajská reportáž, splňuje základní požadavky, jako srozumitelnost, důraz na faktičnost, vyváženost a objektivitu. Jelikož mě dosavadní studium připravilo zejména na práci reportéra, neměl jsem s přípravou obsahu a skladby informací reportáže velký problém. Tvorba samostatného projektu mě zcela jistě obohatila, jako cennou zkušenost vnímám zejména fakt, že jsem musel sám zpracovat jednotlivé fáze výroby reportáže, i když to mnohdy nebylo zcela snadné.
Pokud bych měl zhodnotit, jak se mi dané fáze tvorby projektu dařili, musím říct, že nejpříjemnější byla tvorba scénáře, příprava informací a nahrávání komentářů. O něco složitější byla práce s kamerou, se kterou jsem přišel do styku pouze při studiu, kdy navíc většina času při praktiku a workshopu TV žurnalistiky byla věnována práci se složitým programem Avid Media Composer. Práce s kamerou nám byla vysvětlena jen krátce, přesto si myslím, že jsem se natáčení záběrů zhostil se ctí, i když je zcela zřejmé, že do profesionální úrovně má ještě daleko.
Nejobtížnější fází výroby reportáže byl zcela jistě střih. Výše zmiňovaný program od firmy Avid, na kterém stříhá většina televizních a filmových společností po celém světě, je velmi složitý a naučit se na něm rychleji, efektivněji a lépe pracovat vyžaduje zcela jistě několik měsíců či let práce. Není tedy dle mého názoru v silách studenta žurnalistiky, pokud se střihu nevěnuje jako svému koníčku, vytvořit materiál srovnatelný s úrovní, které dosahují televizní společnosti. Pokud bych v dohledné době stříhal nějaký video materiál, zřejmě bych sáhnul po nějakém jiném, uživatelsky přívětivějším programu. Jak jsem viděl na práci některých svých kolegů, je použití alternativních střihových programů jednodušší a výsledek je přitom na velmi dobré úrovni.
Přes prvotní přesvědčení, jak půjde dané téma dobře zpracovat, musím konstatovat, že kvůli neochotě některých lidí byla práce o poznání složitější. Velmi mě mrzí zejména fakt, že si i přes slib spolupráce nenašel čas pan náměstek Michael Fischer, který mi mohl poskytnout cenné informace a zajímavý rozhovor, jímž bych zcela jistě strukturu reportáže obohatil.
Cílem této práce byla zpravodajská reportáž, která se mi i přes všechna úskalí podařila vytvořit, zároveň ale vnímám skutečnost, že po technické stránce je ještě co dohánět. Zlepšit bych měl především práci s kamerou, o které vím, že není ideální. Co se týče střihu, tak po několika desítkách minut mi šla práce už mnohem lépe, myslím tedy, že pokud bych vytvořil několik reportáží v kratším časovém úseku, určitě by se to projevilo i v kvalitě zpracování. Pro potřebu televizního vysílání by bylo potřeba reportáž o něco zkrátit, je tedy koncipovaná tak, aby šla jednoduše zkrátit odzadu, a přitom zůstanou zachovány nejdůležitější informace.
Reportáž by se dala v budoucnu rozpracovat do několika linií. Zajímavé určitě bude sledovat hlavně dění okolo zamýšlené stavby nové hasičské zbrojnice, které se tato reportáž dotkla jen okrajově. O hasičích, kteří mají v Konici dlouholetou historii, by se dal zpracovat i dokument, do kterého by se právě nově zamýšlené sídlo dalo zakomponovat. Rovněž osud staré budovy polikliniky bude zajímavý, o její rekonstrukci se mluví už roky, avšak prozatím se nenašel dostatek financí. Budova se však nachází ve stále horším technickém stavu, bude tedy zajímavé sledovat, zda dostane přednost oprava polikliniky či stavba budovy pro hasiče.
7 Zdroje, konkurenční projekty
[1] MOŠ, Pavel. V Konici mají novou výjezdovou stanici pro záchranáře. Čekají na hasičárnu a heliport. In: Prostějovský deník [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/v-konici-maji-novou-vyjezdovou-stanici-pro.html
[2] MOŠ, Pavel. Hasičárnu a heliport postavte sami, vzkázal kraj Konici. In: Prostějovský deník [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/hasicarnu-a-heliport-postavte-sami-vzkazal-kraj-konici-20120419.html
[3] VRKOČOVÁ, Kristina. Záchranka v Opařanech má nové výjezdové stanoviště. In: Česká televize [online]. 2.5.2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/122780-zachranka-v-oparanech-ma-nove-vyjezdove-stanoviste/
[4] TARABOVÁ, Markéta. Záchránáři se budou stěhovat, nové sídlo záchranky už vzniká. In: Z kraje [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.zkraje.cz/view.php?cisloclanku=2008020071
[5] Současný stav PNP u ZZS OK. Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje [online]. © 2007 - 2010 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.zzsol.cz/soucasnyStav.php
[6] Přednemocniční neodkladná péče. Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje [online]. © 2007 - 2010 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.zzsol.cz/pnp.php
