st., 20. květen 2015 13:08

Tom Oakland a jeho cesta k sólovému vystupování

Samostatný projekt Kulturní specializace/TV žurnalistika. Realizace projektu k dispozici zde: https://www.youtube.com/watch?v=wAN-EfLrV6I 

 

 1. Cíl práce

Svým projektem bych ráda ukázala propojení svého profesního a tematického zaměření, ke kterému jsem v rámci vybraných předmětů po dobu svého studia směřovala. Jedná se o televizní žurnalistiku s důrazem na kulturní specializaci. Televizní specializaci jsem zvolila zejména proto, že mě baví práce s kamerou a následná práce s nasbíraným videomateriálem. Kultura je něco, co mě provází celý život. Zajímám se o hudbu, o tanec, filmy, ráda chodím do divadel a na koncerty. Ve svém projektu jsem tedy chtěla spojit tyto dvě profilační linie.

Cílem projektu je vytvoření krátkého dokumentu o začínajícím sólovém hudebníkovi Tomovi Oaklandovi, který by mu mohl posloužit zároveň jako propagační materiál při získávání angažmá. Tom začal sólově koncertovat na podzim roku 2014 poté, co několik let působil v rámci brněnského uskupení Ukulele orchestra jako Brno.

K naplnění cíle budou natočeny rozhovory s Tomem, jeho manželkou, která působí zároveň jako jeho manažerka, s jeho spolupracovníky a také ohlasy návštěvníků jeho koncertu. Tak budou divákům poskytnuty informace nejen přímo od hudebníka ze zákulisí – náhled do minulosti, co ho ke hraní a koncertování vedlo, jeho zázemí – ale také výpovědi  od lidí s ním spolupracujících a od publika, které zhodnotí jeho tvorbu.

Na úvod bude Tom Oakland představen, následovat budou informace o prostředí, ze kterého pochází, a co ho ke hraní vedlo. Zmíněno bude i jeho působení v rámci souboru Ukulele orchestra jako Brno a následně z úst hudebníka bude porovnáno vystupování se skupinou a sólo. Rozhovor s Tomem je základem pro zhruba polovinu projektu, proložen bude ilustračními záběry a doplněn o ukázky jeho tvorby a výpovědí jeho manželky o tom, jak mu v kariéře pomáhá. Druhá část projektu je zaměřena na koncert, který se konal 10. dubna 2015 v brněnském podniku FoxFord. Zde Tom zahrál dvouhodinový program společně s kamarádem Sebastienem Soldánem (cajon). Obsaženy budou záběry z programu a také výpovědi publika po skončení koncertu.

V průběhu snímku budou na vybraných vhodných místech záběry doplněny mým nahraným komentářem.

Prostřednictvím výsledného videa chci představit Toma Oaklanda a jeho tvorbu, zdokumentovat jeho uměleckou minulost a informovat o tom, jak celý projekt sólového vystupování získal reálný charakter. Zároveň chci také poskytnout divákům zhodnocení jeho tvorby, k čemuž poslouží výpovědi návštěvníků koncertu a jejich dojmy. Diváci by měli z videa získat potřebné informace o tomto hudebníkovi, ukázky jeho tvorby a následně sami zhodnotit, zda je tento hudebník někdo, na koho by se ve svém volném čase přišli podívat.

2. Zdůvodnění volby tématu

Jakožto studentka jednooborové žurnalistiky jsem měla možnost vybrat si mezi psanou a televizní žurnalistikou. Zvolila jsem si televizní, a to zejména kvůli tomu, že zkušenosti s psanými články jsem získala již v rámci svých praxí a působení na kulturním on-line serveru Topzine.cz. Práce s obrazovým materiálem je mi blízká a baví mě, proto jsem si tedy zvolila zpracování projektu jakožto televizního projektu.

Výběr kulturní profilace byl pro mě jednoznačný, tato témata mě baví a chtěla bych se jim věnovat i ve své budoucí profesi.

Mým původním tématem bylo pouliční umění, a to zejména zaměření na hudebníky. Nicméně vzhledem k období, kdy jsem na projektu začala pracovat (podzim – zima), nebylo možné získat záběry a výpovědi umělců, protože žádní nekoncertovali. Vytvořit snímek o Tomovi Oaklandovi mě napadlo na jednom z jeho koncertů v Olomouci, kdy jsem společně s jeho ženou Květou mluvila o možnosti vytvořit nějaké video, které by mu mohlo sloužit zároveň jako propagace. Vzhledem k tomu, že o hudbu se zajímám ve svém volném čase a ráda objevuji nové interprety, jsem se rozhodla, že pomohu kamarádům a zároveň tak splním vlastní projekt.  

Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o samostatný projekt, který má ukázat, co jsem se v rámci svého studia naučila, a být také reprezentativní, nechtěla jsem zvolit cestu čistě propagačního rázu, ale vytvořit komplexní publicistický či dokumentární výstup.  Představit Toma, zahrnout do díla také jeho cestu k vystupování, výpovědi lidí z jeho okolí a také výpovědi návštěvníků koncertu. Kombinace všech těchto výpovědí pak vytvoří komplexnější náhled do situace a představí osobu Toma z různých úhlů pohledu.

Jde o mladého hudebníka, který pochází z bilingvní rodiny a hudebnického prostředí. Vlastní básně píše už zhruba od třinácti let, hudbu k nim začal skládat později. Vzhledem ke svému dvojjazyčnému původu píše texty v angličtině. Od sedmnácti let vystupoval v souboru Ukulele Orchestra jako Brno spolu s některými členy své rodiny. Dnes už s tímto seskupení vystupuje jen výjimečně a věnuje se zejména vlastní tvorbě a sólovým koncertům. Na tyto koncerty si zve také hudební hosty, které si vybírá z řad svých kamarádů a známých. K dnešnímu dni má za sebou 5 koncertů, na dvou vystoupil zcela sólo, na třech mu dělal doprovod nějaký host. Hned první koncert doprovodil na kontrabas Michal Reich, který působí také v Ukulele Orchestra jako Brno, na dalším koncertě Toma na příčnou flétnu doprovodil Jan Kyzlink, Tomův bývalý spolužák, a na zatím posledním koncertu 10. dubna ho doprovodil na cajón Sebastien Soldán, dlouholetý kamarád, se kterým Tom zkoušel vystupovat také na ulici.

Je tedy zřejmé, že má tento hudebník kolem sebe talentované lidi a tento potenciál využívá i ve svém vystupování. Sám hraje na kytaru a na ukulele, začíná také s mandolínou – všechny tyto strunné nástroje mají jinak postavené pražce i struny. Doprovází se sám také na foukací harmoniku. Ovládá také základy hraní na klavír.

Texty si píše v angličtině, jelikož je mu to tak vzhledem k jeho bilingvnímu zázemí přirozenější. Nicméně uvažuje také o zařazení některých českých písní do svého repertoáru, zejména kvůli publiku, které anglickým skladbám příliš nerozumí – což je škoda, jelikož jeho tvorba je především o významu textů. Dalším jeho projektem do budoucna je i zařazení výtvarné tvorby ke svým vystoupením.

Myslím si, že všechny tyto informace jsou velmi zajímavé a pro diváky poutavé. Když se řekne žurnalistika, mnoho lidí si představí především televizní zpravodajství, které se v dnešní době soustřeďuje především na politiku, ekonomiku a teprve okrajově na kulturní témata. Nicméně myslím si, že i tato témata jsou důležitá a pro některé lidi i zajímavější. Navíc náhled do zákulisí interpretů je velmi populární. Pořady jako Storytellers (stanice VH1), kde slavní interpreti v rámci speciálně natáčeného koncertu hrají své nejznámější písně a vyprávějí k nim příběhy vztahující se k jejich vzniku, jsou velmi oblíbené. Stejně tak jako příběhy samotných umělců. Když něco podobného navíc divák uvidí natočené o člověku, kterého zná nebo je mu nějak blízký, je to pro něj zcela jiný náhled na věc. Umělci nejsou jen ti slavní, o kterých se stále mluví a v rádiích hrají jejich písně, ale také obyčejní lidé, se kterými se stýkáme.

Tom Oakland právě tímto člověkem je. Je to student germanistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a učitel na jazykové škole v Přerově, který má rád hudbu a umění a ve svém volném čase se tomu věnuje. Zdokumentovat jeho výpovědi o cestě, která k vystupování sólo vedla, pro mě byla výzva, ale zároveň radost, jelikož jsem chtěla vytvořit podobný výstup, jaký můžeme vídat na hudebních stanicích, a který sama ráda sleduji.

Mým cílem bylo také zvěřejnit toto video veřejnosti prostřednictvím stránky YouTube.com, aby k němu měli snadný přístup všichni, kteří se o Tomovi budou chtít něco dozvědět. K tomuto projektu jsem nepřistupovala pouze jako ke školnímu zadání, ale jako k projektu, který bude mít i praktické využití v propagaci Tomovy tvorby.

Výsledek je tedy určen všem lidem, kteří se zajímají o hudbu, o náhled do zákulisí příprav koncertu a o samotné umělce a jejich cestu k hudbě. Některým začínajícím hudebníkům může video také ukázat, že pokud chtějí sami také začít vystupovat, není to až tak nereálné, jak by si možná mohli myslet.

3. Zdroje/stav problematiky

Mými zdroji informací byli pouze zpovídaní lidé ve videu. Velkou většinu informací mi poskytl přímo Tom Oakland v rozhovoru, který jsem s ním natáčela na konci března. Dalším zdrojem byla jeho manželka Květa, která působí zároveň jako manažerka. Ta Tomovi zařídila jeho první koncert, aby ho rozhoupala k akci, a nyní pokračuje v zařizování dalších angažmá. Společně spravují Tomův profil interpreta na stránce Bandzone.cz (největší hudební server v Česku, který obsahuje profily umělců, kam si jednotliví interpreti mohou nahrávat vlastní tvorbu) a postupně vkládají také videa z koncertů na Tomův účet na stránce YouTube.com. Pro své sólové působení má zřízen také e-mailovou adresu, přes kterou vyřizuje pouze záležitosti týkající se jeho vystupování.

Dalším zdrojem informací byl také Sebastien Soldán, Tomův kamarád, který s ním hrál na koncertě 10. dubna  2015 v brněnském podniku FoxFord. Ten mi v rozhovoru řekl především to, jak vlastně proběhla domluva koncertu a jakou spolu mají tito dva umělci historii s vystupováním v Brně.

Do projektu byly užity také výpovědi přímých účastníků výše zmíněného koncertu, které poskytly mně i Tomovi zpětnou vazbu na odehraný koncert.

Zdrojem inspirace pro vytvoření výsledného videa mi byly krátké dokumentární snímky o jiných interpretech, které lze najít na YouTube nebo vidět na hudebních stanicích jako MTV nebo VH1. Umělci povětšinou představují sebe (popřípadě svou kapelu) a takováto videa poskytují stručně jejich cestu k hudbě a vystupování celkově. Tato videa dnes vytváří v podstatě všichni slavní interpreti, aby poskytli náhled do zákulisí svým fanouškům; jde o formu propagace. Člověk tak získá pocit větší blízkosti k interpretovi, jelikož získá náhled do určité části jeho soukromí a osobní historie. Příkladem mohou být videa popových kapel (např. Little Mix, McFly). V dnešní době je to zřejmě nejsnazší způsob dokumentace zákulisních příprav, nicméně u velkých značek hudebního průmyslu je patrná i tendence vytvářet o umělcích celovečerní dokumenty (např. kapely One Direction, Backstreet Boys).

Tento trend je patrný zejména u zahraničních interpretů. Čeští umělci se spoléhají především na fanouškovskou základnu a tradiční typy propagace, jako jsou plakáty, hudební časopisy, popř. denní tisk. Na oficiálních stránkách zveřejňují aktuální informace o chystaných projektech, ovšem videa, která by poskytovala náhled do zákulisí či dokumentovala jejich vznik, příliš nevytvářejí. Pokud se tak stane, je to spíše popud hudebních stanic, které o nich natočí vlastní reportáže.

Nicméně hudební průmysl je velmi nestálé a soutěživé prostředí – v době internetu je k dispozici velké množství tvorby a kdo není vidět, velmi těžce se uchytí. Je tedy důležité do své propagace zařadit také krátká dokumentační videa, která by fanouškům umožnila vytvořit si s umělci dojem blízkosti a možnost ztotožnit se s nimi.

V tomto průmyslu se objevuje 5 klíčových společností, jejichž vlastnictví a působení je nadnárodní. Jsou jimi EMI (Velká Británie), BMG (Německo), Sony Music Entertainment (Japonsko), Warner Music Group (USA) a Universal/Polygram (USA, Nizozemí). Tyto společnosti mají většinou podíly v celém procesu vytváření finálního produktu i jeho následné distribuce veřejnosti – projevuje se zde fenomén vertikální koncentrace vlastnictví. Například firma Sony vyrábí technické vybavení studií, vlastní jednotlivá studia, ve kterých se produkt natáčí, a vlastní i distribuční firmy, které produkt nabízejí (srov. Shuker 2002: 12). V České republice působí všech pět jmenovaných konglomerátů, ovšem je zřetelné, že česká tvorba v zahraničí příliš známá není. Ani zázemí velké firmy umělci nezajistí přízeň fanoušků – i interpreti sami se musí snažit lidem nějakým způsobem přiblížit. To je možné mj. také krátkými dokumentárními videi.

 

4. Ideový plán

Jak už bylo nastíněno výše, cílem projektu je dokumentární cestou představit Toma Oaklanda, pozadí, odkud pochází a jeho současné koncertování.  Výsledné video má oslovit diváky, kteří se zajímají o hudbu (nejen v pozici posluchačů, ale třeba i jako začínající hudebníci) a poskytnout náhled do zákulisí.

V rámci možností jsem se snažila vytvořit dostatečně kvalitní a reprezentativní výsledek, který by byl nejen adekvátní formou propagace pro Toma a jeho tvorbu, ale také pro mě, jakožto začínající žurnalistku.

Projekt bude krátkým publicistickým až dokumentárním snímkem, který představí osobu Toma Oaklanda, jeho původ a to, jak začíná se svou sólovou kariérou. Myslím si, že videa tohoto typu jsou pro diváky zajímavá. Jakožto konzument mediálních sdělení a hudební příznivec mě tyto snímky oslovují a jsem si jistá, že lidí s podobným náhledem na věc je více.

Osobním cílem je mj. také připravit, natočit a sestříhat projekt co nejvíce samostatně, abych získala zkušenosti s tímto druhem žurnalistické práce a profese. Vzhledem k mým aspiracím na působení v nějaké hudební stanici je tato zkušenost důležitá.

Co se týče žánrového zastoupení, k projektu budou využity zejména rozhovory, k doplnění informací o Tomovi Oaklandovi také medailon. Celý projekt bude proložen mými komentáři, které vytvoří přechody mezi jednotlivými tématy a částmi snímku a komplexně shrnou základní informace.

 

5. Postup práce

Jak bylo již zmíněno v oddíle 2, mým původním projektem měl být snímek o pouličním umění. V listopadu jsem natočila rozhovor s Jindřichem Píšou, hudebníkem působícím zejména v Olomouci. Kontakt na něj jsem získala náhodou, když jsem slyšela, jak hraje na jeden z olomouckých venkovních klavírů.

Nicméně zimní období není pro pouliční hudebníky příznivé, a jelikož jsem se ocitla v časové tísni, začala jsem uvažovat o změně tématu projektu. V březnu na Tomově koncertu v olomoucké kavárně Denisova Šest jsem s jeho manželkou Květou hovořila o možnosti vytvořit Tomovi nějaké video, například hudební videoklip. A tehdy mě napadlo, že bych mohla svůj projekt pojmout jako snímek o Tomovi a představit ho zdejší veřejnosti blíže. Podle mě je velmi talentovaný a určitou pozornost si zaslouží.

Po schválení tohoto tématu vedoucím projektu jsem se pustila do prvního rozhovoru. S Tomem a Květou jsem se sešla v jejich bytě, natočila jsem rozhovor, ukázku jeho tvorby a také některé ilustrační záběry. Manželé mi sdělili, že je plánovaný koncert v Brně na 10. dubna, kam jsem s nimi jela.

Na brněnském koncertu jsem získala nahrávky několika písní živě, mnoho ilustračních záběrů a také reakce publika. Snažila jsem se co nejvíce zachytit tamní atmosféru a nahrát několik skladeb v celém znění.

Nicméně po nahrání materiálu do počítače na katedře jsem zjistila, že ilustračních záběrů mám pro své účely málo a také ještě potřebuji vyjádření Květy k celé situaci s Tomovým vystupováním. Sešli jsme se tedy ještě jednou, tentokrát ve Smetanových sadech, kde byl pořízen rozhovor s Květou a další ilustrační záběry. Pro účely videa to bylo vhodné, změnilo se prostředí, a tak bylo možné proložit Tomův rozhovor různými záběry z venkovního hraní.

Natáčení probíhalo bez problémů, kamera i mikrofon byly k dispozici a nevyskytly se větší potíže. Tou obtížnější částí byl proces stříhání materiálů.

Jelikož byla zrušena studentská televize, o čem jsme jako studenti byli informování poměrně pozdě a ne přímou cestou nějakého oficiálního vyjádření, chybělo nám zázemí pro stříhání. Na katedře žurnalistiky je v současné době přítomen pouze jeden počítač s potřebným programem na stříhání, který je navíc umístěn v učebně, která není zvukově izolovaná. Mikrofon pro nahrávání komentářů jsme neměli vůbec, museli jsme si tedy poradit stejně jako při získávání rozhovorů – nahrát komentáře do kamery a následně je z kamery přehrát do počítače.

Velkým problémem byl také časový tlak, jelikož na tomto jednom počítači jsme se museli střídat nejen jakožto studenti třetího ročníku, kteří jsme si vybrali televizní specializaci, ale také se studenty druhého ročníku, kteří potřebovali sestříhat své reportáže pro ukončení předmětu Workshop televizní žurnalistiky. Museli jsme si vytvořit přesný časový harmonogram, kdy který tým bude stříhat svůj projekt, a tento harmonogram fungoval na principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Osobně jsem pracovala společně s kolegyní Renátou Sikorovou a společně jsme se musely vystřídat u jednoho počítače a zvládnout sestříhat své projekty v co nejkratším možném čase.

Časový tlak byl pochopitelný, jsem srozuměna s tím, že v redakcích je na člověka kladen velký tlak. Nicméně nedostatek počítačů, ve kterých by byl nainstalován potřebný program na sestříhání video materiálu, byl problémem podstatně větším. I když jsme se dokázali domluvit, s přístupností ještě alespoň jednoho takového počítače by byla práce i domluva snadnější.

Vyskytly se také problémy s tím, že někdo z katedry odnesl kabel propojující kameru s počítačem, takže jsme nemohly přetáhnout materiál do počítače. S tímto problémem nám pomohl náš vedoucí projektu pan Jiří Vrba, který pohotově sehnal náhradní kabel. Zároveň nám také v průběhu celé práce velmi pomohla paní sekretářka Lea Traplová, která nám vždy umožnila přístup do učebny s počítačem, který obsahuje potřebný program na stříhání (AVID).

Samotné stříhání výsledného videa bylo dlouhým procesem, kdy jsem si vytvořila rámcový přehled o tom, co vše bude do videa zahrnuto. V průběhu stříhání se tento rámec několikrát pozměnil, aby video působilo komplexně a koherentně jak obrazově, tak tematicky. Jako první jsem si vytvořila zvukovou stopu, abych měla linii celého příspěvku. Ta se několikrát pozměnila, společně s kolegyní Sikorovou jsme si vzájemně poskytovaly názory na zajímavost tématu, a co by mělo v příspěvcích zaznít. Po dokončení zvukové stopy jsem posléze přidávala ilustrační obrazy. Krom vlastního natočeného materiálu jsem použila také fotografie a záznam z vystoupení Ukulele orchestra jako Brno. Podle mého názoru to bylo do tohoto projektu vhodné zpestření.

V průběhu videa jsem užila také podkresovou hudební stopu, která měla za cíl oživit či ozvláštnit úseky jednotlivých výpovědí. Jako poslední byly do videa přidány titulky se jmény hovořících a závěrečné titulky. V mém projektu jeden z hostů koncertu mluví anglicky, a proto jsem musela doplnit také titulky s překladem.

 

6. Sebehodnocení

V oddíle 5 byl popsán postup práce a zmíněny problémy, se kterými jsem se během tvorby projektu musela vypořádat. I přes ztížené podmínky si myslím, že video je kvalitní.

Vlastní očekávání jsem splnila, vytvořila jsem snímek, který představuje Toma Oaklanda a jeho tvorbu, přináší náhled na koncerty, a tedy i atmosféru. Zda video splní i očekávání samotného hudebníka a posléze i diváků, to teprve zjistím.

Ačkoli mě projekt stál mnoho času a úsilí, práce na něm mě bavila. Mohla jsem kreativně pracovat s vlastními nápady a s informacemi od druhých lidí a sestavit je dohromady, aby vytvořily ucelený snímek. Zároveň jsem si také mohla vyzkoušet práci s hlasem, kterou jsme na katedře měli jen ve velmi omezené míře. I když jsem s programem na stříhání videa AVID pracovala téměř po roce (naposledy se jednalo o sestříhání reportáže z Majálesu 2014), poradila jsem si a zpracovala podle mého názoru adekvátní snímek.

Přínos tohoto projektu vidím zejména v tom, že Toma Oaklanda více představí. Snímky tohoto typu už existují, takže ve formě zpracování projekt není žádnou novinkou. Nicméně obsahově poskytuje informace o novém sólovém hudebníkovi.

Jsem si vědoma, že teprve na tomto poli začínám a ještě se mám mnoho co učit a co zdokonalovat. Důležité pro mě bylo, že jsem si v rámci této práce uvědomila, že se ve své budoucí kariéře chci ubírat směrem kulturní žurnalistiky a práce v televizní stanici by mě bavila, zejména na pozici kameramana. K obrazu mám už dlouhodobý vztah, ráda fotím a práce s videem mě v tom jen více utvrdila. Vzhledem ke své osobní povaze je pro mě natáčení a následná práce s videem snazší, než vystupování před kamerou, ovšem i na tom můžu v budoucnosti zapracovat. Velké pozitivum vidím v tom, že jsem získala zkušenosti s profesionálním programem AVID.

Se svým projektem jsem spokojená. Jsem si vědoma toho, že s odstupem času ve videu najdu místa, která by se dala zajisté zlepšit. Ovšem získala jsem další zkušenosti v oblasti práce s videem a zkusila něco zcela jiného, než je psaná žurnalistika.

 

7. Literatura, zdroje + konkurenční projekty

Při vypracovávání projektu jsem vycházela zejména z jednotlivých rozhovorů, které byly mými hlavními zdroji informací. Jako inspirace mi sloužila videa vysílaná na hudebních stanicích MTV a VH1, popřípadě videa některých interpretů na YouTube.com. Jejich přehled je uveden níže. 

Pro informace o hudebním průmyslu jsem vycházela z knihy Roye Shukera Understanding Popular Music Culture. S touto knihou jsem pracovala i v rámci své bakalářské práce a poskytla mi náhled na tuto problematiku. V českém prostředí totiž odborné zázemí k popkultuře a hudebnímu průmyslu není příliš rozvinuto.

 

7.1. Seznam zdrojů, literatury, odkazů

Shuker, R.: Understanding Popular Music Culture. 2. vydání. Londýn: Routledge, 2001. ISBN 0-415-23509-X

Little Mix (Becoming): https://www.youtube.com/watch?v=ze_ZKS8enQs

All About Danny (McFly): https://www.youtube.com/watch?v=NSJGsOD0xBU

Zobrazeno 2078 krát
Naposledy upraveno: pá., 21. srpen 2015 19:30
Pro psaní komentářů se přihlaste