Monika Kupková 
Nejhorší podmínky panují v táboře Moria. Lidé tu každý den čekají na příděl jídla několik hodin, protože tam počet lidí sedmkrát převyšuje jeho kapacitu. V malých plátěných stanech se tísní až 20 lidí, v noci se musí střídat, aby se vyspali všichni. V nejděsivějším a zároveň největším táboře na Lesbu tvoří téměř polovinu obyvatel děti. „Je to humanitární krize. Je tam 30 sprch pro 19 tisíc lidí, musí tam propuknout epidemie,“ vysvětluje lékařka Hana Pospíšilová, která jezdí pravidelně do tábora Moria jako dobrovolnice.
Násilí v táborech roste, o sebevraždu se pokoušejí i děti
Přelidnění na ostrově je také důsledkem zvýšené kriminality. Lidé se snaží přežít různými způsoby, často používají násilí. V poledních frontách na jídlo vznikají boje, byly zde i případy pobodání. V táboře spolu žijí lidé ze 70 zemí, takže vznikají i etnické konflikty. Kvůli bitvě mezi arabskými a kurdskými muži uprchly stovky kurdských lidí. Na toaletách a ve sprchách chybí zámky, skoro denně dochází k sexuálním útokům a znásilnění. „Ženy mají strach ze znásilnění, tak musí v noci používat plenky, aby nemusely v noci vycházet ze stanů na toaletu," uvádí Pospíšilová v rozhovoru pro DVTV. Dle organizace Lékaři bez hranic, která na místě působí, se každé třetí dítě buď sebepoškozuje, nebo se pokusilo o sebevraždu. „Obydlí, elektřina, odpady, hygiena, kriminalita, jídlo, a tak bych mohl pokračovat desítky minut,” popisuje, v čem vidí největší problém obyvatel uprchlického tábora Afgánec Enayat.
Lidé se zdravotními problémy přibývají, ale vyléčit je v takových podmínkách je obtížné
Prostředí tábora je velmi nebezpečné a nehygienické, proto se tam neustále vyskytují případy kožních infekcí i střevních problémů. Lékaři si už s těmito pacienty nevědí rady, protože k léčení nemocí tohoto typu je hygiena klíčovým faktorem. „Je to psychicky velmi náročné. Léčíme dětem infekce dýchacích cest, dospělým zápal plic. Napíšeme jim antibiotika, a pošleme je do mokrého stanu," popisuje průběh téměř beznadějného léčení Hana Pospíšilová.
Týmy Médecins Sans Frontières (MSF) proto vyzývají k nouzové evakuaci všech zranitelných osob, zejména dětí, k bezpečnému ubytování na řecké pevnině v rámci Evropské unie. „Tyto děti pochází ze zemí, které jsou ve válce, kde zažily extrémní míru násilí a traumatu. Místo toho, aby jim byla poskytována péče a ochrana v Evropě, jsou vystaveni neustálému strachu, stresu a epizodám dalšího násilí," vysvětluje Declan Barry, který je lékařským koordinátorem MSF v Řecku.
Někteří místní mají migrantů dost, jiní jim pomáhají
Kvůli nepřijatelné situaci na řeckých ostrovech Lesbos, Kos, Chios, Samos a Leros, kde všude migranti pobývají, proběhlo mnoho demonstrací místních, kteří si stěžují, že jim komplikují život. Vyžadují od úřadů jejich umístění na pevninu. Ale jsou tu i tací, kteří se snaží jejich situaci pochopit, a nabízejí pomoc. „Stále se mi vybavují malé děti, nemluvňata, která se topila, umírala mi v náručí… Děti jsou pod lodí a vy nevíte, které z nich je utopené a které je ještě naživu. Byla tam matka, kterou zachránili, ale její děti utonuly," říká Stratis Valamios, rybář žijící na ostrově Lesbos. Dalším příkladem je také 84letá obyvatelka ostrova Lesbos. „Celá naše vesnice se snaží uprchlíkům pomáhat. Snažíme se je podpořit, jak jen to jde… Je nám jich tak líto,” říká a apeluje na lidi po celé Evropě: „Kdokoli je schopen, měl by pomoci. My jsme lidem dali lásku. Neměli jsme peníze, ale láska stačila."
Na řecké ostrovy jezdí mimo jiné pomáhat i čeští dobrovolníci. Od roku 2016 platí mezi EU a Tureckem dohoda, že lidé nemohou opouštět ostrovy, a jsou tam proto v příšerných podmínkách i nadále. Čeští poslanci v březnu podpořili snahu vlády nabízet humanitární pomoc do zemí, kam směřuje prvotní migrační vlna. Podle Andreje Babiše to ale řecká armáda zvládne sama.
