Filtrované články podle data:duben 2026

Zde můžeme vidět fotografie, které reprodukují skutečné předměty. Obraz nesmí být plochý, je potřeba si pohrát se s tíny a správným úhlem zachycení.

Vyfotit osobu ze správného úhlu, za správného osvětlení a dopadu stínů též není záležitost jednoduchá. Studenti se úkolu zhostili zodpovědně a s veškerou vervou. Ne vše bylo zhodnoceno pozitivně, avšak o povedené výsledky také nouze nebyla.

Vyfotit něco velmi zblízka a ostře není zrovna jednoduchá. Právě proto tato záležitost představovala část probírané látky. Zde můžete vidět výsledky vlastní tvorby žáků při plnění zadaného úkolu.

Žáci dostali za úkol během dané doby vyfotit portrét krajiny. Důraz byl kladen na zajímavost, originalitu a správné zachycení i osvětelní. Někdo prezentoval fotky aktuálně vyfocené a někdo zvolil snímek ze své starší tvorby. To však nevadilo, fotografie byly hodnoceny velmi kladně.

Po dvou vyhraných zápasech se ten třetí olomouckým volejbalistkám příliš nepodařil. Přesto kapitánka týmu Veronika Gregorová věří, že se jim podaří čtvrtý duel vybojovat a do finále se tak dostanou. „Máme velkou šanci, kterou se pokusíme nepromarnit,“ prohlásila po skončení utkání.

Favoritky volejbalové extraligy, hráčky Prostějova ukázaly, co v nich dřímá, až ve třetím semifinálovém utkání. Volejbalistky UP Olomouc porazily 3:0 na sety a zasloužily si tak první bod v sérii. Vzkřísily tak naději na postup do finále.

Choceň - Svůj život si bez hokeje nedovede představit. Kapitán choceňských juniorů Michal Šedivý se nejrychlejší hře na světě intenzivně věnuje už patnáct let a ani v budoucnu na tom nehodlá nic měnit.

Choceň - Hokejoví junioři Chocně účast ve druhé nejvyšší soutěži nevybojovali. V posledním osmém utkání kvalifikační skupiny podlehli na domácím ledě Klatovům 4:7 a skončili v tabulce až na třetím místě.

Jiří Štěrba – hráč, trenér, prezident klubu – jedním slovem ikona brněnského futsalu. Počátky jeho kariéry se datují již od roku 1987, kdy založil se svými spolužáky mužstvo FC Tango. „Začínali jsme na školních hřištích plných písku, byla to pro nás zábava, která zpříjemňovala volné chvíle na internátě v Kroměříži,“ vzpomíná Jiří. Vždy byl vůdčí osobností svého týmu, které je dnes v Brně pojmem. Denně organizoval tréninky a snažil se spoluhráče všemožně motivovat, vedl dokonce kroniku, kterou doplňoval fotografiemi ze zápasů. Tango v začátcích hrálo malou kopanou, která byla předchůdcem dnešního futsalu. Jiří brzy pochopil, že tento sport bude jeho osudem. Stále více se věnoval organizování a zkvalitňování mužstva. Jako hráč byl poměrně úspěšný, ale během své aktivní kariéry „dostal“ své mužstvo pouze do divize. „ Pochopil jsem, že pokud má jít Tango dál, tak já ho musím vést z lavičky, “ dodává Jiří.

V pátek 28. března se v Brně v Městské hale na Vodové rozhodovalo o tom, kdo postoupí do první ligy futsalu. Proti sobě stály dva brněnské týmy Helas a Tango. Celý zápas provázela již dlouho dopředu velká publicita a očekávání, a proto není divu, že v hledišti se sešlo na druhou ligu neuvěřitelných 1200 diváků.

I závěrečný turnaj třetí ligy Karvinské okresní futsalové soutěže se nesl v dramatickém duchu. Sešly se v něm týmy Bistro K.O., které bojovalo o konečnou první příčku tabulky, Lowriders Karviná, usilující o třetí postupové místo v 16ti členné soutěži a dva celky ze středních pater tabulky, Blaničtí rytíři a tým Astry.

Karviná- K zápasu 21. kola MSFL přijel do Karviné třetí tým tabulky, Mutěnice. Karvinští hráči chtěli prodloužit čtyřzápasovou šňůru bez prohry, Mutěnice by vítězstvím zvýšili naději na postup do druhé ligy.

Dvacetiletý Petr Vlček kope I.B třídu za TJ Kelč, tedy za obec, ve které se narodil. Typický příběh fotbalisty hrajícího na Valašsku. Jenže kelečský záložník se v jednom ohledu přece jen liší. Málokdo totiž v této fotbalové soutěži studuje vysokou školu a naprostým unikátem je, když fotbalista studuje vysoké školy hned dvě. Právě to je ale Petrův případ.

Kelč byla jediným týmem, který na podzim dokázal na hřišti Dolní Bečvy bodovat. To, že si na lídra tabulky domácí věří, se potvrdilo již ve 3. minutě. Po dlouhém autu Hegar našel dlouhým autem útočníka Machače, který míč hlavou lehce prodloužil do brány. „Byl to nacvičený signál,“ shodli se oba hlavní aktéři.

„V osmi letech jsem přišel na pozvání souseda na fotbalový nábor a líbilo se mi tam,“ říká bývalý fotbalista FK Vodňany Tomáš Petřík. „Tráva byla zelená a rovně posekaná a hráči měli pěkné dresy, to na mě také udělalo dojem. Jako každý kluk v tom věku jsem chtěl být jako Tomáš Skuhravý.“

Fotbalisté Vodňan šli do zápasu s posledním mužstvem krajského přeboru s cílem zvítězit. To se jim po problémech podařilo.

Putovní pohár Východočeské oblasti ve volejbale žen nedávno získaly hráčky Sokola Nasavrky, jednou z nich je i dvaadvacetiletá Jana Kolářová. Za Sokol Nasavrky nastoupila poprvé před pěti lety jako nahrávačka, v současné době je jediným univerzálem nasavrckého týmu, což znamená, že podle potřeby buď nahrává, nebo smečuje.

Čestice - V sobotu 29. dubna proběhl v čestické sportovní hale Oblastní pohár ve volejbale žen. Do finále Východočeské oblasti postoupily první dva týmy z Poháru hejtmana Pardubického kraje a stejný počet družstev z Poháru hejtmana Královéhradeckého kraje. Hradecký kraj reprezentovaly hráčky Jezbin a Nového Města nad Metují, z Pardubického kraje postoupil Sokol Nasavrky a Vysoké Mýto. V turnaji hraném na dva vítězné sety (do pětadvaceti bodů) se utkal každý s každým.

Helena Vyhnánková hraje volejbal už od dětství. Její sportovně založení rodiče chtěli, aby si vybrala sport, kterému se bude naplno věnovat. Na základní škole jí šly všechny sporty, účastnila se školou pořádaných akcí, reprezentovala především v míčových hrách. Díky jejímu talentu ji učitelka tělesné výchovy poslala do Sportovní haly UP. Helena se dlouho rozhodovala mezi volejbalem a házenou. Házená se jí však zdála moc tvrdá a bezohledná, vybrala si tedy volejbal.

Jaroslav Potiška měl od dětství velmi kladný vztah ke sportům. Zatímco si jeho kamarádi chodili hrát, on trénoval karate, kterému se věnoval od pěti let. V sedmnácti letech mu učarovala kanoistika. Každý den po škole chodil trénovat na loděnici a potom ještě do tělocvičny. „Byly to drsné časy. Neměl jsem volnou ani chvilinku. Přesto jsem takový život miloval. Na vodě jsem se cítil úžasně. Tvrdě jsem trénoval, abych byl nejlepší.“ Jako dospívající mladík se účastnil všech celorepublikových soutěží. Ve dvaadvaceti letech však utrpěl vážný úraz kolene a musel dráhu profesionálního sportovce ukončit.