Aneta Rossi 
Greenwashing jde v dnešní době ruku v ruce s udržitelností a ekologií. Ve zkratce jde o klamání zákazníků ohledně udržitelných praktik dané značky. Firmy si falešně vytvářejí environmentální odpovědnost, kterou nadále prezentují za účelem nalákání spotřebitelů na udržitelný produkt. Pojem greenwashing se ve společnosti objevil už v roce 1986, kdy na tento fenomén poukázal aktivista Jay Westervelt. „zelené vymývání mozků“ od té doby výrazně vzrostlo.
Zelený marketing
V módním průmyslu jsme za poslední roky mohli zaznamenat vzestup pojmů jako udržitelnost, dlouhověkost, rychlá a pomalá móda a spoustu dalších. Kvůli globálnímu oteplování, znečišťování planety a podobným environmentálním problémům se spousta značek zapojila do ochrany Země udržitelností oblečení.
Zájem lidí o udržitelnou módu se díky různým kampaním zvyšoval a velké módní řetězce se toho chopily jako trendu a slovo „sustainability“ se začalo objevovat spíše jako marketingový tah s cílem zaujmout spotřebitele a získat tak co největší výdělek.
Právě za takové kampaně, které poukazují na udržitelnost, značka utratí mnohem více, než kdyby se doopravdy snažila dopad své produkce zmírnit. Většinou se jedná o pouhé kolekce, které jsou brandované jako udržitelné.
Manipulace zákazníků
Při koupi nového oblečení je jednoduché se nechat zmást, co je a co není doopravdy sustainable. Pro většinu velkých řetězců je typické, že při výrobě i transportu svých výrobků vypouštějí emise CO2, kde takový problém neudržitelnosti začíná.
Jsou materiály použité k výrobě udržitelné? Spousta značek používá jako reklamu na jejich ekologické materiály „bio paměťovou pěnu“, která ale není šetrná k životnímu prostředí, byť má v názvu bio.
I když značka používá loga se symbolem udržitelnosti nebo se obhajuje certifikáty, často bývají falešné. V tomto případě je vždy lepší si ověřit, která organizace certifikát vydala a jaké podmínky je pro jeho obdržení potřeba splnit.
Komu se nelení, tomu se (ne)zelení
Velké společnosti jako například Zara nebo H&M mají za sebou nespočet kritiky za mlžení ohledně jejich produkce. U obou značek jsme mohli vidět kampaně zaměřené na ekologii a udržitelnost, avšak ani jedna ze značek udržitelné není.
Tyto řetězce za rok vyprodukují miliony kusů oblečení a přispívají tak k obrovskému množství textilního odpadu. Například Zara uvede denně na trh více než 12 000 nových modelů. Největším problémem bývá transparentnost.
Značky často vyzdvihnou malé procento, kterým se podílely na ekologické výrobě, ale neuvádějí pravé informace o emisích uhlíku nebo výrobních továrnách.
Klamavá reklama
Je třeba nezapomínat dávat si pozor nejen na kampaně, ale i na propagaci na sociálních sítích. Spotřebitelé se často řídí radami svých oblíbených influencerů a známých osobností, bez většího prozkoumání daného produktu.
Světová zpěvačka Billie Eilish měla svoji spolupráci s H&M a její kolekce byla údajně vyrobena z materiálů získaných ekofriendly cestou. Na webu H&M však není dohledatelné, jak konkrétně ekologická celá kolekce je.
Influenceři také bývají často zaplaceni za propagaci produktu na svých sociálních sítích. Je tedy důležité důkladně ověřovat, o jakou se jedná spolupráci a nenechat se zeleně vymývat
