Olomoucké kašny

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 751

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 790

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 699

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 712

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 710

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 660

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 734

• Olomoucké kašny
• Zobrazení: 747

Zdůvodnění volby tématu

Samostatný projekt je vyústěním snahy o propojení profesního zaměření fotožurnalistiky a tematické specializace na žurnalistiku kulturní. Soubor fotografií olomouckých kašen se zdá být vhodnou volbou, která kombinuje obě z výše uvedených specializací.

Fotografování jsem se začala věnovat už během studia na gymnáziu, kdy jsem si pořídila první digitální zrcadlovku. Základní znalosti týkající se focení jsem získala na Letní škole digitální fotografie, kde jako hlavní lektoři působili Pavel Fošenbauer a Helena Macenauerová. Při studiu žurnalistiky jsem ocenila, že mám možnost se v tomto odvětví zdokonalovat i nadále, a to v kurzech fotožurnalistického praktika a workshopu. Největší přínos pro mě měla praktická cvičení, pozitivně hodnotím ale i rozšíření povědomí o českých i světových fotografech a také vysvětlení procesu vzniku fotografií po technické stránce.

Je zřejmé, proč jsem se v projektu rozhodla věnovat historii města Olomouce. Samostatný projekt je hlavním východiskem praktické části státní závěrečné zkoušky, tudíž je také součástí zásadního mezníku při mém vysokoškolském studiu. Domnívám se, že je poměrně důležité mít alespoň elementární znalosti o historii města, ve kterém tři roky žiji a studuji.

Kašny jako hlavní objekty mého fotografického zájmu jsem volila z prostého důvodu, který jsem nastínila už v kapitole věnující se cílům práce. Vycházím z předpokladu, že většina obyvatel Olomouce kolem kašen chodí, ale jen stěží by dokázali popsat, kdo je na kašnách vyobrazen a jaký má tento symbol význam. Na fotografiích, které budou zaměřeny výhradně na sousoší kašen, si pak čtenář může prohlédnout krásy sochařských děl, které jsou nedílnou součástí všedních dnů olomoucké veřejnosti. K úplnému pochopení problematiky poslouží popisy fotografií, které stručně, ale věcně popíší historii vybraných kašen. Mou motivaci podporuje také fakt, že povědomí o olomouckých kašnách je opravdu malé. A to i přes to, že například barokní kašny byly zařazeny mezi národní kulturní památky, stejně jako sloup Nejsvětější Trojice nebo Mariánský sloup, o nichž má alespoň základní znalosti prakticky každý.[1] Paradoxní je také skutečnost, že lidé vyhledávají umění v muzeích, navštěvují hrady a zámky, ale kolem kašen prochází pravidelně a téměř bez povšimnutí.

Ačkoli se na první pohled může zdát, že přibližování historie města pomocí fotografií nese nízký potenciál uplatnitelnosti v mediálním prostoru, opak je pravdou. Několik snímků bylo využito v praxi v létě 2014 na facebookovém profilu Olomouckého deníku. Fanoušci stránky byli o historii kašen informování formou několikatýdenního seriálu. Téma jsem si zvolila také z toho důvodu, abych mohla soubor již publikovaných fotografií kašen rozšířit a vylepšit. 

Stav problematiky

Je pochopitelné, že fotografií olomouckých kašen existuje nespočet. Může se jednat o snímky pořízené turisty, ale také o profesionální fotky sloužící k propagaci města. Takové typy fotografií však pokaždé nesou silný popisný charakter, kterému se chci ve své kolekci vyvarovat. Budu se snažit o nový, jiný pohled na kašny. Zabývat se budu výhradně sousoším, nikoli kašnami jako celky. Podobné tendence můžeme vysledovat i ve tvorbě fotografa Jána Hajna, který olomoucké památky, a tedy i kašny, fotil ve druhé polovině dvacátého století. Rozdíl mezi naší tvorbou bude zásadní – Hajn fotil analogově, já snímky pořídím pomocí digitálního fotoaparátu.

Ideový plán

Snahou projektu je splnit všechny dříve zmíněné cíle, tedy vytvořit kvalitní fotografie olomouckých kašen, které budou pojaty osobitě a ponesou spíše uměleckou než popisnou hodnotu. Vzniklý soubor dvanácti snímků bude tvořit celek, který bude spojovat doba zhotovení sousoší, i když v konkrétním případě Ariónovy kašny se jedná pouze o dobu plánovanou. Jednotlivé fotografie bude však možné použít i samostatně a doufám, že najdou i další uplatnění v mediální prostoru.

Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování

Fotografovanými objekty se staly olomoucké kašny. Jelikož doporučený počet snímků v kolekci je dvanáct, rozhodla jsem se vybrat pouze některé kašny. Do souboru byly zahrnuty všechny barokní kašny s dochovaným sousoším, které najdeme v centru města – Neptunova kašna, Herkulova kašna, Jupiterova kašna, kašna Tritónů, Caesarova kašna a Merkurova kašna. Po pečlivé úvaze jsem do kolekce zahrnula i Delfínovu kašnu, přestože se její sousoší nedochovalo a dnes ji zdobí pouze reliéf lví hlavy. Na druhou stranu, Saturnovu kašnu jsem se rozhodla nefotografovat. Prvním důvodem je to, že kašna není zdobena žádnou sochou ani reliéfem a druhým důvodem je fakt, že se kašna nachází až na nádvoří Klášterního Hradiska, nikoli v centru města. Pozornost jsem se rozhodla věnovat i takzvané sedmé olomoucké kašně. Ariónova kašna pochází sice až z dvacátého prvního století, nicméně původním plánem bylo kašnu zhotovit už po třicetileté válce. Svým tématem navíc zapadá do konceptu kašen představující antickou mytologii.

Soubor fotografií vznikal v měsíci červnu 2014 a dubnu 2015. Fotky z června byly tvořeny za účelem jejich zveřejnění na facebookovém profilu Olomouckého deníku, letošní fotky jsou určeny pro tento projekt. Přestože jsme zadání samostatných projektů odevzdávali už v listopadu 2014, v zimní časové období přineslo zásadní úskalí. Od listopadu až do poloviny dubna byly totiž všechny vybrané kašny vypuštěny, tudíž se v nich nenacházela voda. Uvědomila jsem si, že voda pro focení sousoší kašen není nejdůležitější. Po krátkém zamyšlení zjistíme, že ačkoli si to neuvědomujeme, kašny během roku míjíme spíše vypuštěné než napuštěné. Na druhou stranu, s trochou nadsázky můžeme tvrdit, že tryskající kapky vody dodávají kašnám život a nejvíce si je užíváme právě v letním období. Ve výsledném souboru proto nalezneme jak kašny s vodou, tak i bez ní.

Dalším úskalím byl velký počet lidí, který se kolem kašen pohyboval. Nepatřičně působí i všudypřítomné komerční nápisy. Snažila jsem se kašny fotit většinou z podhledu, čímž jsem se vyhnula jak fotografování lidí, tak nápisů. Kašny jsou z pohledu navíc opticky větší, což zvyšuje jejích dominantní úlohu na fotografiích.

Jednotlivé objekty jsem fotografovala při denním světle, nikoli v noci. Vycházím z předpokladu, že umělečtí a profesionální fotografové dávají přednost nočním snímkům, na kterých dokáží lépe zachytit magickou atmosféru kašen, které fotí zpravidla na delší časy. Naopak denní snímky pořizují spíše turisté a fotografové, jejichž prvotním cílem je zdokumentovat danou památku. Rozhodla jsem se pro odlišné zpracování tématu – fotila jsem ve dne a to i přes to, že jsem fotografiím chtěla vložit alespoň malou uměleckou hodnotu. Důležité pro mě bylo, aby byly kašny dobře nasvíceny sluncem, které jsem se rozhodla využít jako hlavní a jediný zdroj světla. Před samotným fotografováním bylo nutné navštívit jednotlivé objekty v různých denních dobách a vyhodnotit, kdy bude jejich focení nejvhodnější. Některé snímky vznikaly za přímého slunečního svícení, jiné v době, kdy se město nacházelo pod mrakem.

Všechny kašny jsem zachytila krátkými časy, a to bez výjimky. U kašen tryskajících vodu můžeme pozorovat malé kapky vody. I když kašny ve městě stojí už poměrně dlouhou dobu, mým záměrem bylo zachytit skutečně krátký okamžik jejich existence. Myslím si, že se mi tak společně se zaměřením se pouze na sousoší lépe podařilo zachytit jejich dominantní postavení v centru města.

Po pořízení hrubého materiálu v terénu jsem fotografie převedla do počítače, který měl správně kalibrovaný monitor. Z několika desítek snímků jsem vybrala výsledných dvanáct fotografií, které podle mého uvážení nejlépe odpovídají vytyčeným cílům a které jsou kvalitně zpracovány i po technické stránce. Fotky byly následně upraveny v jednoduchém, přesto kvalitním programu. Základní úpravou, kterou prošly všechny fotky, bylo jejich převedení do černobílé. Domnívám se, že černobílý efekt přidává kašnám na dramatičnosti, které jsem chtěla dosáhnout. Neopominutelnou skutečností je také fakt, že dosáhnout kvalitně zpracované barevné série fotografií je z mého pohledu mnohem těžší než vytvoření černobílé kolekce.

Ve výsledné kolekci nalezneme sedm fotografií zachycujících sousoší barokních kašen, zbylých pět snímků zobrazuje Ariónovu kašnu. Jelikož jedním z cílů projektu je informovat olomoucké obyvatele o historii těchto kašen, před samotným publikováním v médiích je nutné fotografie opatřit i krátkými popisy.

Technika

Ke své práci jsem použila digitální zrcadlovku Nikon D3000, objektivy jsem využívala dva. Prvním, setovým objektivem, byl Nikon 18-55 mm, druhým Nikon 55-200 mm, který jsem využívala ve chvílích, kdy jsem chtěla docílit menší hloubky ostrosti. Ostření probíhalo manuálně. Během fotografování jsem nepoužívala stativ ani blesk. Jednotlivé snímky jsem pořizovala barevně a ve formátu RAW. Následně jsem vybrané fotky upravila v počítači za pomoci programu Zoner Photo Studio 16 a převedla je do formátu JPG.

Jednotlivá řešení

Neptunova kašna

Nejstarší kašnu v Olomouci najdeme na Dolním náměstí. Autorem je gdaňský rodák Michael Mandík.[2] První školení získal ve svém rodišti, ve studiu pak pokračoval ve Vídni.[3] V roce 1683 se objevil i v Olomouci.[4] Rada města mu zadala vytvoření sochařské části právě budované Neptunovy kašny, jejíž kamenickou část vytvořil Václav Schüller.[5] Signované dílo (na skalisku je MANDIK FE) představuje mořského boha v mírném rotačním pohybu, jak gestem krotí mořské koně trojzubcem.[6] V díle se odráží italské umělecké tradice - již samým úmyslem esteticky řešené kašny, která má být primárně zdrojem pitné vody, bylo navázáno na římské fontány.[7]

Fotografie číslo 1 zobrazuje nejstarší olomouckou barokní kašnu. Byla fotografována v červnu za denního světla. Na fotce v pozadí můžeme vidět Mariánský sloup.

Herkulova kašna

Stojí na Horním náměstí a je osazena sochou Herkula, kterou vytvořil Michael Mandík v letech 1687-1688.[8] Ten je autorem i Neptunovy kašny. Socha antického hrdiny má stejně jako v případě Neptuna mírně rotační pohyb, motivovaný ochranitelským gestem.[9] Herkules drží v levé ruce šachovanou orlici, kterou chrání druhou rukou, jež původně třímala kovový meč (dnes kyj).[10] Zatímco Neptun symbolizoval vodní živel, v duchu tradičního ztotožnění Herkula s habsburskými císaři je zde tento hrdina samým císařem Leopoldem I., pod jehož ochranou žijí obyvatelé Moravy a Olomouce.[11] Jejich erby obsahují heraldickou figuru šachované orlice, kterou Herkules – Leopold I. na kašně nese a chrání.[12] Nepřátelé města a státu jsou zosobněni hydrou u nohou hrdiny.[13] Kašna vyjadřuje přání, aby se městu vyhnuly kruté rány.[14] Původně stála na místě sloupu Nejsvětější Trojice.[15]

Druhá v pořadí je fotka zachycující Herkula. Focena byla opět v létě a za dopoledního světla.

Jupiterova kašna

Třetí nejstarší olomoucká kašna, která se nachází na Dolním náměstí, byla dokončena roku 1707.[16] Vyjímala se na ni socha sv. Floriana, která byla roku 1735 nahrazena sochou Jupitera z dílny Filipa Sattlera.[17] Autorem architektonických částí byl místní kameník Václav Render.[18] Traduje se, že Render vytvořil i samotnou sochu Jupitera, tyto zvěsti však dnes můžeme označit za mylné.[19] Na vybudování kašny se dále podíleli olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl a malíř František Arigone, který hotovou sochu polychromoval.[20] Jupiter má u nohou orla. Ve zvednuté pravé ruce třímá svazek blesků a levou rukou opřenou v pase přidržuje bohatě řasený plášť. Vodu chrlí čtyři vodní muži v rozích podstavce a trsy květin na stěnách.

Snímek číslo 3 zobrazuje druhou kašnu, která se nachází na Dolním náměstí. Fotka pochází z dubna tohoto roku a focena byla v odpoledních hodinách.

Kašna Tritónů

Vysoce kvalitní dílo neznámého sochaře z roku 1709.[21] Sousoší má dvě patra, která jsou navzájem oddělena mušlí. Tu nese na svých ramenech dvojice Tritonů (vodních mužů) za pomoci dvou delfínů. Ve středu lastury stojí postava chlapce (napůl člověk, napůl ryba), který drží na řetězech dva vodní psy. Je zde opět akcentován vodní živel. Celý projekt řídil Václav Render, v té době významný podnikatel organizující pro město většinu sochařských uměleckých aktivit.[22] Již dříve, v roce 1704, vypukl mezi Renderem a cechem sochařů spor, protože prý místním umělcům „fušoval do řemesla.“[23] V díle je patrná inspirace Berniniho římskou kašnou Fontana del Tritone.

Fotografie kašny Tritónů je v kolekci zařazena na čtvrté místo. Fotka byla pořízena v dubnu za ranního světla.

Caesarova kašna

Jedno z nejvýznamnějších a nejznámějších děl celého souboru olomouckých kašen. Je umístěno v jihovýchodním rohu Horního náměstí. Autorem je Jan Jiří Schauberger, který patřil mezi přední sochaře působící na Moravě ve druhé čtvrtině 18. století.[24] Do Olomouce přišel z Vídně a mistrem se stal v roce 1725 po dokončení Caesarovy kašny.[25] Její realizace byla městskou radou svěřena Václavu Renderovi, který ji měl vytvořit se svými tovaryši a pomocníky během necelého půl roku.[26] Jezdecká socha Caesara na vzpínajícím se koni stojí na skalisku se dvěma říčními bohy symbolizujícími řeky Moravu (erb Moravy) a Dunaj (erb Babenberků a zároveň Dolních Rakous).[27] Soutok těchto řek a zároveň harmonie, ve které žije Morava v rámci zemí rakouského císařského domu, je vyjádřen v detailu říčních bohů držících se za ruce.[28] Sám Caesar odkazuje na expanzi římské říše a na humanistickou legendu o založení města tímto antickým vladařem.[29] Název Olomouc prý pochází z latinského Juliomons (Juliova hora) – přičemž touto horou je myšlen Michalský vrch, k němuž jezdec hledí.[30]  Právě tady se totiž údajně Caesar s vojskem utábořil a podle jedné z legend se Olomouc rozkládá na ploše, kterou oběhl císařův pes.[31] Socha psa u nohou koně je tedy jednak odkazem na císařova čtyřnohého průvodce, jednak symbolizuje oddanost města Olomouce císaři.[32]

Fotografie č. 5 byla vyfotografována v červnu při poledním světle, podhledem zobrazuje majestátnou Caesarovu kašnu.

Delfínova kašna

Dříve „Kašna dítěte s delfínem“, dnes známá pod názvem „Malá kašna“, byla zhotovena olomouckým sochařem Filipem Sattlerem v letech 1724-1725.[33] Socha dítěte držícího delfína, který chrlí vodu z tlamy, se nedochovala a byla později nahrazena lví hlavou.[34] Původně kašna stála před hradební brankou ve Slovanské (dříve Bernardinské) ulici a byla zásobována přebytkem vody z Merkurovy kašny.[35] V roce 1833 byla z důvodu zprůjezdnění ulice přemístěna ke zdi kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, kde sloužila do roku 1909.[36] Poté byla přesunuta na nádvoří školy Na Hradě.[37] Poslední stěhování, zprovoznění a úprava okolí kašny je z roku 2005.[38] Za 1,85 miliónu korun byla zrekonstruována a umístěna opět před kostel Neposkvrněného početí Panny Marie u dominikánského kláštera.[39]

Šestá fotografie v kolekci se zaměřuje na reliéf Delfínovy kašny, vyfocena byla v létě minulého roku v ranních hodinách.

Merkurova kašna

Podle mnohých nejlepší z celého souboru olomouckých kašen. Realizace probíhala v režii Václava Rendera.[40] Autorem návrhu je Filip Sattler (1692-1738), který přišel do Olomouce ve dvacátých letech 18. století.[41] Sochařství se vyučil u svého otce v tyrolském Wensu, krátce působil i ve Znojmě.[42] Roku 1721 byl přijat do olomouckého cechu a oženil se.[43] V následujících letech pracoval pro většinu olomouckých řádů a podílel se i na výzdobě sloupu Nejsvětější Trojice.[44] Sattler si za vzor pro olomouckou sochařskou perlu vybral bronzovou sochu Merkura od Giambologni.[45] Toto slavné dílo z roku 1580 (Florencie) vzniklo v souvislosti se spřízněním rodu Medici s vídeňskými Hasburky a jako diplomatický dar se do Vídně dostala jeho zmenšená replika.[46] Snad osobní znalost této zmenšené sochy přivedla Sattlera k využití pro olomouckou kašnu. Posel bohů je zde zobrazen jako letící mladík, lehce se dotýkající jednou nohou země, druhou má pokrčenou za sebe. Hledí směrem k nebi, kam pozvedá caduceus (okřídlená hůl, kterou obtáčí dva hadi). Námět souvisí s rolí boha Merkura jako patrona obchodu, a tedy s oslavou města jako významného obchodního centra.[47] A také s Merkurovou rolí průvodce duší zemřelých -  delfíni u nohou sochy patrně symbolizují tři podsvětní řeky: Léthe, Styx a Acherón.[48]

Snímek číslo 7 byl pořízen v dubnu při poledním světle.

Ariónova kašna

Slavnostně uvedena do provozu byla 27. září 2002 na Horním náměstí před radnicí.[49] Původní fontánka byla vytvořena už v roce 1725 Filipem Sattlerem, který ji osadil delfínem s dítětem.[50] Koncem devatenáctého století prošla nástěnná kašna proměnou, kdy bylo do její niky umístěno sousoší chlapce sedícího na delfínu.[51] Pozůstatky tohoto sousoší z bílého mramoru jsou dnes uloženy v lapidáriu.[52] Návrh na vzhled Ariónovy kašny pochází už z roku 1751, zhotovil ho sochař Jan Antonín Richter a kamenický mistr Jan Ignác Rokitzký propočítal náklady na její postavení.[53] Báje o Ariónovi byla alegorií na tužby o poválečném zmrtvýchvstání Olomouce, jejíž postavení bylo během třicetileté války poníženo a radní se rozhodli obnovit slávu města monumentální veřejnou výzdobou.[54] Návrh se však neuskutečnil, a to zejména z nedostatku financí. První impulz k vybudování nové kašny podal v létě roku 1995 tehdejší poslanec a olomoucký radní Vladimír Procházka.[55] Nezvratné rozhodnutí však padlo až v lednu 2001.[56] Kašnu navrhoval a realizoval Ivan Theimer, architektonickou studii provedla Angela Chiantelli.[57] Oválná vana z maletínského pískovce má průměr téměř jedenáct metrů.[58] Vedle vany stojí volně želva z bronzu vysoká osmdesát čtyři centimetrů.[59] Tu městu věnoval sám autor. Vaně dominuje další želva měřící necelé čtyři metry, která na svém krunýři nese obelisk symbolizující řeku Moravu a město Olomouc.[60] Ve vaně najdeme také delfína, jehož pevně drží Arión, a dvě postavičky dětí stojící na želvičkách.[61] Na ústředním monumentu i těle delfína jsou uvedeny faksimilie dokumentů, obrazů a map a také jména kolegů a přátel Ivana Theimera.[62]

Ariónova kašna je složena z čtyř soch, každá se nachází v jiném prostoru. Tyto sochy (popřípadě sousoší u figur dětí) jsem se rozhodla vyfotografovat samostatně a kolekci fotek pak uzavřít celkovým pohledem.

Snímek číslo 8 je věnovaný největší soše Ariónovy kašny, želvě nesoucí na krunýři obelisk. Pořízen byl letos při dopoledním světle.

Na v pořadí deváté fotce se nachází Arión držící delfína. Fotografie vznikla v dubnu v odpoledním čase.

Sousoší dětí jsem zachytila na snímku číslo 10. Fotila jsem v dubnu dopoledne.

Fotografie číslo 11 zobrazuje želvu, která stojí mimo vanu kašny, fotografována byla také v dubnu tohoto roku brzo ráno.

Poslední fotka, označená číslem 12, se může na první pohled tvářit, že do souboru nepatří. Opak je ale pravdou. V popředí fotky najdeme zachycenou Ariónovu kašnu jako celek, dominantní na fotce je však sloup Nejsvětější Trojice. Myslím, že se mi poměrně dobře povedlo zachytit to, jak moderní Ariónova kašna souzní s příbuznými barokními objekty, jimž bezesporu vévodí právě sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí.

Sebehodnocení

Troufám si tvrdit, že má kolekce obsahuje lepší i horší fotografie, přesto si nemyslím, že bych se měla za sérii fotek olomouckých kašen stydět. Focením, výběrem i úpravou snímků jsem strávila spoustu času, ale i tak by bylo možné kolekci v některých ohledech vylepšit. Myslím, že se mi částečně podařilo naplnit vytyčené cíle projektu. Ačkoli jsem se snažila, aby fotografie měly alespoň patrnou uměleckou hodnotu, uznávám, že spousta z nich nese i popisný charakter. Základní záměr, tedy upoutat pozornost na olomoucké kašny a informovat o jejich historii, se mi podařilo splnit obstojně.

Pro můj osobní rozvoj je důležité, že mě fotografování kašen velmi bavilo a do budoucna vidím další možnosti, jak tyto objekty zachytit z jiného pohledu. Zajímavé by například bylo více pracovat s prostředím, ve kterém kašny stojí. Neobvyklý pohled by také přinesly snímky zachycené fotoaparátem neseným na kvadrokoptéře, čtenáři by z výšky mohly lépe pozorovat rozličné tvary van kašen. Nejvíce by mě však naplňovalo tvořit autentické snímky lidí, kteří se kolem kašen pohybují (například koupající se děti atd.).

Na závěr bych ráda zdůraznila, že si velmi vážím nově nabytých zkušeností, které jsem díky práci na samostatném projektu získala. Měla jsem možnost v praxi uplatnit mé dosavadní vědomosti a doufám, že se mi i přes mou amatérskou techniku podařilo vytvořit dobrou kolekci fotografií.

Zdroje a literatura

Dějiny Olomouce. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2009, 1. sv., 629 s. ISBN 978-80-244-2370-8.

Kašny v Olomouci. 2015. Wikipedia [online, cit. 26. 4. 2015]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1ny_v_Olomouci>.

SCHINDLER, Antonín. Tajemná Olomouc III. aneb Olomouc, jak ji neznáme. 2. vyd. Olomouc : Votobia Books J. Vacl. 2007. 125 s. ISBN 80-7220-147-6.