Anna Sittová 
Záměr
Cíl práce
Tento projekt má prokázat znalosti získané během studia v oboru žurnalistiky, především se má jednat o praktický výstup technické a tematické profilace. V mém případě se jedná o kulturní specializaci v kombinaci s fotožurnalistikou, realizace tedy bude mít podobu fotoreportáže s kulturní tematikou.
Mým cílem je v tomto projektu vytvořit soubor ojedinělých fotografií z prostředí zámku ve Velkých Losinách, což naplňuje obě mé profilace. Mojí vizí je představit projektem losinský zámek z jiného úhlu, než ho může poznat široká veřejnost, ať už se jedná přímo o návštěvníky zámku, nebo čtenáře, diváky a posluchače různých mediálních sděleních, které se zámku věnují.
Kulturní specializace je zde zastoupena kulturní památkou, zámkem Velké Losiny. Výsledný soubor fotografií tedy bude zachycovat kulturu v širším slova smyslu, než pouze jako kina, divadla, muzea a nejrůznější kulturní akce.
Zámek ve Velkých Losinách byl vystavěn v letech 1567 – 1589 a je spjat s významným moravským rodem Žerotínů. Je národní kulturní památkou a jednou z největších kulturních atraktivit ve svém regionu. Ročně ho navštíví tisíce lidí z České republiky i okolních zemí. Během hodinových prohlídek zámku ale návštěvníci nemají možnost dovědět se všechny informace, které se k zámku a rodu pojí a kvůli selektivnímu vnímání často ani nemají možnost zcela docenit kulturní a historickou hodnotu dochovaného zámeckého prostředí a vystavených exponátů. Stejně tak nemají tuto možnost ani příjemci mediálních sdělení věnovaných tomuto zámku, jelikož tato problematika je velmi obsáhlá a média ve většině případů neposkytují dostatečný prostor pro zachycení komplexního obrazu. Zachycují převážně nejdůležitější či nejzajímavější předměty a události z historie zámku.
Mým záměrem je zpracovat v projektu soubor fotografií, které zobrazí a upozorní na nedoceňované a opomíjené detaily i větší celky ze zámeckého prostředí. Zároveň však fotografie v souboru nemají pouze popisovat zobrazené předměty, ale samy mají nést určitou uměleckou hodnotu a vzbuzovat dojmy a emoce. Informativní funkce fotografií zde bude podpořena patřičnými informacemi uvedenými v popiskách u jednotlivých snímků, které budou součástí realizace projektu. Uvedením historického kontextu zachycovaných předmětů se rozšíří rovina nazírání na snímky, jelikož se nebude jednat pouze o umělecké fotografie, ale skrze popisky také, v určitém smyslu, popisné snímky. Vytvořený soubor tedy nelze pojímat jako samostatné fotografie, ale jako fotografie propojené s textem.
Hlavní cíl práce tedy bude naplněn skrze tři dílčí cíle:
- vytvoření uměleckých fotografií z kulturní oblasti
- zachycení předmětů, kterým není věnována patřičná pozornost
- propojení umělecké a popisné stránky skrze doplňující popisky
Ke zpracování projektu využiji vědomosti získané studiem na vysoké škole, především v praktiku a workshopu fotožurnalistiky a v předmětech Základy obecné estetiky a uměnovědy a Žurnalistická specializace – kulturní. Dále také využiji vlastní zkušenosti z průvodcovské činnosti na tomto zámku v sezoně 2014 a v neposlední řadě také praktické znalosti získané přispíváním na internetový portál Kultura v regionech, kde jsem v minulosti publikovala i dva články přímo o tomto zámku.
Volba tématu
Prakticky již od letních měsíců roku 2014 jsem byla rozhodnutá, že bych v samostatném projektu ráda zachytila prostředí renesančního losinského zámku. Jedná se totiž o unikátní zachovalé prostředí, které nijak nepoznamenaly pozdější úpravy, 2. světová válka ani znárodnění zámku a následné zpřístupnění veřejnosti. Kromě ojedinělé ukázky architektury pozdní renesance je zde k vidění také množství zachovalých renesančních a barokních předmětů, původem nejen z Velkých Losin, ale i z jiných zámků, jejichž mobiliář byl po znárodnění evakuován do tzv. svozových objektů, kam se Velké Losiny řadí.
Prohlídkový okruh renesančním zámkem (jedná se o hlavní okruh, vedlejší a daleko méně navštěvovaný okruh prochází novější barokní částí, kde je umístěna obrazárna) prochází 13 místnostmi a délka okruhu by neměla přesáhnout 60 minut, protože při plné návštěvnosti, například během prázdninových měsíců, mohou vznikat různé problémy s průchodností na arkádách, v místnostech apod. Tento čas je velice krátký na to, aby průvodci mohli dostatečně upozornit na všechny důležité a zajímavé historické události, fakta a předměty. Ze své zkušenosti také mohu dodat, že ani po upozornění na ty nejdůležitější si více jak polovina návštěvníků, z nedostatečné pozornosti, nedokáže představit skutečnou historickou hodnotu exponátů a ocenit je, což je samozřejmě velká škoda.
Podobně je to i v případě médií. Zámek ve Velkých Losinách se v médiích vyskytuje poměrně často, ať už se jedná o regionální média, která upozorňují na mnohé kulturní akce, které se na zámku konají, nebo různá odborná a popularizační média zaměřená na cestovní ruch a kulturní pamětihodnosti. Sdělení jsou ale časově nebo prostorově omezená a proto se ve většině případů stručně zabývají celkovým pojetím zámku z historického hlediska – od výstavby do teď, nebo se zaměřují na několik nejvýznamnější předmětů či historických událostí – především na čarodějnické procesy, které se zde konaly. Ve většině případů se ale jedná o stále stejné předměty a události, které jsou skrze média prezentovány. Větší část informací je tedy publiku skryta.
Tyto dvě skutečnosti se staly důvody, proč jsem se rozhodla specifikovat téma na „Co se návštěvník nedozví“, návštěvníkem je zde ovšem míněna i široká veřejnost. Při volbě toho, co budu fotografovat, jsem vycházela z vlastních zkušeností získaných během provázení na tomto zámku. Jelikož bylo možné vysledovat u návštěvníků podobné chování (co je zajímalo a co naopak přecházeli bez povšimnutí) vybrala jsem a fotograficky zpracovala několik detailů i větších celků, které návštěvníci, kvůli časovému presu nebo vlastní nepozornosti, nemohli dostatečně docenit i když se k nim vážou důležité a zajímavé informace. Práce tedy bude zobrazovat zajímavosti z různých oblastí zámku (historie, architektura, exponáty apod.), které jsou nejen návštěvníkům, ale i ostatním, méně známé, jelikož jim, z mého pohledu, není věnována dostatečná pozornost, ať již během prohlídek či v mediální oblasti. Ty bych svým projektem ráda veřejnosti představila.
Díky předchozí průvodcovské činnosti na zámku mi bylo umožněno fotografovat pro tento projekt i v interiérech, což se zde běžně nesmí, nelze ani dokoupit žádné povolení. Získala jsem také velké množství informací týkajících se zámku, ať už vlastním studiem, nebo skrze kastelánku a zástupce kastelána, které je obtížné samostatně dohledat. Tyto dva faktory také významně ovlivnily volbu tématu projektu.
Zdroje/stav problematiky
Tato fotoreportáž v zásadě stojí na vlastních zkušenostech nabytých při provázení, které také tuto práci odlišují od jiných prací věnujících se tomuto tématu, protože nebude zachycovat to, co všechny ostatní. V projektu se zaměřím na jiné předměty (a události), než bývají médii prezentovány. Zobrazení některých z nich se ovšem nevyhnu, protože k zámku neodmyslitelně patří, nebo je osobně považuji za nedoceňované. Zachytím je ale jiným způsobem, než bývá médii předkládán.
Již během průvodcovské sezony jsem byla rozhodnutá zaměřit projekt tímto směrem, proto jsem už při provázení začala shromažďovat poznatky o tom, co návštěvníci přehlížejí, co průvodcovské výklady neobsahují a jakým způsobem média toto téma zobrazují. Výše jsem také upozorňovala na to, že média neposkytují dostatečný prostor pro zachycení komplexního obrazu zámku. To se ale samozřejmě několika fotografiemi nepodaří ani mně, ale přispěji jimi přinejmenším k rozšíření tohoto obrazu o zámku.
Kulturním pamětihodnostem a obecně cestování je určeno velké množství internetových portálů, časopisů a rozhlasových i televizních pořadů, kde se můžeme dovědět právě i o různých detailech z historie a inventáře zámku. Těmto detailům ale nebývá věnováno celé „dílo“, tak jako je to v tomto případě. Stejně tak nebývají zachyceny způsobem, který jsem si pro svůj projekt zvolila já.
Sledování mediálních sdělení věnovaných zámku ve Velkých Losinách mi umožnilo je zběžně kategorizovat do čtyř skupin. Sdělení mají většinou podobu:
a) Zpravodajského útvaru – v tomto případě se sdělení většinou zaměřuje na různé akce, které se na zámku konají, nebo např. na vystavení nových exponátů apod. Takto prezentovány bývají především v regionálních médiích (noviny, regionální zpravodajské portály – např. Rej.cz, regionální rozhlasové stanice aj.). Tak je tomu např. v článku „Žerotínský zámek se otevřel turistům, překvapí je řada novinek“.[1] Obrazový materiál k tomuto článku zachycuje několik nejzajímavějších (a nejhodnotnějších) předmětů společně se zástupcem kastelána, jedná se o čistě zpravodajské fotografie.
b) Dokumentárního pořadu, odborného článku – sdělení bývají zaměřená na dílčí oblast, které se podrobně věnují, např. architektura, rod Žerotínů, historie aj. Takto Losiny zobrazuje např. dokumentární pořad z cyklu Deset století architektury,[2] který se soustřeďuje – v mluveném komentáři i po obrazové stránce - především na architektonické prvky zámku.
c) Sdělení zaměřeného na senzace – ve většině případů se jedná o téma čarodějnických procesů, které jsou záměrně přibarvovány, aby bylo sdělení atraktivní pro příjemce. Fakta jsou zde ale často zkreslená, např. jako v článku „Velké Losiny: Městečko zmučených duší“.[3]
d) Popularizačního sdělení – takto zpracovaná sdělení se objevují v různých turistických průvodcích, publikacích o cestování a podobně. Přinášejí většinou ucelený, ale zestručněný přehled nejdůležitějších událostí, které se v historii zámku odehrály, případně upozorňují na nejvýznamnější a nejzajímavější exponáty, osobnosti atd. Takto zámek představuje např. rozhlasový příspěvek „Ve Velkých Losinách si můžete prohlédnout kožené tapety i unikátní kredenc“ vysílaný na Radiožurnálu.[4]
Již podle názvů zmiňovaných mediálních sdělení si lze jejich obsah a formu představit.
Fotografie (a obecně jakýkoli obrazový materiál) velkolosinského zámku, které se v médiích objevují, jsou většinou fotografie zámku jako celku, či jednotlivých místností a dominantních kusů nábytku. Převážně se jedná o fotografie v různých publikacích o hradech a zámcích nebo přílohy k publicistickým (v omezené míře i zpravodajským) článkům. Vždy se jedná o čistě popisné fotografie. V tomto projektu jsem se ale snažila o tvůrčí umělecké zpracování, které by zobrazovanému předmětu dodávalo na zajímavosti. Tímto způsobem zatím nebylo zpracované žádné podobné téma samostatného projektu na této katedře. I v tomto tedy bude moje fotoreportáž inovativní.
Neméně důležité než samotné fotografie jsou také skutečnosti, které tyto fotografie zobrazují. Fotografiím zpracovaným uměleckým způsobem totiž dodávají i další rozměr, než pouze estetický. Tyto informace jsem získala z různých odborných publikací a konzultací s osobami pověřenými správou zámku.
Ideový plán
Přestože jsem věděla, že se projekt bude týkat zámku ve Velkých Losinách, nebyla jsem zprvu rozhodnutá, jakým způsobem fotografie zpracovat. Prostředí nabízí množství možností pro zachycení předmětů popisným způsobem, ale tyto fotografie lze nalézt ve všech turistických průvodcích a mediálních sděleních. Proto jsem se rozhodla zpracovat fotografie umělecky, tak aby v sobě nesly určitou estetickou hodnotu.
Důležitým krokem bylo zvolit vhodné předměty k fotografování, protože jsem kromě estetické hodnoty chtěla snímky zároveň zobrazit i zajímavé informace. Jak jsem uvedla již výše, pomohly mi v tom zkušenosti získané při provázení, na základě kterých jsem si předem zvolila předměty a části zámku, kterým není věnována dostatečná pozornost, a které bych tedy veřejnosti chtěla přiblížit.
Dalším podstatným krokem bylo brzké zhotovení fotografií. Vysoký renesanční zámek totiž nebyl nikdy elektrifikován a interiéry zámku zůstávají po celý rok ponuré (při špatném počasí musí průvodci používat i baterky). Proto bylo nutné fotografie zhotovit co nejdříve, dokud je venku co nejvíce denního světla, ale zároveň tak, abych nenarušovala průvodcovskou činnost. Přestože jsem některé fotografie (exteriér) zhotovila již v srpnu a větší část (interiér) později v říjnu, kdy je omezená návštěvní doba, světelné podmínky již nebyly optimální a fotografie bylo nutné upravovat v postprocesu.
Postproces mi ale také umožnil různě upravovat barevnost jednotlivých snímků, kterou jsem fotografiím mohla dodat větší emocionalitu a estetickou hodnotu, například patinu staroby kachlovým kamnům, které se nacházejí v nejlépe dochovaném pozdně renesančním interiéru 17. století v Evropě, nebo černobílou dramatičnost služebnickému schodišti, po kterém chodili Žerotíny uzurpovaní poddaní (protože Žerotínové - rod, kterým zámek patřil, byli krutí páni).
Pro naplnění posledního dílčího cíle bylo nutné zpracovat k fotografiím popisky s informacemi z historie, které se k fotografovaným předmětům vážou. Protože čtenářům projektu chybí předporozumění v této oblasti, nutné pro správnou interpretaci snímků, zahrnula jsem tam také komentáře obsahující popis toho, co jsem danou fotografií a jejím zpracováním chtěla vyjádřit. Tak bude její celková podoba snáze interpretovatelná.
Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.
Pro zpracování fotoreportáže jsem zvolila fotoaparát Canon PowerShot SX510 HS s rozlišením 12 Mpix. Tento ultrazoom má snímač, který minimalizuje šum a neostrost při špatných světelných podmínkách, což bylo pro fotografování v prostředí zámku důležité. Další podstatnou vlastností fotoaparátu je možnost až 30-ti násobného přiblížení objektivu, což mi umožnilo fotografovat i předměty, ke kterým se nelze dostat na bližší vzdálenost. Kromě automatických funkcí ultrazoom nabízí také ruční ovládání rychlosti závěrky a clony. Fotografie zpracovává do formátu JPEG.
Před zahájením fotografování bylo nutné zajistit pro Národní památkový ústav v Kroměříži, který zámek spravuje, prohlášení schválené katedrou, že pořízené fotografie nebudou použity ke komerčním účelům a budou sloužit pouze pro potřeby tohoto projektu. Fotografie umístěné na portál UPmedia musejí být také označeny vodoznakem. Teprve po odevzdání prohlášení bylo možno fotografovat interiéry zámku.
Také bylo nutné rámcově stanovit rozsah projektu. S konzultantem jsme se dohodli na zpracování 12 až 15 fotografií. Po vyřešení těchto organizačních věcí jsem mohla přistoupit k vlastní tvorbě.
Prvním krokem při zpracovávání projektu bylo předběžné určení toho, co budu fotografovat. Zvolila jsem zhruba 20 předmětů a částí zámku, které by bylo zajímavé zpracovat. Některé z těchto předmětů ale nakonec nebylo možné zachytit způsobem, který jsem stanovila pro zpracování celého souboru, výsledná fotoreportáž má tedy 13 snímků.
Pro zhotovení fotografií jsem si vyhranila zimní semestr akademického roku, aby bylo dostatek času na jejich úpravu a vytvoření popisků ke snímkům. Několik snímků – exteriéru (pro tyto fotografie nebylo třeba povolení), jsem zhotovila již na konci srpna, kdy byly pro fotografování vhodnější světelné podmínky. Z těchto fotografií je ale ve výsledné fotoreportáži zahrnuta pouze jedna. Zbytek fotografií jsem pořídila během říjnové návštěvy zámku, kdy byl areál veřejnosti v pracovní dny uzavřen a měla jsem tedy časově neomezené možnosti pro zhotovení fotografií.
Během vlastního fotografování jsem se snažila postupovat v určité posloupnosti, tak jak zámkem a místnostmi prochází prohlídková trasa a jak tedy mají možnost zámek poznávat návštěvníci. Ne ve všech místnostech jsem ale nakonec mohla pořídit vhodné fotografie pro tuto práci (a naopak v některých místnostech jsem zhotovila fotografií více) a tak je tedy idea posloupnosti dodržena pouze částečně.
Z důvodu špatných světelných podmínek jsem většinu fotografií z interiéru musela pořizovat při nastavení nejnižšího ISA (80) společně s využitím stativu, abych se co nejvíce vyhnula vzniku šumu na fotografiích. Všechny fotografie bylo následně nutné upravit v postprocesu – expozici, jas, barevnost apod., což zabralo nejvíce času. Pro úpravu fotografií jsem využila program Adobe Photoshop Lightroom, který umožnuje profesionálně upravovat snímky.
Během říjnové návštěvy zámku jsem zhotovila přes 200 fotografií, předem vybraných i na místě zvolených předmětů, detailů a pohledů na zámek. Ty jsem následně přetřídila a vybrala z nich 13, které naplňují vizi tohoto projektu – umělecké zachycení historicky cenných, přesto opomíjených, předmětů. Jelikož má být ve výsledném projektu obsažen i hrubý materiál, na CD nosičích bude také původních, neupravovaných 13 snímků.
Při úpravě fotografií jsem zvažovala černobílé ladění všech snímků, aby barevnost nerušila celkový dojem kompozice a výsledný celek působil harmonicky. Také jsem uvažovala o nastavení nízké sytosti barev u všech fotografií, což by zhotoveným snímkům dodávalo na pochmurnosti a podtrhovalo by tak krutou historii, která se k zámku váže. Protože ale v historii zámku byly i světlé okamžiky, rozhodla jsem se neupravovat všechny fotografie stejným způsobem, ale každou jinak, abych jimi vzbudila různé dojmy. „Odbarvila“ jsem pouze ty snímky, u kterých jsem chtěla vyzdvihnout dojem ponurosti. Barevnost a tedy i dojmy, které mají fotografie vzbuzovat, vycházejí z informací, které se k zachyceným obrazům vážou a jsou uvedeny v popiskách a komentářích ke snímkům.
Stejným způsobem jsem se nechtěla omezovat ani volbou jednotného formátu fotografií. Některé vypadají lépe ve čtvercovém formátu, jiné zase jako užší obdélníky. Ve výsledku budou rozloženy na formát A4.
Téměř všechny fotografie jsem ale musela několikrát upravovat, protože vytisknuté snímky byly vždy tmavší, než bylo mým záměrem, což způsobila špatná kalibrace monitoru počítače. V některých případech jsem snímky upravovala i na doporučení konzultanta Ing. Petra Zatloukala, který mi na zhotovené fotografie podal odborný posudek a já si tak mohla uvědomit jejich nedostatky.
Přestože jsem informace, které se k fotografovaným předmětům vážou, znala již předem, což mi částečně také pomohlo při volbě fotografovaných předmětů a způsobu jejich zachycování, pro vytvoření popisků jsem požádala o odbornou pomoc zástupce kastelána zámku pana Jiřího Doupala, který má v této oblasti velké znalosti. Popisky snímků jsem tak vytvořila na základě jím zhotovených průvodcovských textů a především po osobních konzultacích.
Nijak jednoduché nebylo ani vytvořit komentáře ke snímkům. Komentáře obsahují stručný popis samotných fotografií a pokus o vystižení dojmů, které jsem výsledným zpracováním fotografie chtěla vzbudit. Každý může tyto fotografie interpretovat jiným způsobem, proto považuji za důležité popsat, jak jednotlivé fotografie vnímám já, což odůvodňuje způsob jejich zpracování. Nebylo však jednoduché tyto dojmy vyjádřit slovy.
Sebehodnocení
Práce na tomto projektu mě velmi bavila a byla pro mě po všech stránkách přínosná. Nejen, že jsem se dověděla množství nových informací vztahujících se k zámku a vystavovaným předmětům, což mohu v budoucnu v této oblasti uplatnit, byla pro mě také příležitostí ke zdokonalování svých dovedností ve fotografování a úpravě snímků. Protože fotografování a historie patří mezi moje zájmy, nepřistupovala jsem k projektu pouze jako k úkolu, který je nutné splnit, a to se, doufám, projevilo na kvalitě zpracování.
Pokud bych měla zhodnotit dosažení svých záměrů a cílů při realizaci souboru fotografií, se svou prací jsem po celkové stránce spokojená. Téměř u všech snímků se mi podařilo zobrazit to, o co jsem se snažila a zajímavými informacemi propojit uměleckou a informativní stránku fotografií. Výsledné fotografie mohou posloužit jako propagační materiál zámku, v mediální oblasti pravděpodobně pouze jako doplnění některých publicistických textů. Pro zpravodajská sdělení považuji i fotografie s určitou mírou popisnosti za nevhodné.
Velkým zklamáním je pro mě ale fotografie sloupu s vyrytým jménem oběti čarodějnických procesů, jelikož vyrytý nápis je na snímku špatně viditelný. Sloup byl focen z různých úhlů i různě upravován v programu, přesto se mi nepodařilo dosáhnout větší viditelnosti nápisu. Částečně to lze omluvit tím, že první písmena jména pravděpodobně nebyla vyryta dostatečně hluboko a po téměř 400 letech je nápis i v reálu špatně viditelný (první písmena příjmení nejsou viditelná skoro vůbec). Fotografii jsem ale i přesto zařadila do výsledného souboru, jelikož má hluboký emocionální podtext.
U několika fotografií ve způsobu zachycení předmětů převažuje jejich popisná stránka nad uměleckou. Úpravou barevnosti těchto snímků jsem se ale snažila dodat jim větší emocionalitu, což si myslím, že se mi nakonec podařilo.
Fotoaparát zvolený pro realizaci projektu nebyl nejvhodnějším řešením, protože pořizované fotografie byly často neostré s množstvím šumu, i přesto, že přístroj sliboval jejich minimalizaci.
Pokud by chtěl v budoucnosti někdo na tento projekt navazovat, prostředí zámku nabízí množství předmětů, které by mohly být zachyceny stejným způsobem. Já jsem pro tento projekt vybrala k zobrazení různé objekty, přínosné by ovšem bylo i zaměření na jednu dílčí oblast, např. architektonické prvky, materiály použité na zámku, stopy po konkrétní osobnosti spojené se zámkem nebo i zmiňované čarodějnické procesy. Možnou cestou by byla i jednotná úprava fotografií, tomu jsem se zde ale vyhýbala.
Celkově jsem tvorbě realizace projektu věnovala mnohem více času, než bylo zadáno (30 hodin). Vliv na to měly stanovené cíle práce, jelikož jsem musela tvořit i popisky k fotografiím. Hodně času jsem věnovala také úpravě snímků, protože většina fotografií byla při zhotovení velmi tmavá.
Realizace
1) Pohled ze schodiště
V obou koutech křídel zámku se nacházejí dvojramenná schodiště spojující tři podlaží zámku. Jedno schodiště bylo určené výhradně pro panstvo a druhé používali poddaní.[5] Schodiště jsou z obou stran uzavřená dveřmi, takže při zavřených dveří nelze poznat, že se nejedná o běžné pokoje. Schodiště, po kterém stoupají do prvního patra zámku návštěvníci, je schodiště, které bylo určeno služebnictvu.
Černobílé vyhotovení má snímku dodávat na dramatičnosti, stejně jako plastický efekt zužujících se arkád a kontrast světla a tmy, protože poddaní, kteří po tomto schodišti chodili, byli trýzněni a sužováni krutými pány, kterým zámek patřil.
2) Supňovitý příborník
3) Kachlová kamna
Dalším dominantním předmětem v rytířském sále jsou kachlová kamna, stejně jako příborník, z konce 16. století. Tato kamna jsou nejstarší dochovaná na Moravě a třetí nejstarší v České republice. I tento předmět nechal zhotovit stavitel zámku Jan pro svoji manželku Andělínu Ryšánku z Modřic.[2] Kamna jsou zdobena kachlemi, na kterých je znázorněn erb Andělíny a na každé z nich jsou také její iniciály ARZM (Andělína Ryšánka z Modřic).[3]Stěny sálu pokrývají unikátní zachovalé kožené tapety (na fotografii v pozadí kamen). Nechal je zhotovit vnuk stavitele zámku Přemyslav III. pro svoji manželku Alžbětu Juliánu z Oppersdorfu, kterou si vzal v roce 1654. Skládají se z jednotlivých obdélníků pravděpodobně kozí kůže, které nesou alianční erb Žerotínů a Oppersdorfů.[4] Pozoruhodné na nich je, že ani v současné době není třeba je nijak udržovat, konzervuje je přirozená vlhkost zámku.[5]Fotografie kachlových kamen je zhotovena tak, aby zachycovala detail jedné z kachlí a zároveň na ní byly v pozadí vidět i vzácné kožené tapety. Barevná kompozice snímku má vytvářet dojem staroby a dočasné útulnosti místnosti, způsobené teplem sálajícím z kamen (na zámku totiž byla neustále zima, která mohla být také příčinou velké úmrtnosti dětí a celkově nižšího průměrného věku, než jaký byl například na nedalekém zámku Vízmberk). Žluté tóny, do kterých je fotografie laděna mají vytvářet impresi hřejivé záře ohně (přestože zde samozřejmě otevřený oheň nikdy nebyl).
4) Cínové nádobí
Téměř veškeré kuchyňské nádobí, které se na zámku nacházelo, bylo při znárodnění rozprodáno zájemcům. Jediné, co se na zámku dochovalo, je čajová souprava umístěná v empírové, tedy novější, části. Zbylé nádobí, které teď návštěvníci mohou vidět, je svoz z jiných památek, nebo se jedná o zapůjčené kusy z Vlastivědného muzea v Olomouci.[6]Na snímku je zachyceno cínové nádobí umístěné v rytířském sále. Snímek zobrazuje část instalace svatební hostiny Přemyslava III. Barevné ladění fotografie má navozovat kladné pocity a dojem útulnosti pokoje, ve kterém se chystá svatba.
5) Knihy
Losinská knihovna patří mezi dvě nejstarší knihovny v České republice. Knihy v Losinách pocházejí ze 16. a 17. století a nachází se mezi nimi i šest velmi vzácných prvotisků. Celkový počet žerotínských knih se pohybuje kolem 12 000, v zámecké knihovně, kterou mají návštěvníci možnost spatřit, je ale vystaven pouze zlomek. Obsah těchto knih je různý, většinou se však jedná o odbornou literaturu – právo, teologii, historii, astronomii apod. Knihy jsou uloženy v pozdně renesančních původních skříních.[7] V různých materiálech vztahujících se k zámecké knihovně lze nalézt i informaci, že knihy, které mají černou vazbu, měly protireformační, svobodomyšlenkový obsah, na který měla černá barva poukazovat a sloužit tak jako upozornění na nevhodnost. Podrobnější průzkum ale toto tvrzení nepodkládá žádnými reálnými fakty. S největší pravděpodobností se tedy jedná pouze o výmysl prvních kastelánů, kteří do průvodcovských textů přidávali různé nepotvrzené informace.[8] Přesto zhotovená fotografie upozorňuje právě na tento fakt. Fotografie zachycuje „zakázané“ knihy za mříží barokní skříně v knihovně. Úhel dopadu světla dodává mříži trojrozměrný efekt a zároveň má umocňovat dojem zakázanosti knih a snahu o jejich „uvěznění“ za mřížemi knihovny.
6) Renesanční okna
V některých místnostech zámku lze dodnes nalézt původní skleněné výplně oken. Sklo se začalo vyrábět již tisíce let před naším letopočtem, jako výplň oken se však začalo využívat až mnohem později. Protože se ale až do 18. století ještě nedokázala vyrobit souvislá skleněná tabulka, již od středověku se tvořily kruhové terčíky (bucny), které se obalovaly olověnými nuty, tedy pruty olova, a pak spájely dohromady. Z nich se potom sestavovala výplň oken.[9] Původní výplně terčíků na zámku lze od těch dnešních poměrně jednoduše odlišit podle jejich průhlednosti. Původní sklo je totiž zvlněné, špatně průhledné a s bublinkami. Souvislé skleněné tabulky skláři dokázali vytvořit až koncem 18. století v Anglii. Skláři nejprve vyfoukli velké skleněné válce, které rozřezali, nahřáli a za pomoci dřevěného hladítka narovnali na tzv. roztahovacím kameni.[10] Takovéto skleněné tabulky lze v Losinách vidět například v oratořích v zámecké kapli. Ani toto sklo ale není dokonale rovné a průhledné jako to dnešní. Průhled skrze okna na fotografii zachycuje mimo jiné také západní křídlo zámku a protější nízký barokní zámek. Hlavním záměrem této fotografie je ale zachytit pokřivený pohled skrze sklo terčíků, což má připomínat pokřivené a ne moc šťastné osudy některých obyvatelů zámku, kteří skrze nerovné sklo nahlíželi na svět a podle toho ho také posuzovali.
Celý zámek zastřešuje vysoká sedlová střecha, ze které je voda odváděna dvěma chrliči. Jedná se o prvek typický pro gotickou a renesanční dobu, kde ještě neznali okapové svody. Aby dešťová voda neztékala po stěnách staveb, odváděla se chrliči co nejdál od stěn. Losinské chrliče pravděpodobně pocházejí až z 19. století, kdy už zámek patřil Liechtensteinům, vycházejí však z něčeho, co zde bylo již předtím.[12]Motivy chrličů se převážně opakují, zde mají podobu draka. Nejdříve se objevovaly pouze na významných a honosných stavbách, například gotických katedrálách, kde měli podobu lvů, draků, ďáblů apod. Jejich motivy jsou symbolické. Záporná stvoření byla připoutána ke stavbě, kde musela sloužit k dobru – odvádění vody.[13]Zhotovená fotografie chrliče má navozovat pocity hrůzy, ať už samotnou postavou draka či barevnou kompozicí snímku. Opět má vyzdvihovat krutou a ponurou historii zámku a osudů jeho obyvatel.
9) Dveřní zámky
Stejně jako množství jiných předmětů, dochovaly se na zámku také originální dveře a dveřní zámky ze 17. století. Zatím nelze jednoznačně určit, kdo je nechal zhotovit, rámcově to ovšem mohl být Jan Jetřich, nebo jeho synovec Přemyslav III., který nechal vybudovat třetí podlaží zámku a při té příležitosti mohl nechat překlíčovat i původní dveře. Při prohlídkách jim není věnována žádná pozornost, přestože se jedná o zachovalé mechanismy, často i různě zdobené.[14] Záměrem fotografie bylo zajímavým způsobem zachytit detail zdobení kliky i kovového madla. Kompozice snímku z nich dělá dominantní část fotografie, pootevřené dveře ale ukazují i část místnosti za nimi. Celková kompozice snímku, především úhel, pod kterým jsou dveře vyfotografovány, má vzbuzovat pocity váhavého návštěvníka zámku, který do místnosti vchází, předtím má ale možnost pozorně si prohlédnout detaily dveřního zámku.
10) Barokní skříň z Mexika
Tento kus nábytku je unikátní především svojí výzdobou. Jedná se o barokní skříň typu alacena, pocházející z Mexika z poloviny 17. století. Jde původně o zcela kuchyňský nábytek, určený ke skladování potravin.[15] Z venkovní strany je skříň bohatě vyřezávaná, uvnitř pomalovaná exotickými motivy a vyložená šátkem z pravého kašmíru. V současnosti je uvnitř umístěna také fajánsová váza z nizozemských Delft.Zhotovený snímek zachycuje především zdobenou vnitřní část dvířek skříně. Stín v rohu fotografie kopíruje obrysy částí, které jsou vyloženy kašmírovým šátkem. Ze stínu má pak do popředí vystupovat fajánsová váza. Barevností snímku jsem chtěla zdůraznit působení času, který se na vnitřní výzdobě podepsal.
11) Protokoly čarodějnických procesů
Losinský zámek se do vědomí veřejnosti zapsal především svojí černou historií. Je spjat s čarodějnickými procesy, které zde nechala rozpoutat hraběnka Angelika Sibyla Gallová. Vše začalo roku 1669, kdy zemřela manželka Přemyslava III. Alžběta Juliána z Oppersdorfu. S Přemyslavem měli společně sedm dětí, pět z nich ale zemřelo ve velmi útlém věku, což mělo velký vliv na psychické zdraví Alžběty Juliány. Když při sedmém porodu v bolestech umírala, její poslední přání bylo, aby jí po smrti vyndali srdce z těla, uložili do stříbrné schránky a po úmrtí manžela umístili schránku k jednomu z mrtvých dětí v šumperském dominikánském kostele.[16] Čtyři roky po smrti manželky zemřel i její manžel Přemyslav III. A protože v té době byli jejich dva synové ještě malými chlapci, spravovala za ně panství sestra Přemyslava III. hraběnka Gallová.[17] I když mělo být panství rekatolizováno, zůstávalo zde stále hodně luteránů. V kraji byla bída a roznášely se různé pověry. Když se potom navíc zjistilo, že se ztratilo uložené srdce Alžběty Juliány (srdce mělo údajně sloužit k magii), všechny tyto okolnosti se později staly podnětem pro rozpoutání čarodějnických procesů. Když se potom k hraběnce roku 1678 donesla zpráva o žebračce, která se pokusila ukrást hostii při mši (hostie se měla dát krávě, aby začala víc dojit), neváhala a na losinské panství přizvala inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, aby celou věc prošetřil.[18] Boblig okamžitě uvěznil nejen zmiňovanou žebračku, která hostii ukradla, ale také další ženy a všechny vyslýchal a mučil, dokud se nepřiznaly k čarodějnictví a nejmenovaly další „čarodějnice“, které tak mohly být uvězněny.[19] Tímto způsobem se v kraji začala rozrůstat čarodějnická hysterie a procesy se rozšířily i do okolních měst a vesnic.Pro obviněné nebyla téměř žádná šance na osvobození. Boblig za pomoci kata Haye všechny uvězněné mučil (a nejen ženy), dokud se k čarodějnictví nepřiznali. Mučení se zde praktikovalo ve třech stupních. Prvním stupněm byly palečnice, kovové pláty, které se nasadily na palce a velkým šroubem utahovaly k sobě, dokud se palce nerozdrtily. Druhý stupeň byly španělské boty, ty se na rozdíl od palečnic přikládaly na lýtka a na vnitřní straně měly kovové ostny. Třetí stupeň bylo natažení na žebřík, na kterém se díky otočnému kolu mohly vykloubit všechny klouby mučeného. Po přiznání následovala smrt. Ve většině případů byli obvinění upáleni na hranici. Některým byla udělena milost a před upálením byli oběšeni nebo sťati.[20] Za uvěznění, mučení a nakonec i upálení musely oběti (respektive pozůstalí) platit. Tento fakt nasvědčuje tvrzení, že Boblig si své oběti vybíral podle majetku a procesy s nimi záměrně protahoval, jelikož mu z toho plynuly peníze. Druhé tvrzení Bobliga označuje jako horlivého fanatika, který se snažil očistit panství od co největšího počtu čarodějnic. Přestože se co nejrychleji snažil vše uzavřít, aby uvolnil vězení pro další, vynesení rozsudku, které schvaloval apelační soud v Praze a ve Vídni, trvalo asi rok.[21] Konec čarodějnických procesů učinil až císař a dospělý syn Přemyslava III. Jan Jáchym, který panství převzal. Než se tak ale stalo, v Losinách bylo upáleno přes 50 lidí a v nedalekém Šumperku, kam se procesy rozšířily, zhruba 25 lidí.[22]Přes všechna fakta neexistují důkazy, které by čarodějnické procesy spojovaly přímo s losinským zámkem. Nedochovaly se žádné mučicí nástroje ani místnosti, kde měly probíhat výslechy a mučení. Jediné, co se dochovalo, jsou zápisy z výslechů. Nejedná se ale o originál, pouze o jejich nepřesné přepisy.[23]Zhotovený snímek zachycuje maketu zápisů z výslechů údajných čarodějnic, která je vystavena v jednom z pokojů na zámku. Záměrem bylo zachytit především pravou stranu knihy, kde jsou uvedena jména členů inkvizičního soudu. Úhel, pod kterým je snímek zachycen, má vyvolávat zdání, že u knihy právě někdo sedí a dopisuje poslední řádky stránky.
12) Nápis na sloupu
Jednou z obětí čarodějnických procesů byl i zámecký sklepmistr Stubenvohl, kterého Boblig nechal zatknout v roce 1679. Důvodem jeho zatčení bylo pravděpodobně to, že se znal s Janem Koppem, kterého hraběnka Gallová podezřívala z krádeže srdce švagrové. Jelikož se Stubenvohl velmi obával mučení, krátce po svém zatčení se ve vězení pokusil o sebevraždu. Do hrudi si vbodl nůž, srdce ovšem netrefil. O rok později Stubenvohl z vězení utekl a znovu se pokusil o sebevraždu. Polonahý se měl zavěsit nohama za trám v nějakém seníku, kde chtěl umrznout. Ani to se mu však nepovedlo a roku 1681 byl upálen zaživa.[24] Na zámku se dodnes nachází jeho připomínka. V posledním patře zámku, které je návštěvníkům přístupné pouze při nočních prohlídkách, je v jednom z arkádových sloupů vyryto jeho jméno – SUBENVOHL (zbytek nápisu kvůli penetračnímu nátěru není viditelný, uvádí celé jméno IOHANIS CARL SUBENVOHL). K němu je připojen letopočet 1660, tedy 18 let před rozpoutáním čarodějnických procesů.Na snímku je tento sloup s nápisem zobrazen. Záměrem bylo zachytit a fotografií vyjádřit vzpomínku na oběť muže, který v okamžiku, kdy vznikal tento nápis, ještě nevěděl, co vše ho v budoucnu čeká. Emocionální záměr napomohla naplnit barevná kompozice a dotváří ho rozostřené pozadí zachycující protější arkády.
13) Pohled do nádvoří
Žerotínové v Losinách dlouho vyznávali luteránskou víru. Až Přemyslav III. byl prvním z této větvě, který pod tlakem císaře konvertoval ke katolictví, aby mohl zůstat na Moravě a spravovat rodinný majetek (po bitvě na Bílé hoře nebylo možné vyznávat jinou víru než katolickou).[25] Jeho otec Přemyslav II. nesměl být dokonce kvůli své víře pohřben, protože kostel, ve kterém se nacházela rodinná hrobka, byl v době jeho smrti již vysvěcen katolicky. Jeho tělo si proto museli nechat sedm let uložené v nejvyšším patře zámku.[26] Žerotínové byli poměrně krutí a bezohlední páni a poddaní se jim za to také často bouřili. K jedné z největších vzpour v Losinách došlo v roce 1659 za Přemyslava III. Kromě vykořisťování poddaných byla na vině také rekatolizace panství. Při této vzpouře poddaní ukradli rozkládající se tělo Přemyslava II. a sami ho pohřbili. Za tuto rebelii byli nakonec tři vůdcové povstání popraveni přímo na nádvoří zámku. Ostatní poddaní popravě museli přihlížet a prosit Přemyslava III. o odpuštění. Na fotografii je zobrazen pohled do nádvoří skrze pootevřenou vstupní bránu. Kompozice i barvy snímku mají navozovat pocity váhavého vstupujícího, který se obává toho, co může na nádvoří spatřit.
Deset století architektury: Velké Losiny, zámek [online]. Publ. 27. 11. 2001
[cit. 2015-03-13]. Dostupnost z: <http://www.ceskatelevize.cz/porady/1024681598-deset-stoleti-architektury/298323230620094-velke-losiny-zamek/video/>.
DOUPAL, Jiří. II. prohlídkový okruh – Pokoje obývané Liechtensteiny. Velké Losiny, 2014. 4 s.
DOUPAL, Jiří. Velké Losiny: Průvodcovský text – minimum. Velké Losiny, 2014. 17 s.
Konzultace s Jiřím Doupalem – Velké Losiny 13. 4. 2015.
Konzultace s Jiřím Doupalem – Velké Losiny 15. 9. 2014.
Konzultace s Jiřím Doupalem – Velké Losiny 3. 4. 2015.
KUBOVÁ, Hana. Žerotínský zámek se otevřel turistům, překvapí je řada novinek [online]. Publ. 6. 4. 2014 [cit. 2015-03-14]. Dostupné z: <http://sumpersky.denik.cz/kultura_region/zerotinsky-zamek-se-otevrel-turistum-prekvapi-je-rada-novinek-20140406.html>.
NEUBAUEROVÁ, Michaela, POLÁCH, Drahomír. Zpráva o nevíře. Šumperk: Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, 2010. ISBN 978-80-904386-1-3.
POLÁCH, Drahomír. Zámek Velké Losiny: Průvodcovský text. Velké Losiny, 2013. 46 s.
Velké Losiny: Městečko zmučených duší [online]. [cit. 2015-03-14]. Dostupné z: <http://www.tajemnamista.cz/magazin/70-velke-losiny-mestecko-zmucenych-dusi>.
ŽMOLÍK, Václav. Ve Velkých Losinách si můžete prohlédnout kožené tapety i unikátní kredenc [online]. Zveř. 17. 7. 2011 [cit. 2015-03-14]. Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/pocesku/_zprava/923462>.
