Jakub Ketman
1. Cíle práce
Cenným kulturním dědictvím, které stráží Česká republika, je tradiční folklorní slavnost pořádaná zejména na území Moravy, konkrétně Slovácka a Hané. Jedná se o Jízdu králů, která je od roku 2011 zapsána na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva organizace UNESCO. Každá obec, která tuto prastarou tradici udržuje, má vlastní podobu této slavnostní události. Zejména na Slovácku patří Jízda králů k vrcholům folklorního života. Sjíždějí se na ni tisíce lidí z České republiky, a dokonce i ze zahraničí. Dodnes je k vidění ve Vlčnově, Kunovicích, Skoronicích (potažmo Kyjově) a v Hluku.
Běžný návštěvník se podívá na slavnostní průvod, který objede obec, ale do samotné podstaty krásné tradice většinou nahlédnout nemůže. Velkolepý průvod je totiž vyvrcholením procesů začínajících dlouhou dobu před konáním jízdy. Samotná podstata slavnosti spočívá ve vztahu lidí a koní. Zvířata a jejich jezdci totiž tvoří nejdůležitější část Jízdy králů. Moment, kdy jezdci projíždí ulicemi obcí je vyústěním dlouhé přípravy, kterou koně i chlapci v sedlech absolvovali.
Právě do nitra této tradice nahlíží předkládaná práce. Jejím cílem je popsat hlavní aktéry Jízdy králů v Hluku 2017 a jejich vztah k tradici, kterou reprezentují. Práce dále dává Jízdu králů do historického kontextu a popisuje její vývoj. Pohled do zákulisí zmiňované tradice, dá čtenáři možnost poznat podstatu celého aktu, při němž mladý chlapec v dívčím kroji a doprovodu starších jezdců objíždí svou rodnou obec. Práce předkládá informace, které by měl čtenář dostat před samotným konáním Jízdy králů.
Vzhledem k tomu, že Jízda králů v Hluku se koná pouze jednou za tři roky, je na místě právě před jejím konáním připomenout její historii a ukázat nejdůležitější postavy celého dění. Snaha této práce je odsunout stranou samotný průběh Jízdy králů a ukázat čtenářům, co se skrývá v zákulisí.
2. Zdůvodnění volby tématu
Kulturní dění je významnou složkou života obyvatel Moravského Slovácka. Nelze tak opomenout zpracování významné události, jakou je Jízda králů. V letošním roce jsou na programu hned dvě tyto události. Každoročně ji pořádá obec Vlčnov a jednou za tři roky sousední Hluk. Tříletý cyklus, v němž se slavnost v Hluku koná, vyvrcholí právě letos.
Mediální pozornost se každoročně obrací do Vlčnova. Tamní slavnost dostává v médiích mnoho prostoru, a to na úkor ostatních Jízd králů. To pro mě bylo hlavním popudem, abych se zabýval letošní Jízdou králů v Hluku.
Jako obyvatele Slovácka se mě folklor a tradice přímo dotýkají a mám blízko ke kulturním tématům. Během své praxe v regionálních novinách jsem zpracovával nespočet kulturních událostí. Nejvýznamnější z nich byly předešlé ročníky Jízd králů ve Vlčnově. Nedostatečná mediální pozornost mě přivedla ke zpracování letošní hlucké Jízdy králů. Pro obyvatele tohoto města jsou Dolňácké slavnosti, v jejichž rámci se Jízda králů koná, velkolepou událostí, kterou žije většina obyvatel. Díky tříletému cyklu, v němž se slavnosti konají, se stala hlucká Jízda králů exkluzivitou. Její pořádání je potřeba využít a zpracovat toto téma hlouběji.
A protože se jedná o událost, která je na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva organizace UNESCO, má Jízda králů význam i pro celou Českou republiku. Reprezentuje její kulturu a prastaré tradice.
3. Zdroje a stav problematiky
Jak už jsem nastínil v předchozí kapitole, Jízda králů v Hluku nemá dostatečné mediální zpracování. Věnují se jí zpravidla pouze regionální periodika. Často se jedná pouze o informace, že byl veřejnosti představen nový král a poté se mediální pozornost do Hluku vrací až při samotné slavnosti. Výsledkem je reportáž z Jízdy králů doplněná sérií fotografií. Vzácně média přinášejí kratší rozhovor s hluckým králem.
Ani literatura nenabízí mnoho možností, jak se o Jízdě králů v Hluku něco dozvědět. Většinou se dá čerpat z knih, které se věnují ostatním Jízdám králů, zejména vlčnovské a kunovické. Autoři zde nabízí například srovnání nebo útržkovité informace o hlucké Jízdě králů.
O historii Jízdy králů však referuje hned několik zdrojů. Jedná se například o obecní webové stránky, které nabízí i aktuální informace týkající se blížící se Jízdy králů. Knihy o historii obce nabízí také náhled do historického průběhu této slavnosti.
Co však chybí jsou právě rozhovory s lidmi, kteří Jízdu králů v Hluku tvoří. Jejich příběhy jsou jádrem celé slavnosti a v dnešní době jsou bohužel opomíjeny. Tato práce pak může do budoucna sloužit jako zdroj těchto informací pro toho, kdo se touto problematikou bude zabývat.
4. Ideový plán
V tomto případě je podstatné zaměření na příběhy lidí kolem hlucké Jízdy králů. Důraz je kladen především na vyzdvihnutí příběhů hlavních aktérů celé slavnosti. Díky znalosti regionu a jeho tradic jsem mohl lépe proniknout do okruhu lidí kolem největší hlucké slavnosti. Základem jsou tedy setkání s těmito hlavními aktéry a také jejich výpovědi. Nejdelší text je rozhovor s letošním králem a jeho otcem. Rozhovor představuje oba aktéry a dává čtenáři nahlédnout do zákulisí jejich soukromého života. Dalším textem je představení práce s koňmi. Už desítky let mají toto na starosti Miroslav Šuránek a Petr Pospíšek. Důležitým bodem práce je sběr informací u pamětníka Josefa Pospíška, který se od svého mládí angažuje v pořádání Jízdy králů. Čtvrtý text uvádí slavnost do historického kontextu. Kompletní sběr informací byl proveden v terénu na základě rozhovorů s hlavními aktéry Jízdy králů.
5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Základním postupem byl sběr informací. Ten probíhal zejména v Hluku a Ostrožské Lhotě, kde se pohybují hlavní aktéři Jízdy Králů. Jejich výpovědi slouží jako základ pro sestavení textů věnujících se problematice této slavnosti. Výsledkem jsou čtyři texty zpracovávající tuto oblast moravské kultury.
1) Úvodní populárně-naučný text „Jízda králů – folklorní fenomén napříč historií“
Text uvádí čtenáře do historie této události. Popisuje nejdůležitější body, kterými Jízda králů v Hluku prošla. Od první písemné zmínky o této slavnosti až po současnou podobu. Nejdůležitější informace poskytl Miroslav Šuránek, který se dlouhodobě historií Jízdy králů v Hluku zabývá. Jeho výpovědi potvrdil i pamětník a bývalý hlavní organizátor této události Josef Pospíšek. V textu se objevuje i výpověď letošního krále Tadeáše Křižana. Text má za úkol seznámit čtenáře s historií slavnosti a stručně popsat nejdůležitější historické momenty.
2) Rozhovor „Otec starostou, syn králem“
Nejdelší text seznamuje čtenáře s postavou hluckého krále a jeho otce. Právě ten se bude muset během Dolňáckých slavností vyrovnat s rolí starosty Hluku i královského otce. Obě role jsou pro Jízdu králů stěžejní a bylo tedy na místě požádat o informace právě Martina Křižana, králova otce. Zároveň byl rozhovoru podroben i jeho syn Tadeáš, letošní hlucký král. Dvanáctiletý Tadeáš bude nejdůležitější postavou slavnostního aktu, a jako takovému, by mu měl být poskytnut prostor v médiích. Text se věnuje jeho soukromému životu i přípravám na slavnostní den. Rozhovory probíhaly v domě rodiny Křižanů, kde jsem se také setkat s oběma aktéry. Jejich vstřícnost velmi napomohla k vytvoření tohoto textu. Dvanáctiletý Tadeáš však podlehl nervozitě a jeho výpovědi nejsou příliš obsáhle. Přesto text dobře představuje hlavní aktéry celé slavnosti.
3) Story „Koně jako celebrity“
Základem pro tento text je setkání a rozhovor s klíčovou postavou celé Jízdy králů. O celou organizaci se už desítky let stará Miroslav Šuránek. Pomáhá mu ještě kamarád Petr Pospíšek. Právě Miroslav Šuránek dohlíží na práci s koňmi. Jeho zkušenosti s touto úlohou posloužili jako základ pro text, který seznamuje čtenáře s tím, jak se pracuje s koňmi, kteří se účastní Jízdy králů v Hluku. Text ukazuje zkušenost Miroslava Šuránka s výběrem koní, s tréninkem, dopravou do Hluku i zdobením. To Šuránek rozvádí ve třetím textu tohoto projektu. S Miroslavem Šuránkem jsem se potkal opakovaně, neboť jeho pracovní vytížení mu nedovolovalo věnovat se mi příliš dlouho. Během několika návštěv mi ale vždy vyšel vstříc a pomohl mi sestavit obraz historie Jízdy králů i její současné podoby.
4) Přepsaný rozhovor „Bratři zachránili prastarou tradici“
Poslední text mapuje stěžejní okamžik celé historie Jízdy králů v Hluku. V 70. letech minulého století hrozil této slavnosti zánik. O její přetrvání se postarali bratři Josef a František Pospíškovi. Jejich příběh je pro současnost velmi důležitý, protože bez jejich zásahu by Jízda králů zanikla. Co všechno museli bratři absolvovat popisuje jeden z nich, Josef Pospíšek. Jeho vzpomínky také slouží k objasnění dalších částí historie této slavné události. Jednalo o příjemný více než hodinový rozhovor v rodném domě Josefa Pospíška, kde mi tento dnes už osmdesátiletý pamětník poskytl důležité informace pro tento projekt.
Celý sběr informací probíhal více než dva týdny, během kterých jsem opakovaně navštěvoval město Hluk i obec Ostrožskou Lhotu, kde pracuje Miroslav Šuránek. Zpracování nasbíraných informací pak bylo záležitostí několika dní.
6) Sebehodnocení
Předně musím v této kapitole poznamenat, že se mi, podle mého názoru, podařilo dosáhnout splnění cíle, který si tato práce kladla. Práce totiž nabízí pohled do zákulisí Jízdy králů v Hluku a dává ji do historického kontextu a také vyzdvihuje aktéry této události. Mínusem této práce může být opomenutí vysvětlení pro mě zřejmých faktů. Toto mohlo nastat z důvodu přílišného ponoření se do tématu, které je rozsáhlé a zatím ne dobře zpracované. To, co mě se jeví jako samozřejmé, nemusí být čtenáři stejně jasné. V tomto ohledu mohlo dojít k určitému pochybení při sestavování této práce. S výsledkem jsem ale spokojený a shledávám ho vydařený. Texty přináší zajímavé, a mnohdy i exkluzivní informace, neboť jsem se sběrem těchto informací začal dostatečně dlouho před konáním události. Hlavní aktéři tak měli na mě čas a poskytli mi velké množství informací, z nichž některé média dosud neuveřejnila. Z těchto důvodů jsem s výsledkem práce spokojen.
7) Zdroje
Jak už jsem uvedl, hlavním zdrojem informací byli lidé, kteří se pohybují v popředí této události. Zejména se jednalo o hlavního organizátora Miroslava Šuránka, pamětníka a bývalého pořadatele Josefa Pospíška, letošního krále Tadeáše Křižana a jeho otce Martina Křižana.
Realizace:
Jízda králů – folklorní fenomén napříč historií
Jízda králů v Hluku prošla vývojem a za dobu své existence doznala mnoha změn. Byla k vidění i mimo toto menší slovácké město a ve své historii dokonce čelila zániku. Místním se však tradici podařilo zachovat, a tak letos může v ženském kroji brázdit ulice Hluku dvanáctiletý Tadeáš Křížan. Doprovázet ho bude pětadvacet jezdců, většina z ročníku, který by letos nastoupil povinnou vojenskou službu.
První zmínka o hlucké Jízdě králů pochází ze šedesátých let devatenáctého století. Místní rodák Josef Dufka v rodinné kronice v této době zmiňuje, že tradiční jízda proběhla stejně dobře, jako roky před tím. Bohužel dnes již není možné dohledat skutečný počátek této slavnosti v Hluku. Někteří odborníci zasazují vznik tradice do dob Velké Moravy, jiní do časů, kdy toto území ovládal uherský rod Zápolských.
Na významu začala Jízda králů nabývat ve dvacátých letech minulého století. „Zejména Hlučné a Vlčnovjané byli zváni, aby jízdu předváděli při nejrůznějších slavnostních příležitostech. Například v roce 1925 jeli obě skupiny v čele průvodu na Národopisných svátcích Moravy v Brně,“ vysvětluje Miroslav Šuránek, který je jedním z organizátorů hlucké Jízdy králů a je také jedním z mála odborníků na toto téma. Věhlasu pak dosáhlo představení Zajetí vlčnovského krále na agrárních slavnostech v Praze v roce 1928, které inscenovali jezdci z Hluku a Vlčnova.
V době konání druhé světové války se Jízda králů nekonala pravidelně. Věhlasu opět začala nabývat po skončení války, kdy byli jezdci z Hluku zváni, aby v různých městech tradici ukázali. Začátkem padesátých let přichází útlum. „S příchodem nového režimu došlo ke kolektivizaci zemědělství a rušení soukromých hospodářství,“ vzpomíná Josef Pospíšek, jehož rodina se v rámci kolektivizace musela také vzdát části svého hospodářství a dobytka. „Jízdu jsem obnovili proto, abychom posbírali peníze na chátrající tvrz. Tehdy se o ni nikdo nestaral a hrozilo, že spadne. Vybraní peněz byl hlavní důvod obnovení Jízdy králů,“ pokračuje Pospíšek.
Od roku 1959 je Jízda králů součástí Dolňáckých slavností, které prezentují kulturu této oblasti. Během šedesátých proběhly ukázky této tradice i ve Strážnici. Vymizení soukromích vlastníků, kteří by zapůjčili koně, způsobilo, že intervaly mezi jednotlivými jízdami se prodlužovaly až dosáhly současné délky, tedy odstup tří let. „V sedmdesátých letech jsme museli shánět koně, jak se dalo. Většina jich byla v družstvech, odkud nám je mnohdy ani nechtěli zapůjčit,“ popisuje Josef Pospíšek období, kdy akutní nedostatek koní málem způsobil zánik hlucké Jízdy králů. I díky snaze Josefa Pospíška a jeho bratra Františka se ale zvířata podařilo vždy sehnat a tradice přežila nejhorší období.
Postupně se situace zlepšovala a s návratem soukromého vlastnictví byla Jízda králů definitivně zachráněna. Od konce minulého století stojí v čele tradice Miroslav Šuránek a Petr Pospíšek. Oni posuzují, kdo navlékne dívčí kroj a ujme se role krále. „Dříve byla Jízda králů pouze výsadou ročníku odvedenců. Král byl jedním z nich. Dnes tvoří ročník potencionálních odvedenců většinu jezdců, ale král je chlapec ve věku od deseti do patnácti let,“ popisuje současný stav Šuránek.
Kompletní seznam všech králů dnes bohužel neexistuje. Víme však, že dvanáctiletý Tadeáš Křižan bude již třiatřicátým zaznamenaným králem. „Na jízdu se hodně těším, ale mám i trochu strach, že spadnu z koně,“ nechává se slyšet budoucí hlucký vladař. Do sedla bílé kobyly se vyhoupne v neděli 2. července 2017.
V současnosti se v regionu pořádají čtyři Jízdy králů. Každým rokem je tato tradice k vidění ve Vlčnově, jednou za dva roky v Kunovicích a v tříletém cyklu v Hluku. Jednou za deset let vyjedou do ulic jezdci ve Skoronicích, avšak předvádějí tuto slavnost každé čtyři roky v Kyjově na festivalu Slovácký rok.
Syn králem, otec starostou
Martin Křižan se letos bude muset během Dolňáckých slavností v Hluku vypořádat s dvěma důležitými rolemi. Jako nejvyšší představitel města si bude plnit oficiální povinnosti spojené s funkcí starosty. Zároveň ho čeká role otce, který z domu vypravuje svého syna, letošního hluckého krále.
Už víte, co se očekává od role otce?
Tyto povinnosti už jsou nám nějaký čas známy. Role otce začíná v neděli. To by měl být nápomocen při zdobení a přípravě koně. Když pak přijede družina k domu krále, tak otec předává jezdcům krále s prosbou o jeho ochranu. Pro tuto chvíli role otce končí. Bývá zvykem, že pak se otec přidá k průvodu a například vede koně nebo jde v čele průvodu. Role otce je pak ještě úplně na konci, když družina po tom celodenním putování vrací krále do rodiny a otec děkuje jezdcům, že mu syna ochránili.
Naopak jaké povinnosti budete mít v roli starosty?
Po předání krále se budu muset rychle přesunout k tvrzi, kde se ujmu oficiální role starosty. Družina pak prostřednictvím jednoho z jezdců požádá starostu o povolení pořádat Jízdu králů. Starosta pak dá svolení k uskutečnění této události. Pak už budu muset v průvodu reagovat na vyvolávku na starostu a na otce.
Co když se obě role budou krýt, například v průvodu?
V takovém případě asi dostane přednost role starosty. Vedení koně přenechám třeba někomu z rodiny nebo někomu od koní. Pro ně to bude určitě čest, že mohou vést královského koně. Většinou to má na starosti právě otec, takže když se podaří tuto úlohu převzít někomu jinému, tak bývá docela potěšen.
Už jste někdy zkoušel vedení koně?
V minulosti jsem pomáhal na dvou Jízdách králů. A při té poslední jsem jednomu jezdci pomáhal, takže vím, že koně nejsou nějak zvlášť divoké. Občas je potřeba je trochu korigovat, když se odchýlí od určené trasy a jezdec třeba neví, jak zareagovat. Jinak tady v Hluku zastáváme názor, že koně se nemají vést, ať nevypadají jako cvičené opice. Necháváme je, aby i jezdec mohl ukázat svoje schopnosti.
Budete se toho slavnostního průvodu účastnit v kroji?
Samozřejmě. Byla by velká ostuda, kdybych jako starosta a otec krále nešel v kroji. Dokonce už ve čtvrtek, kdy celý program slavností otvírá mše svatá, půjdeme jako rodiče v kroji. Připojí se i královská družina a v ní i oba synové, takže vlastně budeme mít kroj celá rodina.
Máte vlastní kroj nebo si budete půjčovat?
Kroj mám svůj. Mám už tak osm nebo deset let. Je ušitý na míru přímo na mě. Já jsem v kroji chodil jako malý. To jsem byl tak jednou nebo dvakrát při nějaké slavnosti, kterou už si ani nepamatuji. Pak jsem v období dospívání kroj nenosil. Bylo to dáno i tím, že jsem mýval kněždubský kroj, tedy z obce, ze které pochází můj otec. A brát si kněždubský kroj tady v Hluku, kde je kroj ostrožský, bylo opravdu nápadné a nevhodné. Ke krojové tradici jsem se vrátil až z popudu manželky, která má k folkloru mnohem blíž něž já. Vlastně už od školky chodí naši synové v kroji. A hlavní popud, abych i já na sebe vzal kroj, byla žádost, abychom s rodinou nesli obětní symbol rodiny, při příležitosti děkovné pouti v Blatnici pod Sv. Antonínem. A to byl hlavní důvod, proč jsem si kroj nechal udělat. V tom průvodu ale chodíme dodnes.
Takže má vlastní kroje celá rodina?
Ano, je to tak. Dokonce jsme nedávno museli pořídit velkou skříň, kde máme kroje uloženy, protože je potřeba se o ně dobře starat. Kluci, jak rostou, tak jim komponentů ke kroji přibývá. Starší syn Lukáš tančí ještě ve folklorním souboru, tak má k tomu ještě souborový kroj, a také jeden už dost ochozený, který si dává na fašank, aby nezničil ten slavnostní a podobně. Dneska je sice finančně docela náročné kroje udržovat, ale určitě to stojí zato. Také je u nás výhodou, že manželka se o kroje umí postarat a baví ji to, takže nemusíme za nikým chodit, aby nám je připravil nebo nějak opravil. O všechno se dokáže manželka postarat.
Viděl jste už i Jízdy králů v okolí, tedy v Kunovicích a ve Vlčnově?
Pochopitelně ano. Funkce starosty přináší, pro někoho možná potěšení, že jste zváni na podobné události jako významný host. A protože naše rodina má k tradici a folkloru opravdu blízko, tak jsme přijali v loňském roce oficiální pozvání na Jízdu králů do Kunovic. Navíc jsme tím podpořili spolupráci obcí, které jízdy pořádají, tedy Hluk, Kunovice, Vlčnov a Skoronice. Na kunovickou Jízdu králů jsme ale jezdili už dříve, protože kluci vystupovali se svými soubory, a navíc máme v Kunovicích rodinu. Vlčnov jako starosta také rád navštěvuji. Nejsem jedním z těch, kteří by řekli, že my Hlučané máme lepší jízdu králů, a tím pádem bych na Vlčnov zanevřel. Zatím jsem jako starosta pokaždé byl a letošní ročník si také nenechám ujít. Vloni jsem také viděl skoronickou Jízdu králů na Slováckém roku v Kyjově.
Zaujalo Vás něco z programu jiných Jízd králů, co byste zařadil i na program té hlucké?
Já jako člověk, který si rád věci dělá sám a řídí sám, tak preferuji samostatné jezdectví před vedením koně. To je právě případ kunovické nebo skoronické jízdy, kdy jezdí starší kluci a už s koněm trochu umí. To je pak jiná úroveň než ve Vlčnově nebo tady v Hluku. Tím samozřejmě nechci ani naši ani vlčnovskou jízdu srážet. Jen musím uznat, že to vypadá jinak, když jezdec s koněm opravdu umí. Když jsme například předváděli Jízdu králů v Praze, tak ti Skoroňané tam doslova na těch koních vlétli, a to bylo na kostkách, kde je ta manipulace s koněm ještě těžší. Tady v Hluku jezdí mladší kluci, maximálně do čtyřiadvaceti let. V Kunovicích a Skoronicích jsou jezdci ještě starší, a z toho plyne, že mají větší zkušenosti s tím koněm. Našim cílem je, aby něco podobného uměli i naši kluci a abychom nepotřebovali tolik vodičů koní.
Vy sám umíte jezdit na koni?
Pokud je někde možnost, tak se rád svezu. Ale není to tak, že bych uměl koně dobře ovládat. Doufám ale, že teď to třeba doženu, když budeme trénovat s kluky na Jízdu králů. Určitě i oni budou chtít, abych si to zkusil. Protože až jim budu nadávat, že jim to nejde, tak mi řeknou, ať si to vyzkouším a uvidím, že to tak jednoduché není.
Kluci už si koně zkoušeli. Jak jim to šlo?
Byli jsme na úvodním soustředění v Žítkové. Účastnili jsme pouze sobotního programu. To tam už právě koně byli, my jsme je viděli, ale praktickou část jsme neabsolvovali, protože jsme museli už v sobotu večer odjet. Kluci absolvovali teoretickou část, kdy nám koňáci vyprávěli, jak se ke koni chovat, na co si dávat pozor a podobně. V neděli pak probíhaly ukázky strojení koně a dalších věci, ale to jsme bohužel nemohli absolvovat. To ještě musíme dohnat.
Na co z programu celých Dolňáckých slavností se těšíte nejvíce?
Hodně se těším na oba hlavní večerní programy, to znamená v pátek a v sobotu. Vystupovat tam bude například Vojenský umělecký soubor Ondráš z Brna. Ten jsem viděl v loňském roce ve Veselí nad Moravou, konkrétně představení Příběh zbojníka a velmi se mi líbil. Chtěl jsem, aby naši občané nebyli ochuzeni o tento kulturní zážitek, tak jsem navrhl, aby kulturní komise o vystoupení tohoto souboru uvažovala. Její členové nakonec můj návrh podpořili a pozvali Ondráš. Osobně se na něj opravdu moc těším. Zajímavé bude také vystoupení cimbálové muziky Grajcar a Petra Bendeho. Grajcar už jsem viděl, ale společně s Bendem ještě ne. Vím, že byli vloni na Slavnostech vína v Uherském Hradišti a tam mělo toto vystoupení opravdu velký úspěch. Myslím, že oslovit mladou generaci klasickým folklorem dnes opravdu nejde a prolínáním různých žánrů by se o folklor mladá generace mohla začít zajímat.
Naopak z čeho máte největší obavy?
Já nemám moc obavy z toho, že by se něco nepovedlo. Spíše mám strach z drobností, jako že se někomu nedostane voda, že zvukaři něco ujede nebo že vypadne elektřina. To jsou věci, které se mohou stát a stávají se. Z čeho mám největší obavy, tak abych já osobně všechno doma stihl a nemusel nic řešit těsně před začátkem nebo v průběhu programu. Chci mít všechno připravené před začátkem celých slavností. Ale pokud se něco nevydaří, tak určitě nebudu kvůli tomu naštvaný, počítám s tím, že všechno nemusí vyjít podle mých představ.
V jaké fázi příprav se aktuálně nacházíte?
V současné době objednáváme koláčky, zařizujeme jídlo domlouváme si lidi, kteří nám v ten jízdy pomohou vynášet pohoštění pro lidi a další potřebné věci. Ty přípravy jsou podobné přípravám na nějakou větší slavnost jako je třeba svatba. Já teď ještě dávám do pořádku dům, například dvůr ještě není v takovém stavu, jak bych si představoval, ale pokud se něco nestihne, tak to nebudu příliš řešit. Kvůli časově náročné funkci starosty je prostě složité dokončit už před časem započatou rekonstrukci domu.
Zapojuje se už do příprav i širší rodinný okruh?
Zatím ještě ne. Ale chystám do měsíce uspořádat takovou větší brigádu, abychom právě dvůr dali dohromady. Pozvu i nějaké spolužáky a kamarády, aby mi pomohli. Samozřejmě můj tatínek a bratr pomáhají s přípravami průběžně. Další rodinní příslušníci pak budou zřejmě pomáhat až v den jízdy s jídlem a podobně.
Vládcem bude kouzelník
Bez královské koruny, zato však v dívčím kroji. Středobodem hlucké Jízdy králů bude dvanáctiletý Tadeáš Křižan. První a zároveň poslední zkušenost s rolí krále představuje pro mladého klučinu velkou příležitost.
Těšíš se na jízdu králů nebo máš spíše strach?
Těším se opravdu moc, ale zároveň se i trochu bojím. Největší strach mám z toho, že spadnu z koně.
A na co se těšíš nejvíc?
Asi nejvíc se těším na průvod. Na to jak, mě doma vyzvednou a pak pojedeme přes celý Hluk.
S koněm už ses seznámil. Jak se ti líbí?
Na soustředění už jsme si koně prohlédli a musím říct, že ten můj se mi hodně líbí. Jen teda doufám, že bude klidný a já z něj nespadnu.
Už jsi na tom koni i seděl?
To zatím ještě ne. Jen jsem se na něj díval. Jízda na něm mě teprve ještě čeká. Za pár týdnů už s bratrem začneme trénovat, abychom se na koni udrželi.
V průvodu pojede tvůj bratr Lukáš jako páže vedle tebe. Uklidňuje tě to?
Nakonec naši rozhodli, že bude lepší, když pojedeme každý zvlášť. Lukáš pojede jako normální jezdec a já budu mít vedle sebe jiná pážata. Naši říkají, že by to nedopadlo dobře, kdybychom jeli v průvodu vedle sebe.
A na koni pojedeš poprvé nebo už jsi někdy na nějakém koni jel?
Na koni jsem ještě nejel. Teď to vlastně bude poprvé v životě, co si jízdu na něm vyzkouším.
Viděl si minulou Jízdu králů v Hluku před třemi lety?
Viděl, a dokonce jsi pamatuji i tu jízdu před tím. Takže už vím, co mě čeká a do čeho jdu. Je to krásná slavnost a už se na ni moc těším. Jsem moc rád, že mohu dělat při takové slavnosti krále.
Kdy ses dozvěděl, že budeš dělat krále?
Při minulé Jízdě králů byla jedna z vyvolávek právě o tom, že bych měl dělat krále. Od té chvíle jsme se o to začali zajímat. A minulý rok vlastně pořadatelé rozhodli, že já bych měl být králem.
Chodíš často v kroji?
Každý rok jezdím s rodiči na pouť na Sv. Antonínek a ještě chodím do hluckého folklorního souboru Hluboček a s ním vystupujeme taky v kroji.
Jak dlouho už tancuješ v Hlubočku?
Začal jsem už v předškolním věku. To jsem chodil do Košuláčku, který je právě pro mladší děti. Pak jsem chodil do Žarúžku a teď už tančím v Hlubočku.
Baví tě folklor?
Určitě ano. Kromě Hlubočku ještě hraji na housle v naší hlucké cimbálovce.
Máš nějaký oblíbený soubor, ve kterém bys chtěl později tancovat?
O tom jsem zatím nepřemýšlel. Můj bratr tancuje v Cifře, ale já zatím vysněný soubor nemám.
A máš nějakou oblíbenou písničku, kterou rád hraješ na housle nebo zpíváš?
Jednu oblíbenou písničku přímo nemám. Mně se libí všechny lidové písničky.
Co tě ještě baví kromě folkloru?
Mám docela rád kouzla. Pořád zkouším nějaké triky. Zatím teda jenom v rodině, ale když je nějaká příležitost, například rodinná oslava, tak předvedu nějaké kouzlo.
Kde bereš inspiraci pro svá kouzla?
Hodně věcí si nastuduji na internetu. Sleduji různá videa a učím se kouzla, která pak mohu někde předvést.
Už víš, co bys chtěl v budoucnu studovat nebo čím by ses chtěl živit?
Tak teď mě ve škole nejvíc baví matematika. Zatím si nejsem jistý, jestli bych se chtěl do budoucna věnovat matematice. Teď mám jeden cíl, a to dostat se na Gymnázium do Uherského Hradiště. Pak se rozmyslím, co bych chtěl dělat.
Koně jako celebrity
Jedním ze základních kamenů celé hlucké Jízdy králů jsou koně. Každoročně čelí organizátoři velkému zájmu kluků, kteří chtějí událost absolvovat přímo v sedle. Tomu se musí pořadatelé přizpůsobit a sehnat adekvátní počet zvířat. „Tento rok jsme obeslali dvacet kluků, kteří měli dělat jezdce. Záhadně se však na první schůzku dostavilo hned dvaadvacet zájemců. Takže je vidět, že se sháněním jezdců problém nemáme,“ nechal se slyšet Miroslav Šuránek, který společně s Petrem Pospíškem tvoří dvojici hlavních organizátorů jízdy.
Celý proces práce s koňmi vlastně začíná už na podzim, před konáním Jízdy králů. Pořadatelé dávají dohromady jezdce, aby znali přesný počet koní, které mají shánět. „Asi čtvrtinu jezdců tvoří kluci, kteří už jednou jízdu absolvovali. Zbytek jsou mladí, takzvaní prvoročáci. Celkem letos chystáme pětadvacet jezdců,“ pokračuje Šuránek. Od zimy pak organizátoři objíždí majitele koní a zjišťují, od koho si mohou zvířata vypůjčit. V současnosti se o největší počet koní hlucké Jízdě králů stará Antonín Konečný z Veselí nad Moravou. „Tonda má obrovský přehled o všech chladnokrevných koních v okolí. Kromě pronájmu jeho zvířat nám i radí u koho si ještě můžeme koně vypůjčit.“ Za dlouhá léta, která se Miroslav Šuránek a Petr Pospíšek jízdě věnují, navázali mnoho kontaktů a znají dobře prostředí majitelů koní. Oba pořadatelé už ví, u koho s prosbou o půjčení koně uspějí. „Kromě Tondy Konečného nám koně ještě půjčují Květoslav Matůšů, Bohdana Borovičková nebo Libor Machala,“ vypočítává ochotné koňáky Miroslav Šuránek. Velmi záležet si dávají i na výběru koní pro krále a jeho pážata. Vždy by se totiž mělo jednat o koně bílé barvy. „Náhodou se nám letos podařilo najít v Horním Němčí hned tři koně, dva valachy a jednu kobylu. Jsou to nádherní koně a jsme za ně moc rádi. Ne vždy se nám totiž podaří najít všechny tři koně bílé.“ U všech koní pak dbají organizátoři na to, aby byli klidní a jezdci je pak mohli zvládnout. Dále se vždy musí jednat a kobyly nebo valachy, vyloučena je účast hřebců. Ti by mezi kobylami způsobovali neklid, a o to pořadatelé nestojí.
Když jsou koně zajištěné, začíná se s výcvikem samotných jezdců. Letos se kluci s koňmi poprvé seznámili v Žítkové, kde koncem března proběhlo úvodní soustředění. Právě tam se dostavila zmiňovaná trojice koní z Horního Němčí. Koňáci na soustředění dávají rady jezdcům a učí je základnímu zacházení se zvířaty. „Toto úvodní setkání je velmi důležité, protože většina kluků na koni nikdy neseděla a neví, jak se k němu má chovat,“ dodává Šuránek.
Nikdo nesmí podvádět
Pak už začíná samotná praktická část výcviku. „Nejprve posíláme kluky k Tondovi Konečnému do Veselí nad Moravou. Tam se naučí, jak vlastně na koni jezdit. A po čtyřech nebo pěti hodinách už jsou kluci rozděleni do jednotlivých stájí, kde se učí jezdit na tom svém koni,“ popisuje výcvik Šuránek. V minulosti měli sice kluci předepsaný počet hodin, které musí v rámci tréninku absolvovat, ale ukázalo se, že někteří si výcvik zkracovali. Podle Miroslava Šuránka je potřeba, aby kluci splnili minimálně předepsaných deset hodin, aby vůbec byli schopni zvíře ovládat. „Pro letošní rok jsme vymysleli zlepšovák. Kluci dostanou kartičky, do kterých jim koňáci zapisují, kolik hodin už absolvovali. Takže nemůže nikdo podvádět a zkracovat si délku výcviku,“ vysvětlil dlouholetý organizátor Jízdy králů v Hluku Šuránek. Trénink jezdců probíhá od jara až do konce června. V této fázi už bývají jezdci natolik zkušení, aby své koně zvládli ovládat.
Pro některé koně začíná Jízda králů už den před samotnou slavností. „Koně si do Hluku dopravují sami koňáci. Někteří to mají opravdu daleko, tak aby nemuseli vyrážet brzo ráno, mohou přijet už o den dřív a my koně ustájíme na místním statku. Většinou tam může přenocovat asi dvacítka koní,“ popisuje zažitou praxi Šuránek. O zvířata tam bývá dobře postaráno. Vodu zajišťují hasiči a majitelé koní spí na slámě vedle svých zvířat.
Pro Miroslava Šuránka začíná slavnostní den už kolem čtvrté hodiny ráno. Pomáhá totiž zajistit dopravu zbylých koní do Hluku. „Koně dopravíme už přímo k domu daného jezdce. Tím začíná proces zdobení," říká Šuránek. Každý jezdec si zdobí svého koně. Jedná se o tradici, do které se zapojuje někdy i celá rodina a známí. Zdobení probíhá před domem nebo ve dvoře. Dominantním prvkem ozdoby koně jsou růže z krepového papíru. Proces jejich výroby, takzvané šúlání, probíhá už od jara. Převážně se jedná o ženskou činnost. Během šúlání se schází rodina a známí jezdce a společně se tvoří růže, které ozdobí daného koně. „Se zdobením zpravidla pomáhají pamětníci, kteří ví, jak koně ozdobit. Zajímavé je, že každý ten pamětník má svůj systém zdobení, a tak se jednotlivý koně od sebe liší. Tyto způsoby zdobení se předávají z generace na generaci a každý jezdec si tak dnes shání pamětníka, který zdobení jeho koně řídí,“ popisuje slavnostní akt Šuránek. Právě on s Petrem Pospíškem vymysleli zjednodušující způsob zdobení zvířat. „Dříve trval tento proces i dvě hodiny. Bylo potřeba přes koně dát několik vrstev, přišít je a pak teprve začalo zdobení. Asi před osmi lety jsme s Petrem vyrobili už předpřipravenou síť popruhů, které se jen přes koně zavěsí a zdobení může hned začít. Když by bylo potřeba je možné celého koně nazdobit i za půl hodiny,“ vysvětluje nový postup jeho autor. Mnoho lidí dnes s koňmi nemá příliš velké zkušenosti a může se jich dokonce i bát. Nový způsob zdobení usnadňuje práci a ke koni se tak může přiblížit i ten, kdo by měl jinak obavy. Pro ty, kdo mají zájem naučit se zvíře ozdobit, chystají Miroslav Šuránek s Petrem Pospíškem instruktážní zdobení. Týden před slavností probíhá v parku u tvrze ukázka tohoto procesu. Zde se lidé mohou podívat na základní způsob této činnosti a také si ji mohou sami vyzkoušet. „Snažíme se lidi instruovat tak, aby při jízdě věděli, co mají dělat,“ říká Šuránek. Dalším unikátním prvkem, který na sobě koně nesou, jsou papírová srdce. Jejich výrobou se už desítky let zabývají manželé Dohnalovi z Hluku. Tajemství výroby si předávají z generace na generaci. Právě papírové srdce si často nechávají jezdci jako památku na tento velký den. Ve slavnostní den, když je zvíře nazdobené, vyráží s ním jezdec na shromaždiště, odkud vychází průvod pro krále. Během slavnostního průvodu už jezdci sami ovládají koně s minimálními zásahy koňáků. „My, jako organizátoři, se pohybujeme v průvodu, ale spíše proto, abychom odháněli zvědavce, kteří se pletou pod nohy koním. To může být nebezpečné, a tak se tomu snažíme zabránit.“ Majitelé koní se pohybují vpovzdálí, aby mohli v případě potřeby koně uklidnit. Po skončení slavnosti se jezdci vracejí domů nebo na statek, kde koně odzdobí. Poté si je už přebírají majitelé a odvážejí do svých domovů. Jízda králů tím končí a jezdcům zůstávají krásné vzpomínky na velkolepou slavnost.
Bratři zachránili prastarou tradici
Ještě v první polovině minulého století pořádala Jízdu králů většina obcí na Moravském Slovácku. Postupně se však konání této událostí z obcí vytrácelo. O to, aby tradiční slavnost nevyhasla v Hluku, se postaral Josef Pospíšek. On se svým bratrem Františkem zajistil překonání těžkého období, kdy u hlucké Jízdě králů hrozil zánik.
„Já osobně jsem se nikdy jako člen družiny neúčastnil Jízdy přímo v Hluku. Její tradice tady totiž byla obnovena až v padesátých letech, poté co jsem se vrátil z vojny. Na jezdce už jsem byl moc starý,“ vzpomíná s úsměvem ve tváří dnes už osmdesátiletý Josef Pospíšek. V ruce třímá černobílou zašlou fotografii, která zachycuje jeho na ozdobeném koni a pokračuje ve vyprávění. „Měl jsem však to štěstí, že jsem se mohl účastnit Jízdy králů, kterou jsme ukazovali ve Strážnici. Tam jsem jel dokonce dvakrát.“ Pospíšek vysvětluje, že mezi lety 1960 a 1970 jezdili Hlučané ukazovat Jízdu králů do Strážnice. „Jednalo se o kompletní ukázku jízdy s ozdobenými koňmi i vyvolávkami. Celé to však bylo náročně časově i finančně. Koně jsme si museli dopravit sami. Žádná auta, žádné traktory. Zapřáhli jsem je do vozu a jeli do Strážnice.“ Právě finanční náročnost vedla k tomu, že koncem šedesátých let už Hlučané přestali do Strážnice jezdit. Stejně tak se začal boj o přetrvání tradice v samotném Hluku.
„Postupně se rozrůstaly intervaly mezi konáním jednotlivých jízd. Nejprve to bylo každý rok, pak pouze jednou za dva roky a asi od roku 1970 už probíhají jízdy v tříletém cyklu,“ popisuje situaci Josef Pospíšek a z krabice od bot vytahuje další fotografie zachycující poslední jízdy ve Strážnici. Důvodem, proč tato tradice málem skončila, byl nedostatek koní. „Téměř všechen dobytek byl v jednotných zemědělských družstvech. Půjčovat si koně, tak bylo téměř nemožné. Když měli koně soukromníci, dalo se s nimi ještě domluvit, ale každé družstvo mělo svá pravidla, a ta se dala jen těžko obejít,“ vysvětluje komplikace rodák z Hluku. Zároveň vzpomíná, že on už od mala měl ke koním vztah. Doma jich totiž měli hned několik. Přecházíme k oknu a Josef Pospíšek mi ukazuje dvůr, kde ještě jeho rodiče chovali dobytek. „Za mého mládí byl kůň téměř v každé chalupě. Kluci na něm uměli jezdit a pořádání Jízdy králů tak bylo jednoduché. Prostě jsme se o koně uměli postarat,“ líčí s nadšením Pospíšek.
Když však došlo ke kolektivizaci zemědělství, musel dobytek do jednotných zemědělských družstev. Josef Pospíšek přináší do místnosti, kde vedeme rozhovor další krabici, tentokrát plnou papírů. „Abychom mohli tradici jízd udržet, museli jsme s bratrem shánět koně, kde se dalo. Ve svém volném čase jsem objížděl na motorce družstva a vyjednával zapůjčení koní,“ vypráví a z krabice vytahuje povolení na půjčení koní, podepsaná předními komunistickými činiteli v okrese. „Někde to šlo hladce. Požádal jsem vedoucího družstva a když ten s půjčením souhlasil, stačilo už jen povolení od zootechnika.“ Probíráme se povolenkami a Pospíšek popisuje komplikovanější situace. „Někde nám koně nechtěli dát vůbec. Oběhal jsem spoustu lidí, a nakonec to třeba nebylo k ničemu. Jinde jsem musel vedoucímu družstva nebo zootechnikovi něco slíbit nebo něco potají dát, aby s půjčením souhlasili,“ říká zklamaně pamětník. Před každou Jízdou králů museli bratři Pospíškové navštívit desítky míst, aby vůbec koně sehnali. „Často se stávalo, že koní jsme měli daleko méně, něž zájemců o pozici jezdce. Ale taková už byla doba.“
Období vlády jedné strany se Josefa Pospíška dotýkalo i osobně. „Tady na okrese byl jeden vysoce postavený komunista a ten mě nenáviděl. Během několika let jsem vystřídal víc než desítku profesí. Ten komunista si mě vždy našel a zařídil můj vyhazov,“ prozrazuje Pospíšek.
I přes nepřízeň mnoha okolností se bratrům Pospíškovým podařilo tradici Jízdy králů v Hluku udržet. Oba se stali ikonami, kterým dnešní generace vděčí za zachování této slavnosti. Během devadesátých let převzali organizaci této události Petr Pospíšek, synovec Josefa Pospíška, a Miroslav Šuránek. Oba čerpají ze zkušeností, které nasbírali od místních legend, Josefa a Františka Pospíškových.
