Barbora Hrabalová
1. Cíl projektu
Rozdělování dotací z fondů Evropské unie je velmi aktuální a probírané téma, jedná se o vysoké částky peněz a značnou konkurenci, nemluvě o možnostech korupce a nerovné hospodářské soutěže. Málokdo si ale pod pojmem „dotace“ dokáže představit všechny konkrétní účely, na které jsou finance využity. Mnou vybraný okruh se zabývá jedním konkrétním příjemcem dotace na kulturní rozvoj Středočeského kraje, paní Karolínou Leitnerovou. V roce 2012 se přihlásila do výběrového řízení na udělení již zmíněné dotace a spolu s dalšími několika projekty byla uznána stanovenou komisí za vhodného kandidáta na finanční pomoc. Mezi dalšími zájemci byly například dva projekty revitalizace hřbitovů, interaktivní naučná stezka mapující výskyt žuly na Jesenicku a podobně. Z celkové soutěže o udělení dotace uspěly všechny projekty krom jednoho. O paní Leitnerové jsem se dozvěděla od známého, který předsedal komisi rozhodující o udělení právě těchto dotací a obzvláště jejím příspěvkem o projektu s názvem Čarovný mlýn byl velmi zaujat. I mě nápad oživit starý mlýn oslovil, nicméně v první chvíli mi ještě nepřišlo na mysl, že by se právě toto téma stalo předmětem mého samostatného projektu. Už při první zmínce jsem ale musela konstatovat, že téma je vhodné k mediálnímu zpracování, což se později ukázalo být pravdou.
Cílem mého samostatného projektu bylo přiblížit tento konkrétní vybraný počin veřejnosti a získat více detailních informací přímo o osobě paní Leitnerové, ne pouze o kulturní památce, kterou spravuje. Tou je starý mlýn v obci Pustověty na Rakovnicku, který v únoru 2012 získal status kulturní památky a pomalu se dostává do povědomí regionu jako turistická zajímavost. Vzhledem ke své poloze v údolí řeky Berounky je spojován s hojně navštěvovanou cyklistickou stezkou Green Střela Berounka (???). Celá tato oblast je vyhledávána turisty, cyklisty i vodáky, v okolí se nachází několik oblíbených vodáckých zastávek, proslulý hostinec U Rozvědčíka či známé hrady (například Křivoklát) a zříceniny. Bývalý mlýn koupila paní Leitnerová v roce 2009 a po svém nastěhování objevila při vyklízení části objektu, že se v něm zachovalo několik původních strojů, nemluvě o předmětech denní potřeby, které jsou už dnes spíše zbožím hodným nákupu ve starožitnictví. Dotace, o kterou zažádala, byla určena na opravu střechy mlýnice, která je naplánována na tento rok.
Paní Leitnerová žije v mlýně sama se svým pětiletým synem a v současnosti tráví většinu svého času snahou o rekonstrukci některých částí budovy- krom obyvatelného prostoru, ve kterém si vytvořila své soukromé zázemí, se rozhodla zrestaurovat přízemní část, která bude sloužit jako výrobna přírodního mýdla a kavárna. Chystá se také pořádat série kurzů domácí výroby chleba a sýrů, nicméně zatím pro tuto činnost nemá vhodné prostory, její hlavní obživou je tedy právě ruční výroba mýdel a šamponů.
Ve své činnosti a snaze přiblížit lidem žijícím moderním stylem života, jak předchozí generace přistupovaly k vedení domácnosti a zvláště pak kuchyni, se navzájem podporují s několika dalšími nadšenci z okolí Berounky, například s domácím sládkem nebo s šamanem-bylinkáře z Křivoklátu. Podle svých vlastních slov se paní Leitnerová pokouší oponovat současnému přesvědčení, že na speciality kuchyně je potřeba drahé specializované vybavení, a přemýšlí o zůpsobech, jak veřejnosti přimět vrátit se zpět k jednoduchému přístupu k domácímu vaření, které se vyznávalo v minulosti.
Toto téma jsem se rozhodla zpracovat ve třech útvarech, které dohromady tvoří desetiminutové zvukové pásmo- rozhovor, reportáž a anketu. Rozhovor a reporáž jsou zaměřeny konkrétně na osobu paní Leitnerové a její projekt, anketu jsem se rozhodla postavit obecněji a zacílila jsem ji na respondenty z různých regionů, kterým bylo téma nastíněno a dotaz byl formulován takto: „Co si myslíte o podpoře kulturních projektů tohoto typu? Myslíte si, že je to vhodný kandidát na finanční příspěvek nebo by podle vás měly být podporovány jiné oblasti? Pokud ano, jaké?“
Co se týče technického zpracování zvuku, používala jsem diktafon a zvuk jsem upravovala v programu Sound Forge. K natáčení jsem nevyužívala mikrofon, protože zpovídaná paní Leitnerová byla v jeho blízkosti nervózní a mým cílem bylo udělat rozhovor v osobním tónu, kterého v této nervozitě nebylo možno dosáhnout. Kvalita zvuku byla tím pádem mírně zhoršena, nicméně mou prioritou bylo právě spontánní vyznění, kterého jsem tímto způsobem dosáhla.
2. Zdůvodnění volby tématu
Mou specializací při studiu na katedře Žurnalistiky byl rozhlas a politická žurnalistika, rozhodovala jsem se proto nejdříve pro silněji politicky zaměřená témata. Usilovala jsem například o rozhovor a reportáž z mediálního týmu Vladimíra Franze, nicméně mi bylo mou vedoucí doporučeno nevybírat si toto téma, pokud nebudu mít přislíbenou spolupráci pana Franze. To se přes emailovou korespondenci mediálním zástupcem profesora Franze Vojtěchem Novákem nepodařilo uskutečnit. Dalším z mých cílů byla série rozhovorů a reportáží o kulturně činných starostech v regionu Rakovnicko, kteří spolupracují v různých kulturních činnostech a navzájem se podporují a obohacují při plánování i realizaci. Toto téma mi vedoucí projektu také nedoporučila, nicméně právě ono mě přivedlo na myšlenku zpracování konkrétního kulturního počinu s návazností na politické pozadí.
Rozhodla jsem se tedy pro téma, jehož zpracování se politického zaměření dotýká okrajově, nicméně jeho základ, tedy udílení dotací z fondů Evropské unie je jednou z nejdiskutovanějších politických problematik. Toto téma je velmi široké a proto jsem se rozhodla k němu přistoupit z konkrétnějšího a užšího pohledu, abych případnému posluchači přiblížila jednu určitou ukázku praktického dopadu „udělování dotací EU“, což je velmi široký a pro mnohé těžko představitelný pojem. Z evropských fondů se ročně rozdělují milióny korun na nejrůznější účely, ať už jde o vědu, zdravotnictví, školství nebo právě kulturu. Tento jeden příklad by měl posluchači přinést užší vhled do toho, na jaké projekty se vlastně dotací rozdělují.
Osobní přístup k tématu mi byl velmi blízký, protože se jedná o zužitkování dotací poblíž mého bydliště a protože je mi okolí Berounky velmi blízké. Sama se podílím na organizaci kulturních akcích ve svém okolí, kolem jejichž realizace se pohybuje relativně úzký okruh lidí, kteří spolupracují většinou ve svém volném čase a bez příslibu finanční odměny. Proto je důležité o jejich existenci a kulturním příspěvku vědět, vznikají pak zajímavé kombinace projektů a spolupráce měst a vesnic, která je přínosná pro všechny zúčastněné strany. Taková spolupráce existuje velmi silně mezi obcemi na Rakovnicku, starostové, místostarostové i organizátoři kulturních akcí se pravidelně setkávají v záležitostech kulturního charakteru si navzájem značně vypomáhají. Vzhledem k tomu, že charakter kulturních akcí na Rakovnicku není velmi rozmanitý, je jakýkoliv originální nápad a přístup žádoucí. Právě to je dle mého názoru na projektu Čarovný mlýn zcela zásadní a výjimečné, protože se rozhodla oživit starý nepoužívaný objekt velmi osobitým přístupem a nečiní tak s vidinou profitu, ale ze vztahu ke své práci a úctě ke starému objektu.
Vzhledem ke stavu budovy mlýna, bylo téma pro rozhlasovou reportáž slibné, část strojů je stále ve více méně použitelném stavu a vydávají hluk, který jsem později využila jako předěl pro průběh reportáže. Ztrátou byla nepřítomnost starého mlýnského kola, které bylo z mlýnu odstraněno v …. Původně jsem považovala za nevýhodu přítomnost pětiletého syna paní Leitnerové, nicméně se ukázalo, že chlapec byl ochotný ke spolupráci a při reportáži nadšeně otáčel vším, co se pohybovalo.
3. Stav problematiky
Téma Evropské unie je v médiích přirozeně velmi často diskutované i vzhledem ke kontroverznímu postoji České republiky k členství v ní, reprezentovaném opozitními názory Václava Klause a na druhé straně například Karlem Schwarzenbergem. Krom samotného členství, regulí, měnové politiky a dalších širokých témat je udělování dotací jedním z hojně probíraných aspektů.
O konkrétním projektu, kterým se zabývá má práce, tedy mlýnem paní Leitnerové, se zmiňoval regionální Český rozhlas, ale také místní psaná periodika, jakým je Raport a Rakovnický deník.
http://raport.cz/publicistika/2012-09-carovny-mlyn-muzeum-mydlarska-dilna-a-galerie/2012-03-22
4. Ideový plán
K natočení právě tohoto útvaru mě přiměl zájem o regionální kulturu, která se v mém okolí kulturně činných osob a spolků značně rozvíjí, nicméně funguje pouze díky nadšení všech účastníků a podpoře ze strany obcí, státu, případně zmíněných dotací EU. Vzhledem ke vzájemné propojenosti organizátorů kulturních událostí v regionu se o každém novém projektu ví a vymýšlí se, jak jej integrovat do již existující sítě společenského rozvoje.
Výsledkem práce by se mělo stát zvukové pásmo, které posluchače nebude poučovat o širokém záběru problematiky, ale právě o konkrétním dopadu na jednotlivce, případně na lokální kulturu. Tento přístup můj projekt odlišuje od všeobecného přístupu, který prezentují celostátní média, jejichž úhel pohledu je samozřejmě odvozen od formátu, který s sebou přináší úkol cílit obsah na širokou veřejnost bez rozdílu regionu. Přístup tohoto projektu je inspirován přístupem lokálních médií, které ze své podstaty mají možnost pracovat s velmi konkrétními a zaměřenými informacemi, jelikož znají konkrétnější charakter skupiny svých příjemců a mohou se tak soustředit na specifické událostí dané oblasti.
Přestože je projekt cílen spíše na posluchače regionálního média, snažila jsem se jej vytvořit tak, aby byl pochopitelný i pro širokou veřejnost, která není příliš obeznámená s reáliemi v okolí Berounky. Důležitým faktorem také bylo uzpůsobit výsledek pro laiky, kteří nejsou ani v nejmenším obeznámeni s chodem mlýna, výrobou chleba, sýrů, mýdel ani s produkcí a také s obchodní terminologií, které paní Leitnerová jakožto osoba znalá profese občas použila. Předpokládám například, že ne všichni posluchači jsou schopni dešifrovat význam anglicismu headhunter, které je z celkového výsledku vynechán, případně co znamená a zahrnuje výraz food styling, který jsem se rozhodla krátce vysvětlit v komentáři během rozhovoru.
5. Postup práce
Po získání informací o projektu paní Leitnerové od členů komise pro rozdělování dotací pro Středočeský kraj jsem zkontaktovala přímo jí, načež jsme se po krátkém představení a vysvětlení záměru dohodly na datum natáčení, které mělo proběhnout počátkem ledna. To nakonec nebylo možné, jelikož má respondentka setkání ze zdravotních důvodů zrušila. Tím mi práci na projektu mírně zkomplikovala, nicméně mi toto zdržení dalo více času na rešerši a dlouhodobější sledování Facebookové stránky paní Leitnerové, díky čemuž jsem získala širší představu jak o její osobě, tak i o charakteru projektu. Kvůli kolidujícímu časovému plánu došlo k reálnému natočení reportáže až o víkendu na konci března. Před cestou do Pustovět jsem znovu zopakovala rešerši a připravila si seznam otázek a okruhů, které jsem zpovídané plánovala položit. Jelikož internet ani zprávy od známých neobsahovaly žádné konkrétní osobní informace, připravovala jsem si spíše obecné okruhy se záměrem, že k detailům se dostanu v průběhu rozhovoru pomocí improvizace a rozvíjení témat, které paní Leitnerová sama zmíní a rozvede. Na rozhovor jsem se tedy vydala se seznamem šedesáti vzorových otázek, kterých jsem se ovšem neplánovala příliš striktně držet.
Po příjezdu k mlýnu a seznámení s majitelkou jsme se usadily k rozhovoru do kuchyně a diskutovaly o technikáliích rozhovoru, kdy paní Leitnerová zapochybovala nad použitím mikrofonu, proto jsem se jej rozhodla nepoužít. Také mi sdělila, že je jí nepříjemné u rozhovoru sedět, nicméně také nepřijala, abych stála u kuchyňské linky s ní. Uvědomovala jsem si, že tyto faktory ovlivní kvalitu zvuku, zvláště proto, že v kuchyni hlučela trouba, ve které kynul domácí chleba, nicméně pro plánované vyznění rozhovoru bylo zcela nezbytné nastolit přátelskou a uvolněnou atmosféru pro mou respondentku, rozhodla jsem se tedy všechny její požadavky respektovat a zahájila rozhovor krátkým povídáním o kuchařských knihách, kterých bylo v policích kolem značné množství a o nichž jsem si byla jistá, že jsou pro paní Leitnerovou známým a uvolňujícím tématem.
Tato strategie se ukázala jako správná a z debaty o kuchařských knihách se respondentka plynuje přesunula k vyprávění o svých životních osudech. Zmiňovala situace, které ji jako dítě dovedly k vaření, dále své vzdělání v oboru oděvnictví a množství zaměstnání, kterými prošla, než se náhodou dostala ke kariéře ve food stylingu, kterou následně přerušila kvůli narození syna. Dlouze se rozpovídala o rekonstrukcích mlýnu, které z velké části dělá sama, ale i o vztahu s bývalým manžel a dalších osobnějších tématech. Z těchto jsem se rozhodla použít jen některé zmínky, jelikož jsem zbytek nepovažovala za přínosný pro rozhovor.
Průběh rozhovoru pravidelně přerušoval příchod pětiletého syna paní Leitnerové Matyáše, který se rozhodl prezentovat, že oplývá stejnou mírou kreativity jako jeho matka a přinášel mi k nahlédnutí svůj skicář pokaždé s novou kresbou.
Po dokončení rozhovoru nastal čas pro reportáž. Zde se ukázalo být problémem, jak prohlídku pojmout, jelikož objekt byl vyklizen pouze v několika částech a k většině zmíněných mlynářských strojů se bylo nutno propracovat přes náhodné předměty, skříně, kočky a podobně.
Ani v této fázi se paní Leitnerová necítila na mluvení do mikrofonu, pokračovala jsem tedy s čístečně zakrytým diktafonem, jelikož ve chvíli, kdy byl v dohledu, soustředila se respondentka na něj a byla na ní vidět stupňující se nervozita. V rámci reportáže mě provedla mlýnem, ukázala mi strukturu a velmi umně popsala, kde v prázdném prostory byly stroje, které se nedochovaly a jak celý systém mlýna fungoval. Při této ukázce se podařilo natočit několik kvalitních zvuků mlýnských strojů. Vzhledem k tomu, že se soustava strojů rozprostírala přes tři patra, bylo nutné projít po několika nestabilních schodištích, což ale bylo velmi přínosné pro celkovou představu, kterou jsem si s povídáním paní Leitnerové vytvořila o podobě mlýna v původním funkčním stavu. Na některé ze strojů mi bylo umožno sáhnout a zkusit na vlastní dotek jejich mechaniku.
Po prohlídce mlýnské části mě paní Leitnerová provedla i po dvoře, který působil jako skladiště starého nábytku, o němž mi již při rozhovoru vyprávěla, že ho sbírá a pokud možno renovuje. Následovala i prohlídka v současnosti nejvíce rekonstruované části budovy, která má v budoucnu sloužit jako výrobna mýdla, obchod a kavárna. Její otevření veřejnosti je naplánováno na květen 2013. Po natočení reportáže mi byla nabídnuta káva, kterou si majitelka nechává pražit v nedalekém Křivoklátu, a následovalo rozloučení. Celková návštěva trvala přibližně tři hodiny, natočeného materiálu jsem po ukončení měla přes dvě hodiny.
Pro natočení ankety jsem se rozhodla položit otázku: „Co si myslíte o podpoře kulturních projektů tohoto typu? Myslíte si, že je to vhodný kandidát na finanční příspěvek nebo by podle vás měly být podporovány jiné oblasti? Pokud ano, jaké?“ několika respondentům z různých regionů České republiky, převážně šlo o studenty. Kreativita a vysoká úroveň artikulace jejich odpovědí mě proto nijak nepřekvapila a výsledný záznam při připadal přínosný pro celý zbytek zvukového materiálu.
Největším úskalím a překážkou z hlediska času stráveného prací se stalo zpracovávání konečného zvuku v programu Sound Forge. Jelikož natočeného materiálu bylo před dvě hodiny, nejvíce času zabralo třídění úseků použitelných pro výsledné pásmo, poté jejich logické řazení až nakonec finální editace a „uhlazení“ celkového vyznění.
K natočenému materiálu jsem byla nucena nahrát svůj komentář mimo daný natáčecí den, jelikož mé otázky vzhledem k nachlazení nezněly v konečném výsledku příjemně pro posluchače a bylo nutno je také vzhledem k finální pohobě rozhovoru mírně přeformulovat. Rozhodla jsem se proto ke komentáři formou průběžného vyprávění a doplňování informací, ne jednotlivých otázek. Ze stejných důvodů jsem takto postavila i reportáž. V zájmu zachování určité míry koherence výsledku je anketa postavena stejným způsobem.
Celý materiál jsem natočilan na diktafon.
6. Sebehodnocení
Jelikož celkovou myšlenkou mého projektu bylo natočit zvukový záznam, který bych si sama se zájmem poslechla, snažila jsem se vžít do ideálního příjemce, tedy posluchaše regionálního rozhlasu, který se chce dozvědět něco o kulturním rozvoji regionu, zároveň ale měl výsledek působit lidsky a zábavně. Ze svého pohledu jsem s konečným výsledkem relativně spokojená.
Hlavním problémem procesu tvoření projektu byl nedostatek konkrétních informací, které by mi umožnily připravit se lépe na průběh reportáže. Ta se ukázala být problematickou částí práce, jelikož podoba mlýna a jeho funkčnost či potenciál na reportáž jsem si představovala odlišně, než jak se nakonec ukázalo ve skutečnosti. Z materiálů, které jsem získala z průběhu udílení dotací také nebylo jasné, které činnosti paní Leitnerová přesně v mlýně provozuje pro veřejnost. Ukázalo se, že kurzy, o kterých jsem se domnívala, že jsou všeobecně přístupně, jsou zatím pouze ve fázi workshopů pro užší okruh nadšenců pro vaření a s touto informací byl znemožněn můj plán natočit reportáž právě z takového kurzu. Žádný takový nebyl v dobu natáčení naplánován.
Uvědomila jsem si, že pro podobný typ zvukového útvaru by bylo pro příště ideální navštívit objekt minimálně jednou před natáčením a připravit promyšlenou reportáž na míru skutečnému stavu objektu. V momentě nepřipravenosti, ve kterém jsem se ocitla, byla reportáž z jisté části improvizací. To se ale na druhou stranu také stalo její výhodou, jelikož mi to umožnilo posluchači odprezentovat obraz, který byl nový i pro mě samotnou a tudíž jsem jej vnímala jako někdo, kdo daný objekt nikdy neviděl, což je i případ posluchače. Zvuků mlýna, se kterými jsem počítala také bylo méně, než jsem čekala, a tak byly zvukové předěly, ke kterým jsem je využila, víceméně jednotné. Krom zvuků strojů nebylo k dispozici mnoho jiných zdrojů zvuku, pásmo tedy bylo převážně založené na rozhovoru či vyprávění.
Při upravování zvuku jsem se setkala s nesnázemi při práci v programu Sound Forge, a orientaci ve velkém množství natočeného materiálu. V tomto jsem si vypomohla markery a rozepsáním obsahu do časové linky mimo program na papír, nicméně ani toto výrazně nezkrátilo dobu potřebnou pro úpravu zvuku. Tím jsem se dostala do mírné časové tísně, protože jsem na úpravě zvuku mohla pracovat pouze ve škole. Na mém počítači jsem zkušební verzi programu měla naistalovanou již pro potřeby Rozhlasového praktika a proto nebylo možné instalovat jej znovu. Poučení pro příští práci je tedy pořídit si editační program jakéhokoliv typu na domácí počítač a nespoléhat na přístup ke školnímu vybavení.
Určitou nevýhodou také byla vyjadřovací schopnost respondentky, který sice nadšeně a dlouze vyprávěla, nicméně tok řeči neustále prokládala dlouhými pauzami, přeřeky, výrazy typu „no“, „prostě“, „jakože“ a podobně a odbočkami od tématu, ke kterým se později obloukem vracela. Její projev tedy působil spontánně, ale zkomplikoval konečnou práci se zvukem, jelikož bylo složité na sebe jednotlivé části určitých výpovědí přirozeně navázat.
Někdy se také zpovídaná rozhodla odbočit ke zcela jinému tématu, které nemělo nic společného s její osobou či mlýnem, například ke známým osobnostem z kuchařského institutu, které paní Leitnerová zná osobně, nebo například experimentátorům s pokrmy, případně dalším nadšencům z okolí, kteří se zabývají přírodní medicínou a podobně.
Zpětně uvažuji, zda by nebylo rozumnější trvat na svém a nekompromisně respondentku usadit pro rozhovor ke stolu, jak už ale bylo zmíněno výše, zamýšlela jsem rozhovor udělat v co nejosobnějším a nejspontánnějším tónu, což by počáteční neshoda a znejistění respondentky jistě nezaručilo. Zajímavá by také možná byla práce se synem paní Leitnerové, ten byl ale ochoten bavit se pouze o kreslení. Na to, abych ho přiměla k povídání o životě v mlýně, však mé komunikační schopnosti s dětmi nevystačily.
7. Literatura
EHRLICH Josef et al. Jak se poslouchá rozhlas: význam, činnost, výsledky i plány průzkumu rozhlasového poslechu. Praha: Orbis, 1947.
MOTAL, Jan a kol. Nové trendy v médiích. II, Rozhlas a televize. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
SLOVÁK, Leopold. Rozhlasová žurnalistika. Praha: Novinář, 1975.
PERKNER, Svatopluk – SLOVÁK, Leopold. Teorie a praxe rozhlasové žurnalistiky. Praha: Novinář, 1986.
Internetové zdroje
http://www.rozhlas.cz/strednicechy/aktualne/_zprava/carovny-mlyn-v-pustovetech-ma-sanci-se-stat-oblibenym-cilem-turistu--1092292
http://raport.cz/publicistika/2012-09-carovny-mlyn-muzeum-mydlarska-dilna-a-galerie/2012-03-22
