Filtrované články podle data:duben 2026

Co je to tanec a čím je specifické jeho vyučování na akademické půdě se dočtete v rozhovoru s lektorkou Akademiku Radkou „Raduš“ Liškovou.

Samostatný projekt sportovní/psaná žurnalistika

Praha - Ministři zemědělství zemí Visegrádské čtyřky, tedy Rakouska, Bulharska, Slovinska a Rumunska se sešli v pátek 29. dubna v Černínském paláci v Praze. Na společném jednání rozebírali zejména kritickou situaci produkce mléka a vepřového masa, celoevropský problém s kormorány a rozdílnou kvalitu potravin v zemích EU. Výsledkem jednání byl společný seznam žádostí, který představí ministr Marián Jurečka na zasedání Rady EU.

Po dlouhé pauze přišli kalifornští Blink-182 s novou písní Bored to Death podanou novým kapelním složením. Tom Delonge už nějakou dobu není v kapele a zbývající členové Mark Hoppus a Travis Barker se rozhodli v Blink pokračovat. Vzali do formace dlouholetého přítele Matta Skibu a vypustili první ukázku z nového alba.

Samostatný projekt politická/psaná žurnalistika

Někdy se to tak stane. Jdete si ulicí, v uších sluchátka a Bryan Adams sladce zpívá Not Romeo not Juliet. Plakát, který minete, láká na muzikál West side story, který se bude promítat ve studentském filmovém klubu. Naproti vám jde dáma se psem, na kterého rozčíleně volá: „Falstaffe stůj!“ Přijdete domů, zjistíte, že zkouška z dějin světového divadla je už zítra. Jít, či nejít, toť otázka! Ještě si to promyslíte. Zběžně prohlédnete televizní program, přeskočíte rozhovor s Martinem Hilským a objevíte, že za půl hodiny dávají film Deset důvodů, proč tě nenávidím s Heathem Ledgerem (budiž mu země lehká). Dobře, učení se odkládá. Za chvíli přiběhne sestra a s nadšeným výrazem oznamuje, že na večer sehnala dva lístky do divadla v Brně na Benátského kupce, prý to mám jako předčasný dárek k narozeninám.

Souboj mezi vírou, rodinou i mužem a ženou. To vše na jeviště už stovky let přináší slavná komedie Williama Shakespeara Kupec Benátský. V nastudování souboru Městského divadla Brno spojuje inscenace klasický překlad textu s netradiční scénou a vytváří originální celek pod dramaturgickým dohledem Jiřího Záviše. V režii Stanislava Moši se v titulní roli Šajloka představuje moravský bard a komik Boleslav Polívka, který se stal i největším lákadlem brněnského představení. Inscenace měla premiéru 5. dubna 2014 na Hudební scéně Městského divadla a Polívka není jediným důvodem proč do divadla na Lidické ulici zajít.

Po dvaceti osmi letech se na scénu Městského divadla v Brně vrátila Shakespearova legendární komedie Zkrocení zlé ženy. Tentokrát se vedení ujal zkušený režisér Stano Slovák s dramaturgickým týmem Klára Latzková a Jan Šotkovský. Premiéra proběhla 17. prosince

Téměř každý je schopný vyjmenovat alespoň pár dramat od Williama Shakespeara. Informace je to užitečná nejen před maturitní komisí, Shakespeare je jednoduše pojem, ke kterému se divadla neustále vrací a nikdy vracet nepřestanou. Je jasné, že se Shakespeare nedá uvádět stále stejným způsobem. Nelze stále sledovat Julii, jak se naklání z balkónu k Romeovi oba oděni vždy v perfektním dobovém kostýmu. Pokaždé jim k preciznímu dialogu bude hrát loutna nebo cembalo. Takto to jednoduše nejde. Tvůrci chtějí realizovat svoje neotřelé představy a diváci chtějí pořád něco nového.

Řada vrcholových i amatérských sportovců mívá při výkonu různé části těla polepeny pestrobarevnými páskami. Nejedná se však primárně o módní doplněk, ale o rozšířenou fyzioterapeutickou pomůcku kinesiotaping (počeštěná verze zní „kinesio tejping“) se širokou škálou využití jak v prevenci, tak i léčbě a regeneraci.

Na téma zranění a rekonvalescence se zaměřením mimo jiné na mladší hráče jsme mluvili s fyzioterapeutem Mgr. Romanem Huťkou. Ten pracuje v prvoligovém fotbalovém klubu SK Sigma Olomouc, který je pro svou práci s mládeží pověstný.

Hanka, 37 let, hrnčířka

V mnoha, mnoha. Zrovna jsem počítala s někým, že jsem se stěhovala asi dvanáctkrát. Ptáte se na domy, které byly moje, nebo které jsem měla pronajaté? (smích) Kde mám začít? Narodila jsem se v ubytovně, přestěhovala se s rodiči do paneláku ve čtyřech letech, odtud jsem se dostala do ateliéru v Karlových Varech, pak jsem se přestěhovala do domečku v Hartlíkovicích, kde nebyla voda, topilo se v kamnech a tam jsem vydržela dva roky. Ten jsme prodali. Šli jsme do Hořic v Podkrkonoší, tam jsem bydlela v keramické továrně, nahoře byly dva byty. Z Hořic jsem se přestěhovala do pseudoroubenky do Křižanova. Byla to chalupa pobytá prkny, aby vypadala jako roubenka. Tu jsem měla pronajatou. Stará chalupa, byla tam voda ve sklepě. Ale byla namaskovaná tak chalupářsky, nebylo to moc na trvalé bydlení. Po dvou letech jsme zjistili, že nás to vyplavuje a není to na bydlení. Šli jsme do hájenky v Severnířovicích. Cihlový barák, velká hájenka na horách. Z hájenky jsme šli do ‚čtvrtškoly‘ v Karlovicích, to jsem koupila, byla to bývalá stará škola předělaná na čtyři byty. Šli jsme do bytu kvůli peci, potřebovali jsme keramickou pec a ten byt se prodával včetně keramické peci, která byla nepřestěhovatelná, vybavená. Ale se sousedem to nešlo, myslel si, že ho chceme otrávit keramikou, takže jsme tam taky vydrželi jen pět let a koupili jsme opravdovou roubenku v Cotkytli, ta byla na rekonstrukci, na půdě byla nosná skříň, která držela střechu. Byla to roubenka do L z roku 1725 a byla tam v roce 1930 dostavěná cihlová kovárna. V kovárně jsme měli dílnu, z roubenky se chodilo přes kůlnu do pokoje nad dílnou, člověk se někdy do ložnice brodil sněhem. Tam jsme vydrželi taky pět let. Pak jsme šli do jižních Čech, protože nám tam byla hrozná zima a vypadalo to, že nikdy nebudeme koupelnu, když nezachráníme střechu, chalupa je nespravitelná. Prodali jsme ji bohatým Brňákům, baráček v jižních Čechách začala žrát dřevomorka a nebylo tam zas takové teplo, protože to byl počátek České Kanady. To jsme si polepšili... Dřevomorka napadá i vepřovice i zdivo. Teď bydlíme v Otoslavicích ve skoro dvougenerační řadovce, kde mám dílnu a zatím to vypadá, že se stěhovat nebudu.

Měli jsme studnu v místnosti. V kovárně jsme udělali keramickou dílnu s dřevěnou podlahu a v jejím rohu byla studánka. Tím domem protékala voda a manžel z toho vykopal studnu, dali jsme tam skruž, dekl a nad tím jsme měli stůl, tam byla do bojleru vedená voda. Měli jsme největší koupelnu na světě, pět krát šest metrů a říkali jsme, že děláme keramiku v koupelně. Roubenka byla bez vody a ze studny jsme měli rozvedenou vodu do vany, která byla za závěsem v rohu dílny.

Petr, 29 let, pracovník v Penamu

Ve dvou. Vždycky to byly byty. Nejdřív u rodičů, teď sám za sebe. U rodičů jsme měli kotel, topení a teplá voda. Netřídili jsme odpad. Já žiju úplně obyčejně, bez zbytečných nákladů. U sebe to mám všechno centrální bez starostí a třídím plasty, papír a flašky a to ostatní.

Emilie, 69 let, důchodkyně

Doma, pak v Ostravě a teď v Olomouci. V Ostravě v proudovce, pak v Olomouci na hoteláku a na sídlišti v Ostravě a teď znovu tady na sídlišti v Olomouci. Všechno paneláky, i když v Ostravě to byl zděný. Měli jsme zahrádku asi dva nebo tři roky a teď tam stojí autoservis. Na okně jsem měla rajčata, ale po zateplení se tam už nevejdou. Ale chodím si pro zeleninu ze zahrádky na farmářské trhy nebo na tržnici (v Olomouci).

Josef, 52 let, finančnictví

Ve čtyřech. To byly podnájmy. Měli jsme jednou zahrádku na dvorku a teď máme na balkoně takovou menší. S bylinkami, nějaká kvítka a zelenina, rajčata. Jsme ve druhém patře. Rodiče mají chalupu, tam jsem jezdil, ale já sám nemám.

Jestli vlastnil Milan Hořínek něčeho víc, než bývá zvykem, byly to jednoznačně knihy a dýmky. V Olomouckém bytě, ale i na jeho milované chatě ve Šternberku po něm zůstaly stohy svazků, pytlíčky s tabákem a dýmky vyskládané v policích. Když v říjnu roku 2014 Milan Hořínek zemřel, smuteční síň byla plná lidí, kteří se s prvním polistopadovým primátorem a uznávaným olomouckým pedagogem přišli rozloučit. „Nikoho alespoň trochu podobného jsem v životě nepotkal. Byl jediný svého druhu,“ říká jeho syn Matouš.

Matouš Hořínek je jediný syn bývalého olomouckého primátora Milana Hořínka. Vystudoval anglickou filologii na Masarykově univerzitě, učí angličtinu na brněnské FAVU a je autorem povídkové knihy Snídat ježka. Otec pro něj byl autoritou i věčnou životní inspirací. „Táta mě naučil hlavně lásku k přírodě a ke knihám. Na zadek jsem ale dostával bez emocí,“ říká.

Karla Hořínková prožila se svým manželem Milanem čtyřicet let manželství. Stála mu po boku v nesnadném období normalizace, při jeho angažmá v politice a také na úplném konci, když bojoval s těžkou nemocí. „Nebylo to vždycky jednoduché, ale jinak bych ten život prožít nechtěla,“ říká.

Josef Jařab, první polistopadový rektor Univerzity Palackého a také profesor na Katedře anglistiky a amerikanistiky, byl blízkým přítelem Milana Hořínka. Znali se od studií, společně bojovali proti totalitě a po revoluci se potkali i na olomoucké radnici. Oba však byli především pedagogové, ale hlavně velcí kamarádi. „Milan byl přítel, jak má být a na světě mi velmi chybí,“ říká Jařab.

PŘEROV - Jedna z největších postav dvacátého století a hudební historie, Frank Sinatra, by v tomto týdnu slavil sté narozeniny. Při této příležitosti vzniklo úchvatné hudební vystoupení, ve kterém zazní největší Frankovy hity v podání českých i zahraničních interpretů. A úplně jako první v republice si toto představení mohli užít ve středu 9. prosince diváci v Městském domě.

Kromě říjnového jazzového festivalu a jeho jarního prologu se v průběhu roku v Přerově konají různé další doprovodné koncerty světových i českých umělců. Jednou z akcí je i Jazzké jaro, v rámci kterého se 21. března v restauraci Pivovar představil americký showman LeBurn Maddox.