Čínská medicína - za Bludný balvan nebo Kámen mudrců?

Cíl práce

Jak jsem již letmo nastínila v úvodu, cílem práce je propojení dvou kulturních pohledů na medicínu s důrazem na „kontroverznější“ tradiční postupy. Co cílem rozhodně není, je rozseknout dlouhodobé dilema, zda čínskou medicínu v praxi běžně užívat, či ne. O co se však pokusím, je vyzdvihnutí kladů a záporů, které čínská medicína českému pacientovi nabízí a přináší. Mnohdy bývá na čínskou medicínu nahlíženo pouze z jednosměrného pohledu a čtenář či člověk mající tendenci se dovědět něco víc o jejím praktikování ve srovnání s tím, na co je zvyklý z české praxe, nemá mnohdy příliš šancí svého cíle dosáhnout. Jelikož v rámci projektu zvolím různorodé žánry, výsledkem by měl být komplexní náhled na čínskou medicínu v rámci českého diskurzu. Protože se jedná o tradici s kořeny v Asii, propojím medicínský problém také kulturně. Zrovna v případě Číny je z mého pohledu pochopení kultury a tradic jedním ze zásadních principů, jak asijskému způsobu života a myšlení porozumět a zbavit se klasických předsudků a mýtů. Tematicky se tak budu pohybovat hlavně v kruzích čínské medicíny, mimo jiné také poukážu na reálné porovnání obrazu čínského a českého zdravotnický, k čemuž mi poslouží jeden z rozhovorů.

Zdůvodnění volby tématu

Téma mého samostatného projektu bylo podmíněno v první řadě sociálně-zdravotní specializací a workshopem psané žurnalistiky. Přestože jsem po většinu času tíhla spíše k referování v rámci kulturní žurnalistiky, sociálně-zdravotní žurnalistiku považuji za neméně zábavnou, navíc s sebou nese jistou osvětu čtenářského publika. Dáno do souladu s mým druhým studovaným oborem tak vznikl nápad věnovat se problematice čínské medicíny. Přestože se sama aktivně čínské medicíně nezabývám, v mém okolí se z nejrůznějších důvodů vyskytuje spousta lidí do tajů čínské medicíny zasvěcených a skálopevně přesvědčených o jejich účincích, čehož při práci taktéž využiju.

Po prvotních rešerších na internetu jsem si uvědomila, že drtivá většina veškerých článků se čínské medicíně věnuje jakožto životnímu stylu a cílí na úzký kruh čtenářů, u kterých je předpoklad prvotního vlastního zájmu. Dle mého je však, jak jsem zmínila v úvodu, podstatné chápat tento způsob životního stylu v rámci širšího kulturního rámce a nechat promlouvat pouze odborníky nemusí zaujmout širokou veřejnost. Zejména ta česká veřejnost, a opět dodávám, že se jedná pouze o mé pocity, žije zaslepena představou, že na každou bolístku je nutné vzít si paralen či jiný tlumivý lék, na chřipku je hned nutné nasazovat antibiotika a není nutné řešit prevenci, ale až samotný problém. Ve velké většině případů je podceňována také psychická stránka fyzicky se projevujících nemocí. V rámci tradičních medicín je tělo chápáno jako soužití duše a fyzické schránky, což je názor, který západní medicína nepodporuje. V žádném případě nechci té „naší“ medicíně odpírat důležitost, na druhou stranu je nesporné, že oproti čínské medicíně dokáže řešit akutní problémy a díky extrémnímu tempu života dnešní společnosti na praktikování pouze čínské medicíny už není stavěna. Navíc s sebou čínská medicína nese spoustu negativních konotací, například u některých medikamenty neznámých účinků dovážených z Číny byly zjištěny stopy pesticidů a těžkých kovů.Domnívám se, že Čechům vlastní skepticismus zabraňuje zkoušení nových věcí a přestože trend „na každou bolístku jednu pilulku“ je pomalu na ústupu, masivní farmaceutický průmysl skutečně nedovolí průstup alternativních metod a zájem veřejnosti o ně tak přichází ve chvílích, kdy rady a léky předepsané našimi lékaři jsou na trápení krátká. Český skepticismus si dovoluji použít v souladu s povykem, který vyvolalo otevření Centra česko-čínské tradiční medicíny v Hradci Králové. Čínská medicína si taktéž vysloužila „ocenění“ Bludného balvanu, čímž byla rozporuplnost až neexistence jejích pozitivních účinků pouze potvrzena lékařskou obcí.Nedá se říct, že by byla čínská medicína médii opomíjena a trpěla by nedostatkem pozornosti. Média o čínské medicíně dle mého názoru informují v rámci mezí, které český čtenář sám udává. Lehce negativní přídech nesoucí se s netradičními medicínskými postupy je v rámci péče o zdraví, jakožto o něco nám nejcennější, pochopitelné. Mými články v rámci tohoto projektu tak představím základní principy čínské medicíny, vyzdvihnu pro a proti tradičních léčebných metod, zpracuji anketu reflektující názory české veřejnosti, předám zážitek z čínské nemocnice, zkusím čínskou medicínu na vlastní kůži a pro kulturní nasycenost přidám rozhovor s Číňankou. Tímto se pokusím dohnat to, co mi ohledně informování o čínské medicíně chybí.

Zdroje/stav problematiky

Nesetkala jsem se s podobně zaměřeným projektem, takže nemůžu říct, že bych byla nějakým inspirována a mohla z něj čerpat. Co se týče zdravotně-sociálních projektů obecně, všechny, které jsem měla možnost vidět, ve výběru článků a jejich žánrů obsahovaly rozhovor s odborníkem a obecný zdravotnický článek. Dá se tedy říct, že se budu opakovat v užití žánrů. Vzhledem k odbornosti specializace a mé nepříliš značné orientaci v lékařských terminologiích a postupech se při psaní článku také uchýlím k používání odborné literatury a medicínských článků.

Ideový plán

Představu o svém projektu jsem měla jasnou okamžitě, proto ani vymyslet osnovu netrvalo dlouho. Věděla jsem, že chci propojit teorii s reálným životem, už jen kvůli ohledům na čtenáře.  A v neposlední řadě jsem chtěla použít různé druhy žánrů už jen pro samotnou pestrost a zajímavost obsahu.

Jako první zvolím text, který nastíní způsoby a principy fungování čínské medicíny čistě obecně. Z článku se čtenář dozví něco málo o historickém původu a vývoji, který i v dnešním chápání čínské medicíny hraje roli a je jedním z důvodů, proč není lékaři brána vážně. Přiblížím samotnou filozofii a myšlenku, přičemž pravděpodobně použiju i obrázkový materiál pro lepší pochopení. Budu se snažit článek směřovat na konkrétní příklady, aby čtenář neměl pocit, že se ztrácí v abstraktních představách o energetických cestách a meridiánech. Tento článek by měl být informačním pilířem projektu a měl by sloužit k pochopení ostatních útvarů. Vyváženost a odbornost mi zaručí užívání argumentů odborníků obou stran.

Pro získání přehledu o tom, jakou konotaci připisují běžní lidé užívání čínské medicíně, vytvořím anketu. Otázku „Věříte čínské medicíně?“ položím potřebnému počtu lidí tak, abych nakonec získala minimálně pět použitelných odpovědí a respondentů zastupující obě pohlaví a různé věkové kategorie. V případě ankety na tuto problematiku se obávám krom tradičního odmítnutí poskytnutí osobní informace a fotografie také nezájem o téma.

Po anketě na odlehčení volím rozhovor s rodilou Číňankou/Taiwankou, na který se sama velice těším. Rozhovor jakožto žánr čtenáře osloví spíše než parafrázovaná moudra. Mnou zvolená Taiwanka navíc nějakou dobu žije v České republice, kde studuje a vyučuje, takže od ní krom odpovědí na otázky týkajících se čínské medicíny očekávám také srovnání čínského a českého zdravotnického systému, popis běžné návštěvy u lékaře v Číně ve srovnání s návštěvou „obvoďáka“ u nás a samozřejmě také náhled na samotné chápání tradiční medicíny asijským pohledem. Tato složka by měla zastoupit onu kulturní nasycenost a projekt tak dostane naplnění nejen kategorie „zdravotní“, ale také „sociální“.

U srovnání českého a čínského zdravotnictví zůstanu i v rámci odlehčené story. Jelikož spousta mých spolužáků do Číny vycestovala, bude zajímavé dovědět se něco o fungování čínských nemocnic přímo z pohledu Čechů. Story by měla nést i zábavní složku, jelikož očekávám nejrůznější zdravotní komplikace i způsoby léčby hodny asijským způsobům řešení problémů.

Posledním žánrovým útvarem bude reportáž postavená na základě mé vlastní zkušenosti. Navštívím Marcela Paszandu ordinujícího v Českém Těšíně specializujícího se na metody alternativní medicíny a zejména homeopatie, podstoupím základní vyšetření a nechám si doporučit řešení na úlevu od potíží. Reportáž bude časována od pokusů k lékaři se vůbec objednat až po samotné vyšetření, dojmy z návštěvy, popis čekárny a ordinace. Teoreticky bych měla být schopna i rozpoznat metody, které na mně budou užity.

Postup práce

Nyní se pokusím přiblížit, jakými postupy a metodami byly zpracovány dílčí části realizace, v jakém časovém horizontu probíhaly přípravy a jaké nástroje byly (byly-li) k realizaci nutné. Podrobnější zhodnocení reálného procesu vzniku nastíním v kapitole Sebehodnocení.

Ke zdravotnickému článku bylo nejdříve zapotřebí načíst si potřebné informace v odborné literatuře. Používala jsem čistě internetové zdroje, e-booky a také jeden díl pořadu Hyde Park věnovaný čínské medicíně. Po shromáždění dostatečného množství materiálů jsem se dala do psaní. Snažila jsem se vyhnout nešvarům, které se vyskytovaly v jiných internetových článcích – nudě, přílišnému množství abstrakcí a cizích pojmů.

Pro reportáž mapující mou vlastní zkušenost s návštěvou lékaře bylo zapotřebí v první řadě si zajistit místo v ordinaci v Českém Těšíně. Zohlednila jsem pouze své vlastní myšlenky a postřehy, jelikož byl doktor v neskutečném pracovním presu. Nakonec jsem se rozhodla do článku zapojit také malý infobox se základními informacemi o lékaři.

V případě tvoření ankety jsem už potřebovala krom počítače také jisté vybavení, které plně zvládl zastoupit mobilní telefon. K anketě jsem používala záznamník a fotoaparát svého telefonu Xiaomi Redmi 3, který pro potřeby běžné ankety naprosto postačil. Připravenou otázku jsem položila asi dvaceti lidem, z nichž přibližně tři čtvrtiny daly odpověď, ale odmítly se nechat vyfotit. Použitelných se nakonec ukázalo šest respondentů. Navíc mi při tvorbě ankety vůbec nepřálo počasí, lidé se příliš nechtěli vybavovat. Nakonec jsem anketu dělala „za pochodu“, část byla dotazována v Olomouci, část v Bohumíně.

Story z čínského prostředí obnášelo v první řadě souhlas a domluvu se spolužákem o poskytnutí své zkušenosti. V konečném důsledku příprava a tvorba tohoto žánru zabrala nejméně času. Po půlhodinovém rozhovoru na nádvoří Zbrojnice jsem měla dostatek materiálu na zpracování. I v tomto případě jsem si záznam vyprávění nahrávala na telefon, stejně tak jsem ho použila k pořízení fotografie. V případě přípravy story se neobjevil žádný zásadní technický problém. V rámci story nakonec bylo nejsložitější se vůbec dopracovat k tomu, aby článek zůstal v rámci žánrových kritérií.

Rozhovor obnášel největší problémy. Připravila jsem si otázky předem v angličtině, sešla jsem se s Taiwankou a vyzpovídala ji. Po nasbírání podkladů bylo potom náročnější rozhovor přepsat a dát mu v češtině takovou podobu, aby se příliš nevymykal původnímu anglicko-čínskému znění. Vzhledem k tomu, že dotazovaná nebyla příliš sdělná a nedalo se ji rozmluvit, přepisování nebylo nekonečné.

Sebehodnocení

V rámci sebehodnocení bych ráda užila zdravé sebereflexe a zdůraznila hlavně trable, které nakonec tvorba projektu poněkud nečekaně obnášela.

Se samotnou volbou tématu nebyl žádný problém, vedoucí se dokonce tvářil poměrně nadšeně, což bylo docela dobrou motivací pro start a shánění materiálů. Náš původní plán a dohoda byl oslovit lidé působící v Hradci nebo někoho mající spojitost s obdržením ceny Bludného balvanu. Tyto plány padly hned při začátku realizace projektu z důvodu vlastní chyby v časovém harmonogramu ukončování studijních povinností na univerzitě. Chyba se však nejevila jako fatální, jelikož jsem měla v záloze udělat rozhovor s velice zajímavou paní Marií Bulkovou. Paní Bulková v Petrovicích u Karviné provozuje kosmetický salon, v rámci kterého užívá techniky čínské medicíny na svých zákaznicích, a o jejíž šikovnosti svědčí také fakt, že v době plánování konání rozhovoru nakonec vycestovala do Číny na kurzy čínských terapií. Protože jsem skutečně měla snahu udržet projekt v rovinách reálného života a neuchylovat se pouze k abstraktním silám čchi, náhradou za dva nepovedené rozhovory mi byla reportáž z absolvování návštěvy MUDr. Paszandy praktikujícího alternativní medicínu. Ani v tomto okamžiku však nebylo vyhráno. Objednávky na komplexní vyšetření nejsou otázkou dnů, ale týdnů v lepším případě. Naštěstí nade mnou byly přivřeny oči vzhledem k tomu, že půlka mé rodiny jsou stálí zákazníci MUDr. Paszandy a mohla jsem tak vyšetření absolvovat. Přestože reportáž za plánované rozhovory nepovažuji za stoprocentní náhradu, v konečném důsledku jsem spokojená už jen vzhledem k tomu, že čtenáři na prosté vlastní zkušenosti dají mnohdy více než na slova odborníků. Během návštěvy lékaře jsem měla původně v plánu klást otázky na prováděné úkony, ale vzhledem k průběhu vyšetření jsem vycítila, že pro poklidný rozhovor je poněkud nevhodná doba.

Další potíží byla anketa. Zásadní zradu považuji v počasí, čímž byla anketa odsouzena k nezdaru hned zkraje, jednak lidé měli dost odmítavý a podezíravý postoj k odpovídání na otázku ohledně čínské medicíny. Na druhou stranu své křestní jméno, věk a informaci o zaměstnání neměli problém prozradit. Zádrhel nastal ve chvíli pořizování snímků respondentů. Většina nechtěla prozradit ani příjmení. Vzhledem k nepřejícným vnějším vlivům jsem anketu dělala nadvakrát, což mne mrzí, protože jsem chtěla mít jednotné fotografie čistě z prostředí Olomouce. Nejochotněji odpovídali studenti, problém jsem měla u respondentů středního věku.

Co se týče tvoření story, ze slibovaných peprných zážitků z čínských nemocnic nakonec vyplynulo, že největší zdravotní problémy Čechů v Číně byly těžké průjmy léčené pobytem na kapačkách srovnatelný s českými nemocnicemi. Krom průjmů se však nakonec ukázaly docela zajímavé nesnáze s nateklým okem, neznámým hmyzem v uších a pokousání místní opicí. Přestože původní myšlenka story byla trochu utlačena, k mému potěšení byl aspoň vyvrácen mýtus zaostalé a neorganizované Číny, kde vládne byrokracie a zdlouhavé procesy. Díky story také vyšlo najevo, že čínské nemocnice nemají tendence obracet se k tradičnímu lékařství, jsou plně modernizované a užívají západní medicíny. K tradičnímu čínskému léčení se Číňané dle výpovědí obracejí v denním životě, kdy se zdravotní problémy všeho druhu snaží potlačit popíjením horké vody. Musím však přiznat, že zpracovat nashromážděný materiál a udělat z něj chtěný žánr mi působil potíže, nemluvě o vymýšlení poutavého titulku tak, aby nebyl zavádějící, což bylo v tomto případě obzvláště lákavé.

Rozhovor s Belindou byl náročný časově. Vzhledem ke studijní a pracovní vytíženosti dotazované i mne samotné se první část rozhovoru nesla v dost nervózní náladě, navíc se objevovaly mnohdy až vtipné situace během  anglicko-čínské konverzace. Přestože tak z lektorky (a ze mě taktéž) nervozita opadla, nemohla jsem se ubránit pocitu, že mi dává vyhýbavé odpovědi a nechtěla se nechat více rozmluvit, byla příliš diplomatická. Jelikož jsem byla obeznámena s časovou vytížeností lektorky, původně jsem oslovila jiné skupiny Číňanů. V některých případech jsem se setkala s neochotou spolupracovat. V jiných případech mi naopak byla slíbená spolupráce, která ovšem utichla v rádiový klid a nedostalo se mi odpovědí na otázky, ani vysvětlení náhlého kolapsu v komunikaci. Nakonec jsem však s rozhovorem spokojená, krom odpovědí na otázky byla Taiwanka ochotná nechat se vyfotit. Fotografii mi pomohla pořídit spolužačka Adéla Vilímcová, čímž došlo v podstatě ke vzájemné spolupráci při tvorbě dvou samostatných projektů jiného zaměření i jiného tématu.

A nakonec, za časově nejnáročnější považuji zdravotnický text. Ukázalo se, že zestručnit a dát do souvislostí problematiku čínské medicíny tak, aby nebyla příliš abstraktní, ale naopak zajímavá, nebyl jednoduchý úkol a obnášel dlouhé rešerše odbornou literaturou a medicínských článků. Každopádně ale text samotný považuji za přínosný, jelikož právě on obsahuje to, po čem se člověk tápající v nerozhodnosti vyzkoušet prvky čínské medicíny pídí.

Celkově hodnotím svůj projekt jako obstojný díky k pestrosti užitých žánrů, formou zpracování a zajímavostí výpovědí hostů. I přes nemalý počet komplikací jsem se snažila volit náhradní varianty tak, aby nebyly na úkor kvality a nevzdalovaly se původnímu plánu. Držet se tématu čínské medicíny se nakonec ukázal být trochu problém vzhledem k nedostatku respondentů ochotných vypovídat. Trochu také utrpěl mnou vymyšlený název projektu „Čínská medicína – za Bludný balvan nebo Kámen mudrců?“ s přihlédnutím k tomu, že se mi nepodařilo oslovit držitele Bludného balvanu a nakonec vlastně vyšlo najevo, že ani sami Číňané svou tradiční medicínu neuctívají natolik, že by od ní očekávali věčné mládí a zdravý život. Práce na textech mě však velice bavila, zejména pak samotná setkání a zpovídání lidí.

Zdroje

ANDO, Vladimír. Klasická čínská  medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové : Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.) ISBN 978-80-86601-10-6. S. 42.

Homeopatický lékař Paszanda. Kontroverzní a vyhledávaný. E15 [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: http://magazin.e15.cz/regiony/homeopaticky-lekar-paszanda-kontroverzni-a-vyhledavany-836564

Homeopatie: Alternativní medicína [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=100http://www.marcelpaszanda.cz/lecebne-metody/homeopatie/s/

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace/214411058090531

Lékař věří více bylinkám a jehličkám než chemii. Energie života [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: http://www.energiezivota.com/zdravy-zivotni-styl/23-lekar-veri-vice-bylinkam-a-jehlickam-nez-chemii

MUDr. Marcel Paszanda [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: http://www.marcelpaszanda.cz/uvod/s/

Tradiční čínská medicína. Informační portál o Tradiční čínské medicíně [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: http://www.tradicnicinska.cz/