Eliška Studená Realizace
ANKETA: V kolika domech jste bydlel/a? Byly nějak zvláštní?
Nové trendy v bydlení: Vracíme se zpět nebo jdeme dopředu?
Problém je pro mě výzva, tvrdí architekt dřevostaveb
Díky hlíně se dům může nadechnout
Záměr
Cíl práce
Za hlavní cíl samostatného projektu jsem si zvolila zaujmout čtenáře ekologického časopisu nebo časopisu o bydlení či stavění domu. Časopis neměl být určen odborné veřejnosti, ale spíše laikům, kteří se zabývají problematikou ekologie, stavění a bydlení.
Dílčím cílem projektu je zaujmout také čtenáře, kteří mají blízko k novým technologiím, zároveň i lidi, které zajímá dřívější způsob žití, konkrétně doba 8000 let př.n.l., která se vyznačovala stavěním domů z nepálených cihel a výrobou omítek z hlíny, nebo doba komunistického režimu, v kterém se stavěly panelové domy a tzv. okály ze dřeva, tzn. předchůdce dnešních dřevostaveb.
Účelem projektu je též přiblížit technologie stavby lidem, kteří chtějí v budoucnu postavit svůj vlastní dům, nebo již stavějí, nebo stavěli v minulosti. Těmto lidem je určena především část s rozhovorem o dřevostavbách a část se story o člověku, jenž využil na svém domě hliněné omítky k pokrytí zdiva.
Články v projektu mají též zapůsobit osvětově pro laickou veřejnost, co se týká výhod a nevýhod využití obnovitelných zdrojů energie nebo jen nastínit tuto problematiku.
Projekt je též určen lidem, kteří chtějí mít povědomí o tom, jakým způsobem pracují lidé v České republice v oboru stavebnictví a zajímá je i srovnání se zahraničními firmami a jednotlivými členy v procesu stavění a navrhování budov. Čtenářům nabízím též pohled na to, jak přemýšlejí a jací jsou lidé, jež stojí za architektonickou stránkou budov.
V neposlední řadě projekt přibližuje lidem životní styl ostatních jedinců, kteří se pohybují, ať už na okraji nebo více v hloubce diskurzu ekologie a stavebnictví.
Dílčí texty v projektu mohou nabízet náměty, jakým způsobem směřovat svůj život po hmotné i duchovní stránce.
Zdůvodnění volby tématu
Tématika ekologie a stavebnictví je v České republice stále velmi aktuální. Kvůli rychlosti pokroku je téměř nemožné mít povědomí o všech inovacích v těchto oblastech života. Kreativita a lidský potenciál se stále vyvíjí. Lidé se stále více začínají zajímat o to, jak žijí, jestli je to v souladu s ekologií planety a často i jak vylepšit její stav. Po vzestupu industrializace se rozvinula i ekologie, která podle některých názorů není přímým protikladem k industrializaci, jde s ní naopak ruku v ruce. Ekologické projekty často stojí na moderní technologii a ekonomickém způsobu uvažování. Myšlenkou může být hledat společné aspekty ekonomiky a ekologie, které můžeme nalézt v příkladu. Dřevostavba, u níž se prokázalo, že z ní neunikají nežádoucí látky jako je formaldehyd nebo azbest, je postavena na místě, kde má dům stát, za kratší dobu než když se staví dům z cihel nebo materiálu např. značky YTONG. Majitelé domu tedy nestráví na domě tolik času, pokud chtějí při stavbě být. Zároveň se objevují názory, že aby byla stavba zděného domu rychlejší,stává se, že se uspěchá usazení cihel a může dojít k většímu odvětrávání, což může postihnout rodinu při bydlení i ekonomicky. Podobně se stále objevuje otázka výhod a nevýhod solárních panelů oproti ‘normální’ energii. Solární energie je levnější než elektrická energie, ačkoliv nevýhody např. v zimě jsou samozřejmé.Jiným pohledem je, že ekologie je věda, která stojí proti ekonomii, ačkoliv už v ekonomii existuje specifický směr zvaný ekologická ekonomie, který tomuto výroku protiřečí. Lidem jsou tyto otázky často skryty a ačkoliv si to neuvědomujeme, žijeme v neustálém boji ekologické a ekonomické stránky věci. Příkladem může být jednoduchá otázka výběru potraviny. Chceme koupit česnek a nabízí se levnější varianta česneku z Číny, která je ale po ekologické stránce problematická, neboť v sobě pojí aspekty nepodporování místních pěstitelů a podporování dovozu na dlouhé vzdálenosti. První aspekt může mít za následek nepodpoření výsadby česneku - nepodpoření pěstování zeleniny - nepodpoření využití půdy na pěstování - jiné využití - př. postavení domu, obchodního centra, továrny, apod. - menší průběh fotosyntézy, možné větší spalování pohonných hmot při cestě k obchodnímu centru, větší výskyt nežádoucích plynů v ovzduší kvůli továrně, apod. Druhý aspekt může mít za následek podporování spalování pohonných hmot - únik plynů do ovzduší, apod.
Naopak koupení místní zeleniny může mít za následek úbytek peněžního obnosu v rodinném rozpočtu a další ekonomické aspekty věci.
Toto je pouze málo poučený pohled na věc, tzn. opravdu relevantní důsledky mohou být ještě naprosto odlišné. Je ale vidět, že i v malých věcech jsou hybatelem tyto dvě stránky věci, ekologická a ekonomická.
Já si myslím, že obě možnosti jsou dostupné, že se navzájem nevylučují. Máme přece jako lidé zájem na to, abychom v peněžence měli nějaké peníze, ale také abychom žili příjemným životním stylem, což může být i žití v dřevostavbě, v domě s hliněnou omítkou, v domě se zahradou, kde pěstujeme bylinky, zeleninu a ovoce i květiny či v bytě, kde máme aspoň jednu květinu kvůli lepšímu vzduchu.
V minulé době před nástupem moderních států bylo u středních vrstev naprosto běžné, že člověk měl doma dobytek, pole, nebo chodil někam pracovat na pole, v době, kdy dnešní cestovní ruch a nákladní doprava nebyla ještě ani v dohledu. Tehdy se ještě nemluvilo o ekologii a údržbě planety, lidé dělali to, co jejich předkové a to, co považovali za nejlepší. Pak následovala doba, kdy člověk k planetě nebyl příliš vstřícný, stavěly se továrny, apod. V dnešní době se to ekologie podle mého názoru snaží jakoby napravit.
Dílčí otázkou může být, zdali se vracíme ke svým předkům a snažíme se napodobit jejich styl práce, což samozřejmě už v dnešní moderní době nebude nikdy zcela možné. Zajímavým příkladem toho, jak se lidé snaží napodobit způsob života těch obyvatelů, co žili ještě před nástupem feudalismu, je projekt Ekovesnice, která se objevila i v jednom ze článku. Ekovesnice zatím spravuje dvě osady, jednu v Křižanově a jednu v Bílých Karpatech a vrací se do minulosti až tak, že na poli sečou obilí, stavějí domy ze slámy, z hlíny a pracují takto dobrovolně, bez peněžitého výsledku. Sdružují se jako jedna rodina, což připomíná doby kamenné, kdy lidé žili v rámci jedné osady.
Možná je to ale naopak a snažíme se pořád dále posunout do budoucnosti, udržet naši planetu, jak se říká ‘při životě’ a uvědomovat si, že ji potřebujeme k žití, myslíme na naše potomky i na nás a začínáme se také více zajímat o přírodu. Což nás ale znovu vrací k našim předkům, kteří se o ni zajímali dlouhodobě a patřila k součásti jejich života. Když se na to podíváme, tak v podstatě celý náš život je podřízený přírodě, ať už se jedná o meteorologii nebo o to, jestli z půdy vzejde potravina, která nás udrží při životu. Nejsme tedy vzdáleni přírodě, i když se o to můžeme pokoušet, pořád je s námi a nemůžeme s tím v celé historii nic udělat. Vzpomeňme třeba na sedláky u Chlumce v roce 1775, kteří skončili v rybníku. Kdyby tam onen rybník nebyl, dopadlo by to naprosto jinak.
Atraktivita tématu je tedy zde i pro lidi, kteří nemají o ekologii zájem a dostali se k tématu náhodně. Tím, že životním prostředí se zabývá i vláda, také církev, viz ekologická encyklika papeže Františka Laudato si, a má své místo i na zasedáních Evropského parlamentu, apod., dostává se též do mediálních sdělení, ať už se jedná o úzce zaměřený časopis na ekologii, specializovanou přílohu velkého deníku nebo jeho titulní stranu, vidíme tuto problematiku v televizi v hlavní zpravodajské relaci, kde moderátoři informují lidi o přírodních katastrofách, výrazných inovacích v oblasti ekologie, např. domech v kontejnerech, což je bráno často až jako bizarnost nebo výlučnost nebo právě shlédneme reportáž z jednání vlády o ekologickém tématu. V přímém vysílání i na internetu dále na ekologii navazují různé dokumenty o planetě, které mohou být více zaměřené do hloubky, např. o konkrétních plánech na záchranu planety. Týky se často také jednotlivých států, popř. kontinentů (Antarktida), kde dochází k problémům, např. znečištění životního prostředí. V neposlední řadě jsou pro osvětu i pobavení diváků, kteří mají různé způsoby pro udržení zdravého životního prostředí jako hobby, sestavovány pořady o zahradničení, ekologickém pěstování, např. na střechách domů (viz projekty Zelená střecha, apod.). Těmto typům sdělení se můj samostatný projekt nejvíce blíží. Je to též proto, že se často zabývají konkrétními zajímavosti z okruhu bydlení a stavění.
Pro potenciálního čtenáře tedy může být projekt zajímavý, protože se týká každodenního života člověka, který staví dům, žije v rodinném domě nebo sám a chce o tom vědět více. Může si z projektu odnést nové poznatky a poučit se, např. v části o hliněné omítce, nebo se mohou jeho znalosti rozšířit nebo pozměnit. Také si člověk může uvědomit, že nemusí brát všechno kolem něj jako samozřejmost, ale uvidí práci, která za tím, kde žije, stojí, popř. si znovu připomene, proč se rozhodl pro jeho konkrétní způsob bydlení a jak je tento způsob právě pro něj specifický. Atraktivnost také spočívá v tom, že člověk uvidí pohledy jiných lidí na to, co je pro něj přirozené, může sympatizovat s určitým názorem, apod. Rozšířit si obzor, co se týká znalosti druhých jedinců.
Pro mě bylo téma blízké už několik let. O ekologii jsem se sice hlouběji nezajímala, ale též jsem, jako už mnoho lidí, třídila odpady, zajímala se o ekologické bydlení a navštívila jsem např. ekologické centrum Sluňákov v Horce nad Moravou.
Zdroje/stav problematiky
K hlavním zdrojům patří stránky zabývající se hliněnými omítkami, např. www.nazeleno.cz nebo www.hlinenydum.cz/. Dřevostavby lze nalézt všude kolem nás, sama jsem navštívila několik z nich a zjistila, jak jsou stavěné, dalšími tématickými zdroji jsou ekologické časopisy a časopisy o bydlení, např. Enviweb nebo Ekobydleni či Dům a zahrada. Dále jsem již zmiňovala ony dokumenty na internetu nebo natočené pro vysílání televize, např. Receptář prima nápadů, apod.
Zajímavým zdrojem je podle mě sborník přednášek na téma Využití materiálů na bázi dřeva ve stavebnictví vydaný Moravskoslezským dřevařským klastrem.
Zájem o dřevostavby stále roste, např. v obci Hrušovany u Brna se v nové zástavbě začal stavět v tomto období téměř stejný počet dřevostaveb jako staveb z cihel či YTONGů.
Ideový plán
Záměrem bylo seznámit čtenáře blíže s problematikou dřevostaveb a hliněných omítek. Zároveň jej obeznámit o některých trendech současného bydlení. Více jsem již rozpracovala v části Cíl práce.
Postup práce
Na způsobu zpracování jsem se dohodla s vedoucím projektu. Téma dřevostavby zpracované pomocí rozhovoru umožňuje nahlédnout na tuto oblast přímo očima člověka, kterému je tato problematika velmi blízká. Rozhovor probíhal na brněnském výstavišti při konání výstavy Dřevo a stavby Brno, na které jsem si měla možnost prohlédnout i přímý postup stavění dřevostavby.
Pro story na téma hliněné omítky, jsem se vydala do Hluboké u Kunštátu, kde rekonstruuje chalupu můj známý. Téma se dalo uchopit i jako rozhovor, ale tím, že hlína je velmi ‘živý’ materiál, přišlo mi dobré prožít to na ‘vlastní kůži’. Nápad vznikl z hlavy mého vedoucího projektu. U známého jsem strávila celé odpoledne, takže jsem měla možnost více pochopit i jeho způsob uvažování.
Zprávu bylo možné pochopit velmi obšírně, bohužel ale existuje tolik nových způsobu ekologického bydlení, že by nikdy nebyla tato tematika vyčerpaná. Zvolila jsem si proto kratší zpravodajské sdělení s prvky hodnocení a podnětů k ‘navnadění’ čtenářů. Čerpala jsem spíše s internetových zdrojů, které tuto problematiku diskutovaly.
Anketa probíhala v ulicích města Olomouce. Původně jsem se ptala dotazovaných, kde bydleli, ale protože byly odpovědi často jednoslovné, požádala jsem je, aby rozvedli své způsoby bydlení více.
Sebehodnocení
S tématem jsem začala poměrně pozdě, ale celou dobu předtím mě provázely narážky na téma hliněná omítka i dřevostavba, navíc solární panely jsem také často vídávala na domech v mé obci.
Anketa se nevyvíjela podle mých představ, neboť jsem myslela, že se lidé více rozmluví, ale paní Hanka mě zachránila, když se rozvykládala o svých domech, ve kterých bydlela i které měla pronajaté. Ukazuje to na rozdílnost lidí ve způsobu života i ve způsobu vyjadřování.
Původní otázka byla, jestli mají lidé doma nějaké ekologické vychytávky, na což jedna paní odpověděla rázně ne, což je taky odpověď, ale nestačilo mi to. Až později jsem si uvědomila právě tu pravdu, že je to taky odpověď stejně tak dobrá jako každá jiná.
U zprávy jsem zjistila, že ekologických inovací je opravdu příliš mnoho na to, aby se vešly do jedné zprávy. Přijde mi tedy tématicky neucelená, ale vidím tam snahu přidat od každého trošku - celá stavba, jedna součást domu (solární panel) a způsob zabydlení se zevnitř (hliněná omítka).
U rozhovoru mě překvapilo, jak se stočil na způsob práce lidí v České republice, taky se mi líbilo, že jsem se zeptala přímo lidí, co by je v rozhovoru zajímalo a to jsem tam poté použila - otázky týkající se vlhkosti a tepla. Líbí se mi též část o projektu, který pan Šopík v poslední době spoluvytvářel a to jak i díky této otázce v rozhovoru vystoupila i osobnost pana Šopíka.
Ve story jsem použila i svůj vlastní názor a pohled na věc, což může být pro někoho příliš osobní a odvádějící pozornost od tématu a dotazovaného. Ale rozhodla jsem se tak, protože mi přišlo, že to úvod i část článku hezky ozvláštní.
Literatura/zdroje:
http://www.slunakov.cz/vice-o-slunakovu/
http://www.dumazahrada.cz/casopis/
http://www.nazeleno.cz/stavba/stavebni-material/hlinene-omitky-svepomoci-jak-na-to.aspx
Sborník přednášek: využití materiálů na bázi dřeva ve stavebnictví : odborné přednášky se zaměřením na vybrané oblasti dřevozpracujícího a stavebního průmyslu určené pro profesní vzdělávání středoškolských pedagogů. Ostrava: Moravskoslezský dřevařský klastr, 2010. ISBN 978-80-254-7632-1.
