Univerzitní studentské spolky

Realizace

Raduš o Akademiku: Hudbu jsem si musela dělat pusou

Anketa: Chodili jste na univerzitě do sportovního spolku?

Jak sportují studenti u nás i v zahraničí?

Jak se škrábou záda na holandských tenisových kurtech

Univerziáda na Tchaj-wanu po útocích v Paříži urychlila přípravy

Záměr

Cíle práce

Cílem tohoto samostatného projektu je prokázat znalosti z celého studia na katedře žurnalistiky, především pak ze specializačních kurzů. V tomto případě to jsou sportovní žurnalistika a psaná žurnalistika. Úkolem bude vytvořit sérii textů různých žánrů tak, aby pokryly všechny nabyté znalosti studenta a dokázaly, že je schopen vytvořit publikovatelný novinový článek.

Vzhledem k dnešním požadavkům na novináře není cílem vytvořit žánrově jednoznačné texty, ale čtivé a zajímavé články, které by opravdu byly publikovány v novinách. Cílem tedy bude vytvořit obecný článek představující jednotlivé spolky, dále rozhovor týkající se tématu, reportáž, zprávu a anketu. Tyto články by v praxi měly tvořit celek, jenž by dohromady tvořil tematickou stranu v novinách. Vzhledem k požadované délce budou jednotlivé texty delší, než by v novinách bylo nutné.

Konkrétním cílem mé práce je tedy zmapování studentských spolků v České republice a zahraničí, především pak v Evropě, porovnání nabídek jednotlivých organizací a možností, které studentům nabízejí a zpracování tematické strany novin tak, aby si ji čtenář přečetl celou.

Zdůvodnění volby tématu

Jak již bylo uvedeno dříve, tato práce má prokázat nabyté zkušenosti a vědomosti studenta v oborech psané a sportovní žurnalistiky. Vzhledem k tomu, že jsem v průběhu studia byla nucena absolvovat tyto dvě specializace i přes mé zaměření na jiné aspekty a témata žurnalistiky a zvolené téma jim muselo odpovídat, mé rozhodování bylo velmi těžké. Protože se tedy sportem nijak zvlášť nezabývám a pravděpodobně bych bez měsíců studování pravidel a žargonu nějakého sportu nebyla schopna podat uvěřitelný žurnalistický projev, snažila jsem se najít téma, které by mi bylo blízké. Nakonec jsem zvolila téma studentských sportovních organizací proto, že právě tento způsob sportování je mi nejbližší a zdálo se mi zajímavé se podívat na jednotlivé rozdíly mezi organizacemi u nás a jejich porovnání se spolky v zahraničí.

Sportovní spolek je důležitou součástí studia na naší univerzitě, proto jsem chtěla zjistit, jestli takové spolky fungují i na jiných univerzitách, nebo pouze u nás. Poté co jsem byla na Erasmu v nizozemském městě Groningen, které má jednu z nejlepších sportovních organizací při univerzitě v Evropě, mě začalo zajímat, jestli i velké a známé univerzity na celém světě mají něco podobného. Pro zpracování těchto materiálů jsem neměla využití, proto se Samostatný projekt zdál pro tuto práci perfektní.

Vzhledem k mému špatnému vztahu ke sportům jsem byla nucena vybírat podtémata k jednotlivým částem tak, abych je byla schopna zpracovat. Proto je tento projekt zaměřen spíše na „holčičí“ sporty, a to tanec a aerobní cvičení. Tyto dva druhy sportů nejsou příliš náročné na názvosloví, navíc jsem se oběma odmalička věnovala, proto o nich mohu podat přesvědčivý text.

Jen na českých univerzitách studuje okolo 400000 lidí (další tisíce můžeme připočítat, pokud přidáme akademické pracovníky), což je významná skupina potencionálních čtenářů, proto si myslím, že toto téma by bylo vhodné do celostátního deníku. Ač toto není téma, které by se hodilo do sportovní rubriky například MF Dnes, mohlo by to být nosné téma do studentských novin a sportovně zaměřených periodik.

Toto téma jsem také zvolila proto, že ještě nikde nebylo komplexně zpracováno. 

Zdroje/stav problematiky

Jak jsem již uvedla výše, nejsem přílišným fanouškem sportu, ale nizozemské ACLO mě zaujalo natolik, že jsem se sama účastnila několika kurzů týdně, proto jsou mým hlavním zdrojem mé zkušenosti.

Zkušenosti s olomouckým Akademikem jsem zjišťovala především přes své spolužáky, protože výběr sportů na naší univerzitě je daleko omezenější a nezaujal mě natolik, abych si pořídila členskou kartičku. V případě dalších českých univerzit jsem čerpala především z jejích webových stránek a něco jsem se dozvěděla také od svých bývalých spolužáků a kamarádů ze střední školy, kteří aktuálně tyto univerzity navštěvují.

Zahraniční školy jsem vybírala podle databáze NAEP, která shromažďuje závěrečné hodnocení studentů Erasmu. V těchto hodnoceních se často vyskytuje i doporučení právě na volnočasové aktivity. Pokud jsem našla ve více hodnoceních z jedné univerzity doporučení týkající se právě sportovních aktivit při univerzitě, pak jsem si našla příslušné webové stránky organizace a informace zjišťovala z nich. Většina univerzit má své stránky v angličtině nebo němčině, proto nebylo příliš obtížné informace vyčíst. Problém nastal například u univerzit ve Francii, kdy veškeré podrobnější informace jsou podány pouze francouzsky, proto jsem při své rešerši často používala slovník.

Co se týče literatury zabývající se konkrétně studentskými organizacemi, nepodařilo se mi najít žádnou souhrnnou literaturu. Tuto mezeru připisuji především nemožnosti takové organizace řádně zmapovat, protože jejich činnost, poplatky a tak dále se neustále mění. Jedinou výjimkou jsou úspěchy sportovců nějaké univerzity, kteří často bývají členy organizace při univerzitě, takové informace se dají vyhledat na internetu, popřípadě v místních médiích.

Při psaní textů jsem použila své vědomosti z kurzů stylistiky a psané žurnalistiky, proto většina literatury, podle které jsem psala, byla právě literatura k těmto kurzům. Dále jsem využila své zkušenosti z praxí, tedy soustředila jsem se na to, aby moje články vyhovovaly obecným redakčním pravidlům a byly v médiích použitelné, i když, jak jsem již uvedla dříve, mé články by rozsahem pravděpodobně tyto podmínky nesplňovaly.

Toto téma nikdy nebylo zpracováno v rámci samostatného projektu ani bakalářské práce.

Ideový plán

Tato práce, jak již bylo zmíněno výše, si za cíl klade zmapovat studentské spolky okolo univerzit. Vzhledem k velkému počtu takových organizací je nutné provést selekci, proto tento projekt nemůže být komplexním zmapováním. Pro výběr škol je tudíž nutné stanovit kritérium, podle kterého budeme vybírat. Toto zmapování bude prvním článkem našeho projektu. Další články jsem vybrala tak, aby doplňovaly zmapování osobními příběhy a názory lidí a také zprávou týkající se univeryitn9ho sportu, abychom ospravedlnili výběr tématu.

Můj první článek bude mapovat tři české univerzitní spolky – Akademik univerzity Palackého, centrum univerzitního sportu při Masarykově univerzitě v Brně (tento název není oficiální, proto jej píšeme s malým písmenem) a sportovní kluby a sportoviště univerzity Karlovy v Praze. Dále přidáme spolky ze zahraničí, a to ACLO při Rijksuniversiteit Groningen v Nizozemí, Sports center univerzity v Camebridge v Anglii, SSIF při Stockholm University ve Švédsku a  SUAPS  univerzity v Perpignanu ve Francii. Tento text se okrajově také podívá na historii sportovních organizací.

Dalším článkem bude rozhovor s lektorkou Akademiku. Tento rozhovor se bude soustředit především na její aktivity spojené se studentskou organizací, ale také na její motivace a zkušenosti. Rozhovor tedy bude publicistického rázu.

Jako osobní příběh jsem zařadila reportáž, která by měla stránku osvěžit svým zábavným přístupem a zároveň by měla přitáhnout čtenáře k přečtení celé strany. Ač například Jílek definuje reportáž jako informativní text se subjektivním zabarvením, tato reportáž bude více publicistickým textem, právě pro záměr, s jakým je psána.

Předposledním textem bude anketa mezi dospělými i studenty. V té se budeme ptát na zkušenosti s různými sportovními spolky při univerzitách. Výběr respondentů bude takový, aby pokryl běžnou vysokoškolsky vzdělanou populaci, tedy muže i ženy, studenty, osoby ve středních letech i důchodce. Důvodem pro zařazení ankety je její poutavost pro čtenáře, která by opět měla celou stranu zatraktivnit.

Na závěr vypracujeme zprávu týkající Univerziády na Tchaj-wanu. Ač se tato akce koná až příští rok, útoky v Paříži a Bruselu v posledních měsících urychlily její přípravy a proto se stala také aktuálním tématem. Tento článek bude ukázkou toho, jak jsem schopná pracovat s tiskovými zprávami a rešeršovat staré informace. Tato zpráva bude vzhledem ke svému rozsahu podle Jílkovy klasifikace rozšířená zpráva kónického tvaru, musí tedy obsahovat přímou řeč a background, vše strukturované tak, aby se podle potřeby dal článek krátit od konce.

Postup práce

Celý projekt bylo nutné začít promýšlením tématu a způsobu jeho zpracování. Jaké texty je třeba do projektu zařadit, odůvodnit jejich zařazení a podle toho nastavit kritéria pro zpracování. Vzhledem k tomu, že cílem práce je utvořit ucelenou tematickou stránku v novinách, vyhledala a pročetla jsem právě tyto strany v různých denících a týdenících, především potom v Mladé frontě Dnes. Tyto strany mívají také obrazové a grafické prvky, které ale nejsou pro naši práci stěžejní, proto jsem musela vymyslet způsob, jak je obejít. Grafické prvky jsem tedy při pozdějším zpracování nahradila boxíky a foto s popiskou zprávou.

Dále bylo nutné vyhledat a zpracovat podklady pro mé články. Pro první článek jsem tedy převážně hledala konkrétní údaje na internetu, ale také jsem se scházela a dopisovala si s lidmi, kteří tyto spolky znají a byli mi ochotni poskytnout nějaké informace. Tyto informace jsem dále zpracovala a podle nich napsala ucelený článek popisující, jak to na jednotlivých univerzitách chodí. Zbylé, především číselné údaje, jsem zpracovala do boxíků, každý vztahující se k některé z univerzit. Protože každý novinový článek obsahuje přímé řeči, používala jsem především vyjádření lidí, kteří na univerzity chodili a poskytovali mi informace v přípravné fázi. Nakonec jsem přidala zkušenosti lidí z ankety, tedy starších lidí, kteří si pamatují minulý režim a tudíž se účastnili Spartakiád a tak dále. Jak jsem uvedla výše, bylo nutné zvolit kritérium pro výběr organizací. Mým kritériem tedy byla dostupnost informací, lokalita a jazykové podmínky.

Reportáž je psána z vlastní zkušenosti, proto jsem zavzpomínala na lekce, na které jsem chodila nejraději a na kterých se něco zajímavého dělo a připomněla si je v tělocvičně. Vzhledem k tomu, že spousta lekcí probíhá velmi podobně, nebylo složité si na své zkušenosti vzpomenout. Abych mohla použít přímé řeči, vyhledala jsem si videa z mého pobytu v zahraničí, na kterých jsou zaznamenány i některé lekce a následné reakce protagonistů. Tyto promluvy jsem následně použila pro svou reportáž. Informace jsem ověřovala na stránkách organizace a v e-mailech, které mi od organizace chodily.

Vzhledem k tomu, že anketu jsem musela vypracovávat několikrát v rámci povinných praxí, ale také výuky či působení ve studentském magazínu Helena v krabici, neměla jsem problém s přípravou tohoto textu. Časem jsem se naučila, jak žádat spoluobčany o jejich odpověď, aby mi neřekli ne. Práci jsem měla dále usnadněnou tím, že nebylo lidi třeba fotografovat, což je většinou příčinou odmítnutí se podělit. Za své studium jsem se také naučila mnohem lépe pracovat s diktafonem, aby mi přepisování článků trvalo co nejkratší dobu a stálo mě co nejméně sil, proto vypracování ankety bylo velmi jednoduché.

Nejsložitějším útvarem pro mě byl rozhovor. Za své tříleté studium jsem dělala osobní rozhovor pouze s několika lidmi, kteří navíc byli umělci nebo politikové, takže velmi rádi a dlouho mluvili i bez mých dotazů, takže tvoření otázek mi dělalo trochu problémy. Také vzhledem k tomu, že lektorku, se kterou jsem dělala rozhovor, se osobně znám, někdy mi dělalo potíže udržet si dostatečný profesionální odstup. V jiných případech jsem ale měla výhodu toho, že se mi lektorka daleko snadněji otevřela a hovor plynul přirozeněji. Kvůli těmto důvodům jsem nakonec byla nucena rozhovor hodně zeditovat, protože jsem byla omezena rozsahem i tématem. Nakonec jsem tedy z hodinového rozhovoru vybrala otázky a odpovědi nejvíce se hodící k tématu a napsala krátký úvod a představení lektorky.

Naopak vůbec mi nedělala problém zpráva. Vzhledem k tomu, že je to základní zpravodajský útvar, jsem podobných článku napsala stovky. Kónická rozšířená zpráva má danou strukturu, podle které jsem postupovala, takže jsem tento článek měla hotový během chvilky, oproti třeba rozhovoru, jehož přepsání mi trvalo hodiny.

Po napsání všech článků jsem je zeditovala a opravila pravopisné chyby, tak jak jsme se to naučili v rámci našeho studia. Pro editaci je potřebný odstup, velmi těžko se edituje vlastní článek, proto jsem si mezi napsáním a editací musela nechat rozestup několika dní, abych pozapomněla přesné znění vět a byla tudíž schopna vidět chybějící slovíčka a písmena, nepřesnosti v informacích atd.

Nakonec jsem ještě nechala přečíst články své přátele, abych opravdu měla záruku že články jsou čtivé a nejsou v nich žádné závažné chyby. Tento postup by měl být v ideálních podmínkách praktikován i v rámci praxe, protože zpětná vazba od mých čtenářů objevila spoustu nedostatků. Je mi ale jasné, že v malých regionálních redakcích není toto možné ať už z finančních, personálních či časových důvodů.

Se všemi články jsem pracovala v textovém editoru Word, který má funkci automatických oprav, která mi velmi pomohla. V psaní totiž dělám mnoho překlepů, vzhledem k tomu, že střídám několik klávesnic a na každé je rozložení písmen trochu jiné. Problémy dělá Word pouze v případě anglicismů a cizích slov. Jako diktafon jsem použila svůj smartphone, konkrétně aplikaci Sound Recorder. Tato aplikace má výhodu, že funguje jako klasický diktafon a nahrané soubory si následně můžete nahrát do počítače. Výhodou jsou také malé rozměry telefonu, který můžete mít vždy při sobě v pohotovostním stavu, a tudíž můžete neomezeně sbírat informace. Nevýhodou je krátká výdrž baterie smartphoneů.

Sebehodnocení

Vypracování tohoto projektu pro mě byl velkým přínosem. Vyzkoušela jsem si práci novináře, který musí zpracovat náročné téma, naučila jsem se pracovat s žánry v jejich rozdílnosti, což jsem nikdy předtím neměla možnost udělat. Dále mě zpracování tohoto tématu obohatilo o informace, které mě zajímaly, a bez důvodu bych byla velmi líná si tyto informace vyhledat.

Tento projekt mě naučil novému přístupu k lidem, protože ač jsem absolvovala povinné praxe a psala do Heleny v krabici a dalších několika online magazínů, nikdy jsem neměla příležitost právě takovéto práce, kdy si člověk sám vybírá, jakým způsob téma zpracuje, jaké informace pro něj budou relevantní a tak dále. Tento projekt mě proto naučil kreativitě a samostatnosti v rámci zpracovávání tématu pro žurnalistické účely.

Při vypracovávání mého samostatného projektu jsem se setkala s nejedním problémem. Tím prvním byla jazyková bariéra. Ač jsem například slyšela o výborných spolcích kolem univerzit v Rusku, Řecku či Asii, vzhledem k tomu, že jejich webové stránky nebyly ve mnou čitelných jazycích, musela jsem je ze svého plánu vyškrtnout.

Dále jsem se setkala s problematikou rešerše. Vzhledem k tomu, že jsem velmi neorganizovaný člověk, některé informace jsem musela vyhledávat i několikrát, popřípadě jsem je několikrát vyhledala omylem. Tento problém jsem měla již u psaní bakalářské práce, proto to tentokrát nebylo tak katastrofální. Přesto si stále musím dávat pozor na ucelenost svých textů.

Největším úskalím pro mě v průběhu vypracovávání byla originalita přístupu, protože jako novinář-student jsem byla po celou dobu studia nucena psát ukázkové čisté žánry podle určitých vzorců, které se v praxi využijí jen velmi zřídka. I přes to si však myslím, že se mi nakonec téma podařilo zpracovat originálně, tak aby čtenáře přitáhlo ke koupi novin a přečtení článků.

Potěšením pro mě naopak bylo vypracovávat reportáž. Tento útvar je mi velice sympatický, proto nemám problémy s vžitím do situace a následným psaním o zážitku. Doufám, že má angažovanost se v článku projevila a čtenáře bude bavit ji číst stejně, jako mě bavila psát, a že se z ní dozvědí něco zajímavého a třeba někoho inspiruje k posunu k lepšímu i v našem prostředí.

Co se týče kvality zpracování článků myslím, že jsem udělala dobrou práci, především co se rešerše týče. Největším problémem, jak jsem již poznamenala výše, pro mě bylo zpracování rozhovoru, proto tento článek nemohu považovat za dokonalý, spíše však průměrný. Ač jsem se snažila o co nejlepší zpracování, nedostatek zkušeností s tímto žánrem mi nedovolil vytěžit příležitost tak, aby to byl článek na přední stránky novin.

Téma, které jsem si vybrala, by se samozřejmě dalo zpracovat několika dalšími způsoby, ať už jako porovnávací článek, zpráva, na toto téma by se dala zpracovat glosa či komentář, tyto útvary bych však nemohla zařadit na plánovanou tematickou stránku, proto jsem je vynechala. Samozřejmě by se také dalo rozšířit stranu pomocí on-line aplikací, kde by tyto články mohly figurovat.

Ač jsem původně ze sportovní tématiky měla strach, nakonec jsem jej myslím zvládla přehledně a zajímavě, což mě inspiruje k další práci v oblasti sportovní žurnalistiky a snad ona volnost k přístupu ovlivní i mou nápaditost a psaní v reálném životě.

Literatura

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000.