David Král Realizace
Reportáž - Nezlomná trpělivost, učitelé na škole speciálního typu musí být přpraveni na vše
Úvaha - Inkluze: pomník Kateřiny Valachové?
Cíle, téma, postup práce
Cílem projektu je nabídnout komplexní tematický soubor článků na téma inkluze v českém školství na stranách regionálního deníku, konkrétně Hranického deníku. Pomocí čtyř sdělení, jednoho článku většího rozsahu, jednoho článku středního rozsahu, a dvou článků menšího rozsahu se potencionálním čtenářům co nejatraktivnější formou pokusit přiblížit problematiku celoplošné inkluze, tedy začleňování dětí s lehkým mentálním postižením do základních škol běžného typu, jež má vejít v platnost na začátku příštího školního roku. Jedná se o atraktivní problematiku, tím pádem by cílem skutečně publikovaných komunikátů bylo oslovit co nejširší obec čtenářů. Podle mého názoru by toto téma bylo v maloměstském prostředí, ve kterém se nachází jedna speciální základní škola, a čtyři klasické jedním z vůbec nejpřitažlivějších.
Pojem inkluze představuje typický příklad populárního výrazu, se kterým se v současnosti nešetří, a můžete jej zaslechnout na každém rohu. Přesto většina lidí, která se o této problematice zmiňuje, v podstatě neví, co se pod tím slůvkem konkrétně skrývá. A není to jejich vina. Právě média podle mého názoru o tomto tématu informují špatným způsobem. Ne snad, že by se o inkluzi nepsalo hodně, avšak ve většině článků se již hovoří o problému jako takovém, a podstata věci, v čem inkluze vlastně spočívá, se již neuvádí.
Inkluze je jedním z hlavních politických témat posledních měsíců, které zároveň koresponduje se zdravotnicko-sociální žánrovou specializací, jež jsem si pro tento projekt zvolil. Původně jsem měl v úmyslu psát vytvořit projekt spadající do sportovní specializace, avšak téma vzniku vesnického fotbalového klubu FC Střítež se nakonec ukázalo jako neuchopitelné, a to ze zcela prostého důvodu. Po několika měsících příprav byl tento projekt totiž zrušen.
Z technických specializací jsem si vybral specializaci písemnou, jelikož s ní mám osobně nejvíc praktických zkušeností. Zejména díky práci redaktora v Hranickém deníku. Právě proto jsem se rozhodl téma uchopit z pohledu zmíněného regionálně zaměřeného periodika. Konkrétně v Hranicích je problematika hojně diskutována, jelikož je zde škola speciálního typu pro handicapované děti. Tato skutečnost pro mě představuje ideální podmínky pro vytvoření samostatného projektu. Z toho důvodu jsem si také zvolil toto téma, které by se mi mělo velice dobře zpracovávat.
Téma jsem se rozhodl zpracovat celkem ve čtyřech sděleních, jejichž prostřednictvím bych chtěl co nejšířeji obsáhnout zvolenou problematiku. Zároveň potencionálním čtenářům nabídnou co největší pestrost, co se typu jednotlivých sdělení týče.
V prvním, rámcovém článku, se pokusím co nejvíce nastínit zvolenou problematiku. Rozebrat pojem inkluze, jaká jsou známá fakta, co konkrétně to pro děti, rodiče a školy bude znamenat. Jelikož se má jednat o obsáhlý článek, rád bych v něm zkombinoval pojetí problematiky na celostátní i regionální úrovni. Proto by ve sdělení měly zaznít jak hlasy z ministerstva školství a opozičních politiků, kritizujících tento plán, tak také názory zástupců vedení města Hranice i ředitelů místních základních škol. Ve sdělení tak nalezneme jak názory ředitelky školy speciálního typu Jarmily Dreiseitlové, která se obává o budoucnost svého ústavu, tak ředitelů dvou klasických základních škol Šromotovo a 1. máje, kteří naopak možná od září budou muset čelit novým výzvám, v podobě žáků se speciálními studijními požadavky. Základní škola Šromotovo je zaměřena na informační technologie, zatímco Základní škola 1. máje se profiluje především jako škola jazyková.
Druhé, středně dlouhé sdělení, by mělo nabídnout rozhovor s ředitelkou ZŠ Hranice Nová Jarmilou Dreiseitlovou, tedy ředitelkou školy zřízené pro žáky se zdravotním postižením. Škola se dělí na dva sektory, na základní školu praktickou a základní školu speciální. První jmenovaná poskytuje vzdělání žákům s lehkým mentálním postižením, druhá jmenována nabízí vzdělávání dětem s těžkým nebo středně těžkým postižením. Náš rozhovor se bude zaměřovat především na to, jakým způsobem škola funguje a jaký předpokládaný dopad bude mít inkluze na její chod. Rozhovor s ředitelkou školy speciálního typu jsem zvolil, jelikož právě těchto škol se inkluze bude nejvíce, pravděpodobně negativně dotýkat. Jarmila Dreiseitlová zároveň zastupuje odborný hlas, jelikož je s postiženými dětmi v každodenním kontaktu a měla by nejlépe vědět, jaké potřeby pro vzdělávání takové děti mají. Obsáhlý rozhovor jsme se rozhodli doplnit malým infoboxem.
Článek číslo tři jsem se rozhodl koncipovat, jako krátké sdělení s prvky reportáže. Zúčastnil jsem se tak jedné vyučovací hodiny ve čtvrté třídě praktické základní školy. Stručně bych zde rád zmínil nejpatrnější rozdíly mezi výukou v této třídě, a v třídě běžné základní školy. Rád bych zde vyzdvihl práci speciálních pedagogů, jakým způsobem musí pracovat s dětmi s lehkým mentálním postižením. V reportáži by se také měly vykreslit typické charaktery žáků a skladba výuky.
Ve čtvrtém sdělení bych rád okomentoval problematiku a vyjádřil tak svůj názor, který jsem si utvořil v průběhu realizace projektu. Rád bych se zamyslel, zda se společnost začleňováním dětí s postižením do tříd běžného typu hystericky nesnaží popřít rozdíly, které jsou zcela zjevné. Jestli v podstatě snaha o přehnanou korektnost nakonec neškodí právě nejvíce těm, jichž se týká.
Celkovým cílem mého projektu je vytvořit kvalitní komunikáty, jež by obstály v regionálním periodiku, pro které jsou vzorově koncipovány, tedy v Hranickém deníku. Domnívám se také, že pokud se mi projekt podaří zrealizovat žádoucím způsobem, tak poté může skutečně poskytnou vhled do problematiky společensky hojně diskutované, avšak mnohdy nejasně definované a objasněné.
Zdroje a realizace komunikátů
Díky svému současnému působení v redakci Hranického deníku jsem neměl problém dohodnout si rozhovor s ředitelkou speciální školy, získat ohlasy ředitelů běžných základních škol ani vedení města. Nejvíce citací jsem pochopitelně využil v hlavním zastřešujícím článku. Regionální ohlasy jsem tedy získal aktivně osobním přístupem. Citace osob celorepublikového formátu, jsem si ve většině případů vypůjčil z otevřených oficiálních zdrojů. Pouze výrok Miloše Zemana jsem vyzdrojoval z deníku Blesk, zatímco u ministryně školství Kateřiny Valachové jsem čerpal mimo jiné z rozhovoru pro celostátní verzi Deníku, na což mám jako součást této organizace právo.
Při získávání místních zdrojů jsem se setkal se seriózním a přívětivým jednáním. Zejména ředitelka ZŠ Hranice na Nové ulici Jarmila Dreiseitlová mi vyšla ochotně vstříc jak s rozhovorem, tak s možností nahlédnout do výuky čtvrté třídy praktické školy. Poskytla mi také k nahlédnutí oficiální dopis, který premiéru Bohuslavu Sobotkovi adresoval odborník a předseda Svazu sociálních pracovníků Martin Odehnal. Úryvek z tohoto apelu na vládu ČR jsem do svého sdělení také použil. Při zjišťování informací a komunikaci s jednotlivými osobami, jsem sám převzal názorový rámec takový, že podle mého názoru není inkluze rozumné řešení. Tento názor jsem však úmyslně promítl pouze do sdělení komentářového typu, protože tam si to mohu dovolit. Jasně proti inkluzi vyznívá také rozhovor s ředitelkou Dreiseitlovou, avšak z důvodu prezentace vlastního pohledu na věc ze strany ředitelky, nikoliv mého. Zároveň mě jako redaktora nemůže nikdo osočit z toho, že jsem úmyslně poskytl prostor odpůrkyni změn, jelikož se jedná o osobu nanejvýš kompetentní se k dané problematice vyjadřovat.
Při psaní sdělení jsem nedbal na dodržování žánrové čistoty článků, jelikož v praxi žánrová čistota téměř neexistuje. Alespoň o tom jsem se v Hranickém deníku přesvědčil. Přiznávám, že vytvořit hlavní, nejdelší text, mi činilo drobné problémy, jelikož rozsah článku více než čtyřikrát převýšil běžný rozsah sdělení, která denně píši. S psaním takto dlouhých sdělení nemám zkušenosti, ale domnívám se, že jsem se úkolu zhostil poměrně dobře. Je zajímavé, že kratší verzi, jsem použil právě jako článek, který vyšel v Hranickém deníku, a ačkoliv byl přibližně o polovinu kratší, i tak jsem ze strany olomouckého vedení obdržel výtku, že je sdělení příliš dlouhé, že se lidem nebude chtít takový „flák“ číst, a že se tam zbytečně vyjadřují lidé, kteří nejsou z regionu. S těmito připomínkami jsem se neztotožnil, jelikož se domnívám, že pro pochopení dané problematiky běžným čtenářem byly názory politicky exponovaných osobností velice žádoucí. Při této příležitosti bych se rád pozastavil nad fungováním média Deník. Podle mého názoru celorepublikové vedení Deníku rezignovalo na snahu o kvalitní žurnalistiku, a jde mu spíše o generování prakticky jakéhokoliv obsahu, který konzumenti bez nároků na kvalitu sdělení bez problému přijmou. Místo toho aby dalo redaktorům prostor a čas k vytvoření opravdu vyzdrojovaného článku s kvalitním obsahem, tak klade důraz na vytváření anket na psaní stále stejných policejních svodek, nebo vytváření anket na celorepublikově zadávaná témata. Ptát se například běžných občanů Hranic na to zda jsou pro či proti přijetí eura, když toto téma jednak není aktuální, jednak pokud nejsou experti na ekonomiku, nemůžou uvést žádné pádné důvody pro svůj názor. To, že lidé Deník stále v hojné míře kupují, považuji za smutný důkaz toho, že lidé v dnešní době obecně rezignovali na požadování kvality. Například v umělecké oblasti se mi poslední dobou zdá, že umělci se s vědomím toho, že lidem stačí málo, uchylují k prvoplánovosti a povrchnímu přístupu.
Sebereflexe
Nastolené cíle projektu se mi podle mého názoru podařilo naplnit podle plánu. Za nejhodnotnější považuji patrně rozhovor s ředitelkou ZŠ Nová, ve kterém se čtenář dozvěděl ty nejdůležitější informace od člověka, který je s dětmi s postižením v neustálém kontaktu. Nejlépe ví, jakým způsobem funguje zařízení koncipováno pro vzdělávání těchto jedinců, a v čem se liší od škol běžného typu. Až právě rozhovor s Jarmilou Dreiseitlovou mi při mé práci na tomto projektu poskytl takové informace, abych pochopil, v čem vlastně inkluze tkví. V každém mediálním sdělení autoři psali, že se jedná o začleňování dětí s lehkým mentálním postižením do tříd běžných základních škol, avšak prakticky nikde nebylo řečeno, v čem toto začleňování spočívá, protože v ojedinělých případech k němu dochází již několik let. Politici i většina expertů ve svých vyjádřeních užívají nejasné formulace, a nikde v podstatě nezaznívá, o jaké změny se tedy jedná. Proto jsem se snažil ve svých sděleních tuto záležitost objasnit. Klíčovou změnou je přidělování takzvaných podpůrných opatření dětem s postižením. Ta by měla umožnit všem dětem získat finanční podporu pro studium na základních školách běžného typu, jelikož až po selhání všech podpůrných opatření by dítě mělo nastoupit na školu speciálního typu.
Hlavním článkem se mi podle mého názoru podařilo skloubit téma jak na regionální tak celostátní úrovni, a sdělení tak má vysokou vypovídací hodnotu. Čtenář se v něm může přečíst názory ředitelů hranických základních škol, vedení města, ministryně školství, opozičních poslanců i prezidenta Miloše Zemana.
Sdělení komentářového typu, ve kterém se zabývám důvody změn v českém vzdělávacím systému, podle mého názoru obsahuje dobré myšlenky, avšak nejsem si jistý, zda jsou určeny typickému čtenáři Hranického deníku. Přesto bych si za takovýmto sdělením stál. Ze všech informací, které jsem si k problematice zjistil, jsem se rozhodl přiklonit k názoru, že inkluze může českému školství daleko více uškodit, než pomoci. Proto jsem v komentáři tento názor nepokrytě proklamoval. Článek tak v podstatě vyznívá jako kritika ministryně školství Kateřiny Valachové. Inkluze totiž představuje její pomyslné dítě, za které se v každém rozhovoru, na každé tiskové konferenci, v každém debatním pořadu pere ze všech sil. Právě tuto „posedlost“ inkluzí v komentáři vykládám jako jakýsi pokus Valachové o zanechání odkazu svého působení na ministerstvu. Již dlouhou dobu totiž nevzbuzovala nějaká politické opatření takovou kontroverzi jako právě inkluze. Přesto se ministryně neohlíží na kritické hlasy z řad škol, odborníků i opozičních politiků, a neochvějně za novelou o inkluzi stojí. V článku se také zamýšlím nad odkazem školství minulého režimu, který se do dnešní doby nepodařilo zcela vymýtit a právě inkluze do jisté míry odpovídá tehdejším snahám o potírání rozdílů mezi jednotlivými členy společnosti. Dále nastoluji otázku, zda začleňování handicapovaných dětí do klasických základních škol nepovede paradoxně k ještě větší segregaci těchto studentů. Je totiž možné, že žáci s lehkým mentálním postižením se budou cítit v kontrastu studijních výsledků inteligentnějších spolužáků cítit méněcenní.
Nejhůře se mi psalo sdělení nesoucí prvky reportáže z výuky. Podle mého názoru je to na výsledku tohoto sdělení znát. Nedařilo se mi najít výrazné prvky, jež by poté ve sdělení dobře fungovaly. Přesvědčil jsem se o tom, že pokud není člověk plně koncentrován, a pokud nemá již dopředu stanovenou alespoň hrubou vizi, na co se má vlastně zaměřit, pak je poté vytvořit sdělení, které má mít hlavu a patu, velice těžké. Je možné, že jsem měl také do jisté míry smůlu, že se během mnou navštívené hodiny nepřihodilo nic mimořádného. Každopádně musím přiznat, že jsem vařil tak trochu z vody. Podle ředitelky školy by pro čtenáře jistě byl více atraktivní popis výuky v některé z tříd druhého stupně, avšak pro naši potřebu bylo příhodnější referovat o způsobu vzdělávání na prvním stupni praktické školy.
Celkově se však domnívám, že projekt se mi povedlo provést poměrně kvalitně, a že by vytvořená sdělení obstála na stránkách reálného periodika.
Zdroje
Osobní rozhovor s Jarmilou Dreiseitlovou
Dopis vládě ČR Martina Odehnala z 21. dubna 2016
PERKNEROVÁ, Kateřina. Kateřina Valachová: Chci 13 miliard a odklad inkluze nepodepíšu. In. Deník.cz (11.2.2016) Dostupné z:http://www.denik.cz/z_domova/valachova-chci-13-miliard-a-odklad-inkluze-nepodepisu-20160211.html
VALACHOVÁ, Kateřina. OTEVŘENÝ DOPIS KATEŘINY VALACHOVÉ RODIČŮM DĚTÍ S POSTIŽENÍM. In.msmt.cz (12.2.2016) Dostupné z :http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/otevreny-dopis-ministryne-valachove-rodicum-deti-s-mentalnim
BLESK. Zeman o inkluzi: Mentálně postižené dítě ztratí radost z úspěchu
Dostupnéz:http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/376195/zeman-o-inkluzi-mentalne-postizene-dite-ztrati-radost-z-uspechu.html
FIALA, Petr: Petr Fiala: Inkluze je špatný nápad Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=Fnxfk5ZWEAc
