Filtrované články podle data:duben 2026

Neuvěřitelných padesát let od svého vzniku oslaví v letošním roce Přerovský jazzový festival. Za tu dobu se do města podařilo nalákat celou plejádu domácích i světoznámých umělců. O historii festivalu, výběru hostů a významném výročí hovoří Rudolf Neuls, který je nejen ředitelem, ale i duší celého festivalu.

Na pódiu Městského domu se v minulých letech vystřídaly takové hvězdy světového jazzu, jako třeba korunní princ funku Maceo Parker, americký kytarista Mike Stern, baskytarista Marcus Miller nebo světoznámý Clayton Hamilton Jazz Orchestra. V letošním roce je to přesně padesát let od založení prvního jazzového festivalu v Přerově, přesto se návštěvníci na plakátech dočtou, že se jedná v pořadí o 33. Československý jazzový festival.

Současná produkce protetických končetin trpí nejen tím, že jsou finančně nákladné, ale i tím, že jejich přizpůsobení konkrétnímu pacientovi je velmi zdlouhavým procesem a jakékoli následné nepohodlí pacienta není možné vyloučit předem.

Pro lidi s amputovanou částí těla může být protéza neodmyslitelnou součástí každodenního života. Kvůli lepší finanční dostupnosti bývají nejběžnějšími protézami ty tahové a kosmetické, které však poskytují jen minimální možnost pohybu. Myoelektrické protézy sice umožňují větší operativnost, jsou však podstatně nákladnější a náročnější na údržbu i ovládání. Kromě těchto dnes již zavedených typů protéz se však díky pokrokům v biomechanice daří za využití tzv. osseointegrace, tedy systému napojení na kost, nervy a svaly zevnitř těla, vyvíjet zcela unikátní typ umělých končetin.

Matka dvou dospělých dětí a bývalá zástupkyně ředitele ve škole v Prostějově žije s protetickou končetinou od července 2012. Momentálně pracuje Jana Maršálková v divadle v prostorách Národního domu v Prostějově.

Nehoda, nemoc – to jsou nejčastější důvody pro amputaci končetiny. Každoročně se jich u nás provede na několik tisíc a pokud s nimi sami nemáme alespoň zprostředkovanou zkušenost, ani si neuvědomujeme, kolik lidí postižených tímto neštěstím se v našem okolí pohybuje.

Vrátit se do běžného života jim pomáhají protézy, externě aplikované pomůcky, které nahrazují funkci chybějících dolních i horních končetin. Oba typy se od sebe liší především hlavním účelem.

Snad největší hvězda latinskoamerického hip-hopu od éry Cypress Hill, King Lil G, rodák z Los Angeles, vydal 20. dubna dlouho očekávanou desku Lost in Smoke 2 pod vydavatelstvím DEL Records. Je to v pořadí jeho šestý disk, názvem odkazující na album Lost in Smoke z roku 2013.

Do místnosti vchází postarší muž a s širokým úsměvem přijímá gratulace od kolegů, když zaujímá své místo. Ten muž je Lars Adaktusson, švédský europoslanec, který má velkou zásluhu na tom, že parlamentem prošla rezoluce, která odsuzuje válečné zločiny tzv. Islámského státu (ISIS) jako genocidu. Právě začíná Adaktussonem pořádaná debata o tom, jaké by měly být další kroky Evropské unie proti této teroristické organizaci, jež stojí za desítkami útoků, včetně těch pařížských. Z Belgie do řad ISIS odjelo bojovat podle některých odhadů až pět stovek lidí.

24. února 2016

BRUSEL – Není dne, kdy by si v Evropském parlamentu nedebatovalo o uprchlické krizi. Ať už jsou poslanci z jakékoliv frakce a zabývají se jakoukoliv tematikou, téma uprchlíků je spojuje. A zároveň rozděluje. V názorech na uprchlickou vlnu nehraje roli příslušnost k politické skupině, ale spíše k národnosti. Cristian Dan Preda i Michael Gahler jsou lidovci, v jejich postojích je ale vidět rumunský, respektive německý pohled na krizi.

25. února 2016

BRUSEL – Bezpečnostní složky jsou zaneprázdněné migrací, čehož využívají teroristé. Poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) hovoří o reakci na pařížské útoky z 13. listopadu, které ovlivnily její vnímání uprchlické krize. Každý příchozí podle Šojdrové musí akceptovat evropskou kulturu a práva. Evropa v minulosti selhala v integraci migrantů, což vedlo k současnému problému extremismu a terorismu.

Postarší kněz s šedinami ve vlasech zakončuje nedělní mši svatou: „Jako vždy můžete zajít na kávu. Jděte v pokoji.“ Za rytmu kytar a zpěvu se ven z kostela pomalu trousí lidé, někteří darují pár mincí několika žebrákům připraveným u dveří. Většina jich v deštivém dopoledni míří ihned pryč – auty, autobusy, pěšky. Asi dvě desítky ale jdou opačným směrem – posedět ke kávě. Je mezi nimi i Maria Roman, Španělka, která zdejší anglicky sloužené obřady navštěvuje pravidelně.

Od ostatních se příliš neliší. Nad hlavou chodcům do roztažených deštníků buší jeden z četných belgických druhů deště, tentokrát obzvláště vytrvalý proud ostrých miniaturních kapek vody, jež vítr unáší každý okamžik jiným směrem, takže i pod deštníky lidé moknou. Takovýchto podvečerů už Brusel zažil mnoho, stejně jako jich město ještě hodně potká. Oproti jiným večerům z minulosti je ale ve vzduchu kromě poletujících kapek cítit zvláštní napětí.

Ve třech letech ho poprvé jeho otec přivedl za ruku na kroměřížský zimní stadion. Jakmile se naučil bruslit, šel do brány, kde už zůstal. Dvaadvacetiletý brankář Daniel Zelenka je dnes hráčem HC Komety Brno, se kterou jako junior získal stříbrnou medaili v tuzemské soutěži. Za A-tým si připsal několik startů, ale naplno se do sestavy prosadit zatím nedokázal. Jeho snem bylo vždy hrát NHL, nakonec se však rozhodl zůstat v Česku a probojovat se do extraligy. „Jako každý malý hokejista jsem prahnul zahrát si v nejlepší lize světa, ovšem ve věku, kdy šlo odejít do zámoří, jsem se rozhodl zůstat. Nelituju toho,“ dodává dnes brankář, který v minulé sezoně působil v dresu Šumperka.

Hokej hrál závodně do 17 let v Kroměříži a v dorosteneckém věku se pohyboval v regionálních výběrech. Před dovršením plnoletosti onemocněl vážnou nemocí a ocitl se na jednotce intenzivní péče v Brně, kde bojoval o život. Diagnóza zněla: žilní trombóza - nemoc, kvůli které musel skončit s aktivním hokejem. Pavel Neumann u řemesla ale zůstal. Začal trénovat a postupně se vyšvihl na pozici šéftrenéra mládeže hokejového klubu v Kroměříži. Současně plní funkci regionálního trenéra Českého svazu ledního hokeje, trenéra výběru Zlínského kraje do 14 let a založil i vlastní hokejovou školu. Trenérské sny má, nicméně je realista. „Znám prostředí v českém hokeji a snažím se pracovat každý den na 100 procent, pokud má něco přijít, tak to přijde. Snažím se prostě makat a neřešit to,“ uvádí skromně.

Devět měsíců dlouhá zima, během níž se teploty nevyšplhají nad nulu. Více než dvouměsíční polární noc v zimním období. Výrazně odlišná kultura a nová řeč. Podmínky ne zcela ideální pro start závratné kariéry. To však tak úplně neplatí o řemesle hokejovém. Výše vypsané okolnosti měl v plánu překonat tehdy sedmnáctiletý Andrej Šustr. V jeho rodné Plzni se mu nedostávalo takového prostoru, aby měl pocit, že ho budoucnost obdaří výraznějším úspěchem. Rozhodl se tedy vsadit kartu na „kanadsko-americký sen“. Jeho destinací ale nebyl žádný věhlasný juniorský klub z Kanady. Jeho novým domovem se stalo město Kenai, ležící na jižním pobřeží Aljašky. Za dob, kdy patřil poloostrov ruskému carství, zde hlavní střed zájmu představovalo hledání zlata. Dnes se obyvatelé sedmitisícového městečka věnují realističtějším zaměstnáním a ve volném čase podporují svůj hokejový klub, Kenai River Brown Bears. Ostatně jak mladičký Šustr brzy poznal. Zabydlel se u místní rodiny, která ho podporovala jako vlastního syna. Není divu, že když měl nastoupit ke svému prvnímu klání v NHL, kromě rodičů z Čech na místě nechyběla ani „aljašská rodina“.

(GRAND FORKS, od našeho zpravodaje) – Před dvěma roky získal s osmnáctkou stříbrnou medaili na mistrovství světa. Teď trénuje dvacítku, ale světový šampionát osmnáctiletých si nenechal ujít. Kouč českých juniorů Jakub Petr přímo v dějišti bedlivě sledoval zápasy nadějí a pozoroval hráče, kterým by rád dal šanci porvat se o místo ve vyšší kategorii. „Hokejem jsme žili čtyřiadvacet hodin denně. Byl to ráj,“ hlásí Jakub Petr.

Věra a Petr Švrčkovi společně se svými dětmi jsou pravděpodobně nejznámější českou rodinou věnující se IPSC. Střílí jak rodiče, tak jejich dvě děti. Uznání ostatních střelců si ale Petr s Věrou nezískali díky svým výsledkům v žebříčku, o kterých sami tvrdí, že nejsou nijak oslnivé, a raději mají své funkce rozhodčích, které jsou jim bližší. Do povědomí střelecké komunity se dostali především svou intenzivní prací pro rozvoj IPSC v České republice. Pomáhají s organizací závodů nejen u nás, ale i v zahraničí, téměř všechny víkendy tráví na střelnicích, dovolenou si plánují podle termínů závodů a momentálně pomáhají také s rozvojem tohoto sportu v Rusku. V očích mnoha střelců se tak stali těmi nejvhodnějšími nástupci Jaroslava Špačka a vedou klub IPSC Ostrava přesně tak, jak by si to jeho bývalý předseda představoval.