Fenomén dětských pěveckých sborů v Olomouci

Realizace

Reportáž- Campanella zní v srdcích svých zpěváků již padesát let. Těch bývalých i těch současných

Rozhovor- Sbormistryně z autobusové zastávky

Story- „Noty mě nebaví, to už je lepší zpívání“

Story- „Někdy se zasním a říkám si, že až budu v důchodu, budu zase zpívat“

Anketa- Jak vás ovlivnilo chození do pěveckého sboru?

________________________________________

ZÁMĚR

1. Cíl práce

Cílem mého samostatného projektu je propojení mé profilace a specializace. V průběhu svého studia na katedře žurnalistiky jsem si zvolila psanou žurnalistiku a v návaznosti na ni jsem posléze absolvovala také kurz kulturní specializace navazující na kurz Základy obecné estetiky a uměnovědy. Tyto dvě oblasti jsem se rozhodla sjednotit v tomto samostatném projektu pod téma Fenomén dětských pěveckých sborů v Olomouci. Realizace celého projektu je v psané formě a to prostřednictvím několika textů v různých žurnalistických žánrech, konkrétně se jedná o reportáž, rozhovor, dvě storky a anketu. Pomocí těchto textů bych chtěla čtenáři přiblížit sborové zpívání a ukázat jeho specifika a případný dopad na jednotlivé zpěváky v průběhu jejich života. V projektu jsou zakomponovány příběhy jednotlivých sboristů, ale chci v něm také ukázat činnost dvou olomouckých sborů- Campanelly a Music BoDo. Jednotlivé příspěvky budou poskládány tak, aby vytvořily obraz olomoucké padesátileté sborové tradice. Rozsah jednotlivých textů bude volen s ohledem na žánry, ale samozřejmě také na dostupnost informací a vytěžitelnost a potenciál jednotlivých celků. Jednotlivé respondenty a zdroje informací jsem se snažila volit s ohledem na různorodost, ale také čtivost a tematickou provázanost výsledného souboru. Hlavním pojítkem všech textů je proto pěvecký sbor Campanella. Ten byl založen před padesáti lety, v roce 1967 otcem a synem Karlem a Jiřím Klimešovými a za svou historii se dočkal mnohých úspěchů. Zpěváci Campanelly vyjížděli na nespočet zahraničních zájezdů a turné, například po Spojených státech Amerických, Brazílii, Argentině a Thajsku. Sbor se prozpíval celou řadou evropských zemí a zpěváci kromě výše zmíněných destinací vystupovali i v Africe. Dětský pěvecký sbor Campanella má v současné době několik pěveckých oddělení, přípravné BROUČCI (předškoláci), BERUNKY (děti prvních a druhých tříd) a ZELENÁ CAMPANELLA (děti druhých a třetích tříd) a hlavní sbor ČERVENÁ CAMPANELLA (děti od čtvrtých tříd a starší). V současné době chodí do Campanelly asi 250 zpěváků, které vedou sbormistryně Daniela Vrajová, Anna Králová a Jana Synková. Ředitelkou ZUŠ je Iveta Hlubinková. Kromě sborového zpěvu se žáci ZUŠ Campanella mohou věnovat také sólovému zpěvu, hudební nauce a hře na různé hudební nástroje. Přestože je repertoár sboru pravidelně obměňován, najdou se v něm i stálice, které zpívají, nebo zpívaly všechny generace zpěváků. Bývalé a současné zpěváky tak stále spojuje nejenom láska ke zpěvu, ale také možnost společně si zazpívat. Každoročně vyjíždí děti se svými sbormistry na letní pěvecká soustředění, kde připravují program na zbytek sezony. Campanella také dlouhodobě spolupracuje s pěveckým sborem Vlčí máky - přípravným oddělením ZUŠ Jitro z Hradce Králové. Mezi těmito sbory probíhají již tradiční výměnné pobyty zpěváků. Sborem z Hradce Králové ZUŠ Jitro se sbormistrem Jiřím Skopalem se bude ve svém projektu zabývat má spolužačka. Campanella je ústředním bodem a zároveň pojítkem tohoto samostatného projektu, protože jí každý z respondentů prošel a nějakým způsobem se zapsala do životů dotazovaných osob. Právě na tomto základě bych chtěla popsat jednotlivé etapy sborového zpívání, jeho radosti i úskalí.

2. Zdůvodnění volby tématu

Téma pěveckých sborů je mi celoživotně blízké. Do dětského pěveckého sboru Campanella chodila už moje maminka a má na něj spoustu hezkých vzpomínek. Ve sboru se seznámila také s přáteli, se kterými si je velmi blízká dodnes. Předpokládám, že právě spousta zážitků a přátel, které díky sboru získala, ji nejspíš přiměla k tomu, aby ke sborovému zpívání vedla od útlého dětství i mě. Od čtyř let jsem tedy začala zpívat a chodit do dětského pěveckého sboru Campanella i já. Sbor mě provázel v dětství, dospívání a nyní i v dospělosti, jelikož dosud zpívám v pěveckém sboru AMOC. Zkušenosti nabyté díky sboru formovaly mou osobnost, našla jsem v něm skvělé kamarády a zažila nezapomenutelné chvilky veselé, dojemné někdy i nepříjemné. Díky sboru jsem se už jako malá naučila o sebe postarat. To když jsem v sedmi letech vyjela na první pěvecké soustředění. Na zájezdech jsem se opět musela spolehnout sama na sebe, zejména po dobu několika hodinových rozchodů, v cizí zemi a bez znalosti cizího jazyka. Rozhodování mezi oblastmi kulturní specializace nebylo jednoduché, pomohlo mi, že sbor je provázaný s celým mým životem, což se o filmu, divadle, či výtvarném umění říct nedá. Do studentského sboru jsem chodila dokonce i po dobu svého zahraničního pobytu v Pensylvánii. To mi dalo jedinečnou možnost srovnávat práci sbormistrů, výběr repertoáru, způsob jeho nácviku i chuť zpívat mezi Českem a Spojenými státy. To vše, společně s informací, že Campanella v letošním roce oslavila padesát let od svého vzniku, pro mě bylo impulsem k zaměření mého samostatného projektu právě na dětské pěvecké sbory v Olomouci. Oslava padesáti let od založení Campanelly spojená s velkým koncertem všech generací zpěváků proběhla v září. Protože jsem bývalá členka sboru, věděla jsem o plánované akci s předstihem a mohla jsem některé přípravy sledovat a částečně se na nich i podílet. Z této akce poté vznikala reportáž s názvem Campanella zní v srdcích svých zpěváků již padesát let. Těch bývalých i těch současných. Událost mě fascinovala svým rozsahem i účastí obrovské spousty lidí. Zúčastnily se jí téměř tři stovky bývalých i současných členů sboru. Samotná organizace vyžadovala velké množství energie, odhodlání a času, první informace o pořádání akce totiž začaly přicházet již na počátku roku 2017. V té době už však přípravy probíhaly. Zjišťovaly se e-mailové adresy, nová jména dnes už provdaných zpěvaček a veškeré kontakty na spoustu lidí, kteří za těch 50 let prošli všemi odděleními sboru. Na sraz se sjížděli bývalí zpěváci Campanelly ze všech koutů České republiky, ale i jiných zemí světa, kde někteří z nich žijí. To samo o sobě vypovídá o důležité roli, kterou zpívání ve sboru pro všechny tyto lidi sehrálo. Zaujalo mě také, jak si všichni pamatovali písně, přesto, že někteří z nich sbor nenavštěvovali třeba i třicet let. Stejně tak vzpomínky a historky, které se po koncertě vyprávěly, rázem znovu ožívaly. Ze všech účastníků sálala dobrá nálada a radost ze setkání. Právě na této akci jsem si definitivně ujasnila svůj záměr věnovat se ve své práci právě sborovému zpěvu a napadlo mě uspořádat anketu a zařadit ji do mého samostatného projektu. V anketě jsem se ptala bývalých i současných sboristů, jak je zpívání ve sboru ovlivnilo a jak dlouho vlastně ve sboru zpívali či zpívají. V podstatě okamžitě jsem měla jasno, že výsledný celek bude tvořit i rozhovor. Váhala jsem však nad vhodným respondentem. Rozhovor se sbormistryní Music BoDo Hanou Vyroubalovou se nabízel zejména kvůli různorodosti. Přesto je i zde patrné pojítko s Campanellou. Sama Vyroubalová ji v dětství navštěvovala a tato zkušenost později určila také její kariérní směřování. Začala se věnovat sbormistrování a nyní vede dětský sbor Music BoDo a jeho odnož pro dospělé zpěváky Kassiopeu. Poslední dva texty spadají žánrově pod storku. První z nich jsem zaměřila na nejmladší generaci zpěváků Campanelly. Rozhovor, ze kterého jsem při psaní vycházela, jsem vedla se zpěvákem nejmladšího oddělení Broučků a jeho bráškou, který zpívá ve starším oddělení Berunek. V kontrastu s tímto textem je potom druhá storka vedená se zakládající členkou Campanelly. Toto rozpětí jsem volila hlavně z toho důvodu, abych ukázala vývoj sboru v čase, ale také abych naznačila zajímavou rovinu, která z tohoto časového rozmezí vyplývá.

3. Zdroje a stav problematiky

Téma pěveckých sborů je v médiích reflektováno jen zřídkakdy. Pokud už je sborům věnován mediální prostor, jedná se většinou o texty informační. Jsou to například pozvánky na koncerty, či sborové festivaly, texty týkající se významnějších úspěchů jednotlivých sborů, nebo texty zaměřené na osobu sbormistrů. Největší mediální pokrytí v souvislosti se sborovým zpěvem si však zřejmě vysloužila kauza Kulínský. V tomto případě však nebylo primárním tématem sborové zpívání, ale zneužívání zpěvaček. Troufám si tvrdit, že by kauza byla pokryta velmi podobně ať už by se jednalo o jakoukoli volnočasovou aktivitu, zahrnující děti a jejich vedoucí. To, že šlo o sbormistra a sboristy bylo proto ve světle celé kauzy druhořadé. Pokud jsem informace dohledala správně, jsou texty o sborech publikovány spíše elektronicky, v tištěných médiích se pak objevují spíše pozvánky. Z již výše zmíněného vyplývá, že sborový zpěv není z mediálního hlediska příliš vytížené téma. Zřejmě i z tohoto důvodu jsem doposud nenalezla podobné články, nebo jakékoli texty podobně zaměřené. Stejně tak si myslím, že například reportáž z oslav Campanelly je jedinou svého druhu a jelikož se akce už ze své podstaty nemůže opakovat, je také jedinečná. Myslím si také, že by čtenáře mohla zaujmout i z toho důvodu, že je psána z pohledu účastnice a zpěvačky. Člověk, který se se sborovým zpěvem do té doby osobně nesetkal, může takzvaně nahlédnout pod pokličku a lépe si představit, co s sebou zpívání ve sboru přináší. Do této chvíle jsem samostatný projekt zabývající se sborovým zpíváním na olomoucké katedře žurnalistiky nenašla. Souběžně s tímto mým by však měl vznikat psaný projekt mé spolužačky zaměřující se na sbor Jitro v Hradci Králové. Bohužel však nemůžu obě práce porovnat. V době psaní mého projektu nebyl ještě ten druhý dokončen a odevzdán. Srovnání by bylo jistě zajímavé a konkurenční projekt si po jeho dokončení ráda přečtu.

4. Ideový plán

Důvody pro výběr tématu práce jsem již popsala výše. Zatím co volba tématu se mi postupně formovala v mysli, bylo pro mě důležité, zaměřit se i na jednotlivé žánry, které pod toto téma budou spadat a které by byly pro pokrytí tématu nejvhodnější. Právě s tím mi velmi pomohla plánovaná akce oslav padesáti let od založení Campanelly. Uvědomila jsem si, že bych z akce ráda napsala reportáž a volba ostatních článků se od ní začala odvíjet. S výběrem zajímavých a navzájem se doplňujících článků mi také velmi pomohl vedoucí projektu Mgr. et Mgr. Karel Páral. Výsledný projekt se tedy skládá z pěti textů. - Tím nosným a celé téma otevírajícím je reportáž s názvem Campanella zní v srdcích svých zpěváků již padesát let. Těch bývalých i těch současných. Je psána z pohledu zpěvačky a popisuje průběh oslav založení Campanelly, nácvik programu, koncert pro širokou veřejnost i závěrečné posezení všech sboristů. - Rozhovor Sbormistryně z autobusové zastávky jsem prováděla s Hanou Vyroubalovou, sbormistryní Music BoDo a Kassiopei. Tím jsem chtěla docílit různorodosti, vnést do celého projektu širší záběr než by nabízelo zaměření pouze na Campanellu a popsat také činnost jiného pěveckého tělesa. - Anketu jsem prováděla se sboristy a ptala jsem se, Jak vás ovlivnilo chození do pěveckého sboru. Při vzorkování jsem se proto snažila vybrat respondenty z různých věkových skupin i různého pohlaví. Zároveň jsem se snažila volit lidi s různorodým povoláním a zajistit tak větší možný rozptyl odpovědí. - Dva z textů v projektu tvoří storky. Stejný žánr jsem zvolila hlavně z důvodu komparace. První z nich, Noty mě nebaví, to už je lepší zpívání, jsem založila na rozhovoru s nejmladšími zpěváky, kteří Campanellu navštěvují v současné době. Pro tu druhou, Někdy se zasním a říkám si, že až budu v důchodu, budu zase zpívat, jsem se naopak sešla se zakládající členkou sboru, která byla před padesáti lety při samotném založení dětského pěveckého sboru Campanella.

5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování

V následující části popíšu způsob, jakým jsem pracovala, jak jsem volila jednotlivé texty a co jsem jimi chtěla docílit. Nejprve jsem si samozřejmě musela ujasnit volbu tématu. Tím však plánování a samotná práce teprve začínaly. Volba sborového zpěvu pro mě byla z již výše zmíněných důvodů jednou z prvních možností. Původně jsem však také uvažovala o způsobu propojení tohoto projektu s mým druhým oborem Kulturní antropologie. Od této myšlenky jsem však následně upustila. Společně s množstvím informací o chystané výroční oslavě založení sboru, se totiž také formovaly mé nápady týkající se sborů. Nakonec tedy zvítězil sborový zpěv. Téma jsem zpřesnila na fenomén dětských pěveckých sborů právě kvůli Campanelle, kterou jsem navštěvovala nejdéle a kvůli které byla akce pořádána. Po tomto rozhodnutí jsem si však musela rozmyslet, co chci celým souborem textů sdělit. O tom jsem dlouho přemýšlela a celkové vyznění se ujasňovalo v průběhu plánování jednotlivých textů a s tím, jak jednotlivé nápady na ně přicházely. Reportáž z akce byla jasnou první volbou. V jejím průběhu jsem také dostala nápad na anketu a anketní otázku. O dalších textech jsem však váhala delší dobu. Uvažovala jsem nad vícero rozhovory, později jsem také přemýšlela, zda zvolit jako respondentku Hanu Vyroubalovou, nebo například Janu Synkovou, která je sbormistryní Campanelly. Ve hře byl také rozhovor s ředitelkou Campanelly Ivetou Hlubinkovou. Pokud bych však zvolila Synkovou, nebo Hlubinkovou, veškeré texty by se týkaly pouze jednoho sboru. Přesto, že věřím, že je to téma velmi nosné a jistě by na celý projekt vystačilo, dala jsem přednost alespoň částečné různorodosti, kterou reprezentuje Hana Vyroubalová se svým Music BoDo. Mezi texty jsem také chtěla zařadit článek věnující se historii dětských pěveckých sborů v Olomouci. Od tohoto záměru jsem však upustila hlavně z toho důvodu, že by se jednalo převážně o text složený z běžně dostupných informací a jeho charakter by byl spíše nepůvodní. Rozhodla jsem se tedy historii a vývoj sboru reflektovat jinými způsoby. Původně jsem se chtěla vrátit k rozhovoru s Ivetou Hlubinkovou, která do Campanelly chodila nejprve jako zpěvačka, poté se začala podílet na jejím chodu a dnes působí jako ředitelka. Rozhovor s ní, by tedy mohl reflektovat jak historii, tak i současnost a byl by jistě přínosným prvkem celého projektu. Nakonec jsem se ale rozhodla pro storky, které se ukázaly být jedněmi z nejnáročnějších textů k napsání. Abych docílila zobrazení časovosti, zvolila jsem storky dvě. Jednu, která by značila počátek fungování sboru a druhou, která by zobrazovala zase jeho současnost. Materiály a informace tvořící podklad pro mou práci jsem získávala pomocí rozhovorů, které jsem nahrávala a poté přepisovala. Jednotlivé texty pak vznikaly od září až do prosince.

6. Sebehodnocení

Mým cílem pro tvorbu projektu bylo přiblížit čtenářům fungování pěveckých sborů a na konkrétních příkladech respondentů ukázat jeho vliv na život zpěváků. Toho se mi, doufám, povedlo docílit i díky zvoleným žánrům. Všechny texty jsou spíše subjektivního charakteru, právě z toho důvodu se může čtenář s jednotlivými příběhy a osudy snáz identifikovat a lépe si je představit. Úskalí spočívalo v získání respondentů. Mnoho z nich je velmi časově vytížených, někteří nežijí v Olomouci, nebo dokonce v České republice. Bylo tedy obtížné domluvit termíny setkání tak, aby respondenty co nejméně limitovaly a zároveň aby vyhovovaly i mě a mému časovému rozvrhu. Některé respondenty jsem proto musela přehodnotit. U ankety jsem potom, tradičně, narazila na problém s focením a sdělením věku. Někteří mě z těchto důvodů i odmítli. Největší výzvou se pro mě ukázal být rozhovor s dětmi, který jsem potřebovala provést pro storku. Dozvěděla jsem se od nich obrovské množství informací, ale zdaleka ne všechny se týkaly sboru. Bylo velmi náročné udržet jejich pozornost a vyžadovat od nich, aby se držely tématu. Na mé dotazy kluci také mnohdy odpovídali velmi krátce, ano, ne, nebo se zapovídali a odběhli k úplně jinému tématu. Náročné pro mě proto bylo také zpracování této konkrétní storky tak, aby si zachovala dětskou vzdušnost a bezprostřednost, ale abych zároveň z informací, které jsem měla k dispozici, dokázala sepsat ucelený text, který by se opravdu týkal sborového zpívání a ne jiných témat. U tohoto rozhovoru mi velmi pomohla přítomnost maminky chlapců, která mi pomáhala udržet jejich pozornost a podněcovala je i k delším odpovědím v případě, že odpovídali jednoslovně. Její přítomnost byla přínosná i z toho důvodu, že byli kluci zpočátku nesví a styděli se mluvit s cizí osobou a ještě k tomu na nahrávací zařízení. Hned po jeho vypnutí a ukončení rozhovoru se znatelně uvolnili a už se tolik nezdráhali. Dalším náročným úkolem byla i reportáž. Přestože si myslím, že reportáž psaná z pohledu přímé účastnice oslav a koncertu je čtenářsky zajímavá, práce na ní pro mě nebyla jednoduchá. Kromě poznámek a pozorování celé akce jsem se totiž aktivně účastnila celého programu. Zpívala jsem, vystupovala, povídala si s přáteli a do toho zapisovala a snažila se vnímat dění okolo. Na druhou stranu jsem však měla přístup do „zákulisí“ a byla jsem tak přítomna celému nácviku od začátku do konce. Pokud bych psala reportáž pouze z koncertu, který byl přístupný pro veřejnost, jakožto návštěvnice a posluchačka, jednalo by se pouze o úzkou výseč celé akce a zajisté bych se nedostala k mnoha zajímavým informacím, podnětům a situacím. Jak už jsem dříve zmínila, tématem sborového zpěvu se média příliš nezabývají, jistě by proto bylo možné v budoucnosti některé články rozpracovat, nebo vytvořit úplně nové, které by téma doplnily. Zajímavý by byl rozhovor s Ivetou Hlubinkovou, o kterém jsem uvažovala a který by velmi dobře zapadal do celého konceptu projektu. Pokud by to bylo proveditelné, bylo by jistě přínosné zahrnout do práce přímo osobu Jiřího Klimeše, zakladatele Campanelly. Komunikace s ním by však byla po mozkové příhodě, kterou prodělal, velmi náročná. Kvůli tomu jsem tuto myšlenku zavrhla již v samém počátku. Jistě bych se v práci mohla zaměřit také na konkrétní příběhy ze zájezdů, nebo táborů, kterých má každý zpěvák celou řadu. Další text by se mohl týkat změn, kterými si Campanella prošla po založení ZUŠ Campanella. Pozornost by si jistě zasloužily také zahraniční výjezdy, nebo spolupráce se sborem Jitro v Hradci Králové. Mimo Campanellu by se do tématu daly zahrnout také jiné sbory. Větší pozornost by mohla být věnována sboru Music BoDo, nebo dalším dětským olomouckým sborům (např. Moravské děti). Texty by se mohly týkat také zahraniční činnosti a soutěžením Campanelly. Jiří Klimeš založil několik sborových festivalů, například Svátky písní, Musica Religiosa Olomouc, Amadeo Olomouc, Festa Choralis, což by mohlo být také námětem k článku. Další možnosti by se potom odkrývaly v momentě, kdy bychom do tématu zahrnuli také sbory pro dospělé zpěváky, kterých je v Olomouci celá řada. Práce s dětmi a dospělými se při zpívání a nácviku v mnohém liší a tento faktor by sám o sobě mohl vystačit pro další text. Zajímavé by bylo zmapovat vývoj sboru v průběhu padesáti let od jeho vzniku. K tomu by mohl být například infobox zahrnující důležité milníky v historii Campanelly, box s největšími soutěžními úspěchy, nebo box věnující se zahraničním koncertům a zájezdům. K textům by bylo možné přidat také pozvánku na vánoční koncerty, které budou sbory pořádat. Možností jak s tématem dále pracovat je tedy celá řada. To, že jsem do sboru sama chodila a chodím, mi pomohlo s mnohými kontakty a s ochotou jednotlivých respondentů se mnou spolupracovat. Díky tomu jsem měla šanci získat informace od osob, které by se rozhovoru s cizím člověkem možná zdráhaly. Jedinečnost tématu a celého projektu spočívá právě v jeho malém mediálním pokrytí. Zajímavý by mohl být i jeho osobní ráz. Mnoho informací o sborovém zpěvu jsem měla před psaním ze své vlastní zkušenosti. Věděla jsem tedy, jak sbory fungují a měla jsem v některých ohledech možná, výhodnější podmínky pro dotazování se i pro samotné psaní. Na druhou stranu mě tato zkušenost mohla také limitovat v tom, že jsem od samého počátku byla v pozici insidera a neměla jsem tak náhled na problematiku zvenčí. Zpočátku jsem se nejvíce obávala časové náročnosti, kterou projekt takového formátu vyžaduje. Ukázalo se, že mé obavy byly opodstatněné. Před začátkem práce jsem prováděla rešerši, ujasňovala si témata a připravovala otázky pro jednotlivé informátory. Vzhledem k tomu, že jsem naprostou většinu informací a materiálů získávala interakcí s jednotlivými respondenty, byla pro mě jednotlivá setkání a kvalitní příprava na ně naprosto klíčová. Jak už jsem dříve zmínila, samotná domluva jednotlivých setkání byla také náročná. Na těchto setkáních jsem nahrála desítky minut trvající rozhovory. Jenom samotný hrubý přepis nahrávek mi zabral téměř desetinásobek času jejich trvání. Další úprava textu potom samozřejmě také vyžadovala spoustu času a práce. V kombinaci s dalšími povinnostmi a nutností přizpůsobit se volnému času dotazovaných, jsem se chvílemi dostávala do časové tísně, zejména co se mého vnitřního plánování týká. Přese všechny komplikace a obavy, hodnotím finální projekt kladně. Věřím, že se mi podařilo naplnit mnou vytyčený cíl a že texty mohou zábavnou a zajímavou formou přiblížit sborový zpěv i nezpěvákům, tedy široké veřejnosti. Zpětně také můžu říct, že jsem velmi ráda, že jsem zvolila právě téma sborového zpěvu v Olomouci a právě ty respondenty, kteří v projektu figurují. Setkání a rozhovory s nimi byly přínosné a zábavné. Tvorba komplexu tematicky propojených textů mě také velmi bavila. Mohla jsem se tak zaměřit na jednotlivé aspekty týkající se tématu a věnovat jim dostatečný prostor.

7. Literatura/ zdroje + „konkurenční“ projekty

https://www.olomouc.cz/zpravy/clanek/Pevecky-sbor-Campanella-slavi-50-let-a-porada-sraz-27651 https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/1502 https://www.denik.cz/z_domova/byvaly-sbormistr-kulinsky-se-bude-opet-venovat-hudbe-20121110.html http://www.campanella.cz/ http://www.ceskesbory.cz/03-01-heslo.php?id=291 http://www.kassiopea.wbs.cz/Kontakty.html http://music-bodo.webnode.cz/ http://rejstrik-firem.kurzy.cz/03003591/hudebne-pevecky-spolek-pevecky-sbor-amoc-olomouc-amici-musicae-olomucenses-cantant/statisticky-urad/ http://www.moravskedivadlo.cz/ https://www.olomouc.cz/zpravy/clanek/Jiri-Klimes-7467 http://www.smisenysbor.cz/uvod/