Adam Musil Realizace
Prý chtěl na pouť do Mekky, ale kdo ví, jak to bylo doopravdy
Uprchlická krize podle Šojdrové zesílila riziko terorismu
Teroristé už uprchlické krize využili, míní Preda. Gahler odmítá oba problémy spojovat
Co budete dělat s tisícovkou teroristů?
Záměr
Cíl práce
Cílem tohoto samostatného projektu je zachytit autentickou a aktuální atmosféru v Bruselu, se zřetelem k chování lidí v reakci na teroristické útoky z 13. listopadu 2015 v Paříži. Tematika terorismu, náboženského a společenského extremismu, radikalismu, bezpečnostních opatření a dalších souvisejících problémů spadá do zájmu politické žurnalistiky. Toto tematické zaměření jsem si zvolil ve druhém ročníku v podobě kurzu Základy politologie a poté rozšířil o další znalosti v kurzu Žurnalistické specializace politické. Kromě těchto základních kurzů pro tematické zaměření na politickou žurnalistiku mi v rozvoji znalostí pomohly i další příbuzné předměty, např. EU: Politika, struktura, procesy.
Dále jsem volil mezi dvěma profesními specializacemi. Jako student jednooborového studia jsem absolvoval kurzy související s psanou žurnalistikou a kurzy související se žurnalistikou rozhlasovou. Pro svůj samostatný projekt jsem si zvolil psanou formu. Domnívám se, že konečný textový komplex je vzhledem k tématu a způsobu jeho realizace vhodnějším formátem, než zvukové stopy.
Zdůvodnění volby tématu
Důvodů ke zvolení daného tématu existuje celá řada. Téma terorismu je v Evropě v současnosti velmi aktuální, za což mohou zaprvé dva atentáty v roce 2015 v Paříži (útok na redakci Charlie Hebdo a série útoků 13. listopadu 2015) a za druhé uprchlická krize, kterou vyvolaly konflikty na Blízkém východě, především občanská válka v Sýrii a rozrůstání tzv. Islámského státu (dále ISIS) právě v Sýrii a Iráku. Tyto dva faktory – tedy teroristické útoky samotné a uprchlická krize – vytváří ve společnostech v celé Evropě napjatou atmosféru, kterou je třeba zkoumat a v žurnalistickém slova smyslu o ni referovat.
Důležitá je i lokace realizace celého projektu. Ačkoliv oba zmiňované teroristické útoky se odehrály v Paříži, jejich organizátoři, pachatelé a jejich komplici měli napojení na Brusel. Buď přímo v Bruselu vyrůstali a žili, nebo si zde obstarali zbraně a výbušniny a měli tu zázemí. Bruselská čtvrť Molenbeek se v posledních měsících dostala do pozornosti všech světových médií jako „líheň islamistů“ – New York Times psali o „Islámském státu Molenebeeku“, v podobném duchu reagovaly i další prestižní tituly. Nejen kvůli teroristickým buňkám, které zde fungují, ale i proto, že odtud odešly stovky lidí bojovat do Sýrie do řad ISIS. Z Belgie se k ISIS přidalo vůbec nejvíce jedinců s ohledem na počet obyvatel ze všech zemí Evropy.
Zdroje, stav problematiky
K realizaci samostatného projektu jsem využil dvouměsíční stáže, kterou jsem absolvoval v lednu a únoru 2016 v Evropském parlamentu v Bruselu. Dvouměsíční pobyt přímo na místě je pro podobný projekt samozřejmě naprosto zásadní. Všechny informace předložené v textech byly získány „na vlastní kůži“ přímo v Bruselu a bez prostředníka.
Hrozba teroristických útoků proměňuje evropskou společnost i bezpečnostní politiku jednotlivých členských států Evropské unie i EU jako celku. Téma terorismu a radikalizace je v dnešním světě zásadní. Vzhledem k této společenské a politické zásadnosti daného tématu je jasné, že problematika byla již detailně zpracována v médiích z celého světa. Ve srovnání s tisícovkami textů či televizních a rozhlasových reportáží samozřejmě nemůže jeden samostatný projekt obstát. Jeho cílem ovšem není soupeřit o čtenáře s prestižními zavedenými tituly, ani vyčerpávajícím způsobem popsat problematiku terorismu v celé její šíři, nýbrž poskytnout jedinečnou autentickou výpověď o atmosféře v bruselské společnosti, o přístupu obyvatel k problému terorismu, přiblížit jejich reakce na vojáky v ulicích města a protiteroristické operace, kterých jsou svědky od listopadových útoků.
Ideový plán
Jak už bylo naznačeno, cílem projektu je zachytit jedinečnou a neopakovatelnou situaci, vytvořit portrét města, které bojuje s terorismem. K úspěšné realizaci tohoto cíle jsem se rozhodl zpracovat sérii zpravodajských a publicistických textů, které by společně mohly být publikovány například formou tematické přílohy v novinách či časopise. Tento textový komplex je tvořen nosným reportážním textem, dále tzv. human interest story, dvěma rozhovory s poslanci a poslankyní Evropského parlamentu, publicistickým referátem a glosou. Zvolení těchto žánrů je dále podrobněji zdůvodněno v kapitole věnující se způsobu zpracování.
Pracovní postup
Jak bylo řečeno výše, projekt byl vypracováván v průběhu ledna a února 2016 přímo v Bruselu. Využil jsem stáže v Evropském parlamentu k získání exkluzivních a veřejnosti jen těžko přístupných informací a poznatků. Vzhledem k odlišnostem v postupu práce mezi jednotlivými texty považuji za vhodné charakterizovat pracovní postup pro každý článek z textového komplexu zvlášť.
Reportáž
Jako nejdelší a hlavní text samostatného projektu (Metropole teroru) jsem zvolil žánr mísící prvky reportáže, publicistického referátu a riportu tak, jak je popisuje Jílek. Publicistický referát je podle něj založen na informování o průběhu libovolné akce či události, přičemž jsou zdůrazněny podrobné informace a jejich popis. Riport Jílek charakterizuje jako očité svědectví o události, které obsahuje živý popis lidí, situace, okolností a podmínek, za kterých událost proběhla. (Jílek 2009, s. 75) Reportáž Jílek chápe v rámci literární teorie. Jejím základem je subjektivizovaný odraz reality, postřeh i osobní vztah k námětu, který je patrný při výběru informací i v jazykovém projevu. (Jílek 2009, s. 101) Pro stručnost a jasnost tohoto textu je nadále o nosném textu projektu referováno jako o reportáži.
Tento žánr byl zvolen z toho důvodu, že cílem celého projektu, tedy i tohoto textu, je podat autentické svědectví, přičemž je nezbytné texty psát subjektivně a vnášet do nich vlastní pocity a postřehy.
Ke sběru materiálu pro tento text bylo třeba přikročit z několika hledisek. Zaprvé bylo nutné poznat město samotné, tedy Brusel. Tento potřebný předpoklad jsem plnil ve svém volném čase spontánně v průběhu celých dvou měsíců, přičemž si dovolím tvrdit, že omezenému časovému intervalu několika týdnů navzdory se mi podařilo poznat Brusel dostatečně tak, aby hlavní reportážní text mohl vzniknout a být smysluplný.
Zejména bylo nutné navštívit čtvrť Molenbeek, která je pro téma terorismu klíčová. S počáteční pouze teoretickou znalostí této části města jsem u kolegů v Evropském parlamentu zjišťoval, jak bezpečno v této čtvrti je a v jaké denní době je vhodné Molenbeek navštívit, pokud to vůbec někdy vhodné je. Od všech dotázaných se mi dostalo vesměs jednotné odpovědi, že Molenbeek je bezproblémová část města jako každá jiná, jediným rozdílem je početná arabská populace, která může některé turisty, návštěvníky, ale i místní znervózňovat. S tímto vědomím jsem se tedy do Molenbeeku vydal, abych mohl v reportáži poskytnout skutečně autentický pohled, co nejméně zkreslený mediálním obrazem čtvrti. Vzhledem k rozloze Molenbeeku nebylo v mých silách projít čtvrť celou či alespoň její větší část. Díky důkladné přípravě jsem ale měl naplánovanou trasu, která mi měla umožnit Molenbeek zmapovat dostatečně pro účely reportáže. V samotném terénním průzkumu čtvrti poté sehrála roli zvědavost, tudíž plánovaná trasa byla nakonec uzpůsobena aktuálním potřebám.
Za druhé bylo samozřejmě nutné získat výpovědi obyvatel Bruselu. Jelikož v Bruselu žije a pracuje velké množství Čechů, rozhodl jsem se do reportáže zařadit výpovědi právě jejich, s cílem vnést do textu originalitu oproti obdobným reportážím z médií. V textu je citována Johana Bratská-Krbcová a její manžel Petr Bratský, které jsem poznal během práce v Evropském parlamentu, a s nimiž jsem měl několikrát příležitost dlouho hovořit mj. o terorismu, pařížských útocích i migrační vlně. Vzhledem k jejich vazbám na Paříž je považuji za ideální respondenty pro tuto reportáž. Dalším respondentem je Pavel Šanc, jehož výpověď jsem získal spontánně v prodejně s čokoládou při jedné z prohlídek turistického centra.
Další výpovědi jsem v textu nepoužil z důvodu kontrolování rozumného rozsahu, jelikož jsem nechtěl napsat reportáž sestávající se jen a pouze z výpovědí obyvatel Bruselu, ale též vyjádřit svůj pohled. Výjimkou jsou krátké citace užité pro dokreslení atmosféry – krátce jsem hovořil s pracovníkem ochranky muzea moderního umění a též jsem byl svědkem focení s vojáky u Atomia, které je popsáno v reportáži samotné.
V reportáži je také využito informací z článků magazínu Politico a deníku New York Times, které mají dokreslit širší vnímání Molenbeeku a pomáhají stručně popsat historii sociálních problémů v této čtvrti.
Human Interest Story
Dalším textem je Prý chtěl na pouť do Mekky, ale kdo ví, jak to bylo doopravdy, který lze žurnalistickým profesionalismem označit za tzv. „human interest story“, neboli lidský příběh. Obsáhlou výpověď jsem získal, jak je v samotném textu naznačeno, u nedělní kávy, na níž jsem právě s cílem načerpat materiál pro samostatný projekt zamířil. Původní záměr byl vyzpovídat více lidí a poskládat mozaiku výpovědí, ale Maria Roman vyprávěla natolik vyčerpávajícím způsobem, že jsem usoudil, že toto svědectví si zaslouží vlastní text.
Rozhovor
Další ze série textů je publicistický rozhovor s europoslankyní Michaelou Šojdrovou. Jako publicistický ho lze označit s odkazem na Jílka: „Pro zpravodajskou modifikaci rozhovoru jsou typické zejména dichotomické a alternativní, případně doplňující otázky, kontrolní a otevřené jsou vhodné pro modifikaci vzorce v dílčí oblasti publicistické.“ (Jílek 2009, s. 76) V tomto rozhovoru jsou využity pouze otázky otevřené a otázky doplňující, tudíž ho lze označit za publicistický. Žánr rozhovoru byl zvolen s ohledem na zamýšlený cíl – představit názory respondentky. Daný žánr nejvíce vyhovuje tomuto záměru, protože vylučuje subjektivní výpovědi žurnalisty, jehož pohled se může projevit pouze v kladených otázkách.
Struktura rozhovoru byla připravena předem, respondentka otázky neznala, obeznámena byla pouze s tematickými okruhy. Vzhledem k tomu, že má stáž probíhala právě v kanceláři Michaely Šojdrové, nebyl velký problém interview domluvit a zrealizovat. Využito bylo tematiky radikalizace mládeže s ohledem na odbornost M. Šojdrové jako místopředsedkyně výboru pro kulturu a vzdělávání právě v této oblasti. Jelikož problematika terorismu bývá v médiích spojována s tematikou uprchlíků, dotýká se rozhovor i tohoto tématu. Kromě rozhovoru samotného obsahuje text v odděleném rámečku také stručné představení Michaely Šojdrové.
Rozhovor II
Dalším textem je rozhovor se dvěma europoslanci – Critianem Danem Predou (Rumunsko) a Michaelem Gahlerem (Německo). Kvůli časovým možnostem pana Predy a pana Gahlera nebylo možno pořídit záznam ze skutečné debaty obou poslanců. Bylo tedy třeba provést rozhovor s oběma zvlášť a poté sestavit jeden celek. Za tímto účelem jsem měl pro Predu i pro Gahlera připraveny stejné otázky a držel jsem se předem plánované struktury, aby měl výsledný text přehlednou a jasnou formu, přičemž bylo přihlédnuto k možnosti, že odpovědi obou poslanců budou směřovat k jiným tématům, případně nezodpoví otázku dostatečně. Bylo tedy počítáno s možnými doplňovacími otázkami. Ani jeden z respondentů nebyl s otázkami seznámen dopředu. Ani témata jim nebyla známa, ta jsem jim sdělil až bezprostředně před zapnutím diktafonu. Na rozdíl od rozhovoru s paní Šojdrovou je tento text zaměřen více na migrační krizi, otázku terorismu ovšem řeší také.
Publicistický referát
Článek Co budete dělat s tisícovkou teroristů? lze dle Jílkova chápání zařadit do žánru publicistického referátu. (Jílek 2009, s. 75) Materiál pro něj byl shromážděn na dvou slyšeních v Evropském parlamentu. Jedno z nich se týkalo strategie Evropské unie, potažmo NATO, v přístupu ke konfliktu v Sýrii a tzv. Islámskému státu. Analytik Michael Benhamou představoval poznatky a závěry publikované v jeho knize Innocence and War a jeho výpovědi byly užity v textu. Druhé slyšení se zabývalo genocidou náboženských menšin na území Iráku a Sýrie, kterou vykonal tzv. Islámský stát, a dalšími potenciálními kroky proti ISIS. V článku jsou využita jedinečná svědectví duchovních přímo z místa konfliktů – biskupa Antoine Chbeira a kněze Douglase Jusifa Al-Baziho –, dále lékaře Simona Najma a akademika a diplomata Gregoryho Stantona.
Ačkoliv téma tohoto článku se netýká přímo terorismu v Bruselu, při realizaci samostatného projektu jsem konflikty na Blízkém východě nemohl opomenout, jelikož úzce souvisí i s problémem radikalismu a terorismu v Evropě. Podobně jako v případě uprchlické krize dotváří tyto informace ucelenější obraz o problému, byť ten samozřejmě nemůže být zcela kompletní, což ani nebylo záměrem tohoto projektu.
Glosa
Posledním článkem je krátký úvahový text, který lze dle Jílka zařadit k žánru glosa, který je charakterizován jako krátké zamyšlení, založené na postupu úvahovém a využívající nepřímá pojmenování, syžet, pointování, sarkasmus, nadsázku a další osobité prostředky. (Jílek 2009, s. 101) Tento text je čistě subjektivním pohledem autora na bruselskou atmosféru.
Závěrečné poznámky
Všechny rozhovory a svědecké výpovědi byly nahrávány na diktafon (kromě těch v článku Co budete dělat s tisícovkou teroristů?, které byly zaznamenány přepisem na papír), aby při jejich aplikaci v textech samotných nedošlo ke zkreslení. Vlastní fotografie byly pořízeny na mobilní telefon, tam kde je uvedeno, bylo využito veřejných zdrojů a databází.
Považuji za nezbytné na tomto místě reflektovat zdánlivou absenci některých klíčových informací. Konkrétně je míněna absence jakéhokoliv reflektování, informování, hodnocení či pouhé zmínky o teroristických útocích, které se udály přímo v Bruselu 22. března 2016. Vzhledem k tématu projektu jde samozřejmě o naprosto zásadní událost, která nemůže být opomenuta. Stejně tak zásadní bylo zatčení Salaha Abdeslama přímo v bruselském Molenbeeku a jeho následné vydání do Francie. Dovolím si zde vysvětlit, proč projekt útoky a další fakta zcela ignoruje.
Klíčovou roli při mém rozhodování o nezařazení textů reflektujících bruselské atentáty sehrál fakt, že v daný čas už jsem v Bruselu nebyl osobně přítomen a na rozdíl od všech ostatních textů by jakékoliv články vznikaly v jakémsi vakuu, kdy bych všechny informace přebíral z médií, případně sociálních sítí a dalších zdrojů. Takové informace přestávají být autentické a bezprostřední a hrubě tak porušují záměr projektu.
I druhý důvod bere v potaz především záměr projektu, tedy zachycení aktuální atmosféry a situace v Bruselu, a to v měsících lednu a únoru 2016. Právě toto časové období je pro projekt důležité, jelikož se jedná o období, kdy mají lidé stále v čerstvé paměti útoky z Paříže a následné bruselské razie a uzavírky, ale zároveň je už hodnotí s určitým odstupem, nejen emotivně, ale i racionálně. Navíc všechny materiály byly shromážděny a všechny texty byly připraveny v daném časovém období a zasazovat je do zásadně proměněného kontextu atentátů v Bruselu a zatčení teroristy Abdeslama by bylo zavádějící.
Zprvu se může zdát, že ignorace vývoje situace je nelogická. Tomuto možnému výkladu si dovolím oponovat. I když 22. březnem 2016 se téma hrozby terorismu v Bruselu zásadním způsobem posunulo, tento projekt mapuje situaci ještě před útoky. Zachycuje tak naprosto jedinečnou atmosféru města a jeho obyvatel, kteří tuší, že hrozba existuje a žijí s tímto vědomím. Nyní můžeme na tato svědectví nahlížet v kontextu bruselských atentátů, čímž projekt dále získává na hodnotě.
Logickým krokem by samozřejmě bylo přidat ke svědectví z období před útoky také textový komplex mapující Brusel po atentátech. To je však předmětem případného budoucího zkoumání, nikoliv tohoto projektu.
Sebehodnocení
Se stanovením témata projektu jsem si takříkajíc ukousl velké sousto. Vzhledem k rozsahu problematiky a její zásadnosti ji zpracovala už snad úplně všechna světová média, a bylo tedy otázkou, jestli mohu vnést do tématu něco nového, neotřelého a zajímavého, co by ještě nebylo postihnuto. Nedokážu zhodnotit, nakolik se mi toto téma podařilo zpracovat zajímavě, případně inovativně, ale mohu nastínit několik věcí, s nimiž jsem se potýkal. V průběhu shromažďování materiálů a vypracovávání textů se totiž objevilo několik komplikací a několik věcí se nepovedlo podle představ.
Jedna z těchto věcí je už výše popisovaný rozhovor s dvěma europoslanci, který bohužel nebylo možno pořídit formou skutečné diskuze. Výsledný text má tvořit takový dojem, ale pochopitelně výsledek nemůže být stejný, jako kdyby oba poslanci seděli tváří v tvář.
Dalším zklamáním týkajícím se projektu je nedotažená snaha o získání výpovědi mladého muslima, který v Molenbeeku pracuje s potenciálně problémovou mládeží. V terénu motivuje mladé Araby k práci, hledání zaměstnání a uplatnění, aby jejich život měl smysl a nebyl jen o potácení se v ulicích. Osobně se domnívám, že takováto činnost je jedním ze silných nástrojů proti radikalizaci, a proto mě velmi mrzí, že přes všechnu snahu se jeho výpověď nakonec nepodařilo získat.
Výše zdůvodňuji, proč se domnívám, že vynechání informací o zatčení Salaha Abdeslama a teroristických útocích považuji za logické. Přesto samozřejmě s naprostou jistotou tvrdit, že tento krok byl pro vypracování projektu správný. Rovněž si nemohu být jistý tím, že všechny nepoužité materiály jsou nepoužité právem a že jsou méně hodnotné než materiály použité.
Závěrem bych dodal, že jsem si vědom toho, že kdybych byl v Bruselu přítomen 22. března 2016, vypadal by celý projekt jinak a existuje vysoká šance, že by byl zajímavější. To je ovšem faktor, který jsem nemohl ovlivnit.
Bibliografie
BENHAMOU, Michael. Innocence and War: Searching for Europe's Strategy in Syria. Brusel: Wilfried Martens Centre for European Studies, 2016. ISBN 978-2-930632-43-8.
JÍLEK, V. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc, 2009. ISBN 978-80-244-2218-3.
Elektronické zdroje:
Which European countries have produced the most ISIS fighters? CBS News [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.cbsnews.com/news/isis-terror-recruiting-europe-belgium-france-denmark-sweden-germany/
