Tereza Matějková Realizace
Přednášky na schodech i sklenička pro irskou ekonomiku. Tak vzpomíná Josef Jařab na Milana Hořínka
Táta byl jediný svého druhu, vzpomíná syn Milana Hořínka
Záměr
1. Cíl projektu
Tento samostatný projekt se zaměřuje na osobnost Milana Hořínka, prvního polistopadového primátora města Olomouce, bývalého děkana pedagogické fakulty Univerzity Palackého, disidenta a signatáře Charty 77. Klade si za cíl představit tuto významnou osobnost olomouckého regionu v sérii tří rozhovorů s jeho manželkou, synem a blízkým přítelem Josefem Jařabem. Z těchto rozhovorů pak bude sestaven profil Milana Hořínka, který bude reflektovat jeho osobnost sice plasticky, ale pouze na základě informací, které byly poskytnuty ve třech výše zmíněných rozhovorech. Záměrem tedy není vytvořit klasický profil, ale spíše jakousi „pocitovou mapu“, která Milana Hořínka ukáže čtenáři tak, jak zůstal v myslích těch, kteří mu byli nejblíž. Hlavním cílem projektu je tedy snaha představit Hlavním cílem práce je tedy představit osobnost bývalého primátora nejen jako politika, pedagoga nebo disidenta, ale hlavně jako manžela, otce a přítele.
2. Volba tématu
Zvolit si toto téma pro mě bylo do značné míry osobní záležitostí. Když jsem před třemi lety přišla do Olomouce, našla jsem si pro sebe pokoj ve studentském bytě. Tehdy jsem ještě netušila, že se stěhuji do domu významného olomouckého disidenta a výrazné postavy polistopadové regionální politiky. Až po nějaké době, když jsem navázala přátelství se synem pana Hořínka, dozvěděla jsem se, kdo byl vlastně mým sousedem. Na podzim roku 2014 jsem pak s rodinou prožívala těžké chvíle po té, co Milan Hořínek zemřel po těžké nemoci. Volba tohoto tématu je pro mě tedy do jisté míry poctou rodině i samotném Milanu Hořínkovi.
Domnívám se, že v současnosti, kdy se společnost nachází v jakési depresi a zklamání z polistopadového vývoje je nanejvýš důležité představovat osobnosti, které se aktivně podílely na boji za svobodu a demokracii a celý život obhajovaly tyto ideály. V rámci olomouckého regionu patří Milan Hořínek mezi nejvýraznější osobnosti disentu a díky jeho aktivnímu polistopadovému působení ve veřejné a univerzitní sféře je myšlenková stopa Milana Hořínka v tomto kraji stále živá.
Milan Hořínek svůj život zasvětil práci pedagoga a stal se také prvním polistopadovým primátorem Olomouce. Takoví lidé se z podstaty věci mohou zdát svým způsobem vzdálení, jelikož přistupují k ostatním z pozice autority. Pro čtenáře tak může být zajímavé nahlédnout do soukromí tohoto člověka, poznat jeho všední radosti i starosti, poznat jeho klady, ale i zápory. Tato práce má nabídnout právě takový pohled „dovnitř“, čehož má být docíleno autentickými interview s rodinnými příslušníky a přáteli.
Vzhledem ke své politické specializaci jsem si vybrala Milana Hořínka jakožto osobu politicky velmi významnou pro město Olomouc, ovšem ve snaze proniknout touto politickou slupkou a odkrýt kus skutečného člověka. Tento záměr budu realizovat ve třech publicistických rozhovorech a jednom publicistickém textu-profilu Milana Hořínka.
3. Problematika a její zpracování v minulosti
Při rešerši v databázi knihovny Univerzity Palackého, jsem narazila pouze na jeden jediný pramen, který se zabývá osobností Milana Hořínka. Je to bakalářská práce, jejíž autorkou je Alena Šmídová. Tato práce nese název Mgr. Milan Hořínek, Ph.D. - život a dílo významné regionální politické osobnosti. Tato práce vznikla ještě za života Milana Hořínka a byla obhájena v roce 2013.
Autorka se ve své práci zabývá osobou Milana Hořínka vcelku podrobně a předkládá ucelený životopis a obraz této osobnosti. Práce tedy komplexně představuje Milana Hořínka, a to jako pedagoga, signatáře Charty 77 a politika, jehož odkaz v tomto regionu je velmi významný. Kromě výpovědí samotného Milana Hořínka je text doplněn o různé výpovědi lidí, kteří se s Milan Hořínkem v jistých životních situacích potkali. Jsou to například dva rozhovory s bývalými Hořínkovými studenty, Josefem Petřekem a Karlem Vysoudilem. Přestože je práce poměrně rozsáhlá, tento projekt z ní bude čerpat zřejmě pouze okrajově, jelikož je jeho záměr a cíl jiný. Zatímco autorka opravdu komplexně představila osobnost Milana Hořínka v podstatě ve všech aspektech jeho života, tento projekt se zaměřuje zejména na osobní vzpomínky, pocity a názory tří lidí, kteří mu za jeho života byli velmi blízko.
Jediné další prameny, které jsem v archivu univerzitní knihovny a Vědecké knihovny v Olomouci nalezla, je několik článků, které vyšly v regionálních médiích. Jedná se o pár rozhovorů s Milanem Hořínkem a pak o nekrology, které, vyšly na podzim 2014 jako reakce na jeho úmrtí. Ani z těchto pramenů nebude tento projekt příliš čerpat, jelikož se jedná o novinové články, které buďto představují Milana Hořínka v obecné rovině, nebo demonstrují názory na specifická témata, což je rovina, jejíž zpracování tato práce rovněž nemá za cíl. Podařilo se mi ovšem získat nekrolog, který mi laskavě poskytnul jeho autor Josef Jařab, bývalý rektor Univerzity Palackého v Olomouci, blízký přítel Milana Hořínka a zároveň jeden z respondentů, kteří poskytli rozhovor pro tuto práci. Tento nekrolog vyšel v univerzitním časopise Žurnál a bude alespoň částečně zapracován do projektu.
Tato práce se nesnaží příliš navazovat na v rešerši vyhledané prameny, jelikož se snaží představit úplně nový přístup k osobnosti Milana Hořínka. Získaná data jsou výsledkem osobních rozhovorů, které jsem sama zpracovala a upravila do následné podoby projektu.
Jistým úskalím se může zdát fakt, že Milan Hořínek již nežije, a tudíž není možné ve výsledku propojit výpovědi respondentů s jeho vlastním pohledem a získat jeho vlastní hodnocení a odpovědi na dané otázky. Z tohoto důvodu si práce ani neklade za cíl přijít s objektivním obrazem Milana Hořínka, nýbrž představit jeho osobu tak, jak byla uchována v myslích jeho blízkých.
4. Ideový plán
Téma Milana Hořínka mě provází již dlouho dobu, takže jsem měla téma na začátku poměrně dost promyšlené. Kromě všech ostatních důvodů mě inspirovala i má bakalářská práce, která se částečně také zabývá disentem, obdobím totality i pádem režimu a následným uvolněním. Myšlenka představit dalšího signatáře Charty 77, tentokrát zase z úplně jiného prostředí a s úplně jiným osudem pro mě byla výzva, kterou jsem ráda přijala.
Vzhledem ke svým poměrně blízkým vztahům k některým členům rodiny, jsem v podstatě okamžitě rozhodla zpracovat toto téma právě z jejich pohledu. Po smrti Milana Hořínka vyšlo v regionálním tisku několik nekrologů, ve kterých se k jeho osobě vyjadřovalo hned několik lidí. Byli to třeba bývalí kolegové nebo přátelé. S pochopitelných důvodů se však v této době nejbližší rodina do tisku nevyjadřovala. Rozhodla jsem se proto dát manželce Karle a synu Matoušovi v tomto projektu prostor zavzpomínat rok a půl po jejich velké ztrátě na manžela a otce. Josef Jařab byl jedním z těch, kteří na pohřbu Milana Hořínka hovořili, a také sepsal nekrolog pro univerzitní Žurnál. Jeho jsem kontaktovala na základě doporučení Karly Hořínkové. Josef Jařab určitě nebyl jediný dobrý přítel Milana Hořínka, ale patřil do nejužšího okruhu přátel a jeho výpovědi určitě přinášejí do projektu zajímavý pohled člověka, který znal Milana Hořínka již od studentských let.
Jelikož si tento projekt klade za cíl představit Milana Hořínka spíše jako otce, manžela a přítele, než jako politika či pedagoga, budu se v sérii tří publicistických rozhovorů dotýkat nejen obecnějších témat, ale také velmi osobních věcí. Čtenář se tedy dozví, jak blízcí nahlíželi na Hořínkovu politickou kariéru, ale hlavně to, jaký byl v soukromí a v těch nejosobnějších rovinách. Pokud bude projekt úspěšný, může představit jedinečné náhledy na osobnost Milana Hořínka.
Alena Šmídová zpracovává ve své práci několik zajímavých rozhovorů, rozmlouvá v ní i se samotným Milanem Hořínkem a opravdu se jí daří představit jej široké veřejnosti. Tento projekt bohužel vzniká více než rok po smrti Milana Hořínka, takže není možné zpracovat jeho vlastní pocity a myšlenky. Na druhou stranu, možná právě tento stav věcí vtiskne této práci jedinečnou tvář, která může být za dalších několik let už nezachytitelná.
5. Postup práce a zpracování projektu
Téma Milana Hořínka mě provází již dlouho dobu, takže jsem měla téma na začátku poměrně dost promyšlené, jak chci postupovat. Pro můj záměr byla volba publicistického rozhovoru prakticky jediná a následný zpracovaný obraz dostal v konečném důsledku podobu profilu, s jakým se často setkáváme například na stránkách časopisu Respekt. Respondenty jsem kontaktovala osobně nebo přes mail a všichni byli velmi ochotní mi s prací pomoci. Projekt vznikal v horizontu dvou měsíců, kdy docházelo k osobním nebo elektronickým rozpravám s jednotlivými respondenty. Odpovědi pak byly upraveny, doplněny a zpracovány do výsledné podoby rozhovoru.
Závěrečný text práce, profil Milana Hořínka, byl vytvořen jako koláž vzpomínek a náhledů na Hořínkovu osobnost, které se objevily v rozhovorech. Byl doplněn o několik informací a citací, které byly čerpány z rozhovorů s Milanem Hořínkem a také z nekrologu, který sepsal Josef Jařab.
Rozhovor s Josefem Jařabem
Tento rozhovor probíhal formou emailové korespondence. Společně s Josefem Jařabem jsme nakonec vytvořili finální verzi odpovědí a já jsem rozhovor logicky strukturovala. Korespondence byla svižná a probíhala ze strany Josefa Jařaba velmi ochotně. Hlavními tématy tohoto rozhovoru bylo hlavně celoživotní přátelství, vlastnosti a filozofie Milana Hořínka, ale zabýval se i obecnějšími tématy, jako například Hořínkovo politické působení nebo pedagogická dráha. Důležitým aspektem rozhovoru byl fakt, že tito dva lidé měli mnoho společného a velkou část důležitých životních událostí prožívali společně bok po boku. Výsledný rozhovor je pak ukázkou velkého přátelství, něžného humoru, ale i mírného smutku člověka, který ztratil dobrého přítele.
Rozhovor s Karlou Hořínkovou
Rozhovor s manželkou Milana Hořínka probíhal poněkud složitěji. Nejdřív jsme se spolu několikrát osobně sešly a naprosto nezávazně jsme spolu o jejím manželovi Hovořili. Já jsem pak pro Karlu Hořínkovou sepsala otázky, které si v soukromí promyslela. Bylo pro ni poměrně těžké hovořit tak otevřeně o svém vztahu s manželem, a i když jsem ji v několika částech rozhovoru dokázala k otevřenosti přemluvit, nechtěla jsem na ni příliš tlačit. Mluvili jsme mimo jiné o začátcích jejich vztahu, manželství, ale třeba i vlivu represí režimu na jejich soužití po podepsání Charty 77. Došlo i ke zmínce humanitární organizace Lions, ve které Milan Hořínek se svou ženou působil. V osobních otázkách byla Karla Hořínková dost nesmělá a opatrná na své soukromí, ale hezkým způsobem hovořila o čtyřiceti letech manželství, které se svým manželem intenzivně prožila. Výsledkem tohoto rozhovoru je tak výpověď milující manželky, která i po roce a půl stále truchlí nad ztrátou manžela a jsou věci, které si chce už asi navždycky nechat jen pro sebe.
Rozhovor s Matoušem Hořínkem
Syn Milana Hořínka je mým velmi blízkým přítelem. Rozhovor probíhal dost podobně jako s Karlou Hořínkovou, tedy tak, že po několika sezeních Matouš Hořínek zpracoval nastolené otázky, které pak byly upraveny a strukturovány. Jeho projev je navíc velmi kultivovaný a čtivý, takže nebylo nutné do odpovědí vehementně stylisticky zasahovat. P
Pro Matouše Hořínka nebyl vůbec problém se v rozhovorech otevřít, vždy přispěchat s historkou nebo vtipem. Jelikož znám jeho povahu, překvapilo mě, jak něžným způsobem dokázal o svém otci mluvit a vnesl do tohoto projektu veselý sentiment a humor. Mluvili jsme hlavně o vlivu, který měl na něj jeho tec, obecně o jeho schopnostech pedagoga a politika, ale i o konečné fázi života, kdy bojoval se svou nemocí. Matouš Hořínek po svém otci jistě zdědil typický druh humoru a tak ani ty nejsmutnější vzpomínky nejsou nijak patetické, ale spíš brány s nadhledem, který byl typický právě pro Milana Hořínka. Vznikla tak výpověď syna, který se svým otcem určitě často nesouhlasil, ale stejně často se u něj inspiroval a učil se od něho.
Profil Milana Hořínka
Posledním textem praktické části projektu je zpracován profil Milana Hořínka. Je zde představen tak, jak jej ve svých odpovědí popsali tři respondenti tohoto projektu. V úvodní části jsem tento profil nazvala „pocitovou mapou“, což je mapa, kterou tvoří právě lidé a to, jak oni sami vnímají své město. Navíc jsem tento text doplnila o některé další informace a citace, které pocházejí zejména z několika rozhovorů s Milanem Hořínkem, ale také z nekrologu, jehož autorem je právě Josef Jařab. Cílem tohoto textu je vytvořit plastický obraz člověka, ovšem snažila jsem se i tak zůstat věrná záměru, kterým je snaha zachytit Milana Hořínka v té nejosobnější rovině.
Zpracování projektu mě velmi bavilo, protože jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací o člověku, jehož nekrolog máme připevněný na vchodových dveřích. Největší problém mi dělal asi rozhovor s Karlou Hořínkovou, protože i když jsem na ni nechtěla tlačit a jitřit staré rány, získat některé informace bylo pro tento projekt zásadní. Nakonec jsme ale našly společnou cestu, jejímž výsledkem byl hezký osobní rozhovor. Zpracovat profil Milana Hořínka také nebylo úplně jednoduché, protože jsem se snažila vyprávět poutavý příběh, ale zároveň zachytit jasně a stručně podstatu jeho osobnosti, tak jak vyplynula ze zpracovaných rozhovorů.
6. Sebehodnocení
Sebehodnocení je velmi těžká disciplína. Ani zdaleka nepodléhám iluzi, že by to nešlo udělat líp, ale na druhou stranu nemůžu tvrdit, že bych se nesnažila. Obecně mám dost problém si věci naplánovat, takže většinou dokončuji věci pod tíhou deadlinu. Ani zde tomu samozřejmě nebylo jinak, ale nejsem si úplně jistá, jestli to vůbec někdy zlepší. Mrzí mě, že se mi nepodařilo kontaktovat víc respondentů, ale několik jich vůbec neodpovědělo, nebo nemělo zájem se na projektu podílet.
Na druhou stranu považuji za pozitivní, že jsem díky svým vztahům s Karlou Hořínkovou a hlavně s Matoušem Hořínkem byla schopna získat rozhovory s lidmi tak blízkými a médii zároveň vcelku opomenutými. Myslím, že se mi podařilo dodržet i záměr projektu, jelikož výpovědi jsou opravdu osobní, postaveny na bezprostředních vzpomínkách respondentů a příbězích.
Za obzvlášť úspěšný považuju rozhovor s Matoušem Hořínkem, který je nejen příjemně humorný, ale někdy i velmi dojemný. Za poslední rok jsem zpracovala neskutečné množství rozhovorů, ať už v redakci Aspektu, nebo při realizaci své bakalářské práce. Doufám tedy, že se v projektu neprojevila jakási otupělost vůči tomuto žánru. Co bych u sebe ocenila je asi trpělivost, která byla u tohoto projektu občas nutná, a nadšení pro téma, které je, alespoň podle rešerše, skoro nezpracované. Technické zpracování má jistě více než pár nedostatků, ale snažila jsem se zpracovat téma, jak nejlépe umím.
Za největší klad této práce považuji zviditelnění tématu, které je, obzvlášť v této době, velmi důležité. Měli bychom si připomínat osobnosti, které aktivně bojovaly za svobodu a demokracii, měly pevné zásady a silnou morální filozofii. Jsem ráda, že jsem tímto projektem mohla představit člověka, který takovou osobností bezesporu byl a prezentoval své postoje s humorem a optimismem. Milan Hořínek byl člověk, který miloval přírodu, zvířata i lidi. Nezlomil ho ani režim, ani politika a dokonce ani těžká choroba, se kterou musel na konci svého života zápasit. Byl oblíbeným pedagogem, věrným přítelem, milujícím manželem a inspirujícím otcem.
Pokud se mi v tomto projektu, a to i přes veškeré nedostatky, které jistě má, podařilo zachytit Milana Hořínka jako člověka skutečného a z masa kostí, představit ho čtenáři tak, jak si ho ve svých myslích uchovali jeho nejbližší a zároveň vyprávět příběh velkého člověka našeho města, hodnotím ho určitě jako úspěšný. Jak je to ale s tímto projektem doopravdy, to nechám posoudit ty povolanější.
7. Použitá literatura a zdroje
Ve své práci jsem vycházela zejména s osobně sesbíraných rozhovorů se třemi respondenty- Josefem Jařabem, Karlou Hořínkovou a Matoušem Hořínkem. Dále jsem zpracovala část informací z nekrologu, jehož autorem je Josef Jařab a laskavě mi jej poskytl ze svého archívu. Inspirovala jsem se i diplomovou prací Aleny Šmídové, která o osobě Milana Hořínka napsala na Univerzitě Palackého bakalářskou práci. Nakonec jsem pro svou práci použila i dva články, které o Milanu Hořínkovi pojednávají.
Žádné „konkurenční projekty“, které by tuto problematiku zpracovávaly, jsem nezaznamenala.
Seznam použitých zdrojů:
ŠÍMOVÁ, Alena a Gabriela MEDVEĎOVÁ. Mgr. Milan Hořínek, Ph.D. - život a dílo významné regionální pedagogické osobnosti. 2013.
JEDLIČKOVÁ, Lenka. Totalita nemá ve světě budoucnost, říká bývalý primátor Olomouce Milan Hořínek. In: Statutární město Olomouc [online]. 21.8.2008 [cit. 29.4.2016]. Dostupné z: https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/2290
ŠVERDÍK, Michal a ONDERKA Vladimír. Olomouc se loučila s „občanem Hořínkem“, prvním porevolučním primátorem. In: iDNES.cz [online]. 31.10.2014 [cit. 29.4.2016]. Dostupné z: http://olomouc.idnes.cz/profil-zemreleho-prvniho-polistopadoveho-primatora-olomouce-milana-horinka-182-/olomouc-zpravy.aspx?c=A141030_2111930_olomouc-zpravy_stk
