Lucie Nádeníková Realizace
Anketa: Co Vám asociuje pojem BRONTOSAURUS?
Informativně-edukativní text - Fénix jako základní článek hnutí Brontosaurus
Rozhovor - Hrad Lukov je výkladní skříní práce dobrovolníků
Záměr
1. Cíl práce
Cílem mého samostatného projektu, který v sobě spojuje kulturní a psanou žurnalistiku, je popularizovat tematiku dobrovolnického Hnutí Brontosaurus. Tato několik desetiletí fungující organizace pro mládež měla v minulosti velký význam nejen v rámci dobrovolnictví, ale hlavně v práci s mládeží. Po roce 1989 se její význam začal postupňe snižovat a řady jejích členů řídnout. Ačkoliv je v současnosti filantropie poměrně populární a zejména mladí lidé cítí potřebu se angažovat, musím konstatovat, že na mě většinou působí spíše populisticky. Mnoho aktivit jsou spíše velká gesta, kterými se mnozí chlubí na sociálních sítích. Posílají DMS, sbírají víčka, aktivně sdílejí fotky zoufalých rodičů s nemocnými dětmi s žádostí o pomoc. Málo kdo je ale ochotný pomáhat reálně, zašpinit si vlastní ruce. Často si z dobrovolníků dělají legraci, zesměšňují je a považují za blázny. V dnešní zrychlené době, která podporuje dravost, cestu za kariérou a solidním materiálním zajištěním, je rozhodnutí věnovat svůj čas a energii bez nároku na odměnu těžké. Domnívám se, že práce dobrovolníků je o to cennější. Cílem mého samostatného projektu nemá být agitace, nebo vzbuzení pocitu provinilosti v lidech, kteří hodnoty dobrovolnictví nevyznávají, nebo se jim aktivně nevěnují. Chci pouze upozornit na jeho pozitiva a že i člověku samotnému pomáhá v osobnostním růstu, navozování nových přátelství, že pro něho samotného má spoustu přínosů. Jednotlivé články mají čtenáři rozšířit povědomí o tom, že na dobrovolnictví není nic ponižujícího, má mnoho výhod a lidé se nemusí bát si je vyzkoušet. Vím, že tento způsob trávení volného času není pro každého, věřím však, že určitě stojí za to si podobnou zkušeností projít, i když už se k tomu později nevrátí..
2. Zdůvodnění volby tématu
Při volbě tématu mého samostatného projektu hrálo roli několik faktorů. Mým druhým studijním oborem je divadelní věda, proto jsem automaticky počítala s tím, že moje specializace v žurnalistice bude kulturní. Nepočítala jsem totiž s tím, že podobné úmysly má i většina mých spolužáků. Nakonec se mi nepodařilo se na zamýšlenou kulturu dostat z důvodu nedostatečné kapacity. Jako náhradní řešení jsem zvolila specializaci ekonomickou. Dnes jsem tomu ráda, protože mé znalosti ze střední školy v této oblasti byly velmi skromné a tímto seminářem se značně rozšířily. Chtěla jsem tedy v ekonomice pokračovat, ale v příštím semestru nastal problém opačný a navazující seminář byl zrušen z důvodu nedostatečné kapacity a přihlášení studenti se mohli přihlásit na jinou zcela libovolnou specializaci. Takže jsme se opět vrátila ke kultuře. Musím přiznat že ty to semináře pro mě byly jedny z nejpřínosnějších hodin mého studia. Psaní mne bavilo a díky vynikajícím vyučujícím se domnívám, že jsme se zde také mnohé naučila. Mé další specializace byly psaná a rozhlasová žurnalistika. Zde jsem neváhala ani chvíli a zvolila si psanou variantu. Ačkoliv mě rozhlas velmi baví a na druhém oboru jsem o něm dokonce napsala bakalářskou práci, necítila jsem už další potřebu spolupracovat se svou tehdejší lektorkou rozhlasu. Jako téma z oblasti kultury se vzhledem ke studiu teatrologie nabízelo divadlo.Vážně jsem o tom uvažovala, chtěla jsem zpracovat například téma specifické pardubické platformy, kterou je Divadlo 29. Je to místo, které uvádí neznámé amatéry z ulic, ale i zahraniční špičkové umělce. Nakonec jsem se však rozhodla, že je to příliš rozsáhlé téma a nechám si jej v záloze pro psaní případné magisterské práce. Pak už jsme se tedy rozhodovala mezi dvěma tématy. Přišlo mi vhodné, zabývat se něčím, v čem se pohybuji, rozumím tomu a k problematice se tedy mohu fundovaně vyjádřit. Z toho plyne, že nejlepší bude zvolit některý ze svých koníčků. Prvním z nich je irský tanec, kterému jsem se v olomoucké skupině Fiach Bán věnovala po celou dobu vysokoškolských studií. Druhou mojí zálibou je dobrovolnictví ve Fénixu, což je základní článek hnutí Bronttosaurus. V době, kdy jsem o volbě tématu rozhodovala byly spolu se školou tyto dva koníčky hlavní náplní mých dnů. Vrcholila taneční sezóna a také přípravy na mnou spolupořádaný letní tábor. Po konzultaci s vedoucím práce, jsme nakonec vybrali téma Brontosaurus. S volbou tématu jsem dnes velmi spokojená. Při jeho realizaci jsem dělala rozhovory s mnoha lidmi a sama se nad tématem také zamýšlela hlouběji než doposud. Z rozhovorů vyplynulo, že s Hnutím Brontosaurus je spojeno mnoho předsudků a negativních konotací, ale mnohem častěji jsem se setkala s tím, že lidé tuto organizaci vůbec neznají. Z toho důvodu jsem velmi ráda, že alespoň tímto způsobem mohu přispět k rozšíření povědomí o této problematice.
3. Zdroje a stav problematiky
Hlavním zdrojem tohoto samostatného projektu byla vlastní zkušenost s problematikou dobrovolnictví. Poprvé jsem se k Hnutí Brontosaurus dostala téměř před pěti lety. Seznámil mě s ním můj tehdejší přítel, až do té doby pro mě pojem ,,brontosaurus” označoval pouze prehistorického ještěra a skupinu stárnoucích folkařů. Můj první kontakt s Brontosaury byl velmi intenzivní. Rozhodla jsem se jet na letní řemeslný tábor na zámku Brtnice, ale kvůli pracovnímu vytížení jsme mohla dorazit až o týden později než zbytek účastníků. Přišla jsem tedy do plně rozběhnutého tábora, kde mezi účastníky i organizátory už stačily vzniknout vazby a všichni už byli navyklí na náročný a špinavý režim života. Přijela jsem tam jen s mlhavou představou toho, co mě čeká. Ještě v autobusu jsem si myslela, že na táboře budu vyčnívat, protože v osmnácti letech tam budu samozřejmě nejstarší. Jaké bylo mé překvapení, když jsme zjistila, že jsem téměř jediná, kdo ještě studuje na střední škole. Kolem mě byli samí pracující a vysokoškoláci, většina z nich už byli zkušení Brontosauři a já jsem cítila nejistotu v tom, jestli mě přijmou. Nešlo přehlédnout, že mezi ně nezapadám. Brzy se však ukázalo, že mé obavy byly liché. Hned první den strávený na letním slunci s krumpáčem v ruce smazal jakékoliv vizuální nuance a odpolední řemeslné workshopy, kde jsem si s každým mohla v soukromí povídat, zbořily i můj zbývající ostych. Od té doby, jsem začala jezdit i na víkendové akce, absolvovala další tábory. Po nějaké době, kdy už jsme byla zkušenější, jsem začala fungovat jako CP, což je pomocník organizátorů. A letos už se jako organizátor podílím na druhém ročníku tábora. Troufám si tedy říct, že problematika Hnutí Brontosaurus je mi blízká a poměrně dobře se v ní orientuji. Věci, které neznám jsem čerpala převážně z oficiálních internetových stránek Hnutí Brontosaurus, které jsou velmi přehledné, obsáhlé a navíc pravidelně aktualizované. A dobrým zdrojem mi byl také web ZČ HB Fénix. Za zmínku stojí i fakt, že na problematiku Hnutí Brontosaurus jsem narazila i v rámci psaní své bakalářské práce. Bylo to v knize Evy Ješutové Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Tuto knihu jsem sice jako zdroj samostatného projektu nepoužila, přesto ji však považuji za přínos k tomuto tématu.
4. Ideový plán
Jak jsem již dříve uvedla, cílem tohoto samostatného projektu je rozšířit povědomí o dobrovolnické organizaci Hnutí Brontosaurus. Rozhodla jsme se tedy napsat sumu textů, která by měla tvořit ucelený soubor výpovědí, jenž bude čtenáře informovat, pokusí se vyvrátit zažité mýty, které jsou s tématem spojeny a možná je také přiměje k tomu, aby si sami vyzkoušeli, jaké je stát se dobrovolníkem v Brontosauru. Když jsem sestavovala strukturu své práce, zamýšlela jsem napsat pět žánrů. Anketu, reportáž, story, informativně-edukativní text a sérii tří rozhovorů. V průběhu psaní jsme však zjistila, že vznikající texty velmi rychle nabývají na objemu a usoudila jsem, že krátit je by nebylo k jejich prospěchu. Nejprve jsem tedy záměr vytvořit sérii rozhovorů přehodnotila na napsání rozhovoru jediného. Z původně zamýšlených respondentů, kterými měli být účastník akcí Brontosaurus, jejich organizátor a správce Brontosaury navštěvované lokality, jsem vybrala pouze posledního jmenovaného a rozhovor nakonec realizovala s kastelánem tradiční lokality hradu Lukov u Znojma Jiřím Holíkem.O respondentce Báře, s níž jsem původně chtěla vést rozhovor, jsem se tedy rozhodla napsat story. Uskutečnily jsme téměř dvouhodinový rozhovor, který jsem si zaznamenala na diktafon. Připravila jsem si bodovou osnovu, o čem s ní chci mluvit, přesto mě průběh rozhovoru překvapil. Zřejmě jsem očekávala velký příběh, protože jsem věděla, že ona ho v sobě má, ale příliš se nedařilo ho předat. Obě jsme se shodly, že nás zřejmě svazuje prostředí, protože jsme seděly v čajovně, kde bylo jen několik samostatných hostů, kteří nemluvili, nehrála ani hudba, tudíž vše, co jsme říkaly se až příliš hlasitě rozhléhalo a nebylo příjemné v téhle situaci mluvit o osobních věcech. I přes to si myslím, že tento rozhovor by byl vhodným materiálem pro dobrou story, obsahoval některé velmi zajímavé momenty. V průběhu psaní dalších textů jsem však zjistila, že má práce stále roste mnohem rychleji, než jsem si dokázala představit, došla jsme tedy k závěru, že nakonec zrealizuji pouze čtyři texty a ze svého výběru vyloučím žánr story. Rozhovor s Bárou však určitě nebyl zbytečný. Myšlenky, které v rozhovoru zmínila, jsem použila při realizaci ostatních textů, aplikovala jsem je zejména do informativně-edukativního textu a některé prvky také do reportáže.
5. Postup práce
Anketa
Úvodním textem mé práce je anketa. Rozhodla jsem se uvést svůj projekt tímto žánrem, abych čtenáři nejprve osvětlila, jak společnost vnímá význam Hnutí Brontosaurus. Anketa ukázala, že povědomí o této dobrovolnické organizaci je zejména u mladší generace, které by se mělo týkat především, na velmi nízké úrovni. Osobní zkušenost měli z mnou oslovených respondentů pouze ti starší. Otázku ,,Co Vám asociuje pojem BRONTOSAURUS?”jsem rozeslala po sociální síti Facebook, e-mailem a položila osobně několika desítkám svých známých. Z počátku jsem řešila problém, že lidé měli pocit, že odpověď:,,Je to jméno dinosaura. Jo a kapely,” z čehož jsme vůbec neměla radost. nakonec se mi však podařilo získat spoustu dalších zajímavých respondentů a nakonec jsem si mohla vybírat. Respondenty jsem volila tak, abych rovnoměrně oslovila muže a ženy v různých věkových kategoriích a s různým stupněm vzdělání. Vyselektovala jsem nejzajímavější odpovědi a ty pak pro anketu použila.
Informativně-edukativní text
Hlavním textem mého samostatného projektu je text informativně-edukativního charakteru. Je to žánr na pomezí zpravodajství a publicistiky a k jeho realizaci je zapotřebí dostatečné nastudování informací o daném tématu. Mojí výhodou byla rozsáhlá osobní zkušenost s tématem, proto mi pro doplnění stačilo použít oficiální stránky Hnutí Brontosaurus, které jsou v této souvislosti nanejvýš fundovaným zdrojem. Při realizaci textu jsem se snažila čtenářovi předkládané informace podat zábavnou formou a zpestřit je o vlastní zkušenosti, které s touto problematikou mám.
Rozhovor
Rozhovor je dalším článkem samostatného projektu a chtěla jsem jím čtenáři přiblížit pohled na Hnutí Brontosaurus také z jiné strany než z pohledu jeho členů. Proto jsem jako respondenta zvolila Jiřího Holíka, který je kastelánem hradu Lukov u Zlína, kam Brontosauři jezdí už více než třicet let. Původně jsem chtěla jet na Lukov obecně, tento záměr se mi však nepodařilo realizovat, a proto jsem s panem Holíkem nakonec vedla pouze aktivní e-mailovou komunikaci. Lze tedy říct, že vzhledem k četnosti e-mailů byla vzájemná interakce velmi dobrá a jsem spokojená s tím, jak vstřícně se mnou kastelán komunikoval.
Reportáž
Posledním textem, který jsem pro účely samostatného projektu realizovala byla reportáž. Z tohoto náročného žánru jsem měla největší respekt, a právě proto jsme si ho nechávala až nakonec. Při psaní se však ukázalo, že jeho psaní mi naopak vyhovuje nejvíc, ačkoliv jsem ze začátku hodně musela bojovat s tím, abych si vytvořila alespoň nějaký odstup.. Víkendovou akci Nový vzor APAM, jsem neabsolvovala pouze s cílem získat materiál pro reportáž, ale především nabýt nové schopnosti pro organizování dobrovolnických akcí. Na základě poznámek, které jsme si v průběhu víkendu zapisovala a také s ohledem na stále živé vzpomínky jsem pak doma reportáž sepsala.
6. Sebehodnocení
Celková práce na samostatném projektu mi trvala několik týdnů. Nespočívla totiž pouze v samotném psaní, to bylo až závěrečnou fází, kterou jsem musela projít. Největším problémem bylo zřejmě sehnat víkendovou akci, které bych se mohla zúčastnit. Vzhledem k tomu, že se v současnosti velmi aktivně věnuji tanci a na částečný úvazek také pracuji, mé víkendy jsou značně časově vytížené. Proto bylo hledání termínu akce skutečně náročné. Dalším problémem bylo také sladit svůj harmonogram s respondentkou, což se nakonec podařilo, měly jsme na rozhovor dostatečný čas a já jsem získala zajímavý materiál ke zpracování. Troufám si říct, že se mi podařilo splnit cíl svého samostatného projektu, který jsem již v úvodu naznačila. Výběr žánrů považuji za vhodný a jsem spokojená také s jejich realizací. Možný problém by mohl nastat v tom, že při samotném psaní jsem chvílemi cítila, že ztrácím od tématu odstup a text se tak stává méně seriozním, více osobním a neformálním. Vím, že mé psaní často mívá podobné tendence. Do mých textů se automaticky vkrádají prvky humoru a citové angažovanosti. Vybrala jsem si téma, které je poměrně osobní a citlivé, čímž jsem tyto tendence ještě přiživila. Domnívám se však, že výsledkem mého snažení je projekt na dobré úrovni a mohu říct, že jsem ho zpracovala podle svých představ a s jeho realizací jsme spokojená.
