Filtrované články podle data:duben 2026

Kladno – Úplatky, vraždy, zpronevěry, vydírání. Tato slova v posledních pěti letech nejčastěji slýcháme ve spojitosti s bývalou ocelářskou metropolí. Nebýt úspěšných sportovců, znali by lidé Kladno z novinových článků jen jako obdobu biblické Sodomy. Je zde ale život skutečně tak drsný, nebo se jedná jen o mediální obraz neodpovídající realitě?

Nejzachovalejší a největší keltská loď na našem území bude k vidění v Olomouci

Když před devíti lety archeolog Ladislav Peška rybařil nedaleko Mohelnice, upoutal jeho pozornost starý kmen nepravidelného tvaru, který vyčníval nad hladinu. Nedalo mu to a rozhodl se kmen prozkoumat. Na první pohled nevypadal nijak zajímavě, ale už při bližším ohledání Peška zjistil, že je kmen zevnitř vydlabaný. Ihned svolal své kamarády, se kterými začal kmen uvolňovat z naplavenin. Z obyčejného kmenu, který nevzhledně vyčníval nad hladinu pískovny, se vyklubal nejvýznamnější archeologický nález poslední doby, tři tisíce let stará keltská loď. Mezi její další atributy patří to, že je to nejstarší, největší a zároveň nejzachovalejší zkamenělá loď na našem území.

Zpátky do lavic a přezůvky s sebou
Přibývá lidí, kteří se navzdory svému věku vrací k učebnicím a sešitům. Jaké to je?

Jednoho nutí zákon, druhého zaměstnavatel a třetí to dělá sám pro sebe. Řeč je o lidech kolem padesátky, kteří znovu usedají do školních lavic. Dodělávají si vzdělání, studují jazyky nebo absolvují rekvalifikační kurzy. Počítat příklady a učit se teorie však už nemusí být tak snadné jako kdysi na střední škole. Jak tedy co nejlépe zvládnout návrat do školních let?

Heslo andragogiky: dospělí se učí jinak než děti

Před dvaceti roky u nás rozuměl slovu andragogika málokdo. Vzdělávání dospělých se omezovalo pouze na různá bezpečnostní školení a politické přednášky. Teprve po roce 89 se s příchodem zahraničních firem otevřely nové možnosti pro výchovu dospělých, především v oblasti lidských zdrojů a personálním managementu. Dnes každoročně otevírají vědní obor andragogika na univerzitě Karlově a Palackého i na soukromých vysokých v Praze. Před šesti lety se pro práci školitele rozhodl i Vítek Dočekal, nyní doktorand na Katedře sociologie a andragogiky Filozofické fakulty v Olomouci.

„Vnučka musí u moře objednávat za mě.“
Jak nejlépe dohnat jazykový handicap, i když už vám bylo padesát?

„Když jsme byly naposledy v Řecku, musela jsem si na hlavě dělat rohy a mečet. To aby prodavač na tržnici pochopil, že sháníme kozí sýr,“ vypráví stydlivě podnikatelka Marie Malachová z Boskovic. Na dovolenou do zahraničí jezdí nejméně dvakrát ročně a vždycky se trochu děsila komunikace s místními. Neúspěšné nakupování sýra pro ni bylo tou pověstnou poslední kapkou, a proto se v jednapadesáti letech začala učit anglicky. Hodně cestuje, naučila se používat internet a na Vánoce od dětí dostala kabelovku se stovkou zahraničních programů. To všechno jsou důvody k tomu, aby to po první lekci nevzdala. „Stačí mi základy, nepotřebuju mluvit dokonale ve všech časech, hlavně když budu umět objednat čtyři piva,“ dodává.

POZNÁMKA NA OKRAJ

Protože jsem člověk od přírody šikovný, uřízla jsem si minulý měsíc na VŠ koleji kus článku levého ukazováčku. Krve bylo plno, času na výběr málo: 112, nebo 155? Vyhrála česká klasika. Dispečer zvedl telefon na první zazvonění, byl věcný, sanitka přijela do pěti minut. Všechno proběhlo hladce a bez zbytečných průtahů.

Vlastně nevidím důvod, proč bych měla volat jiné číslo než 155. Před pár týdny jsem měla možnost sledovat práci dispečera tísňové linky 112 osobně. Činnost je to bohulibá a chápu, že při velkých dopravních nehodách a jiných neštěstích se sto dvanáctka propojující všechny záchranné složky hodí. Ale co když mám „jen“ náhlé zdravotní problémy? Vyplatí se to? Bohužel jsem se přesvědčila, že k určitým průtahům na ose 112 – 155 opravdu dochází. V případě mého useknutého prstu by zpoždění o dvě tři minutky neznamenalo vůbec nic (stejně jsem následně strávila výživnou půlhodinku v čekárně na traumatologii), ovšem dokážu si představit případy, kdy i těch několik desítek sekund může být drahých. Proto moc nechápu, proč se sto dvanáctka (a už nejenom na Nově) tak propaguje. K čemu to?

(zur)

Raicová Zuzana

Karel Kolářík: mýty o lince 112 vyplývají z neznalosti

Olomouc (zur) - Proti tísňové lince 112 se zvedla vlna kritiky. Olomouckým záchranářům se nelíbí údajné prodlevy, které vznikají při předávání hovorů od dispečerů sto dvanáctky dispečerům sto padesát pětky. Kterou linku si vyberete, záleží už pět let jen na vás. U operátorů sto dvanáctky ale pomoc v podobě rad příliš nehledejte. Linka funguje spíše jako zprostředkovatelské call centrum. „112 u nás zatím moc nezdomácněla. Spousta věcí, které se kolem ní ale píší nebo tradují, je nesmysl,“ říká Karel Kolářík, náměstek ředitele Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje pro úsek Integrovaného záchranného systému (IZS) a operačního řízení.

K čemu je vůbec linka 112 dobrá, když zdravotníkům – jak se zdá – spíše komplikuje život?

Na úvod je třeba říct, že telefonní centrum tísňového volání 112 v sobě integruje všechny složky IZS, tedy hasiče, policii i záchrannou službu. Na to se v tomto kontextu nějak pozapomíná…

Dobře, ale zkuste tedy vysvětlit, v čem spočívají výhody sto dvanáctky.

Hlavní výhoda je v tom, co jsem teď zmínil. Představte si třeba situaci, kdy se stane vážná dopravní nehoda. Její účastník potřebuje zalarmovat co nejdříve všechny složky – hasiče, záchranku i policii. Za normálních okolností by musel volat postupně na čísla 150, 155 a 158 a na každé lince vysvětlovat, co, kdy, kde a jak se stalo, kolik je zraněných apod. Takto stačí zavolat jen na linku 112…

…a informace jsou rozdistribuovány do všech složek najednou.

Přesně tak. K tomu právě slouží datová věta, na kterou si záchranáři tak stěžují. Operátor sto dvanáctky ji rozešle všem složkám najednou, usnadní se tak spousta práce a ušetří se čas…

Záchranáři ovšem tvrdí něco jiného. Právě vytváření datové věty spolu s dvojím zpovídáním volajícího podle nich způsobuje onu dvou až tříminutovou prodlevu.

Ale náš člověk tu datovou větu vytváří, respektive zadává do počítače ihned souběžně s tím, co mu volající říká! Navíc se ptá jenom na základní informace, jako je jméno, adresa, telefon a hrubý popis toho, co se stalo. Uvědomujeme si, že dispečeři 112 nejsou zdravotničtí pracovníci, a tak není důvod, aby dál dopodrobna řešili zdravotní stav pacienta! Když prostě zjistí, že se jedná o čistě zdravotní problém, nechávají už všechno ostatní na záchranářích. Vlastně jim posláním datové věty podstatně ulehčují práci, protože se operátor záchranky nemusí ptát na základní údaje.

Běžná praxe ale vypadá jinak…

Za to my už ale nemůžeme! Pokud se záchranáři vyptávají pacienta znovu na stejné věci, je to jejich problém.

Uvedl jste, že hlavní výhodu sto dvanáctky vidíte v možnosti rychlé aktivizace a spolupráce všech složek IZS. Co když ale volá na linku 112 člověk „jen“ se zdravotním problémem, třeba s infarktem?

Připouštím, že v takovém případě už není ta výhoda tak patrná. Ale potom tedy nerozumím tomu, proč nevolá přímo číslo 155.

Že by vliv „akčního“ pořadu na komerční televizi?

Ano, i to je možné... Chtěl bych ale na tomto místě zmínit ještě jiné plusy sto dvanáctky. Například – pokud člověk volá z pevné linky, dokážeme přesně určit, kde zrovna je. Při volání z mobilu ho umíme lokalizovat aspoň přibližně… To všechno zase šetří spoustu času.

A dále - linka 112 je celoevropská, takže sem často volají cizinci, kteří neznají národní čísla 150, 155 a 158. Dispečeři sto dvanáctky umí několik světových jazyků a pokud je to třeba, při konferenčním hovoru zůstávají ve spojení se záchranáři a překládají…

Prostě řada mýtů o 112 vyplývá z neznalosti této problematiky. Lidé jednoduše neví, jak to funguje.

Raicová Zuzana

Olomouc (zur) - Které tísňové číslo byste vytočili, kdybyste potřebovali rychlou lékařskou pomoc? Klasickou českou linku 155, nebo moderní evropské číslo 112? Jestliže odpovídáte „za bé“, pak počítejte s problémy. Olomoučtí záchranáři totiž tvrdí, že k vám můžou přijet až o 3 minuty později. Hasiči, kteří linku 112 provozují, s tím ale nesouhlasí.

Údělem dojíždějících je stres a izolace

Studenti z Brna, kteří se hlásí na Univerzitu Palackého, ale nechtějí se stěhovat do Olomouce, mají možnost denně do školy dojíždět. Vypořádat se s osmdesáti kilometry mezi oběma městy není problém. Autobusy a vlaky jezdí každou hodinu. Jaké jsou výhody a jaká úskalí naopak denní dojíždění na trase Brno – Olomouc přináší?

Dojíždění svádí k zanedbávání školy

Třiadvacetiletá Jitka Šmídová si během tříletého studia v Olomouci vyzkoušela bydlení na kolejích, privátu i každodenní dojíždění z Brna. V současnosti pracuje v brněnské České televizi a připravuje se na státní závěrečné zkoušky na katedře žurnalistiky Univerzity Palackého. Na doby, kdy pendlovala mezi Brnem a Olomoucí už jen vzpomíná. Jak?

Zdražení MHD se nevyhne Brnu ani Olomouci
Morava – Jízda tramvají se od Nového roku prodraží. Cena jízdného městské hromadné dopravy stoupla téměř ve všech moravských městech. Důvodem je zvýšení DPH z pěti na devět procent a rostoucí ceny energií a pohonných hmot.

ROZHOVOR č.1:

Pevná hranice mezi hrou společenskou a sportovní není, říká sportovní historik
PhDr. František Kolář, Csc. vyučuje historii tělesné kultury na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Podle jeho slov je důležité, s jakým záměrem se hra provádí.

Odvolaného ředitele jsem k rozhovoru dlouho přemlouvat nemusel. Jak sám uvádí, celou věc by zveřejnil tak jako tak, a moji nabídku tedy uvítal s radostí. 

Ve vilové čtvrti, na místě dostupném čtyřmi linkami městské hromadné dopravy, leží Malšovice. Tato část Hradce Králové je „nejžádanější čtvrtí pro bydlení“. Alespoň to hlásí reklamní panel na stavbě nového domu. Ještě o kousek dál najdeme Základní školu Úprkova.

Přestože se o změnách na hradeckých školách poměrně hojně diskutuje, radnice v nich žádný průlom nevidí. „Nejde o nějakou revoluční myšlenku. Občané musí vědět, kolik investice ve školách stojí. My zase potřebujeme stanovit přesná pravidla například pro rekonstrukce,“ říká v rozhovoru náměstek primátora pro školství Martin Soukup.

HRADEC KRÁLOVÉ - Obědvat ve školní jídelně lahůdky přímo z plotny už nebude samozřejmostí. Z původních sedmadvaceti královéhradeckých vývařoven jich má zbýt jen osm. Nedávno o tom rozhodlo vedení města.
Školy, které o svou kuchyni přijdou, budou mít pokrmy z dovozu. Distribuci zajistí zbylé jídelny. "Jídla se nebudou ohřívat, jak si někdo myslí, ale budou se ve speciálních kontejnerech převážet teplá a hned dojde i k jejich výdeji," řekla vedoucí školského odboru magistrátu Alena Synková. Zároveň by se měla sjednotit nabídka. Někde si mohli žáci vybírat ze tří jídel, jinde museli konzumovat jedno určené. I nadále by se mělo vařit na školách Bezručově, Milady Horákové, Mandysově, Štefánikově, Štefcově, Severu, SNP a ve Svobodných Dvorech. Jako záloha bude působit škola Jih.