ODS na rozcestí

Realizace

Rozhovor - Politolog: ODS by kandidáta na prezidenta měla hledat mimo své řady

Story - „Volby může ovlivnit i televizní detektivka,“ říká mladý politik

Glosa - „Jsme připraveni vládnout!“ – ale komu?

Analýza - ODS stojí na rozcestí. Kam dál?

1.Cíl práce

Tento projekt má za cíl bilanci současné situace v Občanské demokratické straně (ODS). Jak už název projektu napovídá, strana je již delší dobu v poměrně obtížné situaci – ztrácí voliče 
i členy. Mým záměrem bylo zachytit tento fenomén pohledem několika protichůdných optik 
a pokusit se přiblížit, co přesně za ním stojí

2. Zdůvodnění volby tématu

Články pojednávající o politice a historii jsou pro mě obvykle ty, které při pročítání novin či zpravodajských serverů vyhledávám jako první. Politika mě zajímá už poměrně dlouhou dobu, a proto pro mě byla politická specializace jasnou volbou prakticky od začátku mého vysokoškolského studia.

Mým původním záměrem bylo napsat projekt o politickém vysílání Českého rozhlasu. Přispěl k tomu fakt, že jsem během svého studia přibližně jeden rok působil jako stážista v regionálním studiu Českého rozhlasu v Olomouci. Téma se ale záhy ukázalo jako příliš obtížné na zpracování, protože moji respondenti příliš otevření nebyli. Proto jsem se rozhodl záměr svého projektu raději pozměnit.

Téma „ODS na rozcestí“ jsem si vybral proto, že mám k této straně (i přes mnoho výhrad) ideově poměrně blízko. Svou roli sehrál také fakt, že jsem se během svého působení ve Smíšeném komorním sboru Ateneo Univerzity Palackého v Olomouci seznámil se studentem rekreologie, Josefem Kaštilem, který je poměrně dlouhou dobu členem ODS. Můj kolega ze sboru navíc zastává několik významných funkcí ve stranické hierarchii, a tak zde byl předpoklad, že mi bude schopen prozradit mnoho zajímavých a užitečných informací, které se mi budou do mého projektu hodit.

Není bez zajímavosti, že Občanská demokratická strana v době dokončování této práce oslavila dvacet pět let od svého založení. Proto jsem toho názoru, že pro podobné zhodnocení její činnosti, jaké jsem v tomto samostatném projektu učinil, panuje více než příznačná doba.

Občanská demokratická strana je politický subjekt, který má za sebou (na české poměry) vcelku dlouhou tradici a vývoj. Strana vznikla rozpadem Občanského fóra v roce 1991 a brzy na to se stala jedním z klíčových hybatelů české vrcholné politiky. Na přelomu tisíciletí, v době takzvané opoziční smlouvy, to byla vedle ČSSD právě ODS, která prakticky ovládla celý tehdejší establishment. Žádná zavedená parlamentní politická strana ale nemá podporu svých voličů zaručenou navždy (připomeňme třeba případ Unie svobody – Demokratické unie či Křesťanské demokratické unie – Československé strany lidové) a podobné to bylo i v případě občanských demokratů, byť strana se nakonec do Poslanecké sněmovny vždycky nakonec dostala.

ODS sice už v minulosti (na konci devadesátých let minulého století) výrazně poklesly preference, přesto ale tehdy za poměrně krátkou dobu dokázala znovu získat svůj vliv a oblibu u voličů. „ Pro ODS události přelomu let 1997 a 1998 znamenaly mimo jiné prudký pokles preferencí a s tím spojené nebezpečí částečné marginalizace. Přestože v jeden okamžik poklesly dokonce pod 10%, začaly posléze opět růst; na počátku června se podpora ODS odhadovala na 17% voličů (…).“^[1] V tomto projektu si pokládám otázku, kam až může pokles preferencí této strany vést?

Politika je obor lidské činnosti, který dostává v médiích široký prostor. Situace ve stranách se neustále vyvíjí a nikdy nemůžeme úplně s jistotou říci, kdo přesně u voličů uspěje v dalších volbách. Právě proto mě politické zpravodajství baví, právě proto bych se mu pokud možno chtěl věnovat při své budoucí novinářské kariéře. Také z těchto důvodu cítím za potřebné ohlédnout se za minulostí i současností tohoto politického subjektu (ODS) a zhodnotit, jestli se mu podaří či nepodaří další návrat k řízení exekutivy České republiky.

3. Zdroje/stav problematiky

Téma mého projektu je poměrně dobře zpracováno a to jak z akademického tak i mediálního hlediska. Přisuzuji to klíčovému vlivu, jaký Občanská demokratická strana na českou politiku i média měla a dosud má (byť ne tak zásadní jako v minulosti). Propojení politiky a médií není ani v západních, demokratických státech ničím neobvyklým. Právě naopak. Denis McQuail ve své knize dokonce mluví o těsném spojení mezi médii a politkou: „Mezi masovou komunikací a chováním politiků vždy existovalo těsné spojení bez ohledu na režim. (…) V demokratické společnosti panují složité vztahy mezi médii, zdroji moci a politickým systémem. Na jedné straně je důvodem existence médií služba publiku, kterému média přinášejí informace a názory v souladu a jeho zájmy a potřebami. (…) Na druhé straně jsou média také kanálem, jímž se strany a mocenské zájmy obracejí k lidem; jsou též prostorem pro vyjadřování názorů politických stran a dalších zájmových skupin.“^[2] Občanští demokraté jsou tedy v médiích i odborné literatuře zachyceni relativně precizně. Přesto jsem toho názoru, že optika, kterou jsem se na ODS díval ve svém samostatném projektu, přispěla k hlubšímu pochopení situace v této straně (viz níže).

Při práci na tomto samostatném projektu jsem pak navíc mohl využít poměrně obsáhlých zdrojů, které tuto problematiku popisují. Občanské demokratické straně se vcelku obsáhle (v kontextu dalšího společensko-politického vývoje v době po listopadu 1989) věnuje Pavel Pšeja ve své knize Stranický systém České republiky. Kniha ovšem reflektuje pouze vývoj do roku 1998. Proto jsem využil i další zdroje (například knihu Volební kampaně 2013). Tématem se také průběžně zabývají sdělovací prostředky jako například Mladá fronta DNES, Český rozhlas Radiožurnál či ČT 24, o jejichž informace jsem se také opíral, byť je přímo necituji.

Mému tématu se poměrně obsáhle věnoval samostatný projekt Pavly Lioliasové z roku 2015, nazvaný „Komunální volby 2014 v Olomouci“. Autorka došla v rozhovoru s politologem Univerzity Palackého v Olomouci – Pavlem Šaradínem – k zjištění, že právě tyto volby byly pro Občanskou demokratickou stranu „lokálním vítězstvím.“ Ve stejném roce (2015) vznikl také samostatný projekt Miroslava Novotného, který pojednává o pro moji práci klíčovém jevu, a to nedůvěře lidí ve stranickou politiku. Projekt se jmenuje „Proč lidé nevstupují do politických stran“ a částečně také pojednává o ODS. Občanská demokratická strana je ústředním tématem samostatného projektu, jehož autorem je Michele Vojáček. Práce pojednává o „Úspěchu ODS v komunálních volbách v Litomyšli“.

O Občanské demokratické straně se tedy pojednává hned v několika projektech, v žádném z těch, které tady uvádím, ale není zásadním tématem (pomineme-li projekt o ODS v Litomyšli). Rešerší samostatných projektů, které na naší katedře vznikly v předešlých letech, jsem došel k názoru, že mému tématu se ve stejné podobě, jakou ho zpracovávám já, zatím nikdo nevěnoval.

4. Ideový plán

Projekt jsem pojal formou komparace dvou (potažmo tří optik) jimiž se na tuto problematiku můžeme dívat. Byl to zaprvé: (ideologicky podmíněný) pohled člena strany (viz story), zadruhé: (troufnu si tvrdit kritický) pohled novináře bez vazby na stranu (viz glosa) a konečně také zatřetí: akademický, respektive odborný pohled politologa zasazující získané poznatky do širšího rámce (viz rozhovor). Takto strukturovaná práce by měla (alespoň podle mého názoru) zaručit vyváženou reflexi současné situace uvnitř Občanské demokratické strany a čtenář by na jejím základě měl dojít k svému pohledu, který považuje za správný.

Hlavní věcí, jíž se můj samostatný projekt odlišuje od podobných textů v mainstreamových médiích, je ta, že k popisu poměrně obsáhlého a mediálně vděčného tématu využívá pohledu v médiích poměrně málo objevujících se lidí (ať už jde o Josefa Kaštila či Michala Kudělu). Díky tomu jsem se tak mohl vyvarovat opakování již mnohokrát řečených skutečností a celou problematiku pojmout jiným, novějším pohledem.

5. Postup práce

Práci na projektu jsem zahájil konzultací se svým vedoucím. Mým původním záměrem bylo zpracovat téma politického vysílání v Českém rozhlase, po vzájemné dohodě jsme se ale nakonec rozhodli téma pozměnit a nazvat ho „ODS na rozcestí“. Jako první jsem se rozhodl pořídit rozhovor s Josefem Kaštilem (členem ODS) a na jeho základě sepsat takzvanou story.

Story

Viktor Jílek definuje žánr story jako „žánr, který má blízko k povídce“ a „jehož základem je slohový postup vyprávěcí.“^[3] Tento žánr jsem použil z důvodu větší rozmanitosti textů v mém projektu. Mým cílem totiž bylo také přiblížit čtenářovi osobnost samotného Josefa Kaštila, jeho zájmy, ale třeba i vzhled. Jsem toho názoru, že využitím takzvané story se mi podařilo popisovanou skutečnost zachytit mnohem plastičtěji, než kdybych prvotní materiál získaný v osobním rozhovoru s respondentem pouze „mechanicky“ přepsal.

Schůzku s Josefem Kaštilem jsem si paradoxně domlouval obtížněji než setkání s politologem (viz samotný text). Největší obtíže mi činilo vést nestranný a nezaujatý rozhovor o politice s člověkem, s nímž se dobře znám. Při zpracovávání tohoto článku jsem se snažil akcentovat problematiku regionální politiky a vliv celostátních témat na politický vývoj v Olomouci 
a tamní buňce ODS. Jsem toho názoru, že právě těmito aspekty se můj projekt odlišuje od podobných textů v celostátních médiích, které si většinou všímají pouze dění v Praze a jejím blízkém okolí. Regionální nebo chceme-li komunální politika ale není jediná oblast, jíž se tento článek zabývá. Josef Kaštil mi sdělil také mnoho zajímavých informací o dění ve vrcholných orgánech ODS a výrazně mi tak pomohl k tomu, abych mohl text pojmout více jako komparaci poměrů ve straně a to jak na celorepublikové, tak i regionální/komunální úrovni. Poměrně velký důraz v textu kladu také na osobu Ivana Langera (bývalého ministra vnitra), kterého můj respondent osobně zná (viz výše). Činím tak proto, že Ivan Langer je (alespoň podle mého názoru) jedním ze symbolů klesajících preferencí Občanské demokratické strany. Jako novináře mě proto zajímalo, jak bývalého ministra vnitra vnímá člověk, z jeho blízkého okolí. Přesahem mimo moje téma je část textu, v níž se věnuji politické kariéře svého respondenta, a to jak v reálné, komunální politice, tak i v takzvané „akademické“ politice (tedy jeho působení na pozici místopředsedy Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci). Do své „storky“ jsem tyto informace zařadil i s vědomím, že se přímo netýkají mého projektu. Jsem totiž hluboce přesvědčen, že i přes nepatrné odchýlení se od hlavního tématu projektu tyto informace do mého textu plným právem náleží. Čtenáři by měly pomoci utvořit si komplexní představu o zájmech osoby, o níž v článku píši. Nesporně zajímavé je pak i srovnání „akademické“ a reálné politiky.

Rozhovor

Souběžně s prací na článku o svém kolegovi z pěveckého sboru jsem se také pokusil zhotovit rozhovor s politologem, který by čtenářovi tohoto projektu mohl celou problematiku přiblížit z poněkud odbornějšího, nezaujatého pohledu (viz výše). Z tohoto důvodu jsem napsal (na doporučení vedoucího mého projektu) členovi Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty v Olomouci – doc. Mgr. Pavlu Šaradínovi Ph.D., rozhovor s ním se mi ale nakonec, i přes veškeré vynaložené úsilí, domluvit nepodařilo. Jelikož je však (alespoň podle mého názoru) rozhovor s politologem pro tento projekt poměrně klíčový, dohodl jsem si nakonec schůzi s Mgr. Michalem Kudělou, doktorandem stejné katedry. Tematické okruhy rozhovoru jsme spolu řešili ještě před osobním setkáním, a to prostřednictvím e-mailové korespondence. Společně jsme tak mohli lépe a s předstihem prostudovat problematiku, kterou jsme se při rozhovoru chtěli zabývat. Při pokládání dotazů jsem vycházel ze svých poznámek, které jsem průběžně doplňoval podle toho, jakým směrem se konverzace ubírala. Pro preciznější zachycení myšlenek svého respondenta jsem si při realizaci rozhovoru pořídil audio záznam na svůj mobilní telefon značky LG, který jsem později přepsal do písemné podoby.

Viktor Jílek rozlišuje dva hlavní typy rozhovorů – zpravodajské a publicistické. Pro účely mého projektu (v němž mi šlo o komplexní zachycení názorů mého respondenta) jsem zvolil interview publicistické (v užším slova smyslu). Novináři totiž na rozdíl od rozhovoru zpravodajského umožňuje mnohem volnější strukturování dotazů a jejich případnou modifikaci v průběhu dotazovaní. „Pro publicistické interview jsou užívány všechny typy otázek, tedy nejen alternativní, dichotomické a doplňující, ale rovněž otázky otevřené a kontrolní. Z kompozičního hlediska je typické řazení úvodů, ne však pouze shrnujících, jak tomu je u zpravodajství. Vybrán může být i zajímavý názor, úvaha, případně může být v úvodu interviewovaný představen.“^[4]

Analýza

Při psaní analýzy a glosy jsem pracoval s veřejně dostupnými internetovými zdroji (především s webovou stránkou Českého statistického úřadu – Volby.cz, ze které čerpám údaje o volebních výsledcích). Důležité informace pro tento text jsem nalezl také na oficiální webové stránce Občanské demokratické strany: Ods.cz. Svůj článek opírám také o poznatky získané četbou odborné literatury z fondů Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem tohoto textu je objektivní charakteristika příčin propadu preferencí a popularity Občanské demokratické strany.

Mým cílem bylo napsat objektivní analýzu, tak jak ji chápe Viktor Jílek: „Za základ neslouží pouze nejnovější fakta, jak je tomu u zprávy, ale vycházet je nutné i ze skutečností starších, které se k tématu sdělení váží. Ve své podstatě analýza plní funkci resumé stavu problému.“^[5] Po celou dobu, během níž jsem text vytvářel, bylo nutné, abych dbal na objektivitu a vyváženost celého článku. Teoretický koncept objektivity popisuje ve své knize Denis McQuail jako: „zvláštní formu mediální činnosti a zvláštní postoj k úloze shromažďovat, zpracovávat a rozšiřovat informace. (…) Hlavními rysy objektivity jsou: osvojení si pozice odstupu a neutrality ve vztahu k předmětu zpravodajství (tedy vylučování subjektivního pohledu či osobního zaujetí; absence stranění (…).“^[6] Objektivnímu a vyváženému zpravodajství se ve svém Slovníku mediální komunikace věnuje také Irena Reifová: „Vyváženost zpravodajství je ideál předpokládající, že zpravodajství bude poskytovat stejnou možnost přístupu do výpovědí o událostech všem stranám, názorům a úhlům pohledu, které jsou relevantní ke zpracovávanému tématu události, a zároveň poskytovat prostor všem relevantním tématům v rámci zpravodajství jako celku.“^[7]

Analýzu jsem se snažil pojmout jako komplexní pohled do historie a současnosti Občanské demokratické strany. Podle politologa Michala Kuděly z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci lze hledat příčiny propadu preferencí ODS již v době po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Z tohoto důvodu jsem ve své analýze začal tímto obdobím a poté jsem postupoval více méně chronologicky až do současnosti. Z důvodu větší názorové pestrosti jsem do tohoto textu zařadil také několik citací Michala Kuděly, které se nevešly do rozhovoru.

Glosa

Glosa je text, který se mi psal z celého projektu nejsnáze – v textu jsem totiž mohl použít výrazově nápadných a expresivních lexikálních jednotek, aniž by byly stylově příznakové.

Mým cílem bylo vytvořit text, který by byl v opozici se zaujatým pohledem takzvaného „insidera“ (nebo člena strany chceme-li). V tomto textu jsem se k poměrům v ODS snažil zaujmout, kritické stanovisko, které se liší od objektivního přístupu v analýze a čtenářovi tak nabídnout vyváženou reflexi celé problematiky. „Autor v glose užívá podobných postupů jako ve sloupku (jde o bezfabulový žánr), tedy pointování, ironie, sarkasmu, nadsázky aj., aby osobitým způsobem (ne věcně) vyjádřil svůj vztah k danému tématu.“^[8]

V tomto textu jsem se zaměřil na působení Petra Fialy v čele strany. Právě současný předseda má být tím, kdo Občanskou demokratickou stranu vyvede z oné „krize“ o níž píši v ostatních článcích. Jsem toho názoru, že politické strany si většina lidí asociuje především s osobou předsedy, jeho názory a vystupováním. Právě z tohoto věnuji Petru Fialovi ve svém projektu tak velký prostor.

Článek se mi psal dobře také proto, že jeho hlavním cílem je pobavit čtenáře a podat mu komplexní téma zjednodušenou, zkratkovitou formou. Moje glosa neaspiruje na to, aby byla srovnávána kupříkladu s vybroušeným stylem prvorepublikového novináře Ferdinanda Peroutky, o němž jsem psal svou bakalářskou práci. Spíše naopak – rozhodl jsem se toto vážné téma narušit krátkým odlehčeným zamyšlením, aby čtenář dostal možnost oddechu a případně se i trochu pobavil.

Vpravdě velkou inspirací mi v tomto směru byl satirický styl Miroslava Koreckého, politického komentátora Mladé fronty DNES. Když jsem byl ve druhém ročníku na jeho přednášce na předmětu Mediální teorie a praxe, pan Korecký řekl, že komentátor je člověk, který si „každý den musí něco myslet“. Právě tento aspekt žurnalistiky mě zajímá asi nejvíce a dovedl bych si představit, že bych se tvorbě komentářů, sloupků či glos věnoval i ve své budoucí kariéře.

Názorové rubriky jsou většinou ty části novin a časopisů, které otevírám nejraději. Jsem rád, když si mohu po četbě složitého zpravodajského článku přečíst i zaujatý pohled komentátorův. Jedinečný sarkastický styl, který Miroslav Korecký používá ve svých článcích pro Mladou frontu DNES či ve své pravidelné rubrice „Malostranské korekce“ v publicistickém pořadu České televize „168 hodin“ my byl tou nejlepší inspirací a pevně věřím, že se jsem se mu, alespoň částečně, přiblížil.

6. Sebehodnocení

Projekt jako celek je podle mého názoru kompaktní soubor textů s uceleným tématem. Zřejmě nejtěžší pro mě bylo udržet si pro novináře tolik potřebnou adekvátní míru objektivity, a to především ve „storce“ s Josefem Kaštilem (viz výše). Přesto si myslím, že výsledná práce odpovídá nárokům, které na mě byly kladeny, a splňuje parametry pro to, aby mohla být použita pro účely klasického tištěného či online média. Při konečném pročítání své práce vidím určité rezervy v rozsahu své práce, především pak v rozhovoru s politologem Univerzity Palackého v Olomouci. Michal Kuděla se při našem setkání ukázal jako člověk s hlubokými znalostmi problematiky české polistopadové politické scény. Náš rozhovor tak přeskakoval k mnoha zajímavým tématům, jimž by stálo za to se věnovat hlouběji. Právě z tohoto důvodu bylo skutečně velmi těžké vybrat jen ty části našeho poměrně dlouhého rozhovoru, které by měly v projektu opravdu zaznít.

Jelikož je téma již poměrně dobře zpracováno (viz výše), nebylo vůbec jednoduché najít nějaký nový, odlišný pohled na celou problematiku. I přesto si ale myslím, že také v této rovině moje práce vyhovuje zadaným požadavkům.

Na můj projekt by bylo možno navázat přesně v tom místě, kde končí analýza – u podzimních voleb do krajských zastupitelstev a části Senátu. Jsem toho názoru, že nové předsednictvo v čele s Petrem Fialou by mělo být objektivně zhodnoceno podle toho, jak se straně bude pod jejím vedením dařit v následujících volbách. Širší reflexi by si zasloužil také program a volební kampaň, s nimiž se strana bude chtít snažit v nadcházejících volbách uspět. Vhodné by také bylo zhodnotit letošní předvolební kampaň ve srovnání s nepříliš úspěšnou kampaní před volbami do Poslanecké sněmovny z roku 2013, o níž blíže píši v analýze, jež je součástí tohoto projektu.

Kdybych mohl na svém projektu udělat něco jinak, znovu, asi bych zpětně pečlivěji uvážil prvotní volbu tématu. To že jsem až v průběhu realizace projektu zjistil, že články pojednávající o politickém zpravodajství v Českém rozhlase jdou zpracovat mnohem obtížněji, než jsem si původně myslel, mě stálo velké množství zbytečně vynaložené práce a času. Na druhou stranu si ale myslím, že tato skutečnost mi dala další důležitou zkušenost do mé budoucí profesionální kariéry žurnalisty. Ne vždy je totiž zcela možné odhadnout, jakým směrem se novinářova práce bude vyvíjet, a proto je mnohem lepší počítat vždy s tou horší 
variantou – tedy v mém případě s tím, že jsem musel začít znovu. Věřím však, že si ale propříště z vlastních chyb vezmu ponaučení a tato zkušenost mě obohatí. Je mi jasné, že kdybych od počátku pracoval pouze na jediném tématu, celý projekt by byl mnohem komplexnější a ucelenější. Přesto si ale myslím, že i v této podobě, v jaké ho odevzdávám ke zhodnocení je moje práce napsána dobře.

7. Literatura a zdroje

JÍLEK, Viktor.Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FF UP, 2000.

LIOLIASOVÁ, Pavla. Komunální volby 2014 v Olomouci [online]. Olomouc, 2015 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/psana-zurnalistika/komunalni-volby-2014-v-olomouci

MCQUAIL, Denis.Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozš. a přeprac. vyd. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.

NOVOTNÝ, Miroslav. Proč lidé nevstupují do politických stran [online]. Olomouc, 2015 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/psana-zurnalistika/proc-lide-nevstupuji-do-politickych-stran

ŠÍMA, Pavel a Marcela KRÁLIKOVÁ.Volební kampaně 2013. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. ISBN 978-80-7485-026-4.

VOJÁČEK, Michele. Úspěch ODS v komunálních volbách v Litomyšli [online]. Olomouc, 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/psana-zurnalistika/uspech-ods-v-komunalnich-volbach-v-litomysli

^[1]PŠEJA, Pavel.Stranický systém České republiky: politické strany a jejich vývoj 1989-1998. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. ISBN 8073250691.

^[2]MCQUAIL, Denis.Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozš. a přeprac. vyd. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.

^[3]JÍLEK, Viktor.Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FF UP, 2000.

^[4]JÍLEK, Viktor.Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FF UP, 2000.

^[5]Tamtéž.

^[6]MCQUAIL, Denis.Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozš. a přeprac. vyd. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.

^[7]REIFOVÁ, Irena.Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926-7.

^[8]JÍLEK, Viktor.Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FF UP, 2000.