Hana Owsianková Realizace
Anketa: Kde je podle vás hranice mezi street artem a vandalismem?
Vandalové mají taky smysl pro humor
Úvaha - Stopy jedinečnosti v záplavě všednosti
Zpravodajský text - Po letitém sporu čekají historické mauzoleum světlejší zítřky
Cíl práce
Během svého bakalářského studia jsem si zvolila jako profesní profilaci psanou žurnalistiku a jako tematickou profilaci kulturní specializaci. Protože jsem studentkou dvouoborového studia, nemusela jsem volit mezi více absolvovanými profilacemi. Inspirací k volbě konkrétního tématu pro Samostatný projekt mi byl terénní kvalitativní výzkum, který jsem prováděla v rámci kurzu na svém druhém oboru, Kulturní antropologie, v červnu 2015. Jeho cílem bylo pouze na základě pozorování analyzovat vztah Olomoučanů k místním kulturním a historickým památkám. Díky výzkumu jsem se z různých informačních zdrojů dozvěděla značné množství cenných informací o vzniku a osudu mnohých památek, také jsem byla z pozice antropologického badatele donucena nahlížet na dění kolem sebe jinak, než jako náhodný kolemjdoucí. Kritická reflexe teoretických pramenů, zpravodajských zdrojů i osobní zkušenosti mě dovedla k myšlence nahlédnout na tuto problematiku nyní pohledem žurnalistky.
Ve svém antropologickém výzkumu jsem se zaměřila na katedrálu sv. Václava, Morový sloup, Sloup Nejsvětější Trojice, Orloj, památník Rudé armády, starou městskou tržnici, barokní olomoucké kašny spolu s Arionovou a Mauzoleum jihoslovanských vojínů. Poslední zmíněná stavba mě zaujala nejvíce, obzvláště vzhledem k její plánované rekonstrukci. Proto jsem se rozhodla Samostatný projekt realizovat na obecnější úrovni vztahu Olomoučanů ke všem stavbám, tedy nejen kulturním ale i užitkovým, a dopadu vandalismu. Jako reprezentativní příklad jsem pak zvolila právě Mauzoleum jihoslovanských vojínů, na kterém je navzdory jeho historickém významu dopad času i lidské činnosti velmi patrný.
Cílem mé práce je tedy na základě série publicistických textů podat případnému čtenáři exkurz do problematiky důsledků ničivého či lhostejného chování vůči veřejným i soukromým stavbám. A to ve smyslu škod na materiálním i duševním a kulturně hodnotném vlastnictví. Na ukázce vývoje stavu mauzolea od jeho počátku až po současnost chci demonstrovat hloubku celého problému. Důležitou součást by měly tvořit poskytnuté názory na problematiku ze strany kvalifikovaných osob i veřejnosti. Tím bych chtěla vytvořit mozaiku jednotlivých úhlů pohledu na vybrané téma.
Zdůvodnění volby tématu
S městem Olomouc lze spojit mnoho atributů, od Univerzity Palackého, přes Výstaviště Flora, zoo na Svatém Kopečku, katedrálu sv. Václava až po olomoucké tvarůžky. Ale především je známo jako velmi duchovní a kulturní město, pro svou atmosféru, náturu místních lidí a architektonické skvosty. Ať už rodilý občan nebo turista jakéhokoliv věku si těchto typických olomouckých rysů všímá a podle nich si z velké části utváří názor nejen na ty jednotlivé prvky, ale právě na celou Olomouc, na všechny Olomoučany. Jako při interpersonálním seznámení i u staveb hraje důležitou roli první dojem, málokdo se zajímá o historii a širší kontext památek či jiných budov. Přesto jsou všechny velmi významné, modelují tvář města, jsou součástí životního prostředí, reprezentují široké okolí. Považuji tedy za důležité a zajímavé blíže prozkoumat motivy jednotlivců i skupin k jejich chování vůči veřejným stavbám, soukromému majetku, architektonickým a kulturním pokladům, které vytváří jejich domov.
Na spoustu věcí si člověk zvykne, obzvláště když jsou součástí jeho každodenního života. V rámci vybraného tématu se jedná o vnímání hodnotných památek jako samozřejmostí, o lhostejnost vůči poničeným stavbám nebo o smířený postoj až pocit marnosti nad tím, že „tak to už u nás chodí, lidé už bývají takoví a nic se s tím nedá dělat“. Ale díky rozsáhlé rešerši a rozhovorům se zainteresovanými osobami jsem měla možnost poznat, že tato občanská apatie není nikterak přirozená, je možné se jí vzepřít, vymanit se z ní a naopak mít aktivní, humanistický přístup. Proto nechci jen poukázat na fakta předkládaná co nejvěrohodnějšími zdroji a kritizovat současný stav, ale nabídnout i alternativní perspektivní postoj.
Jelikož nepocházím z Olomouce ale z Ostravy, je pro mě mnoho atributů a rysů obou měst kontrastujících. Právě díky tomu mám lepší výchozí postavení pro komparaci a analýzu odlišností v přístupu místních lidí. Ve vlastním prostředí by naopak pro mě byla spousta věcí automatických a přirozených. Na druhé straně od počátku studia na Univerzitě Palackého bydlím na studentském bytě v Olomouci a domů za rodinou jezdím zhruba jednou za měsíc, tudíž se sama postupně stávám běžným občanem Olomouce každodenně míjejícím nádherné architektonické skvosty i řadové domy. Kvůli zatím poměrně krátkému pobytu mě stále většina míst, staveb i chování lidí uchvacuje a překvapuje, ale také si uvědomuji, jak snadno a rychle je možné si zvyknout na to krásné i škaredé, dobré i zlé kolem nás.
Zdroje/Stav problematiky
Tématem kultury, památek, architektury, jejich významem a ochranou se zabývá nespočet organizací, studijních oborů i vládních institucí. O známých i nových umělcích, objektech, dílech, uměleckých směrech se dovídáme z médií, tvorbu si můžeme prohlédnout na veřejném prostranství, v muzeích umění či galeriích. Běžně se o různá odvětví kultury zajímáme, věnujeme jim svůj volný čas, vzděláváme se v nich. Tato témata jsou tedy velmi obsáhlá a v domácím prostředí, natož pak ve světovém měřítku, je o nich hojně zpravováno a publikováno. Navíc se jedná o oblasti, které se neustále vyvíjejí, lze je tedy označit za nevyčerpatelné zdroje informací.
Nejdostupnějším a prakticky vnucovaným zdrojem přehledu nejnovějších událostí ve světě kultury jsou média jakéhokoliv typu. Upozorňují na osobnosti, díla, vystoupení, akce, výročí apod. Zůstaneme-li v rámci tématu vztahu lidí k užitkovým nebo uměleckým stavbám, nejčastěji bývá médii zmiňována výstavba nového objektu, poničení z různých důvodů, či rekonstrukce. Obzvláště vděčným tématem jsou „výtvory“ vandalů, které se věčně nedaří dopadnout a jejichž zapříčiněním vznikají rozsáhlé škody finančně nákladné na opravu. Z archivu regionálního zpravodajství se tedy mohu dozvědět o případech vandalské činnosti v Olomouci.
Klíčový aspekt mé práce upíná pozornost na Mauzoleum jihoslovanských vojínů, jehož historie sahá do období po první světové válce. S rozpadem Jugoslávského království však vznikly spory o jeho vlastnictví, památka začala chátrat, stala se plátnem pro „pouliční umělce“ a zároveň azylovým domem pro lidi žijící na ulici. V současnosti už nelze rozeznat původní podobu fasády ani výzdoby interiéru. Významný honosný symbol odvahy českých a spojeneckých vojáků se proměnil v hyzdící jizvu na malebné tváři centra Olomouce. Vzhledem k dlouholetému soudnímu řízení o ustanovení právoplatného majitele mauzolea se i o této památce a celé kauze dá dohledat mnoho informací v archivu zpravodajství, včetně tiskových zpráv ze zasedání městského zastupitelstva.
Dalším relevantním činitelem v této oblasti je Národní památkový ústav, který svými aktivitami plní především preventivní a osvětovou funkci. Ačkoliv represe do jeho kompetencí nespadá, má zásadní význam pro utváření optimálního vztahu občanů k pamětihodnostem.
V neposlední řadě jsou důležitým zdrojem poznatků sami občané, jejich názory i automatické každodenní jednání. Jakýkoliv vztah funguje vždy minimálně mezi dvěma účastníky. Zde jednu stranu zastupují architektonické objekty a druhou jednotliví lidé, kteří svým přístupem utváří charakter onoho vztahu.
Teoretických i personálních zdrojů je tedy pro zpracování vybraného tématu dostatek. Vzhledem k zaměření na centrum Olomouce chci čerpat informace z místního zpravodajství, od představitelů města a památkového ústavu i místních občanů.
Ideový plán
Svůj Samostatný projekt chci koncipovat jako soubor vzájemně provázaných publicistických textů, který by bylo možné uveřejnit v tematické sekci regionálního periodika. Mým cílem je vytvořit žánrově rozmanitý komplex, jenž nabídne potenciálnímu čtenáři holistický pohled na opomíjenou problematiku vztahu lidí k architektuře různé užitkové a kulturně-historické hodnoty.
O tomto tématu by bylo možné pojednávat ve vztahu k jakémukoliv obývanému místu, záměrně je však zvoleno centrum Olomouce, srdce města, domov a vyhledávaná turistická destinace tisíců lidí. Podle očekávání bychom měli mít nejvroucnější vztah k tomu, co je nám nejbližší prostorově, vztahově a kulturně. Když se ale budeme pozorně rozhlížet kolem sebe, najdeme spoustu protikladů k takovému vystupování. Uvidíme spíše důsledky agresivity, vulgarity, lhostejnosti nebo absence humanity.
Proto mým záměrem je nabourat apatii a nezájem místních obyvatel ke stavu, v jakém se nacházejí stavby v jejich okolí. Jak bylo zmíněno, zvyk je železná košile, ale člověk by se neměl nikdy smířit s úpadkem hodnot, ničením, dehonestováním a devalvováním toho, co tvoří jeho vlastní domov. Samozřejmě neočekávám, že mé publicistické texty vzbudí silnou odezvu, započnou revoluci v lidském myšlení a jednání, ovšem doufám, že alespoň někoho osloví, probudí hluboko dřímající kulturní uvědomění a nabourají onu zásadní zaslepenost vůči světu kolem.
Postup práce
Na začátku koncipování celého Samostatného projektu mi jako inspirace posloužil uvedený kvalitativní terénní výzkum provedený v rámci kurzu mého druhého oboru, Kulturní antropologie, v červnu 2015. Jeho náplní bylo skrze pozorování popsat, analyzovat a interpretovat vztah občanů Olomouce k několika mnou vybraným kulturně-historickým památkám. Záběr výzkumu byl tedy poměrně úzký, a proto jsem jej pro účely Samostatného projektu upravila. Rozhodla jsem se zabývat vztahem Olomoučanů obecněji k různým městským stavbám.
Díky rešeršní práci pro kvalitativní výzkum jsem získala mnoho cenných a zajímavých informací o jednotlivých stavbách. Mezi nimi mě zaujal příběh Mauzolea jihoslovanských vojínů, který pojednává o jeho vzniku, významu, využití, postupném chátrání, ztrátě majitele, poničení, využití bezdomovci až po ustanovení nového vlastníka, vytvoření plánu rekonstrukce a počátcích jeho realizace v současnosti. Skoro jako pohádka se šťastným koncem, tedy alespoň blížícím se. To mě přivedlo k myšlence využít jej jako reprezentativní příklad toho, jak lidská vůle a kreativní činnost i naopak pasivita, lhostejnost a neúcta mají dopad na infrastrukturu města.
Jelikož se Mauzoleum v průběhu let stávalo čím dál tím oblíbenějším terčem vandalských útoků a „pseudoumělecké“ tvorby, považovala jsem za důležité začlenit tento aspekt do celkové problematiky vandalismu, především vůči architektonickým objektům.
Vzhledem k již získaným informacím o Mauzoleu a některých vandalských incidentech spáchaných na památkách vybraných pro kvalitativní výzkum mi připadlo přirozené těchto výchozích bodů využít, rozšířit je a zpracovat do podoby zpravodajského textu. Zároveň mě lákalo doplnit fakta z popularizační i odborné literatury a mediálních archivů o cílená vyjádření zainteresovaných osob v podobě publicistických rozhovorů.
Kromě vyjádření odborníků na danou problematiku či představitelů města jsem chtěla do souboru článků zahrnout taktéž názory „běžných občanů“, které mnohdy odhalí skryté struktury společenského chování. K tomu měla posloužit klasická anketa na konkrétní relevantní otázku.
V neposlední řadě jsem chtěla realizovat své ambice k sestavení vlastního úvahového článku komentujícího nabyté postřehy o vybrané problematice, jenž by byl jakousi kritickou reflexí všech získaných teoretických poznatků, žurnalistických informací i vlastních zkušeností. Představa o podobě tohoto článku se pohybovala na pomezí analýzy a polemické úvahy.
Samotná realizace plánu Samostatného projektu tedy začala rozsáhlými rešeršemi o vandalismu a památkové péči v Olomouci a procesu rekonstrukce Mauzolea. Na jejich základě postupně vznikal informačně-edukativní text pojednávající o celé historii Mauzolea. Z aktuálních informací o jednotlivých fázích jeho obnovy jsem sestavovala zpravodajský článek v podobě souhrnné zprávy.
V souvislosti s archivními záznamy médií vztahujícími se k vandalismu jsem taktéž objevila několik rozhovorů s pouličními umělci, tvůrci graffiti apod. Překvapující bylo, jak mnozí z nich kladli důraz na subkulturu street artu a jistou ideologii s ní spojenou a zříkali se jakékoliv vazby na pouhé vandaly, kteří bezmyšlenkovitě ničí stavby. Obvykle vystupovali pod nějakou přezdívkou a snažili se svými výpověďmi veřejnosti vysvětlit, že i jejich tvorba je druhem umění, formou komunikace a zprostředkování nějaké myšlenky, a zasvětit je do slangových výrazů pro techniky a styly street artu, např. tag, trow up, piece, panel, rooftops, wholecars, worms apod.
Je logické, pokud sami sebe vnímají jako opravdové umělce, že svá díla považují za hodnotná. Proto jsem se prostřednictvím realizace ankety snažila zjistit, jaký pohled má na jejich tvorbu veřejnost. Otázka byla vystavěna takto: „Kde je podle Vás hranice mezi street artem a vandalismem?“ Zde jsem záměrně zvolila respondenty obou pohlaví, různého věku a z odlišných míst v České republice, abych získala co nejrozmanitější odpovědi. V nich je znatelný dopad již dlouholeté existence této podoby umění, jelikož nejen mladí jedinci, ale i starší generace dokáží jistou uměleckou hodnotu street artu přisoudit, obzvláště je-li vizuálně zajímavý a okolí vhodným způsobem zpestřuje, dotváří. Naopak taktéž odsuzují hyzdící podpisy sprejem či fixem na fasádách domů a dopravních prostředcích, vandalské ničení památek a škody na soukromém majetku.
Na základě doporučení vedoucího mého Samostatného projektu, Mgr. et Mgr. Karla Párala, jsem uskutečnila rozhovor s ředitelem Národního památkového ústavu Olomouc, Mgr. Františkem Chupíkem, Ph.D. Navzdory mým obavám byl pan Chupík velmi ochotný se brzy sejít a zodpovědět všechny mé dotazy. Interview přineslo cenné poznatky zejména o preventivní, osvětové a protektivní funkci Národního památkového ústavu.
Díky systematickému nabývání znalostí o vztahu občanů Olomouce k památkám i užitkovým stavbám, o omezeném protektivním a represivním působení kulturních institucí i představitelů státní správy a policie a o celkovém zautomatizovaném lhostejném charakteru přístupu lidí k problematice chátrání a ničení staveb jsem získala množství podkladů k vytváření úvahového textu. Mohla jsem nashromážděná data, výroky kvalifikovaných osob a občanů včetně vlastních praktických zkušeností podrobit kritické analýze. To vše pak využít k formulování vlastního subjektivního pohledu vnějšího pozorovatele.
Záznamy o událostech spojených s výtržnictvím vandalů jsou velmi rozsáhlé a mezi běžnými přestupky se našlo i několik vcelku zábavných. Pro zpestření souboru jinak vážných textů mě proto napadlo vytvořit krátký zpravodajský text zahrnující mimo jiné i seznam „kuriózních“ případů vandalské činnosti.
Jeden ze zásadních článků, konkrétně rozhovor s náměstkem primátora RNDr. Ladislavem Šnevajsem, vznikl paradoxně v podstatě až jako poslední, a to navíc díky absolvování stáže v Českém rozhlase Olomouc. Vybrala jsem si jej, protože je jakýmsi „patronem“ celé rekonstrukce Mauzolea jihoslovanských vojínů, hodně se o celý plán zajímá a stará se o různé aspekty jeho uskutečnění.
Byla to pro mě velmi cenná zkušenost, protože jsem si musela sama rozhovor sjednat s jeho tiskovou mluvčí, poctivě se připravit, sestavit si otázky, překonat strach, zachovat profesionální a reprezentativní vystupování a vtěsnat se pouhými dvaceti minutami do jeho nabitého programu. Navíc jsem pak zvukovou nahrávku sama stříhala a upravovala ve speciálním programu pro potřeby vysílání rozhlasu. Strávila jsem tedy studiem a zpracováním probíraných témat značné množství času, což mi poskytlo opravdu hluboký vhled do celé široké problematiky.
Navzdory rozmanitým úhlům pohledu na problematiku vandalismu a vztahu občanů k městským stavbám různého charakteru lze najít i jisté shodné vzorce myšlení, chování, vnímání a jednání. A to ve smyslu rozlišování mezi uměleckými pouličními výtvory a ničením městského prostředí, tak i v přístupu lidí k těmto činnostem. Bohužel dle mých předpokladů a průběžně získávaných empirických poznatků se tento přístup projevuje především lhostejností či zanevřením na jakoukoliv snahu stav ve společnosti změnit.
Konkrétní tematické rámce článků, jejich žánrové zařazení a zdrojová východiska nabývaly své podoby v průběhu realizace původního plánu. Výchozí rešerše se čím dál více rozvětvovaly k souvisejícím a příbuzným tématům, což mě v některých případech inspirovalo k zakotvení již rýsujících se představ o jednotlivých textech, na druhé straně jsem si musela dávat velký pozor, abych se příliš neodchýlila od původního záměru Samostatného projektu.
Vzhledem k návaznosti této práce na můj původní kvalitativní terénní výzkum, jenž posloužil svými teoretickými východisky i praktickými zkušenostmi, utváření projektu probíhalo v poměrně dlouhém časovém období. Avšak odhlédnu-li od původně nezamýšlené inspirace půl roku starou antropologickou badatelskou praxí, díky ochotné spolupráci zainteresovaných osob a snadnému přístupu k archivům regionálního zpravodajství i souvisejícím publicistickým článkům jsem mohla získaná data analyzovat a zpracovat poměrně rychle. Naopak zdlouhavou částí byl právě proces rešerší, který přinesl velké množství možných tematických směrů i způsobů, jak s nimi dále nakládat. Dalším náročným krokem tedy bylo oprostit se od potřeby uplatnit všechny těžce nabyté informace a vědomosti o vybrané problematice. Místo toho upřednostnit ohled na povahu a očekávání případného příjemce.
Na začátku realizace Samostatného projektu jsem měla určité představy, vypracovanou hrubou osnovu a plán, jak ji naplnit. Přes mnohá rizika odchýlit se k jiným tématům nebo vytvořit příliš fakticky nasycené texty se mi podařilo v předem stanoveném obsahovém rámci projektu dílčí texty ukotvit. Jejich utváření a výsledná podoba se samozřejmě dle okolností a nově objevujících se skutečností lehce měnily. Navzdory zdlouhavějším či náročnějším úsekům rešeršní nebo přímo tvůrčí práce jsem v průběhu celého procesu nemusela čelit nijak významným komplikacím nebo překážkám.
Sebehodnocení
Při hodnocení vlastního Samostatného projektu je pro mě těžké odhlédnout od veškerého úsilí, času, náročné práce, které jsem do jeho utváření investovala. Už jen pro tu vynaloženou snahu udělat vše co nejpečlivěji a správně tak, jak se tomu už třetím rokem na univerzitě učím, má pro mě projekt jistou hodnotu. O to víc, když jsem začínající žurnalistka, která teprve získává své první zkušenosti v opravdových redakcích seriózních médií. V této fázi vnímám každý zdárně vykonaný rozhovor, editorem schválený článek, vytvořenou anketu nebo jiné vhodně zpracované žurnalistické materiály jako osobní úspěch. Tento přístup se samozřejmě s nabývající profesní praxí bude měnit. Co jsem dříve tak intenzivně prožívala a nově poznávala, bude automatické, samozřejmé a budu sama na sebe klást vyšší nároky ohledně kvality i rychlosti provedení. I přes radost ze zvládnutých úkolů, z naplnění plánu v rámci svých možností a schopností jsem si vědoma několika kritických bodů vzniklého Samostatného projektu.
Vysvětlím dva z mého pohledu nejzásadnějších. První z nich se týká již uvedeného lákavého odchýlení od původního záměru. Při rešerších jsem se od výchozích informací dostávala k různě navazujícím, až jsem se čím dál víc vzdalovala od prvotní myšlenky. Přestože prakticky veškerá data, kterých jsem se dopátrala, mi připadala nějakým způsobem hodnotná, zajímavá nebo užitečná, musela jsem vždy s odstupem znovu materiály probrat a přehodnotit, co by doopravdy mohlo mít význam pro čtenáře. Ovšem i po kritické sebereflexi a jakési autocenzuře mám stále pochybnosti o tom, že jsem se rozhodla ve všech případech správně. Ohledně délky textů, vybraných faktů a způsobu jejich podání.
Především přiznávám, že ve finální podobě projektu věnuji mnohem větší prostor Mauzoleu jihoslovanských vojínů, než jsem původně předpokládala. Zejména pro aktuálnost a zajímavost dění kolem této stavby. Mohu se tedy odvolat pouze na svůj dobrý úmysl, protože ač se tomu stále učím, už teď vím, že nikdy nemohu do článku vtěsnat vše, co jsem k tématu zjistila, nebo naopak zjistit veškeré vyčerpávající informace a nikdy nenaplním očekávání všech, nadřízených a především příjemců.
Druhý bod úzce souvisí s tím prvním, jedná se o dodržení žánrových norem ve vztahu k délce, užitým textovým postupům i k žurnalistickým hodnotám prakticky u všech vytvořených článků. Neustále jsem si kladla otázky, zda jsou texty informačně vyvážené, čtivé, formálně správně zpracované, adekvátně dlouhé apod. Obzvláště když publicistické výstupy mají vytvářet soubor souvisle provázaných textů. I zde nejspíš budu muset získat tu správnou soudnost až dlouholetou praxí. V tomto případě jsem však redaktorkou a zároveň sama sobě editorkou, což je snad na celé žurnalistické práci to nejhorší.
Závěrem bych chtěla poukázat i na pozitiva a úspěchy projektu. V první řadě se mi podařilo s minimálními odchylkami naplnit původní plán. Soubor publicistických textů je žánrově rozmanitý, zahrnuje zpravodajské články, anketu, rozhovory, úvahový článek i informačně-edukativní text. Také podle prvotní představy pracuje s odlišnými úhly pohledu zainteresovaných osob, konkrétně od náměstka primátora, tedy představitele městské správy, od ředitele Národního památkového ústavu, veřejnosti a především pak s mediálně vykonstruovaným pohledem na městské prostředí, kulturu a vandalismus.
Taktéž bych ráda vyzdvihla význam nově nabytých zkušeností s různými fázemi žurnalistické práce. Od vymyšlení celého plánu projektu, sestavení osnovy, vytvoření představ o realizaci a výsledné podobě, přes náročné rešerše a komunikaci se všemi relevantními osobami až po samotné zpracování materiálů a vytvoření finálních článků. Během všech těchto kroků jsem se taktéž rozvíjela skrze opakované uplatňování kritické sebereflexe. I kdyby nic jiného, tak v tomto vnímám pro sebe největší přínos. Zároveň tyto zkušenosti považuji za nejdůležitější pro své další vzdělávání a budoucí uplatnění v žurnalistickém odvětví.
Literatura, zdroje
ZATLOUKAL, Pavel. Olomoucká architektura 1900-1950, Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum, 1981. 83 s.
http://zpravodajstvi.olomouc.cz/
http://zpravy.aktualne.cz/regiony/olomoucky/
http://www.pravo.cz/stredni_a_vychodni_morava.php
https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/325
http://www.novinky.cz/krimi/158274-vandal-poskodil-vzacnou-barokni-kasnu-tritonu-v-olomouci.html
http://www.rozhlas.cz/olomouc/portal/
http://davar.cz/badatelna/xref/ost_olomouc_mauzoleum.htm
http://www.historicka.olomouc.cz/
http://tourism.olomouc.eu/welcome/cs
